CZ LOKO: V Jihlavě je stále co dělat

 

 

 

 

 

 

Jihlavskou lokomotivku jsem navštívil na den přesně po půl roce, kdy tam byl slavnostně představeno rekonstruované speciální vozidlo MUV 71.1.006, o čemž jsme vás také neprodleně informovali v původní reportáži. Obě návštěvy měly společné velice nevlídné počasí a naopak velice vlídné přijetí místními pracovníky. I když před těmi šesti měsíci se ta vlídnost (a tudíž také pozornost) musela rozdělit mezi mnoho hostů a tentokrát jsem byl jejím objektem jen já sám. Na druhou stranu jsem letošního 4. května nejel do Jihlavy speciálně za účelem shlédnutí novinek v tamní provozovně CZ LOKO, a.s.. Využil jsem k tomu cesty za aktualitou druhu poněkud jiného, která se tady už objevila.

 

 

Moje návštěva začala v kanceláři, v níž sídlí vedoucí provozovny Jiří Nováček. Ne, že bych jej tam bezprostředně našel – na své židli netráví tolik času, kolik byste od pracovníka v pozici zástupce generálního ředitele společnosti čekali, ale spíš je k vidění tam, kde se úspěchy jihlavských strojařů ve své materiální podobě rodí, v dílnách. I přesto, že měl nabitý program (momentálně jej čekalo předání dvou dokončených lokomotiv v barvách toho dne už neexistující společnosti OKD, Doprava, a.s.), našel si chvíli na úvodní rozhovor. První má otázka se pochopitelně týkala toho, jak si provozovna vede v podmínkách panující hospodářské krize. Dověděl jsem se, že i když jisté problémy jsou, v Jihlavě mají už teď nasmlouvané zakázky až do konce roku.

 

 

Jde jak o kompletní rekonstrukce či opravy kolejových vozidel prováděné přímo v Jihlavě, tak také o dodávky modulů k modernizaci lokomotiv realizované jinde, především v zahraničí. Jestliže pro finanční problémy společností v zemích bývalého Sovětského svazu se spolupráce s nimi poněkud utlumila, zdárně pokračuje výroba komponentů pro ŽOS Zvolen, a.s., například rozvaděčů a bloků vzduchotechniky pro stroje řady 756. Pokračuje také stavba už zde zmíněných vozíků řady MUV 71.1 a postupně by se měla začít rodit lokomotiva úplně nová, s využitím dvounápravového podvozku, vyvinutého v České Třebové ve spolupráci s Dopravní fakultou Jana Pernera Univerzity Pardubice, který byl loňského září vystaven v Brně. 

 

 

Stavba prototypu čtyřnápravového stroje řady 744 by měla být zahájena ještě letos výrobou hlavního rámu. Na tento projekt, který má být ukončen v roce 2012, získala akciová společnost CZ LOKO státní podporu v rámci programu TIP Ministerstva průmyslu a obchodu..Ale obraťme svou pozornost od nedaleké budoucnosti ke žhavé současnosti jihlavské provozovny, jako jsem učinil já s jejím vedoucím, který se proměnil v trpělivého průvodce po provozech. Ukazoval mi nejen přítomná vozidla v různém stádiu rozpracovanosti, ale také samotné dílny a další stavby, které se nacházejí v obdobném stavu, jak už jsem naznačil v úvodu. V montážní hale prošla rekonstrukcí přesuvna a výrazně se zlepšily pracovní podmínky v kanálech.

 

 

Na nich pak stála vozidla rozmanitá, která si můžete prohlédnout na připojených fotografiích. Tady se zastavím podrobněji jen u jednoho, opravdu zvláštního. Jde o starší typ traťové strojní podbíječky STP 62, která byla v dílnách Plzeňských městských dopravních podniků, a.s. někdy začátkem 80. let minulého století přestavěna na gumotlačku čili speciální stroj na zatlačování gumy podél kolejnic uložených v BKV panelech. Stroj se opotřebovával a v posledních letech už nebyl schopen pohybu vlastní silou. Koncem minulého roku byl i s druhou podbíječkou téhož typu, kterou plzeňští tramvajáci vlastní a měla být dárcem náhradních dílů, dovezen do Jihlavy, kde měl být zprovozněn. Přes pochybnosti na stránce o plzeňských tramvajích k tomu skutečně dochází. 

 

 

Další část naší pochůzky byla věnována především stavebním úpravám, a to jak vnitřním, tak vnějším. Dílny dostaly uvnitř nové podhledy a osvětlení, zvenčí se pokračuje na úpravách obvodových zdí a fasád, aby tak zadní strana hal už nepřipomínala svou někdejší podobu a vedle lepší funkčnosti získala stejnou tvářnost, jako ostatní, už dokončené budovy. Oplocení areálu bylo dokončeno už při mé poslední návštěvě, ale v některých svých částech je přece jen provizorní. Musí totiž dojít k úpravám kolejiště, aby při manipulaci na něm nebylo třeba vjíždět na cizí pozemek a na koleje SŽDC bylo napojeno jen jednou kolejí s jedinou branou. V investičních záměrech je vybudování nové lakovny, sklad barev je už hotov a na okraji areálu se rodí mycí box.

 

 

Jiří Nováček má plánů mnoho. Jeho cílem je dovést svou provozovnu do podoby skutečně moderní fabriky, což se mu zatím daří. Nejde pochopitelně jen o stavby či strojní zařízení, ale také (a jistě nikoliv v poslední řadě) o lidi. Pracovníky kvalifikované, spolehlivé a se svou firmou srostlé. Aspoň z polovice tak, jak se to projevuje u jejich šéfa. Ten pro ni žije tak, že by se zdálo, že na nic jiného nemá čas. Ale nemylme se, dokáže si udělat čas jak na rodinu, tak na svého koníčka. Ten sice nemá nic společného se železnicí, ale s dráhou ano. I když trochu jinou – předloni se stal mistrem České republiky ve vytrvalostních závodech na autodráze, které zůstává věrný od svých klukovských let až do současnosti. U ní odpočívá od svých pracovních povinností.

 

 

Při prohlídce provozovny jsem pochopitelně věnoval pozornost nejen vozidlům přestavovaným, ale také dalším – místním provozním prasátkům i jejich už dávno neprovozním sourozencům a dalším vozidlům, která čekají na své znovuzrození v podobě rekonstrukce. Jejich konvoj stojí za halou C ve složení, které se od mé poslední těchto míst návštěvy nezměnilo. To už tak dalece neplatí o jejich stavu, který je výsledkem vytěžování použitelných dílů, vlivu počasí a ještě před relativně nedávnou dobou také zájmu té horší části příznivců železnice. Kdysi poměrně hojně navštěvované mašinky (stačí si projít internetové galerie a diskuse) jsou teď už chráněny plotem, sice k nevoli jejich dokumentaristů, ale v zájmu jich samotných.

 

 

V hale C pak byla k vidění prasátka už přerozená, v lokomotivy řady 797.7 a 797.8. Zmíněné prototypové podvozky pro lokomotivu řady 744 tam byly sice také, ale přístupné zrakům či objektivu nikoliv. Plachta je totiž chránila před prachem z okolního stavebního ruchu a na tom stavu, i když mi můj průvodce odkrytí nabízel, jsem nehodlal nic měnit. Už proto ne, že pana vedoucího čekalo další jednání a mne pak návštěva u jednoho jeho podřízeného, který se mi věnoval už při předchozích příležitostech. Technik přípravy výroby Vlastimil Budař je totiž studnicí informací o minulých, probíhajících i nadcházejících opravách, rekonstrukcích a stavbách vozidel v jihlavské provozovně. A z ní jsem pochopitelně neváhal čerpat ani tentokrát.

 

 

A také tentokrát jsem se dověděl mnoho zajímavého. Rád bych pokračoval v hovoru a také podrobnější fotografický pohled na aktuální dění v jihlavské lokomotivce nebyl na škodu, ale nechtěl jsem zdržovat své hostitele a mne už rovněž čekaly další povinnosti. Při loučení jsem se mohl utěšovat tím, že na tomto místě, kde se děje stále něco železničně zajímavého a hlavně přínosného, nejsem jistě naposledy. VLAKY.NET přinesly z jihlavské provozovny CZ LOKO, a.s.už několik reportáží, podobně tomu je také v případě „mateřského závodu“ v České Třebové, a o novinkách v celém holdingu budou jistě informovat i nadále. Přejme si jen, aby jich bylo co nejvíce. A nemusí jít právě jen o onu slibovanou novostavbu, na niž si ještě musíme nějakou dobu počkat.