Úvod | VLAKY.NET TV | VLAKY.NET Shop | Klub | M 262.004 | Trate | Modely | Simulátory | Download | Last minute
Pondelok, 21. 5. 2012
Práve prítomných: 2 048
Prihlásených: 60 Chatujú: 0
Práve prítomných: 2 048
Prihlásených: 60 Chatujú: 0
Naši partneri
Zaujímavé odkazy
VLAKY.NET Klub
Poloha vlakov
Aktuality
VLAKY.NET TV
Fórum
Novinky na ŽELPAGE.CZ
Galérie
Kalendár
Partnerské stránky
Reportáž ze šuplíku: Malý okruh Saskem v létě 2004
| Pridané: | 15.8.2009 8:00 |
| Autor: | PhDr. Zbyněk Zlinský, nick: » Zbyněk |
Nastala okurková sezóna, aktuality se příliš nehrnou, a tak jsem utrpěl nápad sáhnout do svého archivu z dob "předvlakyneťáckých". Na VLAKY.NET jsem se zapsal dne 20.7.2004 (ani už nevím, co mne to napadlo) a poměrně dlouho trvalo, než jsem na tyto stránky začal také přispívat. Takže jsem onoho dne 3.7.2004, kdy jsme s Helenou vyrazili na jednodenní výlet po kolejích domácích i zahraničních, pochopitelně vůbec netušil, že bych jej mohl někdy někde prezentovat.
Jistě, leckdo může mít dojem, že ten můj nápad oprašovat pět let staré fotky a lovit z paměti s nimi spojené zážitky není zrovna skvělý, ale když jsem si obrázky prohlížel, překvapilo mne, kolik věcí se za tak krátkou dobu u nás i ve Svobodném státě Sasko na železnici změnilo. A podle mého soudu může toto už historické ohlédnutí někoho zaujmout, ba i inspirovat k napodobení onoho putování v podmínkách dnešních. Kdo má jiný názor, ať mi klidně vynadá. Jako by mi vyndala Helena, kdybych ji k podobné akci vyzval dnes. Tehdy ještě byla schopna a ochotna vstát hodinu po půlnoci a pak tmou na kole šlapat na královéhradecké hlavní nádraží, abychom odtud mohli vyrazit ve 3:00 hod. směr Pardubice a další cíle na mapce vyobrazené:
Vzhledem k tomu, že jsme potřebovali k výletu za hranice jízdenku SoNe+ v tištěné podobě a hradecké nádraží tou dobou bylo uzavřeno, museli jsme si u průvodčího (tehdy ještě moderní POPkou nevybaveného) zakoupit na ten kousek cesty jízdenky vlastně navíc (ale byl uznalý a prodal nám jen poloviční). V Pardubicích jsem pak mazal ke kase koupit onen papírek za 360,- Kč, opravňující nás k celodennímu putování po všech kolejích našich i některých německých. R 422 „Kassovia“ jel sice poněkud opožděn, ale dopravil nás na pražský „hlavák“ dostatečně včas, abychom stihli přejít na nádraží Masarykovo, odkud jsme pokračovali vlakem Sp 1770 do Děčína hl.n. Cestou jsem (tehdy ještě) neměl ve zvyku fotit, ale jeden snímek jsem přece jen pořídil.
Více zajímavostí mne čekalo na děčínském hlavním nádraží. Byla tam k vidění a fotografování vozidla mně vzácná a některá dnes už v těch končinách dokonce nevídaná. Třeba novým lakem zářící pantograf 460.084-7 na osobáku do Roudnice nad Labem, dnes už zrušená ponorka 830.218-4 tehdy ještě pravidelně tam provozovaná, ale zejména kombinace rychleného i původního bastarda na vratné soupravě mezinárodního osobního vlaku do Bad Schadnau, který tam tehdy o víkendech pendloval, aby zvládl mocný nápor českého substrátu toužícího navštívit bývalou NDR. Ona ta možnost příhraničního cestování na jízdenku SoNe+ byla nová a přitažlivá.
Ještě, že jsme jeli ve dvou – Helena zaujala místa v rychle se plnící soupravě a já zatím po oněch asi 30 minut, co jsme měli na přestup, kmital po nádraží. Když vlak vyjel, proběhlo cosi, čemuž jsme dnes už dávno odvykli – celní a pasová kontrola v podání spojených ozbrojených sborů obou zemí. A po asi dvaceti minutách jsme už vystupovali v Bad Schandau, kde nám bylo přestoupit na vlak DB jedoucí do prvního postupného cíle našeho putování, Drážďan. Také zde byl jakýsi čas na aspoň letmou dokumentaci pár zajímavých vozidel. No, ona tam nakonec pro mne byla všechna vozidla zajímavá, i když vesměs známá. Byť jsem je viděl naposled ještě v barvách a s označením DR. Jako třeba jednu (byť modernizovanou) z bývalých stodesítek, populárních u nás coby model z produkce Gützold/PIKO,
A pak přijela vratná (na rozdíl od té naší dvouhlavé opravdová) souprava vlaku linky S1 S-Bahn 7032 Schöna - Meißen Triebischtal, která nás měla dopravit na drážďanské hlavní nádraží. Tam vyšlo najevo, že na postrku vlaku s moderním řídicím vozem v čele byla zase postarší „dederonská“ mašina, v tomto případě někdejší řady 243 DR. Ale Dresden Hbf skýtal v oboru hnacích vozidel pochopitelně mnohem více zajímavostí, i když cesta k nim nebyla, díky právě zde probíhající rekonstrukci, zrovna jednoduchá. Ale dělal jsem, co jsem mohl, i když můj čas byl omezen nejen obecnou potřebou po nějakém čase pokračovat v pouti, ale také nutkáním mé partnerky vidět v saské metropoli také něco jiného, než třeba pucování Ludmilly.
Helena ostatně nebyla ve svých tužbách osamocena, také mne zajímalo, co se v Drážďanech změnilo od mé poslední návštěvy, kdy tam ještě bylo pro nás vše za hubičku, díky výhodnému kurzu koruny československé a marky východoněmecké (o silně dotovaných cenách všeho možného v Honeckerově státě nemluvě). Popravdě řečeno, těch rozdílů zas až tolik nebylo. Krom tedy těch cen a snad skladby osobních automobilů v ulicích, kde se někdejší mrňavé trabanty snažily vytlačit rovněž mrňavé smarty. Dokonce jsme se tam zapletli do jakési protivládní demonstrace, takže ani nějaký ten rudý prapor nechyběl. ty jsem si ovšem, raději nevyfotili - na rozdíl od výše zmíněného silničního mrňouse.
Po letmém nahlédnutí do současného kvasu života drážďanských domorodců jsme se uchýlili na břeh Labe, abychom dali odpočinout vším tím ruchem znaveným myslím i už uondaným tělesným schránám. Pohlížejíce na plynoucí vodu a neplynoucí parníky jsme po způsobě jiných tamže zaparkovaných výletníků provenience české i polské sáhli do batůžků pro něco na zub, abychom se náležitě připravili na další cestu. Dopřáli jsme si procházky po nádvořích Zwingeru, s díky odmítli pozvání do tamního letního divadla od středověce oděných slečen a marně se snažili vyfotografovat opodál klikou točícího flašinetáře (asi jí netočil legálně). Tak jsme raději zvěčnili něco, co se schovat nemohlo.
Abychom se nemuseli vracet a také s cílem poznat i jiné kouty drážďanské, pokračovali jsme po mostě přes Labe, abychom v železniční pouti pokračovali z nádraží Dresden-Neustadt. Sice jsme se vydali správným směrem, ale ke konci nás překročení nějakého bludného kořenu zmátlo natolik, že jsme staniční budovu nějak minuli, museli se vracet, pak ještě na chvíli ukrýt před prudkou přeháňkou, takže jsme svůj plánovaný vlak stihli na poslední chvíli. Mohli jsme jet asi za hodinu dalším a já bych tak stihl aspoň tuto stanici a ruch na ní dokumentárně zachytit. Jenže jsem dal raději přednost delšímu pobytu na naší příští plánované zastávce, která slibovala být zajímavější. Stihl jsem tedy vyfotografovat jen náš vlak těsně před odjezdem.
Poprvé jsme se vezli Desirem, a tak jsem pochopitelně měl cestou co zkoumat. Ale neobdivoval jsme jen vozidlo samo, nýbrž také to, co jsme u nás ještě běžně nevídali – provoz bez průvodčího. Ostatně šetření bylo vidět i za oknem – velké nádražní budovy se zabedněnými okny a pochopitelně zcela prosté personálu, který byl z části nahrazen automaty na jízdenky. I když zase na druhou stranu jsme kupodivu viděli obsazená hradla i závorářská stanoviště, protože technika v tomto směru na trati zas tak nepokročila. Už jen takovou třešničkou na dortu těch všech nezvyklostí byli spolucestující (jichž věru nebylo mnoho) v některých případech u nás nevídaného vzhledu.
Žitava, kam nás ona stokilometrová a dvouhodinová jízda zavedla, nás přivítala povýtce nevlídně: lilo jako z konve. Takže první snímky na svou jízdu po úzkorozchodce do stanice Kurort Oybin se připravující 99.758 SOEG byly značně uplakané. Nejinak tomu bylo, když jsem se vydal dokumentovat další vozidla vyskytující se v místním úzkorozchodném depu. Naštěstí se počasí postupně umoudřovalo a tak pozdější snímky už mohly zachytit dění na kolejích úzkých i normálních dokonce za slunečního svitu. Ne, že by mi na tom zas až tak záleželo. Byl jsem hlavně rád, že páry jezdily, jak jsem je vídával kdysi, když ještě měly na budkách nápis Deutsche Reichsbahn.
Pochopitelně jsem to dobu našeho pobytu v Žitavě zvíci více než čtyř hodin nevěnoval jen místní úzkorozchodce, ale obdivoval i vozidla vyskytující se na nádraží rozchodu normálního – ať už šlo o červené motorové jednotky RegioSwinger a Desiro DB nebo o modro-bílo-žluté sourozence těch posledně jmenovaných, jezdící ve službách společnosti LausitzBahn. Viděl a vyfotografoval jsem jich sice poměrně hodně, ale přece jen byl z mého pohledu provoz ve stanici poněkud fádní. tedy až do okamžiku našeho odjezdu, kdy došlo k výraznému zpestření v podobě orchestrionové soupravy, peážující tudy coby Os 6269 Varnsdorf – Liberec. Ten zastavil, jak bylo tehdy zvykem, u „českého“ nástupiště, odděleného od zbytku nádraží stanovištěm celní a pasové kontroly.
Zbytek naší cesty už nebyl příliš zajímavý, ale poněkud zdlouhavý, V Liberci jsme měli asi 20 minut na přestup do osobního vlaku č. 5407 do Jaroměře. Ta krátká doba mi ani dvakrát nevadila, protože tehdy ještě nebyly k dispozici nějak zvlášť kapacitní paměťové karty a po celodenním fotografování jsem už byl právě na konci svých záznamových možností. Mohl jsem pořídit už jen snímek postávajícího RegioSwingera DB (pro víkendový spoj 5718/RE 17036 Liberec - Dresden-Neustadt) a samozřejmě katru, který tvořil náš Os 5407 Liberec – Jaroměř.
Z Jaroměře nás pak do výchozího bodu naší cesty dopravil Os 5647 Jaroměř – Pardubice hl. n. a na nástupišti královéhradeckého hlavní nádraží jsme se opět ocitli po 19 hodinách a 33 minutách od doby, kdy jsme je ráno opustili. Při našem celodenním putování jsme vlaky ČD a DB urazili celkem 602 km, a to vše (nepočítám-li ony jízdenky z nezbytí koupené v důsledku tehdy ještě v příslušném směru nepříliš dokonalých služeb našeho dopravce) za víc než přijatelnou cenu 360,- Kč (která už dnes ovšem neplatí). Vrátili jsme se znaveni, leč spokojeni Viděli jsme kus světa a zajímavostí nevídaných (u nás) tehdy či (jak vyšlo s odstupem let najevo) naopak dnes.
Odkazy obecné:
- Sasko - Wikipedie, otevřená encyklopedie
- Drážďany - Wikipedie, otevřená encyklopedie
- Žitava - Wikipedie, otevřená encyklopedie
- Reiseführer Dresden und Sachsen - Sehenswürdigkeiten, Geschichte, Kunst, Architektur, Landschaft
- Saské úzkorozchodné dráhy - Wikipedie, otevřená encyklopedie
- Die Zittauer Schmalspurbahnen
- Zittauer Schmalspurbahn - Mit Dampf ins Gebirge
- Die sächsischen Schmalspurbahnen
Odkazy k podobnému cestování dnes:
- České dráhy, a.s. - cestování v příhraničí - Německo
- Účelové sdružení Dopravní svaz Horní Lužice – Dolní Slezsko (ZVON)
- DB Bahn regional-Sachsen
Titulní snímek: Lokomotiva 99.758 na vlaku 210 Zittau - Kurort Oybin odjíždí z žitavského nádraží SOEG
© PhDr. Zbyněk Zlinský
PhDr. Zbyněk Zlinský
Galéria k článku
Súvisiace odkazy
- Výprava nejen za rozchodem 750 mm, 14.2.2012 8:00
- Reportáž ze šuplíku: To všechno vodnes’ čas, 24.11.2011 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Aktuálně o jedné dávné výluce, 27.7.2011 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Když se na lokálkách slavilo (tratě 016 a 017), 1.6.2011 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Když se na lokálkách slavilo (trať 022), 2.3.2011 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Když se na lokálkách slavilo (trať 047), 20.1.2011 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Jak „žehlička“ zajela za Hliníkem do Humpolce, 7.12.2010 8:00
- Žitavské zastavení, 2.11.2010 8:00
- Peáží přes dvě země naposled s ČD, 26.10.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni, 21.10.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Českotřebovský Den železnice 2003, 23.7.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Na skok v Gmündu a leckde jinde, 24.5.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Jak se slavilo 145. výročí SNDVB, 2.3.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Za nižším napětím a užším rozchodem v srpnu 2004, 9.2.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Jak se slavilo v Šumperku roku 2003, 8.1.2010 8:00
- 220 minut v Žitavě, 27.9.2007 13:35
Diskusia
Pozn.: Názory diskutujúcich sa nemusia zhodovať s názormi VLAKY.NET.Ak chceš pridať diskusný príspevok, musíš byť prihlásený.
» Pridaj diskusný príspevok s obrázkom
» sladekmatus 
Príspevky: 282 30.8.2009 23:26 
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Malý okruh Saskem v létě 2004 Veľmi pekné. Super galéria  |
Odkaz na príspevok:
» Zbyněk
Príspevky: 38 603 18.8.2009 20:48
|
RE: Že bych si také někdy udělal výlet o víkendu přes celou republiku... Jsem rád, že se Ti to líbilo. Možná bys měl nyní z Brna tím směrem mnohem lepší spojení, než my z Hradce. (Kdybych se nenarodil v Krpolu, tak mne to tak neštve.)  |
Odkaz na príspevok:
» miropiro
Príspevky: 28 17.8.2009 20:35
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Malý okruh Saskem v létě 2004 Pěkné čtení! Že bych si také někdy udělal výlet o víkendu přes celou republiku... |
Odkaz na príspevok:
» karel.f
Príspevky: 6 267 17.8.2009 19:37
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Malý okruh Saskem v létě 2004 Krátké video SASKO z r.1999 http://www.youtube.com/watch?v=9nLt2z59oew |
Odkaz na príspevok:
|
» Zbyněk
Príspevky: 38 603 17.8.2009 11:28
|
RE: tedy řada saských panovníků, najní na Zwingeru Díky moc za uvedení na pravou míru, opravím to. |
Odkaz na príspevok:
|
» Stoupa
Príspevky: 26 17.8.2009 10:16
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Malý okruh Saskem v létě 2004 ..to sgrafiti, tedy řada saských panovníků, najní na Zwingeru (ten je dál po proudu řeky), ale na dnes už snad obnoveném královském paláci.  Jinak dobrý, včera jsem to profrčel - do Dre nás táhla 371 201, pak 101 053. Bln na čas. |
Odkaz na príspevok:
» Twix
Príspevky: 276 17.8.2009 9:51
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Malý okruh Saskem v létě 2004 No, dvě malá zlepšení na české straně bych našel: 1) Os vlaků do Bad Schandau jezdí více, a v provozu jsou i v pracovní dny. 2) Už nejsou nesmyslné přímé Os Liberec - Jaroměř z dob císaře pána, současné řešení ve Staré Pace mnohem lépe vyhovuje potřebám obou krajů a cestujících. Samozřejmě společně s taktem rychlíků. Jinak je to ale smutné, přestup z S1 v Bad Schandau do soupravy ála BDŽ je silný zážitek, přičemž v Děčíně čekají rozvrzaná Bt (zažil jsem v prosinci nefunkční topení) a popř. dále v Ústí nějaký o nic lepší rychlík s vozy B, třeba provoněný nadčasový Excelsior... V Zittau to není o nic lepší, na peážní trati jezdí ČD a SBE a ani jeden v tom nemá systém. Z Varnsdorfu třeba jede hrozná souprava 810+010 ČD, do Zittau všechno projíždí a pokračuje do Liberce. Chvíli po ní projede "Erlebniszug" SBE (což je na německé poměry skutečně bizarní společnost), který sice obce obsluhuje, ale v Zittau končí a hotovo. Už bylo načase to změnit. Přikládám foto - strojvůdce v Seifhennersdorfu zkoumá, jestli se s tím šrotem ještě do Zittau vrátí. 
|
Odkaz na príspevok:
|
» Zbyněk
Príspevky: 38 603 17.8.2009 8:49
|
RE: Nevím, kdy na tzv. „jízdenky přátelství“ bylo možné cestovat poprvé I to se mi nakonec podařilo najít: 19.03.2001 - České dráhy ve spolupráci s německými Deutsche Bahn (DB) od roku 1999 nabízejí takzvanou Českoněmeckou jízdenku přátelství . Ta umožňuje cestovat o víkendu na příhraničních německých tratích za cenu jízdenky z vlakové zastávky v České republice na českoněmeckou hranici. V loňském roce byl tento experiment, zavedený původně na hranicích se Saskem, rozšířen i na bavorské pohraničí. Zdroj: http://www.penize.cz/14113-do-nemecka-za-par-supu |
Odkaz na príspevok:
|
» Zbyněk
Príspevky: 38 603 17.8.2009 8:45
|
RE: Možnost příhraničního cestování tu byla již o pár let dříve Tak trochu jsem zapátral a objevil podmínky použití "Jízdenky přátelství" z roku 2002: http://www.cd.cz/static/old/Zeleznicar/MCD/Mcd2002/m2evropa.htm A také zmínku o jejich ukončení resp. přeměněn právě v SoNe+: Od platnosti nového jízdního řádu, tj. 14.12.2003, se změnily podmínky tzv. jízdenky přátelství. Tato jízdenka umožňuje cestovat o víkendu na vnitrostátní jízdenky ČD po německém příhraničí. Dosud používaný systém jízdenek na státní hranici (např. jízdenka, která byla zakoupena pro úsek Praha - Schöna Gr., což je název pohraničního bodu mezi Děčínem a Bad Schandau, platila např. až do Drážďan. Nyní je německými dopravci uznávána nově zavedená síťová jízdenka ČD nazvaná SONE+. Zdroj: http://jares.skzlichov.cz/vlaky.htm |
Odkaz na príspevok:
» Mozek
Príspevky: 142 17.8.2009 8:03
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Malý okruh Saskem v létě 2004 Možnost příhraničního cestování tu byla již o pár let dříve. Stačilo si koupit jízdenku do pohraničního bodu, což třeba v relaci z Děčína dělalo velmi směšnou částku, a pak se na takový doklad mohlo cestovat po příhraničních tratích na Německé straně. (Něco podobného bylo nabízeno i Němcům, kteří zase mohli vyrazit na určité tratě ČD). Nevím, kdy na tzv. „jízdenky přátelství“ bylo možné cestovat poprvé, každopádně v létě 2001 jsem tuto možnost využil, zatímco o dva roky později (2003) jsem si na podobný výlet mohl nechat zajít chuť, nabídku zrušili. A pasová kontrola z německé strany tehdy probíhala až na nástupišti v Bad Schandau, vždy se tam utvořil dav, který pasováci postupně pouštěli do podchodu, takže nejbližší přípoj do Drážďan stihlo jen pár nejrychlejších. |
Odkaz na príspevok:
© 2012 VLAKY.NET. Všetky práva vyhradené. All rights reserved. Informácie o ochrane osobných údajov.
Tlač stránku 
|
Home | Contact