Na lokomotivě z Bělehradu až do Čech

Přesně tuto situaci jsem velice intenzívně prožíval znovu 3.4.2006, když jsme odpoledne odjížděli s kolegou EC 171 do Budapešti a v noci dál do Bělehradu R 790/391. Večer okolo 20-té hodiny jsme vystoupili na nádraží Budapest-Keleti. Lilo jako z konve, co teď ? 790-tka odjíždí až po půlnoci. Tak sehnat úschovnu a jdeme se voda-nevoda podívat na rozvodněný Dunaj. Takže nejdříve vysolit 10 Eur za úschovnu a jdeme. Dunaj byl po okraj, snad 15 cm chybělo k jeho přelití do ulic. Hukot vody, tma, ještě, že přestalo pršet. Stísněný pocit, který ještě umocňovalo tu náladu, o které jsem zmínil na začátku. Tak jsme se stavili, dali si 2x Stellu Artois za cca 4 Eura a mazali na dráhu. Rychlík ve 23 hod. přistaven – zatím 1 vůz,později se přidávají 2 lůžkové z Vídně a 1 snad z Kyjeva. 

Ráno v Bělehradě, neprší,ale leje, v obchodě kousek od nádraží ještě nemají čerstvé pečivo, ale zato mají skvělou slivovici (odzkoušena již dříve). Vzhledem k tomu, že se blíží mé kulatiny, vytvořili jsme zásobu, přesunuli se do auta přistaveného z depa a s ním rychle na místo činu. Cestou sledujeme rozvodněný Dunaj, údajně v té době měl průtok 15 000 m³/s. Sáva těsně nad soutokem vylitá z břehů, trať do Pančeva pod vodou až po hlavy návěstidel. Po vyřízení nutných formalit, strašně spěcháme jak tvrdili Srbové, si jdeme převzít dvě 740 (526 a 694), které Srbové v souvislosti s dodávkami 621-ček nekoupili. Na mašinách balkánský pořádek, špína, na stanovištích naházeny chladící články. SPĚCHÁME ! Takže jeřáb, všechno ven, přerovnat pod kapoty, trochu uklidit, na jedné fotce je vidět malá hadra, to bylo vše, co sehnali. Rozbité okno, skla na přístrojích, plochy na dvojkolích, 694 nejde nastartovat, není celní odbavení. Spěcháme (tvrdí domorodci), my zase tolik ne. Ve 13:30 hotovo a hurá na vlak do stanice.

Odjíždíme ve 14:48. Před odjezdem jsme ještě absolvovali malé posunovací manévry. Ty dvě lokomotivy nesmí jet spolu, ale musí být odděleny 5 vozy, ale navíc tam ještě byly cisterny. Problém. Nakonec vyřešen, desítkou si to meteme celým vlakem přes celé zhlaví a šup do 1. ze 13. tunelů na trase. Je zajímavý, dělí se v pod zemí na jeden odbočný směr Niš a Valjevo. Po 2.5 km jsme venku a přes Rakovicu, Topčider, okolo výstaviště na most přes Sávu směr Novi Beograd. Ještě pohled na kolonii z plechu, dřeva a igelitu mezi tratí dálničním přivaděčem, asi 1 milion uprchlíků z Kosova je znát, i když ti tady asi nebydlí. A znovu tunel, opět okolo 2 kilometrů a vyjíždíme v Zemunu. Tady byly hranice Rakousko-Uherska, jinak to je průmyslové centrum Bělehradu.

Ujíždíme po dvoukolejce směr Stara Pazova, kde setrať dělí. Jedna kolej směr Ruma a hranice Chorvatska, my jedeme dále už po jedné koleji prakticky až do Budapešti. Následuje Indija, ne ta v Asii. 60-ti kilometrovou rychlostí se blížíme k Čortanovcům, stanici na vrcholu stoupání z opačného směru (až 10 promile). Tady se vyvěšují postrky, které tlačí vlaky ze Sremského Karlovce. Projedeme 3. a poslední tunel na území Srbska a už následuje Petrovaradín, předměstí N. Sadu. Najíždíme na jednokolejný železniční a silniční most systému jede vlak – auta stojí, mají tam na to závory a semafory. Vlaky mají přednost. Zatím. Na Novosadské straně slouží výpravčí. Při jízdě po mostě je vidět základy rozbombardovaného mostu z 90. let. 

Novi Sad seřaďovací nádraží. Je 18:07 a nastává posun, přidání a odebrání vozů, tady vzniká prakticky relace Budapešť-Ferencváros. Je to taky poslední místo až do Štúrova, kde lze tak trochu podle našich měřítek provést základní hygienu včetně těch nejdůležitějších úkonů. Já vždy na otázku jak tyto záležitosti řeším odpovídám, že to je to poslední, co mě zbylo z plánovaného hospodářství. Konec citátu. Když jsem tady jel v listopadu 2005 poprvé, utrpěl jsem malý šok. Jako odpověď na jakési sdělení posunovače, jsem varoval ,, Hochu musíš pomalu já ti moc nerozumím“ a on mi odpověděl plynulou slovenčinou. Hned za N.Sadem je okolo Kisače slovenská enkláva, asi 5 vesnic. Od té doby při každé jízdě z Čech vezou Češi české pivo pro Slováky v Srbsku. Doufám, že Čechům v Daruvaru zase vozí Bažanta Slováci. 21:37 - vypadli jsme z Nového Sadu a Vojvodinou ujíždíme (60 km/hod.) k Subotici, těch asi 100 km zvládáme za slabé 4 hodiny. Nějaký ten posun, nezbytné ohlášení na policii na nádraží , 12. razítko Subotica za necelých 5 měsíců a honem se natáhnout, do rána je daleko a jsme ještě na Balkáně, takže to nebude tak rychle. 

11:31 - právě, když si ohřívám oběd, škubanec a vzhůru do Evropy, nebo si to jenom myslím? Po několika kilometrech opouštíme Srbsko a vjíždíme do Kelebie. Je 5.4.2005. Odstupuje lokomotiva, už 3. z Bělehradu, časem bude až do Budimpešti jak říkají Srbové, čtvrtá. Zde se provádí kompletní prohlídka vlaku za účasti policie, celníků. Každý vůz je otevřen, prolezen a ze žebříků prohlédnut. 740.526, na které jsem byl já, byla řazena jako asi 8. za vlakovou, kolega se 694 byl ještě asi 5 vozů dozadu. Byl krásný den, tak je v Evropě zvykem, nebo se mýlím? Pod mými okny se živě bavili dva policisté, kteří mnou byli evidentně vyrušeni, když jsem slezl z lokomotivy a jal se špacírovat po nástupišti.

Úřední šiml vyrazil a ,,davaj pasportruš“. Po jeho kontrole a 12 spatřených razítkách se pravděpodobně zvýšila činnost mozkových závitů, bleskově mne předali nově příchozímu ,,orgánu“ v parádní zelené uniformě. Bylo oznámeno,že se bude konat prohlídka lokomotivy za účelem odhalení nelegálního kontrabandu. Po prohrabání našeho pořádku na stanovišti, což musel být sám o sobě zážitek, a neobjevení ničeho závadného, rozhodl orgán o prohlídce motorového prostoru. Já měl modráky a rukavice, on parádní uniformu. Jako poctivý a zákonů znalý občan jsem mu všude umožnil přístup, vše mu poctivě ukázal. Byl spokojen. Ale vypadal jako č…! (Pozn.: slivovice byla jinde.) Z Kelebie v 15:12.hod. před Kiskorosem křižujeme 760 mm.z Kecskemetu, už je na ní zastaven provoz. Škoda. Asi 14 kilometrů před Budapeští je stanice Soroksár, obrovské kontejnerové překladiště.

Tady jsem v listopadu 2005 stál při přepravě 709.401 do Čech 22 hodin. Bez topení, vlakové lokomotivy. Když jsem se dopoledne vydal zjistit svou situaci, využil jsem toho, že paní výpravčí je u vlaku, a spustil na ní ,, Gút Morgen frau, ich lokfuhrer mozdoň fír glajze vasútok nach Budapešť, Čech republik“. Ta dobrá žena vytřeštila oči, zahodila cigaretu a zamkla se v dopravní kanceláři. Nevíte proč? A to podotýkám ,že jsem byl oholen.! V noci pro mě přijeli, tedy se Sergejem, ne s kazajkou. Zmrzlý jsem byl jak drozd, ani nevíte jak jsem ty nemotorizované ,,Bubny tajgy“ přivítal. Ale zpátky k tématu. Budapešt - 20:08 . 

Ráno po 6-té vyrážíme směr civilizace: Vác – Nagymaros - Visegrád, místo setkávání Velké čtyřky, po pravé straně malé nádražíčko jakési 760 – tky, pak do hor: Szob – poslední výhybka - most přes Ipel a jsme doma, tedy na Slovensku, ale já jsem i zde DOMA. (Co vy na to pane Klausi a Mečiare?) Po levé straně katedrála v Ostřihomi a jsme ve Štúrově. Je 6. 4. 2006, 9:43 hod. A je průšvih, špatná instradace od Srbů, chybí povolení přepravy po Slovensku. Šest hodin telefonů, do Třebové, do Prahy, z Prahy nám, zátěž Břeclav je v tahu, další Bratislava až večer. Bylo to ale až ráno, ve 4:27 jsme se dali do pohybu, ale jen do Nových Zámků. Cargo nemá zátěž a s polovinou koleje nejede. Hodilo to 7 hodin. A jedeme do Bratislavy, tam 4 hodiny, snad k nám k nám budou Moraváci přívětiví. Nebyli. Připravená, napsaná, bez normy zátěže, bez lokomotivy sestavená Třebová. Holt když se nechce, je to horší, než když to nejde. 9 hodin, 9.4.2006 a konečně Česká Třebová. Ještě odstavit a snad někdy příště...

Poznámka editora:

Také tento příspěvek, už druhý od téhož autora, pochází z našeho "přispěvatelského inkubátoru". Jsem rád, že se jeho pachatel nedal odradit mými požadavky na úpravu vstupních materiálů a píše chutě dál. Dokonce toleruje mé zásahy do textu směřující k jeho lepší uchopitelnosti čtenářstvem. Věřme, že na základě takovéto spolupráce vzniknou ještě mnohé článečky další.

Jinak mne reportáž potěšila i z jiného důvodu, takříkajíc spotřebitelského - dověděl jsem se něco o dvou lokomotivách, které jsem potkal před rokem v letohradských kopřivách a měl jsem jen matné tušení, jak tam doputovaly a proč mají nápisy v úplně jiném slovanském jazyce.

PhDr. Zbyněk Zlinský

Odkazy:

• CZ LOKO, a.s. Česká Třebová
• Aktualita o strojích ČMKS v Srbsku:  Na konci ledna 2004 byly z ČMKS holding do Bělehradu odeslány lokomotivy 709.701 a 740.694...

Titulní snímek: označení stroje 740.526-9, Letohrad 13.1.2007 © PhDr. Zbyněk Zlinský