Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

» Návrat

Bookmark and Share
Pridané: 21.10.2010 8:00
Autor: PhDr. Zbyněk Zlinský, nick: » Zbyněk

Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni První máj se dá slavit všelijak. I když u nás je to už spíš jen něco dávno minulého. Kupodivu ve státech, které neprošly érou budování světlých zítřků, nikoliv, jak jsme se mohli přesvědčit onoho prvního májového dne roku 2004. Tehdy jsme oslavovali i něco navíc – vstup do Evropské unie. A mnozí z nás právě na kolejích Rakouských spolkových drah. které nás vítaly do Evropy nulovým tarifem.

 

 

 

Jakmile jsem příslušnou nabídku uviděl na stránkách Českých drah (a pak její rozvinutí jinde), bylo mi jasné, že se nedá odmítnout. A když se pak myšlenka na návštěvu Vídně setkala s kladným ohlasem i u přednostkyně naší domácnosti, nebylo co řešit. Tedy vlastně bylo – jak se dostat v ono prvomájové ráno do Břeclavi co nejdříve, aby výlet stál za to. Nemohli jsme, za předpokladu využití jízdenky SONE+, vyjet před půlnocí a tehdy ještě neplatila ani pro vlaky vyšších kategorií, takže plánování cesty se jevilo být poněkud složitým. Ale jen zpočátku – nakonec z IDOSu vypadla jediná možná varianta: Hradec Králové hl.n. 01:00 (Os 5610) – Pardubice hl.n. 01:24/01:39 (R 421) – Břeclav 04:50/05:24 (Os 2303) – Wien Nord 06:56. Z čehož plyne, že jsme jeli hned prvním možným spojem ÖBB po trati č. 802.

Cesta proběhla bez nějakých mimořádných událostí. V osobáčku do Pardubic jsme poněkud otrávili průvodčího, který musel vypsat příslušný jízdní doklad (POPek tehdy ještě nebylo), v rychlíku z Chebu do Bratislavy bylo místa dost a ještě více ho pak poskytovala taurem tažená patrová netrakční jednotka vlaku Břeclav – Wiener Neustadt. Bohužel jsem si ji nevyfotil, stejně jako nic jiného z cesty. Jaksi jsem to neměl ve zvyku, reportážně se tehdy ještě nechovaje. Ostatně z dnešního pohledu směšná kapacita paměťové karty mé první „krabičky na mýdlo“ velela k jejímu opatrnému zaplňování. Jestliže má souputnice po celou cestu do Břeclavi pospávala, v úseku rakouském už i ona vyhlížela do evropské krajiny. Tak jsme se, spolu s dalšími (kupodivu nečetnými) novými euroobčany ocitli ve středu Vídně.

Stalo se tak v souladu s jízdním řádem ve stanici později přejmenované krátce před sedmou hodinou ranní, takže jsme měli příležitost procházet se ulicemi prostými hustého provozu. Měl jsem jakýsi plán, kterak den ve Vídni strávit, ale mé železničně motivované záměry musely být vhodně skloubeny s všeobecně turistickým obsahem pro Helenu. Naštěstí jsme sebou neměli žádné evropské oběživo, takže nějaké vyžití druhu komerčního jsem nemusel brát v potaz..Vydali jsme se směrem k Dómu svatého Štěpána, pod jehož věžemi byli z živých tvorů nejpočetněji zastoupeni koníci, odevzdaně čekající na své výkony ve fiakrové dopravě. A když jsem s nimi (a posléze i se zmíněnými věžemi) svou společnici vyfotografoval, pokročili jsme směrem k Hofburgu, na jehož nádvořích nebylo o mnoho živěji. 

 
Ale posléze se začaly jednotlivé expozice a další veřejnosti přístupné interiéry připravovat k otevření a i ta veřejnost se pomalu trousila dovnitř.. My jsme se naopak pomalu vytrousili ven, obešli některé památné budovy v okolí a pak dali odpočinout svým dolním končetinám na lavičce v Hradní zahradě. Tam jsem mohl v klidu Heleně, tou dobou už turisticky uspokojené, předestřít svůj záměr navštívit jedno z vídeňských nádraží, které „čirou náhodou“ leží na trase naší procházky k dalšímu historicky významnému místu rakouského hlavního města. Má diplomatická nóta byla kladně přijata a mohli jsme vykročit po Mariahilferstrasse k západu. Vstříc nám pojednou zněla řízná Blasmusik, objevil se pomalu jedoucí policejní vůz, zavlály rudé prapory.a mohli jsme po letech zase mávat prvomájovému průvodu.
 
 
Dokonce vládnoucí strany, jak jsme bývali zvyklí. Ale mávání se nekonalo – masy nestály na chodnících, ale mašírovali ulicí. A my jsme mašírovali také, leč směrem nesouhlasným (nic nedbajíce hesla „kdo nejde s námi, jde proti nám“), jak nám velel záměr dosíci Západního nádraží, od něhož jsem si sliboval něco zajímavých snímků především pro mne tou dobou ještě exotických železničních vozidel..Měl jsem pochopitelně na mysli stroje Rakouských spolkových drah, ale ty u perónů Westbahnhof, k nimž jsme posléze krátce po hodině deváté dorazili, jako by hrály ve zjevném oslabení proti lokomotivám a elektrickým jednotkám železničních správ cizích, konkrétně maďarské a německé. Byť některé mašiny klamaly tělem a skrývaly svou identitu třeba za výstavu margarínem umatlaných dětských kreseb.
 
 
Ne že by ta reklamní lokomotiva, navíc německá, nějak hatila mé plány. Naopak. Stejně jako jsem na své paměťové kartě rád přivítal její jen o číslíčko se lišící sestru v barvách korporátních, dva maďarské taury či ícéčko opět ozdobené písmeny DB. Domácí lokomotivní park tam v tu dobu reprezentovaly jen tři lokomotivy posunovací, které čile vytahovaly přibylé soupravy z hlavového nádraží na odstavné koleje a naopak. A zatímco jsem já rovněž čile pobíhal po peronech, Má drahá polovička se kdesi tiše nudila. Jejím útrapám však neměl být ještě konec, protože jsem pojal záměr navštívit také blízké depo, které bylo „stejně po cestě“ naší turistické procházky. V zásadě to pravda byla, takže jsem se neprovinil lží – zato však za chvíli (velice opatrným) vstupem do veřejnosti nepřístupného prostoru.
 
 
K mému údivu mi v něm nebránila ani žádná cedule u vchodu, ani aktivita některého z nečetných pracovníků, které jsem v areálu potkal (a slušně pozdravil). Nicméně jsem toho nijak nezneužíval, nikde se moc nemotal, pořídil něco obrázků postávajících vozidel a vrátil se k Heleně, už netrpělivě čekající na ulici. Ta nás dovedla nejprve do oázy zeleně a klidu zvané Auer Welsbach Park, která přímo vyzývala k tomu, abychom v ní spočinuli k regeneraci svých údů i útrob. Při žvýkání zásob jsme s podivením zírali na mnohé domorodce, po parku se pohybující o holích – finská chůze u nás tehdy ještě rozšířená nebyla. Takže jsme se chůzí zcela prostou vydali k našemu dalšímu postupnému, už nepříliš vzdálenému cíli, jímž bylo letní sídlo našich někdejších císařsko-královských vládců Schönbrunn.
 
 
Tedy spíš jeho zahrady, jimiž jsme se nějakou dobu toulali, až jsme se dotoulali k východu na Hohenbergstrasse, která nás zavedla opět k něčemu, co zajímalo hlavně mne. Na Schedifka Platz (jmen českého původu je ve Vídni plno) jsme narazili (zase „čirou náhodou“) na koleje „vlakotramvajové“ trati akciové společnosti Wiener Lokalbahnen, spojující centrum Vídně s třicet kilometrů vzdáleným lázeňským městem Baden. Ani jsem nemusel dlouho čekat a od města přijela první dodaná elektrická jednotka řady 400, aby se tam z pouliční tramvaje proměnila přejetím na už železničně stavěný a zabezpečený úsek ve vozidlo železniční. Při další cestě k centru jsme potkali i exemplář starší řady 100 a zástupci obou typů pospolu na mne čekali v nádražíčku Wolfganggasse a v přilehlé remíze.
 
 
Další a už závěrečná část našeho putování po Vídni vedla po Margaretengürtel k Jižnímu nádraží, odkud jsme se měli vydat na cestu k domovu. A před tím ještě ovšem, pokud by to čas dovolil, tuto stanici alespoň letmo prozkoumat a vyfotografovat nějakou mašinku. Cestou už jsem neměl možnost nabídnout své souputnici žádnou obecně turistickou zajímavost, jen šlapání nudnou nezáživnou ulicí podél trati. Na jeho konci byla ráda, když usedla na lavičku, zatímco já jsem ve vymezeném čase poletoval po obou hlavových částech stanice, o níž jsem tehdy zdaleka netušil, že za pár let už nebude. No, asi bych o tom stejně nepřemítal, měl jsem co dělat, abych zvěčnil aspoň něco objektů, které mne zajímaly pochopitelně více, než drážní nemovitosti a infrastruktura. A to se nakonec povedlo.
 
 
Téměř sedmihodinovou cestu domů jsme nastoupili osobním vlakem 2320 Wiener Neustadt – Břeclav, jehož souprava, obdobná jako ráno, nás poněkud napínala. Především jela díky návalu občanstva českomoravského se zpožděním, ale hlavně se nedlouho před státní hranicí vzepřela svému strojvedoucímu. Ten nás zprvu vyděsil hlášením, že pro technické potíže nemůžeme pokračovat, ale pak uklidnil tím, že taura nejen zkrotil, ale také oznámil, že přípojný vlak na nás v Břeclavi počká. R 276/944 Slovan Lökösháza – Praha hl.n. skutečně čekal a nejen my jsme byli rádi, že tak stihneme dorazit do našeho cíle ještě před půlnocí, jak náš jízdní doklad vyžadoval. Poněkud pocuchané nervy jsme si pak uklidňovali během už bezproblémové jízdy do Brna a já pak navíc aspoň krátkým fotografováním na roli.
 
 
Popravdě řečeno, tuto činnost jsem v plánu původně neměl a dokonce na ni nebyl ani technicky připraven. Paměťové médium mého, z dnešního pohledu spíš žertovného fotografického přístroje bylo totiž zaplněno, ale naštěstí se na něm nalézalo něco snímků, které si uchování nezasloužily. A když jsem u nástupiště zahlédl soupravu panťáku s oběma prototypovými elektrickými vozy, které jsem ještě osobně nepotkal, neváhal jsem se dát do mazání. Jako bych tušil, že tak pořídím snímky dnes už vpravdě historické – osobního vlaku z Kútů do Tišnova. No a naskytlo se i pár dalších objektů hodných zaznamenání, než jsem musel po necelé půlhodince svého počínání zanechat, abych se nalodil do dalšího vlaku naší dost komplikované cesty – osobáku 4730 do České Třebové (kteréžto spojení už také pohřbil čas).
 
 
A čekaly nás spoje ještě dva, Os 5024 Česká Třebová – Pardubice hl.n., jímž jsme pocukli jen do Chocně, a odtud vyjíždějící Os 5258 do našeho sídelního města, kam jsme dorazili pár minut po desáté hodině večerní. Sice poněkud znaveni, ale spokojeni s tím vším, co jsme za oněch 180,- Kč na osobu toho dne prožili. Byli ovšem tací, kteří toho po rakouských a přilehlých tratích onoho víkendu najezdili mnohem více, ale nám, kteří pro podobná „vlaková šílenství“ máme sice pochopení, ale nikoliv vlohy, to bohatě stačilo. A litovali jsme, že se podobná možnost už nebude patrně nikdy opakovat. Jenže život je plný překvapení a aspoň já sám jsem si cestu do Vídně a zpět, dokonce za podmínek ještě výhodnějších, shodou příznivých okolností užil o několik let později a při příležitosti docela jiné.
 
Odkazy:
  1. Seznam vlaků, na nichž platí víkendová nabídka ve dnech 1. a 2.5.2004 železničních správ ÖBB, ZSSK, ČD, MÁV, GySEV
  2. Svátek práce - Wikipedie
  3. Členové Evropské unie - Wikipedie
  4. Vídeň - Wikipedie
  5. Nádraží Wien Praterstern - Wikipedie
  6. Wien Westbahnhof - Wikipedie
  7. Wien Südbahnhof - Wikipedie
  8. Wiener Lokalbahnen – Wikipedia

Titulní snímek: Pohled na Wien Westbahnhof z mostu přes kolejiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

PhDr. Zbyněk Zlinský


Galéria k článku

Počet: 60     Stránky: / 2        

Foto 01.05.2004 - Wien Nord: souprava vozů č. 4653 a165 ...

Foto 01.05.2004 - Vídeň: Helena s fiakry u Dómu sv. Ště ...

Foto 01.05.2004 - Vídeň: Helena stojí na vchodu do U-Ba ...

Foto 01.05.2004 - Vídeň: Zbyněk před sousoším na Michae ...

Foto 01.05.2004 - Vídeň: prvomájový průvod na Mariahilf ...

Foto 01.05.2004 - Vídeň: prvomájový průvod na Mariahilf ...

Foto 01.05.2004 - Vídeň: prvomájový průvod na Mariahilf ...

Foto 01.05.2004 - Wien Westbahnhof: 1047.008-6 MÁV v če ...

Foto 01.05.2004 - Wien Westbahnhof: 101.002-4 DB čele s ...
nasledujúce obrázky »

Súvisiace odkazy

Diskusia

Pozn.: Názory diskutujúcich sa nemusia zhodovať s názormi VLAKY.NET.

Ak chceš pridať diskusný príspevok, musíš byť prihlásený.

» Pridaj diskusný príspevok s obrázkom

Príspevky: 21     Stránky: / 2     Výpis:    
» Xeter Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 77 23.10.2010 23:25
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

Jej ten deň si pamätám, my sme išli do Viedne z Petržalky a bol to horor, petržalská stanica totálne preplnená, dostali sme sa asi až do tretieho vlaku, jak sardinky :D

» SZKV Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 1 803 22.10.2010 8:32
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

karel.f: To by ses divil, co vše se stihne navařit z Vídně do Bratislavy... Oni to mají předvařené a bylo zábavné koukat, jak se Rakušáci řadí do fronty a debužírují. Ono schnitzel za 5 eur jaksi ve Vídni neseženou... No a pak za Bratislavou už to bylo jak u "snědeného krámu". Tahle zkušenost se týká vlaku s odjezdem 17:45 z BA. Jinak ta fotka je zcela určitě z rychlíku, kde samozřejmě nikdy problém nebyl, ty totiž (jak známo) nikdy do Vídně nejezdily. Ostatně dnes už jsou v pohodě i IC.
mikinko: On je právě problém v tom, že když je z čeho dělat vyrovnávky výkonů, je hned veseleji. Ovšem zatímco do Vídně je to od hranic 60 km, do Bratislavy s bídou 10, Petržalka se blíží vůbec čisté nule. Takže u těch tří IC se s bídou vyrovnala ta Vídeň, ovšem prodloužení o polovinu do Wiener Neustadtu už by znamenalo, že budou ZSSK platit cash. A o to neměla ani jedna strana zájem. To "naše" vlaky jsou tvořené rakouskými náležitostmi (pak je jedno, jestli to jede do Vídně nebo do Villachu), případně německými (je co vyrovnávat, když rakouské vozy a ICE jednotky křižují Německo křížem krážem) a těch pár českých vozů se v pohodě vyrovná tím, že z Břeclavi do Děčína je to cca. 400 km. Prostě něco za něco: vy máte hlavní město na předměstí Vídně a tudíž intenzivní dopravu S-bahnového charakteru, zato si ale musíte ze zbytku Slovenska v Bratislavě přesednout. My se dostaneme do Vídně přímo z řady českých měst, ovšem trvá to dlouhé hodiny a pomoct si nemůžeme: přesednout není na co. A to už opomíjím, že když chceme z Čech na západ nebo na jih, je ta Vídeň skoro odkudkoliv kamkoliv velká zajížďka. Že jiné spojení (např. Praha- Mnichov, Praha- Linz) nefunguje už je jiná otázka...

» dědek Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 952 22.10.2010 6:16
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

Zbyňku: Srdečná Ti vďaka za spomienky z dôb keď na osobu/deň si si môhol vymeniť 500,-Kčs. FIGU - na celý výlet!!! Po páde Fe opony; To som bol prvý a asi aj posledný ráz na FJB - cez Plzeň-Velenice. No to bol zážitok od 1. prekročenia št.hranice vidiac meďáky hnusných kapitalistov na žst!! MNE sa vám, synci, to vrátilo... nerobte to Dědkovi - už ni najmladší!! Za chvíľu to bude 1/4 storočia.
Karle; SZKV & comp: NEZABUDNITE čo všetko stihne platfusák aby aj vtedy bol "zarobil" - trhol!! A potom: o KE obsluhe a riadení spoločnosti MNE nič nevravte! Nakúpili ( zohnali) vyradené vagóny býv. SžD a z "palatok" narobili lôžkáče európ-typu => na spodnú "palatku" dědek svoje telo rachatickô nedostane!!!! Ach, Bože , košický WáGN...

» karel.f Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 6 267 22.10.2010 2:11
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

lidkakr: Je jedno kde to doplňují já jsem dostal jídlo všude a vždy. A jezdím často vlakem. U společností v Čechách jsem se už setkal i s neochotou a i výmluvou na Slovensku zatím ne.

» lidkakr Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 103 21.10.2010 23:30
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

karel.f. : Nie som si tým úplne istý, ale myslím si že košické reštauráky doplňujú zásoby iba v Košiciach, takže ak ide z Viedne je už na spiatočnej ceste a na sklade má už len polovicu, alebo aj menej.

» karel.f Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 6 267 21.10.2010 23:13
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

Chtěl bych vidět toho kuchaře co za dvě hodiny navaří vše co má na skladě. Třeba měl prsten od Arabely.

» lidkakr Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 103 21.10.2010 21:56
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

pre Alfiho : IC z Westbanhofu do BA hl.st išli kvôli preprahu a tým súvisiacemu prestoju v Petržalke asi 1:30 hod. A často sa dalo nastúpiť do reštauráku vo Viedni aj pol hodiny pred odchodom. Takže za dve hodiny sa dalo toho pojesť naozaj veľa.


» karel.f Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 6 267 21.10.2010 19:46
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

Já cestuji JV po Slovensku často jen proto že vaří levně a lépe jak v Čechách. Ještě jsem se nesetkal s tím že bych cestoval a nedostal najíst. I pivečko, kafíčko a hruška byla vždy.
RE: Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

» České_dráhy Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 583 21.10.2010 19:38
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni

I já jsem jel - s řadou dalších oním prvním vlakem do Rakouska a Maďarska, napřkíklad na "Jezerní dráhu", tehdy už zadrátovanou. Pozoruhodné bylo, že "nulový tarif" platil i na tratích GySEV, ale maďarští cestující si tam kupovali normálně jízdenky - nějaké informace o bezplatném cestování moc nebyly.
Já jsem samozřejmě neměl nic, průvodčímu jsem vždycky prostě německy sdělil kouzelnou formulku "Sonder weekend Angebot EU" a ostatní na mne koukali jako na zjevení ... Na přespání jsem se vrátil do Břeclavi přes Marchegg a druhý den jsem jel na další okruh ... a z BV posledním ECčkem do Prahy.
Byla to jedna z mála povedených akcí ...

» Alfi Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 1 450 21.10.2010 17:06
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
Žranica v Austrii...

Jaksik neviem prehltnúť SZKV-ove tvrdenie. že na našom zvrchovanom území nebolo čo do pap... -úst. To išiel ten vlak z Adis Abeby ? Alebo cez ?
Veď z Viénne je to takých 65 km slovenských... To ani nemôže pingel doniesť na stôl.


nasledujúce príspevky »

LTE Logistik a Transport Slovakia s.r.o.


TOPlist