Oslavy na trati mezi Brnem a Vídní

28.6.2009 20:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Oslavy na trati mezi Brnem a Vídní

Včera se oslavovalo 170. výročí příjezdu prvního parního vlaku na naše území. Hlavní akce probíhala v Břeclavi, ale slavilo se vlastně na celé trati mezi Brnem a Vídní, a to prostřednictvím protokolárního vlaku SC 10017/10016 vypraveného z Prahy do Vídně. Na palubě emblémem výročí ozdobené jednotky 680.004 vedle představitelů naší železnice a oficiálních hostů nechyběli ani zástupci médií, VLAKY.NET nevyjímaje.

 

 


Kromě uvedených účastníků, kteří měli vyhrazena místa ve vozech první třídy, mohl vlakem jet kdokoliv, kdo si koupil speciální jízdenku ČD TIP za 19 euro včetně rezervace místa ve vozech třídy druhé. Této příležitosti však využilo jen nemnoho cestujících, jak se vyjevilo posléze. První zastávkou mimořádného spoje, který vyjel z pražského hlavního nádraží úderem hodiny šesté, byly Pardubice, kam měl dorazit v 7:04 hod. Ve skutečnosti se tak stalo už o 3 minuty dříve, dokonce před příjezdem EC 15 „Smetana“, jehož byl následem. Poněkud tak zmátl substrát čekající na ten či onen vlak a ono zmatení bylo navíc umocněno tím, že jeho souprava byla proti panujícím zvyklostem otočená, tedy s vozy první třídy na konci.

Jednotka 680.004 jako SC 10017 Praha hl.n. - Wien Südbahnhof zastavuje v žst. Pardubice hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Z Pardubic oba vlaky vyrazili už v pořadí správném a jen s mírným zpožděním. To ovšem narostlo před Brandýsem nad Orlicí v km 268,0, kde obě jednotky zůstaly stát kousek za sebou před návěstidlem zakazujícím další jízdu. Důvodem bylo vyloučení jedné traťové koleje pro stavební práce mezi Brandýsem nad Orlicí a Ústím nad Orlicí, jak také hlásal palubní rozhlas. Protijedoucím vlakem, kterému bylo třeba dát přednost, byl opožděný spoj SC 500 Bohumín – Praha hl.n., takže se v jednom kilometru setkala hned tři Pendolina. Další cesta protokolárního vlaku směrem k Brnu už probíhala vcelku pokojně a vlak do své další zastávky přijel s ani ne desetiminutovým zpožděním.

Protokolární vlak a zahájení projevů na 1. nástupišti brněnského hlavního nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nicméně toto zpoždění přece jen trochu poznamenalo další dění. Na prvním nástupišti brněnského hlavního nádraží bylo uchystáno pódium s mikrofony a program počítal s krátkým vydechnutím a následující čtvrthodinkou slavnostních projevů. V zájmu dodržení plánovaného času odjezdu tak musel Mgr. Petr Šťáhlavský z tiskového centra Českých drah, který nesl organizaci akce na svých bedrech, ono vydechnutí trochu přidusit, hosty popohnat k pódiu a řečníky dostat k mikrofonům. Prvním z nich byl zástupce statutárního města Brna, Ing. Milan Kohout, vedoucí kanceláře brněnského primátora (který měl tou dobou zřejmě jiné starosti).

M. Kohout, vedoucí kanceláře primátora města Brna, a P.Šťáhlavský, tiskový mluvčí ČD, na řečništi v žst. Brno hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ku prospěchu věci však bylo, že tento delegovaný zástupce moravské metropole projevil nejen značný řečnický um, ale také přehled o železniční problematice (daný předchozí praxí), takže svůj proslov o historii, současnosti a budoucnosti dráhy pod Špilasem zvládl brilantně. Další projevy pak navázaly tématicky: o infrastruktuře hovořil Ing. Miroslav Konečný, náměstek generálního ředitele SŽDC pro modernizace, o provozu na ní Ing. Antonín Blažek, náměstek generálního ředitele ČD pro osobní dopravu, a o věci celé jaksi z nadhledu výšin řízení JUDr. Jaroslav Král, CSc., náměstek ministra dopravy pro železnici a předseda dozorčí rady ČD.

Na brněnském prvním nástupišti hovoří J.Král, náměstek ministra dopravy pro železnici a předseda dozorčí rady ČD © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pak už zbývalo jen závěrečné slovo moderujícího Petra Šťáhlavského a urychlený nástup do čekajícího vlaku. Ten se na další svou pouť vydal s asi dvouminutovým zpožděním a se značně více zaplněnými vozy první třídy, neboť početná skupina hostů nastoupila právě v Brně. Jízda do Břeclavi probíhala svižně a klidně, aspoň tedy pro valnou většinu cestujících. Byli ovšem tací, kteří měli příležitost zahlédnout nevábné následky železniční sebevražedné události, která se přihodila protijedoucímu vlaku u Modřic. Asi je napadlo, že pro zdar slavnostní akce bylo štěstím, že si onen nešťastník nevybral vlak jedoucí směrem opačným. V Břeclavi se totiž čekalo jen na nás.

Lokomotiva 475.101 v čele zvláštního vlaku do Lednice čeká na příjezd protokolárního vlaku z Prahy © Milan Vojtek

U tamního prvního nástupiště, zaplněného místními hosty a hlavně četnými účastníky probíhající zde slavnosti, protokolární vlak zastavil už v souladu se svým jízdním řádem. Bylo tam národa tak nahusto, že se mé maličkosti nepodařilo davem proniknout včas, abych kale fotograficky zachytil odjezd parního vlaku, vedeného brněnskou šlechtičnou 475.101, do Lednice. Naštěstí se v tu dobu na nádraží vyskytovali i jiní členové VLAKY.NET, kteří tak mohli učinit za mne. Nakonec jsme na sebe také narazili, byli ostatně v tom hemžení nepřehlédnutelní: Staňa ve „služebním“ tričku a Shalomek ve své fyzické podstatě.

Břeclavské 1. nástupiště: vážní čelní představitelé české železnice a culící se řadový člen VLAKY.NET © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nicméně i zde bylo třeba vyslechnout a zaznamenat slavnostní projevy, které proběhly v obdobném složení i duchu, jako tomu bylo v Brně. Hostitelské město zastupoval Ing. Pavel Dominik, první místostarosta města Břeclav, a na jeho slova navázali náměstci Konečný, Blažek a Král. (Mimochodem: Včera došlo k naprostému popření jednoho z kdysi populárních předlistopadových nejkratších vtipů: „Potkali se dva náměstci ve vlaku“. A pak že se dnes nic nezměnilo...) Podle programu cesty po projevech následovala prohlídka u třetího nástupiště vystavených hnacích vozidel Českých drah a pět minut po půl jedenácté odjezd do Vídně.

Vozidla vystavená u novotou zářícího třetího nástupiště žst. Břeclav © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jízda po „západních“ kolejích byla pro mnohé účastníky značným zklamáním. Kromě plánované zastávky ve stanici Hohenau jsme z neznámých důvodů stáli ještě v Angern a cesta samotná připomínala spíš drkotání po lokálce, než jízdu po mezinárodní železniční spojnici. Oněch 90 kilometrů jsme urazili za 75 minut (jízdní řád pro vlaky vedené jednotkou řady 680 stanoví jízdní dobu 57 minut). Mne ta pomalá jízda nepříliš poutavou krajinou vyprovokovala k putování po celé jednotce za účelem pořízení v budoucnu snad pro nějaký článek užitečné fotografické dokumentace jejího interiéru a vybavení. Je ovšem pravdou, že jsme u 5. nástupiště vídeňského Jižního nádraží zastavili dokonce 3 minuty před plánovaným příjezdem.

Skupinová fotografie představitelů ČD a ÖBB u protokolárního vlaku po jeho příjezdu na vídeňské Jižní nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dotyčné nástupiště se pak stalo svědkem setkání představitelů Českých drah se zástupci drah rakouských. Náměstky generálního ředitele ČD, a.s. pro osobní dopravu, Ing. Antonína Blažka, a pro ekonomiku, Ing. Michala Nebeského, uvítal Gustav Poschalko, člen představenstva ÖBB-Holding AG. Po tomto aktu, všeobecném potřásání rukou a pózování fotografům před protokolárním vlakem byli hosté z České republiky pozváni ke krátkému programu na půdě místní čekárny pro cestující vlaků vyšší kvality, která nese název ÖBB Club Lounge.
 
G.Poschalko vítá hosty před vstupem do ÖBB Club Lounge © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Po úvodních oficialitách se ujal slova (tlumočnicí převáděného do jazyka slovenského) pan Poschalko při prezentaci na téma „170 let železniční dopravy Rakousko - Česko“. Svůj výklad zahájil zdůrazněním dlouholetých úzkých vztahů mezi Rakouskem a českými zeměmi i nepřehlédnutelného historického vlivu české menšiny ve Vídni a pokračoval k tématu dne, první jízdě po železnici z Vídně do Brna. Prezentace byla sice zajímavá a připravené občerstvení, které mělo přijít na řadu po ní, lákavé, nicméně já jsem se rozhodl dát přednost jiným požitkům, které mi tato po létech první návštěva Vídně nabízela.
 
Zahájení prezentace v ÖBB Club Lounge © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Vydal jsem se raději na fotografické toulky po železniční stanici, odsouzené k zániku ve prospěch nově budovaného vídeňského hlavního nádraží, a také po blízkém depu. Nádraží skýtalo k zaznamenání ve své fungující části u nás nevídaná i vídaná vozidla, různé zajímavosti v oblasti služeb pro cestující i sobotně polední, poněkud ospalý pohyb cestujících, v části už nefungující i přilehlém okolí pak poměrně čilý ruch stavební (či někde spíš naopak destrukční). Bezproblémově přístupné depo dýchalo (patrně na štěstí pro mne) víkendovým poklidem a kromě běžně provozovaných strojů ukrývalo i některé objekty vzácnější. Třeba historickou motorovou soupravu Modrého blesku.
 
"Modrý blesk" v depu u Jižního nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Poté jsem se vydal trochu do ulic, konkrétně na Wiedner Gürtel a Südtiroler Platz, rovněž poznamenané stavební činností. Při své četnosti návštěv rakouského hlavního města tato místa uvidím příště už v podobě docela jiné. S touto myšlenkou v hlavě (a SD kartou plnou záběrů ve fotoaparátu) jsem se posléze vrátil zase na nádraží, neboť onen zhruba tříhodinový čas našeho pobytu ve Vídni se chýlil k závěru. Odjezd zvláštního vlaku SC 10016 do Brna a Prahy byl stanoven na 15:06 hod. a tato doba byla s jistou tolerancí také dodržena – byť se poslední opozdilci přihnali až na poslední chvíli. Já jsem ještě stihl využít rakouské "zaostalosti" ve vymýtání kuřáctva.
 
"Pendolino" a "Raucherzone" na 5. nástupišti Jižního nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Zpáteční cesta po rakouských kolejích probíhala obdobně, jako tomu bylo dopoledne. Až na to, že samo nebe, do té doby slunečním jasem oplývající, se nad námi zachmuřilo a posléze rozplakalo. Naštěstí nepřízeň počasí pominula ještě před překonáním státní hranice a v Břeclavi, při krátkém jen zastavení z dopravních důvodů, jsem mohl oknem popatřit na Shalomka ve stavu, v němž jsem jej opustil dopoledne - tedy suchém. Stihli jsme si jen zamávat a naše Pendolino se rozjelo směrem ke své příští zastávce.
 
 "Puma Shalomek" děsí cestující protokolárního vlaku na břeclavském prvním nástupišti  © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Tou bylo opět Brno, v němž jsme měli strávit zhruba dvě hodiny. Zatímco cestujícím protokolárního vlaku program určoval „slavnostní zakončení akce v restauraci Secese“, jeho souprava měla před sebou další výkon. Jako spoj SC 100019/100018 absolvovala cestu do Břeclavi a zpět, tentokrát pro zájemce, kteří si mohli zkusit cestování Pendolinem jen za cenu místenky (tedy 70,- Kč v jednom směru). Já jsem si stanovil program svůj vlastní a pod heslem Na návštěvě v rodným městě (z písničky Jiřího Štědroně, který se však – na rozdíl ode mne – v Brně nenarodil) vyrazil na potulku po nádraží (též ohroženém zánikem) a jeho blízkém okolí.
 
Brněnská "rola" od "Padovca" © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
I když jsem si předsevzal, že se při fotografování budu vyhýbat obvyklým záběrům železničních vozidel, přece jen jsem pár výjimek učinil. Třeba když se ze svého putování o Břeclavi a Lednice vrátila šlechtična, jejíž lokomotivní četa spěchala domů tak usilovně, že začala z budky demontovat ohrožené tabulky s číslem ještě u perónu. Nicméně zaznamenal jsem i jiné zajímavosti, ale hlavně jsem do sebe znovu nasál vůni života na roli (kterak se zove v hantecu žst. Brno hl.n.), jež se vzdor veškerým proměnám v letech v podstatě nemění. Ale všechno jednou končí, a tak čas velel k odjezdu protokolárního vlaku na poslední úsek jeho cesty.
 
Protokolární vlak před odjezdem z Brna hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Putování do Pardubic v poloprázdném voze bylo už prosto zaznamenání hodných zážitků – a ostatně zbytek cesty do mého sídelního města v podstatě také. Snad s výjimkou setkání se 74. Regionovou na pardubickém hlavním nádraží, jejíž snímek jsem, vida ji oknem z libereckého rychlíku chviličku před jeho odjezdem projíždět po vedlejší koleji, už oželel. Jenže České dráhy mi vyšly vstříc, na oznámení o odjezdu mého vlaku naskočilo pět minut zpoždění a já tak získal potřebný čas. Za to bych jim měl poděkovat - ale až po tom, co jim vyjádřím (tentokrát už zcela vážně) svůj dík za pozvánku na celou tu dnešní cestu. Stálo to věru za to. 
 
Lícová strana pozvánky na oslavy
Odkazy: 
  1. Oslavy 170 let vlakového spojení Brno – Břeclav – Vídeň (tisková zpráva ČD)
  2. Oslavte s ČD 170 let vlakového spojení Brno – Břeclav - Vídeň (tisková zpráva ČD)
  3. České dráhy, a.s.
  4. ÖBB-Holding AG
  5. Statutární město Brno
  6. Město Břeclav
  7. Severní dráha císaře Ferdinanda
  8. Brno - Hlavní vlakové nádraží

Titulní snímek: Emblém oslav na jednotce 680.004 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy