Oslavy na trati mezi Brnem a Vídní

Kromě uvedených účastníků, kteří měli vyhrazena místa ve vozech první třídy, mohl vlakem jet kdokoliv, kdo si koupil speciální jízdenku ČD TIP za 19 euro včetně rezervace místa ve vozech třídy druhé. Této příležitosti však využilo jen nemnoho cestujících, jak se vyjevilo posléze. První zastávkou mimořádného spoje, který vyjel z pražského hlavního nádraží úderem hodiny šesté, byly Pardubice, kam měl dorazit v 7:04 hod. Ve skutečnosti se tak stalo už o 3 minuty dříve, dokonce před příjezdem EC 15 „Smetana“, jehož byl následem. Poněkud tak zmátl substrát čekající na ten či onen vlak a ono zmatení bylo navíc umocněno tím, že jeho souprava byla proti panujícím zvyklostem otočená, tedy s vozy první třídy na konci.

Z Pardubic oba vlaky vyrazili už v pořadí správném a jen s mírným zpožděním. To ovšem narostlo před Brandýsem nad Orlicí v km 268,0, kde obě jednotky zůstaly stát kousek za sebou před návěstidlem zakazujícím další jízdu. Důvodem bylo vyloučení jedné traťové koleje pro stavební práce mezi Brandýsem nad Orlicí a Ústím nad Orlicí, jak také hlásal palubní rozhlas. Protijedoucím vlakem, kterému bylo třeba dát přednost, byl opožděný spoj SC 500 Bohumín – Praha hl.n., takže se v jednom kilometru setkala hned tři Pendolina. Další cesta protokolárního vlaku směrem k Brnu už probíhala vcelku pokojně a vlak do své další zastávky přijel s ani ne desetiminutovým zpožděním.

Nicméně toto zpoždění přece jen trochu poznamenalo další dění. Na prvním nástupišti brněnského hlavního nádraží bylo uchystáno pódium s mikrofony a program počítal s krátkým vydechnutím a následující čtvrthodinkou slavnostních projevů. V zájmu dodržení plánovaného času odjezdu tak musel Mgr. Petr Šťáhlavský z tiskového centra Českých drah, který nesl organizaci akce na svých bedrech, ono vydechnutí trochu přidusit, hosty popohnat k pódiu a řečníky dostat k mikrofonům. Prvním z nich byl zástupce statutárního města Brna, Ing. Milan Kohout, vedoucí kanceláře brněnského primátora (který měl tou dobou zřejmě jiné starosti).

Ku prospěchu věci však bylo, že tento delegovaný zástupce moravské metropole projevil nejen značný řečnický um, ale také přehled o železniční problematice (daný předchozí praxí), takže svůj proslov o historii, současnosti a budoucnosti dráhy pod Špilasem zvládl brilantně. Další projevy pak navázaly tématicky: o infrastruktuře hovořil Ing. Miroslav Konečný, náměstek generálního ředitele SŽDC pro modernizace, o provozu na ní Ing. Antonín Blažek, náměstek generálního ředitele ČD pro osobní dopravu, a o věci celé jaksi z nadhledu výšin řízení JUDr. Jaroslav Král, CSc., náměstek ministra dopravy pro železnici a předseda dozorčí rady ČD.

Pak už zbývalo jen závěrečné slovo moderujícího Petra Šťáhlavského a urychlený nástup do čekajícího vlaku. Ten se na další svou pouť vydal s asi dvouminutovým zpožděním a se značně více zaplněnými vozy první třídy, neboť početná skupina hostů nastoupila právě v Brně. Jízda do Břeclavi probíhala svižně a klidně, aspoň tedy pro valnou většinu cestujících. Byli ovšem tací, kteří měli příležitost zahlédnout nevábné následky železniční sebevražedné události, která se přihodila protijedoucímu vlaku u Modřic. Asi je napadlo, že pro zdar slavnostní akce bylo štěstím, že si onen nešťastník nevybral vlak jedoucí směrem opačným. V Břeclavi se totiž čekalo jen na nás.

U tamního prvního nástupiště, zaplněného místními hosty a hlavně četnými účastníky probíhající zde slavnosti, protokolární vlak zastavil už v souladu se svým jízdním řádem. Bylo tam národa tak nahusto, že se mé maličkosti nepodařilo davem proniknout včas, abych kale fotograficky zachytil odjezd parního vlaku, vedeného brněnskou šlechtičnou 475.101, do Lednice. Naštěstí se v tu dobu na nádraží vyskytovali i jiní členové VLAKY.NET, kteří tak mohli učinit za mne. Nakonec jsme na sebe také narazili, byli ostatně v tom hemžení nepřehlédnutelní: Staňa ve „služebním“ tričku a Shalomek ve své fyzické podstatě.

Nicméně i zde bylo třeba vyslechnout a zaznamenat slavnostní projevy, které proběhly v obdobném složení i duchu, jako tomu bylo v Brně. Hostitelské město zastupoval Ing. Pavel Dominik, první místostarosta města Břeclav, a na jeho slova navázali náměstci Konečný, Blažek a Král. (Mimochodem: Včera došlo k naprostému popření jednoho z kdysi populárních předlistopadových nejkratších vtipů: „Potkali se dva náměstci ve vlaku“. A pak že se dnes nic nezměnilo...) Podle programu cesty po projevech následovala prohlídka u třetího nástupiště vystavených hnacích vozidel Českých drah a pět minut po půl jedenácté odjezd do Vídně.

Jízda po „západních“ kolejích byla pro mnohé účastníky značným zklamáním. Kromě plánované zastávky ve stanici Hohenau jsme z neznámých důvodů stáli ještě v Angern a cesta samotná připomínala spíš drkotání po lokálce, než jízdu po mezinárodní železniční spojnici. Oněch 90 kilometrů jsme urazili za 75 minut (jízdní řád pro vlaky vedené jednotkou řady 680 stanoví jízdní dobu 57 minut). Mne ta pomalá jízda nepříliš poutavou krajinou vyprovokovala k putování po celé jednotce za účelem pořízení v budoucnu snad pro nějaký článek užitečné fotografické dokumentace jejího interiéru a vybavení. Je ovšem pravdou, že jsme u 5. nástupiště vídeňského Jižního nádraží zastavili dokonce 3 minuty před plánovaným příjezdem.

 

Odkazy: 

1. Oslavy 170 let vlakového spojení Brno – Břeclav – Vídeň (tisková zpráva ČD)
2. Oslavte s ČD 170 let vlakového spojení Brno – Břeclav - Vídeň (tisková zpráva ČD)
3. České dráhy, a.s.
4. ÖBB-Holding AG
5. Statutární město Brno
6. Město Břeclav
7. Severní dráha císaře Ferdinanda
8. Brno - Hlavní vlakové nádraží

Titulní snímek: Emblém oslav na jednotce 680.004 © PhDr. Zbyněk Zlinský