Po stopách železničního spojení Litvínov - Jirkov

Ale osmikilometrový úsek z Litvínova přes Horní Jiřetín až na začátek povrchového dolu stále existuje.

Železniční spojení Litvínova a Jirkova bylo součástí kmenové trati bývalé Duchcovsko-podmokelské dráhy, která vedla z Podmokel (dnes západní obvod stanice Děčín hl. n.) přes Libouchec, Krupku, Osek, Litvínov a Jirkov do Chomutova. Na kmenovou trať byla ještě napojena odbočka do Duchcova (pozdější stanice Duchcov-Liptice) a množství vleček k uhelným dolům. První část z Podmokel do Duchcova byla zprovozněna 2.10.1871, druhá část Duchcov/Dolní Háj – Chomutov byla zprovozněna 19.12.1872.

Duchcovsko-podmokelská dráha (DPD) vznikla jako konkurenční společnost Ústecko-teplické dráze (ÚTD), dominantní železniční společnosti v oblasti. Nikdy se však nemohlo jednat o plnohodnotnou konkurenci ÚTD, protože trať DPD vedla méně příznivým terénem a také spojovala méně důležitá města narozdíl od kmenové trati ÚTD Ústí nad Labem – Chomutov. K zestátnění DPD došlo 1.1.1892.

První jízdní řád ČSD na bývalé Duchcovsko-podmokelské dráze

Po vzniku Československa v roce 1918 připadla bývalá trať DPD pod správu ČSD, ale výraznější změny v organizaci provozu nastaly až po zestátnění ÚTD (k 1.1.1924). Mezi DPD a ÚTD panovala ve své době rivalita, tudíž jejich tratě nebyly nikde propojené, výjimkou byla jen jakási spojovací kolej mezi stanicemi Duchcov-Liptice a Duchcov ÚTD z roku 1879. To se začalo měnit v 2.pol. 20.let, kdy byla zprovozněna traťová spojka Oldřichov u Duchcova – odbočka Barbora (1926) a také byly zřízeny kolejové spojky v úseku mezi Jirkovem a Chomutovem (1928), kde tratě ÚTD a DPD vedly těsně vedle sebe. To umožnilo přímou jízdu vlaků z Teplic přes Litvínov do Chomutova. Původní trať DPD potom byla provozně rozdělena na dvě tratě: Podmokly (Děčín) – Osek a Teplice – Litvínov – Chomutov. V Chomutově začaly osobní vlaky zajíždět do společného nádraží Ústecko-teplické a Buštěhradské dráhy (dnešni stanice Chomutov) a o kousek jižněji položené nádraží DPD bylo ponecháno jen pro nákladní dopravu. Tento model přetrval několik následných desetiletí.

Na jízdním řádu z roku 1944 už jsou výchozí stanicí Teplice

Po 2.světové válce však nastal rozmach povrchové těžby uhlí, což mělo samozřejmě dopad i na železniční síť. V roce 1971 byla v souvislosti s důlní činností zastavena osobní doprava v úseku Litvínov – Jirkov a trať byla postupně snášena a území postupně vydolováno. Ještě v 80.letech fungovala nákladní doprava v úseku Litvínov – Horní Jiřetín, ale později byl ze zrušené trati využíván jen dvoukilometrový úsek z Litvínova k odbočení vlečky do Kovošrotu v Janově.

Zrušením osobní dopravy mezi Litvínovem a Jirkovem bylo vozební rameno Teplice – Litvínov – Chomutov rozděleno na dvě části: Teplice – Litvínov (dnešní trať č. 134) a Chomutov – Jirkov (dnešní trať č. 133), kde však v letech 1984 až 1997 nebyla provozována osobní doprava. Samotný úsek Jirkov – Chomutov je dnes vlastně z větší části zrušen, protože od odbočky Dolní Rybník do Chomutova jezdí vlaky po trati č.130 (původní trať ÚTD) a původní trať DPD kolem chomutovského zooparku byla zrušena v 80.letech 20.století. Nákladové nádraží v Chomutově (původní nádraží DPD) bylo napojeno na trať č. 130 krátkou spojkou od odbočky Chomutov město.

Dochovaný úsek z Litvínova přes Horní Jiřetín až na okraj povrchového dolu;
zdroj: www.mapy.cz

Do dnešních dnů je ale stále zachováno těleso trati z Litvínova přes Horní Jiřetín až na okraj povrchového dolu pod zámkem Jezeří, přibližně do kilometru 63,3. Na jirkovské straně se toho z původního tělesa příliš nedochovalo. Pouze za jirkovským nádražím je patrný pravotočivý oblouk, ale dál je těleso pohlceno terénními úpravami.

Na procházku po dochovaném drážním tělese z Litvínova na „konec světa“ (okraj povrchového dolu) jsem se vydal odpoledne 17.ledna 2015. Regionova mě dovezla z Teplic do Litvínova, kde začala moje zhruba dvouhodinová procházka po pozůstatcích zmiňované železnice. Stanice Litvínov se nachází na kilometru 55,3.

Stanice Litvínov © Marek Vojáček

Předpokládal jsem, že koleje budou z Litvínova pokračovat až do Kovošrotu v Janově, jak ukazují letecké snímky na Googlu i Seznamu, ale není tomu tak. Koleje končí pár set metrů za jirkovským zhlavím stanice Litvínov. Dál pokračují už jen dřevěné pražce zarostlé v náspu. Demontovány byly totiž jen kolejnice a ostatní kovové části.

Km 57,2 - vlevo traťová kolej směr Horní Jiřetín, vpravo vlečka do Kovošrotu v Janově
© Marek Vojáček

Zhruba v kilometru 57,2 odbočuje pás dřevěných pražců vpravo na bývalou vlečku do Kovošrotu v Janově. Po pravé straně je ještě možné rozpoznat bývalou odvratnou kolej vlečky. Zbylo tu po ní i několik betonových pražců. Původní trať je však od tohoto místa již značně zarostlá, protože provoz zde utichl mnohem dříve než na vlečce. Na trase se potom dál objevují úseky s dřevěnými pražci, ale jejich výskyt už není tak častý. Pravděpodobně byla snesena jen kolejová pole s betonovými pražci a na úsecích s dřevěnými pražci byly demontovány jen kolejnice.

Po dalším kilometru se napravo nejdříve objevuje garážová kolonie a pozdeji zahradkářská kolonie u Janova. Tady někde kolem kilometru 58,5 se měla nacházet bývalá zastávka Janov, ale její přesnou polohu jsem neidentifikoval.

Most poblíž bývalé zastávky Janov © Marek Vojáček

Pár set metrů za zastávkou Janov se nachází krásný jednoobloukový most přes potok. Teprve z mostu je vidět na Janov, protože trať většinou vede lesem (resp. jakýmsi pseudolesem z náletových dřevin). Za mostem se trať stáčí k jihu a lesy už se tu střídají i s loukami. Opět se ve větší míře objevují krátké úseky dřevěných pražců.

Za kilometrem 60,1 už je možné spatřit kostel Nanebevzetí Panny Marie v Horním Jiřetíně. Těleso tratě pak prochází kousek pod kostelem a v Horním Jiřetíně pak překračuje Jiřetínský potok a silnici. V tomto místě se také nachází největší mostní stavba na dochovaném úseku tratě. Dvě ocelová pole jsou již snesena, ale betonové pole nad silnicí zde zůstalo.

Zbytky mostu v Horním Jiřetíně © Marek Vojáček

Za mostem hned začíná bývale kolejiště stanice Horní Jiřetín (kilometr 60,9) dnes většinou zarostlé náletovými dřevinami. Nádražní budova je vcelku zachovalá, pravděpodobně i obývaná a ze strany od ulice má fungující hospodu. Z překladiště už ale zbyla jen rampa.

Kolejiště a výpravní budova stanice Horní Jiřetín © Marek Vojáček

U jirkovského zhlaví stále stojí budova stavědla dnes přestavěná na obytný dům. Tady také býval přejezd (ulice 5.května) a pár metrů za ním býval most přes Šramnický potok. Ocelový nosník je dnes snesen. Těleso trati potom pokračuje dál přes nedalekou obec Černice. Tady sice nikdy zastávka nebyla, ale v obci u bývalého přejezdu stále stojí drážní domek přestavěný na obytný dům.

Těleso trati u Černic © Marek Vojáček

Z Černic se těleso trati opět stáčí k jihu a zbýva mu už jen necelý kilometr. Na trase se objevuje ještě jedna výraznější stavba a to mostek přes Albrechtický potok. Letopočet 1956 pravděpodobně značí rok opravy tohoto mostního objektu. Poslední kilometrovník nese hodnotu 63,2 a těleso trati je patrné ještě dalších asi 100 m. Potom už začíná okraj povrchového dolu a zbytek trati je v něm nenávratně ztracen.

Okraj dolu u Černic, tímto směrem kdysi trať pokračovala do Jirkova © Marek Vojáček

Dodnes tedy existuje ještě 8 km z této zrušené tratě. Stanice Litvínov leží na kilometru 55,3 a těleso trati končí u Černic na okraji povrchového dolu zhruba v kilometru 63,3. Zájemce o procházku po této trati však musím upozornit, že s výjimkou prvních dvou kilometrů (relativně do nedávna používaných) je na trase spousta náletových dřevin. Takže pokud se tu chcete projít, učiňte tak jen mimo období vegetace. V přiložené fotogalerii je zdokumentována celá moje procházka.

Prameny a odkazy:

1. Bohumil Šádek ml. a kolektiv: Duchcovsko-podmokelská dráha (2001)
2. Dráha 9/2001
3. Dráha 12/2002
4. Bahnstrecke Děčín–Chomutov – Wikipedia