1. VLAKY.NET
  2. Novinky a reportáže
  3. Vozidla několika generací na kolejích i v montážní hale

Vozidla několika generací na kolejích i v montážní hale

Prejsť na diskusiu

16.11.2010 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Vozidla několika generací na kolejích i v montážní hale

Minulý týden byla na tomto místě aktualita z podpisu smlouvy o výrobě dalších jednotek Regionova, na jejímž konci jsem vyhrožoval, že se k mé cestě do Šumperka vrátím podrobnější reportáží. A nebyla to výhrůžka planá, jak se přesvědčí každý, kdo otevře tento článek. Najde v něm postřehy z cestování i pobytu v a.s. Pars nova a hlavně fotografie mnoha zajímavých vozidel, s nimiž jsem se setkal.

 

 


Moje šumperská pouť začínala poněkud netradičně. Obvykle se na královéhradeckém hlavním nádraží ocitám v brzkých hodinách sobotního rána, tentokrát tomu tak bylo uprostřed týdne a až krátce před devátou hodinou. A mohl jsem vyrazit dokonce až o hodinu později, protože začátek dění, na kterém jsem byl pozván, stanovily jeho pořadatelky na hodinu třináctou. Ale já, je-li to možné, jezdím raději o spoj dříve, tak nějak pro jistotu. Ne že bych nevěřil Českým drahám, nicméně stát se i u nich může leccos – jak si toho dne ověřil jejich generální ředitel, jemuž včasný dojezd do téhož cíle zhatila porouchaná lokomotiva. Mne nevypekla žádná.

Cestou mezi východočeskými metropolemi jsem zažil zajímavost jedinou – můj jízdní doklad dostal razítko červené a navíc uštědřené jemnou dámskou ručkou. Pokud vím, tak jsem ještě v životě železniční revizorku neviděl. Zato jsem už nejednou viděl autobusy náhradní dopravy před pardubickým nádražím, které tentokrát souvisely s výlukou na trati do Chrudimi. Kdybych tomuto známému jevu nevěnoval svou pozornost, neunikl by mi odjezd taura v čele EC 75 Franz Schubert Praha hl.n. - Wiener Neustadt Hbf, který by jistě oživil galerii k tomuto povídání. Takže jsem se musel spokojit uhelkou, vezoucí v zápětí stejným směrem vlak nákladní.

A dvěma rychlenými banány, které se kolem desáté hodiny v Pardubicích potkávají v čele vlaků, spojujících hlavní město České republiky s Valašským královstvím. Ten, který mne měl posunout blíže k cílové stanici, nesl jméno atleta, přezdívaného tématicky příznačně supící lokomotiva, přijel na čas a nepříliš zaplněn, takže jsem mohl zaujmout své oblíbené místo u okna a zírat do zprvu ještě mlhami zahalené, ale posléze i sluncem prozářené krajiny. Tyto podmínky mi umožnily věnovat příležitostnou fotografickou pozornost letošnímu nejkrásnějšímu nádraží a pak i tomu, které sice překáží, ale snad už definitivně se bourat nabude.
 
 
A do třetice jsem podobně pojednal i další nádraží, o němž rozhodují hlasování občanstva – v tomto případě ne o jeho budově, ale věcech souvisejících. Někomu se nelíbí, že v České Třebové zastavují vlaky vyšších kategorií, sepíše proti tomu petici a pobouří leckoho. Jiného zase uráží kontroverzní socha stavitele trati olomoucko-pražské a zachová se podobně, aniž by vzbudil příliš mnoho ohlasu. Mne ovšem v době krátkého pobytu mého vlaku u druhého nástupiště českotřebovského nádraží zajímalo spíš to, co se děje na nástupišti prvním. Od mé poslední návštěvy jeho rekonstrukce pokročila a pokračuje už za provozu.
 
 
V posledním úseku mé cesty po hlavním tahu nastalo jediné vyrušení, když nás práce v kolejišti stanice Krasíkov zahnaly pomalejší jízdou do odbočky. Ale i tak jsme na nádraží Zábřeh na Moravě dorazili včas, což mi poskytlo více než 20 minut času na zdokumentování místních zajímavostí. K nim patřila nejprve 17. Regionova Trio, s níž jsem doposud neměl možnost přijít do bližšího styku. Tentokrát mi to nahradila tím, že na sebe vzala podobu Os 13012, jímž jsem měl pokračovat do Šumperka. A nepominul jsem ani soupravu 851.028-1 + 050.030-6, pokorně čekající na svůj výkon. Zajímavé ovšem byly i vlaky stanicí projíždějící.
 
 
Od vlajkové lodi našeho státního dopravce, uhánějící k Ostravě, až po v opačném směru jedoucí nákladní vlak dopravce nestátního, s „hybridním“ pohonem v podobě dvojice 140.062-1 + 750.111-7. Pak nastal čas usednout do vozidla, které mne mělo dovézt do místa svého zrodu a k cíli jím samým inspirovaného. Cestou do Šumperka jsem věnoval mírnou pozornost rekonstruovaným stanicím a pak už přišla na řadu opět vozidla. Vzhledem k taktové dopravě jsem se po vystoupení z vlaku měl co ohánět. Prakticky v téže době odjížděly hned tři vlaky různými směry, které jsem se snažil všechny zachytit. Hlavně ten „soukromý“ Železnice Desná.
 
 
Když jsem podobně „vypravil“ i následující spoje a zašel si vyfotografovat ve šturcu odpočívající zamračenou (či chcete-li bertu, abych neurazil přítele kmotra, na něhož jsem v tu chvíli myslel), podrobně fotograficky pojednal 16. Regionovu Trio, čekající na svůj spoj do Branné, prošel jsem stále úpravnou nádražní halou a přemýšlel, co dál. Na návštěvu depa nebylo už dost času, ale nakonec jsem se k němu přece jen vydal. To když jsem na jeho okraji zahlédl historického dráteníka. Cestou jsem ještě objevil další bertu, ukrytou pohledu od nástupišť za vagóny, takže jsem získal jakýsi bonus ke svému snímku vozu 894.017-3 (ex M 263.0017).
 
 
Do depa jsem pak jen zdáli nahlédl a na dosah viděl dva odpočívající loďáky, tedy motoráky právě dožívající řady 831. Jenže jsem za nimi z časových důvodů bohužel nemohl. Tou dobou se totiž schylovalo k další špičce taktové dopravy, jež navíc z části kolidovala s mým časovým harmonogramem účasti na akci, která mne do Šumperka přivedla. Odebral jsem se tedy do veřejnosti přístupných prostor železniční stanice, abych zaznamenal příjezd orchestrionu v barvách Železnice Desná na Os 23859 ze Sobotína a pak něco ještě zajímavějšího – bobinu 141.054-7, kterou mi kamarád Fajkus pro zpestření poslal na Os 3710/3711 z Nezamyslic.
 
 
Již v jistém časovém presu jsem pořídil pár dalších obrázků, opustil železniční stanici a vydal se do města. Pozvánka na slavnostní podpis smlouvy o dodávce dalších Regionov pro České dráhy totiž stanovila zástupcům obce novinářské nástup do služby v lokalitě poměrně odlehlé od areálu a.s. Pars nova – v jisté restauraci, kde měl proběhnout pracovní oběd, následovaný přesunem do podniku a exkurzí do jeho výrobních prostorů. Zatímco ona vyživovací část programu mne nijak zvlášť nelákala, navazující dění jsem si ujít nechat nemohl, byť jsem v tomto roce už jednu návštěvu rodiště Regionov a dalších zajímavých vozidel absolvoval.
 
 
V restauraci se nás sešlo jen pár a komorní sestava nahrávala tomu, že přítomní nečetní novináři se z úst mluvčích ČD a Parsu Kateřiny Šubové a Jany Kaněvové dověděli vše, co o nastávajícím dění a jeho okolnostech potřebovali vědět. Po delším povídání a už kratší konzumaci jídla jsme se přesunuli do podniku a neprodleně zamířili do hlavní haly, abychom si prohlédli už zahájenou výrobu jednotek řady 814/914 poslední série a další zajímavosti. K nim bezesporu patřily dva prototypy řídicích vozů řady 961, první s už namontovaným čelem, které je doposud utajované a tudíž je zde neuvidíte (byť už proniklo na stránky jistého časopisu).
 
 
Další probíhající rekonstrukce reprezentovala čtveřice motorových vozů řady 842 ČD, která má projít modernizací celá, a dvousystémová elektrická lokomotiva 363.503-4 pro ČD Cargo, jež vznikla přestavbou stejnosměrného stroje 163.011-0. Dvě první lokomotivy této nové nákladní řady byly již prakticky dokončeny a měly by být do konce roku předány do SOKV České Budějovice. Z vozidel, která právě procházejí v dílnách a.s. Pars nova hlavní opravou, jsme si mohli povšimnout porůznu v hale rozestavěných vozů elektrické jednotky 460.027-6 + 063.340-4 + 063.341-2 + 063.342-0 + 460.028-4. Či nějaké té laminátky v barvách ČD Cargo.
 
 
Nebudu zde popisovat vše, co jsme při návštěvě montážní haly viděli, zbytek vozidel nejdete v připojené galerii. Nás v tu chvíli už začal tlačit čas, byť, jak se ukázalo, tak trochu ve stylu vojenského spěchat, aby se čekalo, čekat, aby se spěchalo. Důvodem mírných zmatků a přesouvání jednotlivých bodů plánovaného programu byla už zmíněná potíž jednoho ze dvou jeho hlavních protagonistů - generální ředitel ČD na hodinu uvízl mezi Českou Třebovou a Zábřehem na Moravě ve vlaku s porouchanou lokomotivou. Paní Kaněvová však vše brilantně zvládla a hluchá místa dění se prakticky nevyskytla, jak už víme z původní aktuality.
 
 
Podpis smlouvy byl odložen, rozhovory médií s představiteli obou smluvních stran probíhaly průběžně a symbolické předání poslední Českými drahami objednané Regionovy Trio hejtmanovi Olomouckého kraje se uskutečnilo dříve. Nakonec se dostavil i opožděný generální ředitel Českých drah, smlouva byla podepsána, stvrzena podáním rukou, oslavena projevy a zalita přípitkem. Posledním bodem oficiálního dění se pak stala návštěva hostů v provoze, tentokrát už ovšem za úplné tmy a s většinou pracovišť dávno po směně. Což neskýtalo nijak zvlášť výhodné podmínky pro fotografování, kterého jsem se nicméně dopustil.
 
 
Tou dobou se už zástupci médií pod diktátem času uzávěrky zpráv postupně vytráceli. Nejinak jsem učinil i já, u vidiny noční směny u počítače v zájmu zveřejnění aktuality hned následujícího rána (to jsem ještě netušil, že skončím až ve 3:00 hod.). Na nádraží mne už čekal můj spoj, ale také vlaky další, vedené zajímavými stroji. Os 3643 z Olomouce hl.n. přivezla dvojice 749.250-7 + 749.246-5 a v čele Os 3642 ve směru opačném se skvěla 749.259-8, vše coby náhrada řady 754, alespoň podle řazení vlaků. Nemaje dostatek času, musel jsem se spokojit s jejich nevalnými jen snímky s pomocí vestavěného blesku mého přístroje.
 
 
Cesta k domovu nabyla na dramatičnosti hned v Bludově, kde jsme museli nějakou chvíli, která mi připadala nekonečná, čekat na příjezd protijedoucího Os 3718/3719. Promeškali jsme tam více než ony 4 minuty, které jsem měl v Zábřehu pro přestup na EC 142 Odra. Ten jel kupodivu na čas a na náš příjezd počkal. S lítostí jsem jen zaznamenal, že v jeho čele je nově onajbrtizovaný banán 151.027-0, kolem něhož jsem jen proběhl a cpal se do nejbližšího vozu druhé třídy. A celou cestu do Pardubic pak měl na paměti, že si jej musím zvěčnit. Což se mi nakonec, i s příslušnými detaily celkem povedlo, byť jsem lokomotivě v té tmě upřel sběrač.
 
 
Jak vidno z obrázku, pan strojvedoucí měl návštěvu. Přesto si našel chvilku, aby se mne zeptal, odkud jedu, a doplnil, že mne zná ze stránek VLAKY.NET, které rád navštěvuje. A ani se nedivil, že si mašinku fotím, neboť ji sám v tomto hávu viděl toho dne poprvé a učinil stejně. Nebudu zastírat, že mi tím milým setkáním značně pookřál duch, celodenním trmácením už uondaný. V takto navozené radostné náladě jsem se odebral na první nástupiště, kde už stál přistavený liberecký rychlík, jenž mne měl dopravit do domovské stanice, abych mohl ten rušný den zpracovat v článek o Regionovách bezprostředně a o tom ostatním s odstupem.
 
Odkazy:
  1. Pars nova a.s
  2. České dráhy, a.s.
  3. Železnice Desná - Veolia Transport Morava a.s.
  4. Železnice Desná - Wikipedie
  5. Šumperk - Wikipedie
  6. Řazení vlaků - ŽelPage

Titulní snímek: 240.021-6 v novém laku © PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy

Aktuálne diskusie

Novinky a reportáže

Užitočné odkazy

Tlačové správy

Železnice Slovenskej republiky Železničná spoločnosť Slovensko, a.s. CZ LOKO Železničné múzeum Čiernohronská železnica