VLAKY.NET v PJ Olomouc

Výše uvedené mapky vám poslouží k orientaci v následujícím vyprávění o naší návštěvě i v jeho obrazové příloze. Jak už jsem naznačil v předchozí reportáži, naše prohlídka začala v bodě nejbližším nástupištím olomouckého hlavního nádraží, v motorové remíze. V onu chvíli, kdy se tam naše expedice pod vedením našeho přítele Vojty pozvolna ještě mlhavým ránem přesouvala, nikdo netušil, že toto pracoviště bude koncem května tohoto roku zrušeno, či přesněji přestěhováno do hlavního depa. Zda tak nadřízené složky rozhodly v zájmu snižování nákladů či se tak děje už v souvislosti s přípravou výstavby železničního muzea, to se můžeme zatím jen domýšlet. Jenže oné Bílé soboty jsme se nic nedomýšleli, i když jsme vlastně mohli – umístění muzea bylo už nějakou dobu známo. 

Vzorek lokomotiv motorových nás čekal v další, zatím nerekonstruované části rotundy. A jejich sousedství bylo i symbolickou ukázkou, dokumentující střídání generací v čele klasických olomouckých souprav.

Když jsme zamítli ideu prohlídky opravny osobních vozů, opustili jsme rotundu (ukrývající také lakovací box, který patří DPOV, a.s. Přerov) a vydali se do druhé části areálu, který je označován jako staré depo. Tam by nás v letech minulých také uvítala věkem stará a posláním historická vozidla, ukrytá v „šopě“. Tentokrát ovšem ono kryté stání hostilo naopak vozidla nejnovější, párek Regionov Trio, které se pro svou délku jinam pod střechu kale nevejdou. Ovšem v okolí bylo starých lokomotiv a motorových vozů dostatek, byť určených nikoliv z pietnímu uchování, ale vesměs k likvidaci. Tak jsme tam zastihli už dobu sebezničení podléhající prasátko 703.048-9, výše zmíněnou 141.059-6 či ke zrušení určenou 110.047-8. A také, někdy poněkud čilejší, krokodýly.

Další zastavení naší křížové cesty bylo na odstavných kolejích starého depa a přiměla nás k němu především trojice bobin, která má, na rozdíl od těch dříve navštívených, před sebou ještě nějaké ty světlejší zítřky. Stroje 141.054-7, 140.085-2 a 141.018-2 budou ještě nějakou dobu brázdit koleje. Tedy pokud je nepotká něco mimořádného, což jim nikdo z nás jistě nepřeje. A pokud jde o jejich udržení v provozuschopném stavu, to je zase věcí personálu olomouckého depa, k němuž, jak jsme se dověděli, patří 80 pracovníků pro opravy hnacích vozidel a 141 strojvedoucích, s nimiž se můžeme setkat nejen na tratích v okolí Olomouce, ale zajíždějí až třeba do Prahy, Brna, Ostravy, Starého Města u Uh. Hradiště, Mikulovic či Vsetína. Pochopitelně jen výjimečně a ne všude na těch bobinách, jimiž odstavec začal.

Završením naplánovaného programu byla návštěva haly provozního ošetření, která sice má zvenčí podobu historické budovy, ale její obsah už tak letitý není. Čištění a dalším potřebným úkonům se tam podrobovala nebo tam byla z jiných důvodů odstavena poměrně pestrá směsice hnacích vozidel – od značně omšelého prasátka 703.050-5 přes lesklým „najbrtem“ zářící rakev 843.029-0 až po dva ex-plzeňské brejlovce 754.020-6 a 754.028-9 či jen pohostinsky se zde vyskytující špagetu ČD Cargo 731.030-3. Zatímco mí souputníci vedli mezi zmíněnými vozidly debatu, já jsem je na chvíli opustil a vydal se vyfotografovat nedalekou památeční budovu vodárny, kterou se podařilo, přes různé snahy o její zbourání, zachovat a opravit. A za snímek stála i sama hala.

Doba se rozkročila a bylo třeba olomoucké depo opustit – Vojta, aby se do něj za pár hodin vrátil na noční, my, abychom pokračovali v programu našeho setkání na jiném místě. Opustili jsme staré depo a do hlavního se vrátili přes vrátnici, abychom si u ní mohli vyfotografovat další zdejší parní mašinku, pomníkovou 310.001, která se vzdor svému současnému poslání relativně nedávno vydala na cesty. Původně stála u točny a byla tak viditelná z vlaků projíždějících po hlavním tahu kolem depa. Dnes je na místě možná bezpečnějším, architektonicky přijatelnějším a z pohledu zaměstnanců i návštěvníků DKV a PJ Olomouc významnějším, avšak tím vším se pro obyčejné smrtelníky stala prakticky neviditelnou. Třeba najde své místo v onom plánovaném muzeu.

Sice jsme chtěli pořídit snímek prvního kafemlejnku ČSD, ale příčina našeho návratu do hlavního depa byla přízemnější: Vojta nás hodlal autem dopravit zpět na nádraží, abychom nemuseli tu poměrně dlouhou cestu vážit pěšky a ušetřili nějaký čas. Ale přes jistou časovou tíseň jsme museli ještě přece jen alespoň zvenčí obdivovat nově rekonstruovanou administrativní budovu, včetně vysoce sofistikovaného a tudíž nikoliv levného zařízení pro překonání schodiště k jejímu vchodu invalidními návštěvníky. Pak už nic nebránilo tomu, abychom se nasoukali do Vojtova autíčka a opustili areál olomouckého depa, na jehož půdě jsme sice strávili jen dvě hodiny, ale viděli a dověděli se toho tolik, že jsme si utřídění poznatků museli nechat na dobu pozdější. Třeba přípravy této reportáže.

Prameny a odkazy:

1. Depo kolejových vozidel Olomouc - Wikipedie, otevřená encyklopedie
2. Depo kolejových vozidel - Wikipedie, otevřená encyklopedie
3. Seznam DKV, PJ, PS a PP
4. České dráhy, a. s. - Výkonné jednotky
5. Severní dráha císaře Ferdinanda - Wikipedie, otevřená encyklopedie
6. Severní státní dráha - Wikipedie, otevřená encyklopedie
7. České dráhy, a.s. - Přehled historických vozidel ČD
8. Nadace Okřídlené kolo
9. Projekt železničního muzea v Olomouci

Titulní snímek: 749.261-4 a 749.042-8 v olomoucké rotundě © PhDr. Zbyněk Zlinský