Úvod | VLAKY.NET TV | VLAKY.NET Shop | Klub | M 262.004 | Trate | Modely | Simulátory | Download | Last minute
Pondelok, 21. 5. 2012
Práve prítomných: 2 320
Prihlásených: 58 Chatujú: 0
Práve prítomných: 2 320
Prihlásených: 58 Chatujú: 0
Naši partneri
Zaujímavé odkazy
VLAKY.NET Klub
Poloha vlakov
Aktuality
VLAKY.NET TV
Fórum
Novinky na ŽELPAGE.CZ
Galérie
Kalendár
Partnerské stránky
Reportáž ze šuplíku: Na skok v Gmündu a leckde jinde
| Pridané: | 24.5.2010 8:00 |
| Autor: | PhDr. Zbyněk Zlinský, nick: » Zbyněk |
Před pěti lety nás (mne, mou drahou polovičku a poněkud levnější digitální krabičku) touha po poznání zavedla kousek za rakouské a tehdy i shengenské hranice, na zanedbané nádraží českovelenické a pak ještě do Českých Budějovic. Všude tam se od té doby mnohé změnilo, takže pořízené snímky i vzpomínky s nimi spojené mají svým způsobem už historickou hodnotu.
V propadlišti dějin ostatně zmizela také síťová jízdenka SONE+ v rychlíkové variantě za 360,- Kč, na niž jsme jeli, i rychlík č. 631 Hradec Králové hl..n. – České Budějovice, jímž jsme jeli. Když tak přemýšlím, co už patří minulosti, nesmím zapomenout ani na naši tehdejší schopnost skoro každý týden někam vlakem vyrážet, ta se nějak tak rovněž během let vytratila, zejména u mé partnerky. Tehdy byla ochotná vyslechnout můj návrh na cíl cesty a dokonce se vzdát svého nejoblíbenějšího zaměstnání, totiž spánku. V tomto případě jsem museli být na královéhradeckém hlavním nádraží kolem páté hodiny ranní, já s vidinou „ulovení“ některých konkrétních vozidel, Helena navnaděna na alespoň krátkou návštěvu „Evropy“.
Vzhledem k tomu, že jsem tehdy svá putování po kolejích nepojímal nijak zvlášť reportážně, není divu, že vlastní fotografická dokumentace této cesty začíná až na pražském hlavním nádraží. V rozporu se svými pozdějšími postupy jsem si nevyfotil ani mašinku, která nás do Prahy dovezla, ani tu, která ji v čele našeho vlaku v zájmu jízdy do krajů červené trakce nahradila. Místo toho jsem 26 minut, které ono přepřahání podle jízdního řádu trvalo, využil k rychlému zaznamenání toho, co mne tou dobou především z přítomných vozidel zajímalo – dvou omšelých zálohových žehliček, postávajících ve značně zaplevelené části tehdy ještě nerekonstruovaného nádraží a naopak lesklým lakem zářící zamračené, která opodál posunovala s autovozy.
Fotograficky jsem nezaznamenal ani náš přestup ve Veselí nad Lužnicí, což bylo ovšem dáno spíš tím, že na něj bylo sice podle grafikonu pět minut, ale ve skutečnosti mnohem méně, protože jsme přijeli poněkud opožděni. A naší hlavní starostí bylo zaujmout místo k sezení v jediném vozidle, které spěšný vlak číslo 1791 do žst. Gmünd NO tvořilo – motorovém voze 842.031-7. Ten byl vzhledem ke krásnému počasí, vyzývajícímu kde koho k turistickému výšlapu do jihočeské krajiny, slušně našlapaný. Je ovšem pravda, že ne všichni jím jeli až do jeho cíle, ale přesto nás do rakouské příhraniční stanice přijelo poměrně dost. Hraniční kontrola probíhala u výstupu z podchodu, ale my jsme jí unikli. Rakouským orgánům se nechtělo čekat, až si český motorák v Rakousku vyfotím.
Když jsme se konečně ocitli za hranicí, nikterak jsem nelenil a vydal se zkoumat místní železniční zajímavosti. Pochopitelně mi bylo známo, že už to nebude takové, jako kdysi před léty, kdy zde ÖBB provozovaly dopravu nejen normálněrozchodnou, ale také úzkorozchodnou. Waldviertlerská úzkokolejka (Waldviertler Schmalspurbahn) totiž od mé návštěvy v roce 1990 změnila svůj charakter z veřejné železniční trati v režii Rakouských spolkových drah v železnici výhradně turistickou, sezónně provozovanou ve vybraných dnech. V roce 2005 sezóna začínala bohužel až 15. května, tedy dva týdny po naší cestě do Gmündu. Nicméně jsem doufal, že přes tuto skutečnost něco úzkorozchodného k vidění a fotografování tam bude. Byť třeba ne hnací vozidla.
Vzhledem k tomu, že na úzkorozchodném nádražíčku žádné nebezpečí z prodlení vzhledem k nulovému provozu nehrozilo, věnoval jsem mu zprvu jen letmý pohled a věnoval se tomu, co se naskýtalo na kolejích rozchodu normálního. Zde nebyla o hnací vozidla žádná nouze, ať už šlo o dnes už historickou elektrickou lokomotivu řady 1042 na vlaku směr Vídeň, posunovací stroj řady 2067 v kolejišti stanice či opodál postávající nedávnou přeznačenou univerzální lokomotivu řady 1144 (ex 1044.2). Další dva stroje původní řady 1044 pak stály u haly místního depa a s nimi také jeden Taurus řady 1016, tedy lokomotiva, s níž jsem se před tím ještě neměl příležitost fotograficky seznámit – na rozdíl od jejích sourozenců řady 1116.
Když jsem takto pojednal vozidla normálněrozchodná, věnoval jsem se těm, která stála v kolejišti úzkorozchodném. Jak už jsem naznačil, nebylo mezi nimi bohužel žádné hnací, lokomotivy byly ukryty v remíze. Ale i tak byla má fotografická žeň poměrně bohatá, protože k vidění nebyly jen odstavené osobní a nákladní vozy, ale také třeba sněhový pluh a železniční technika různého zaměření. Od rampy pro nakládání normálně rozchodných vagónů na podvalové vozy, přes zařízení poslání přesně opačného, tedy pro dopravu vozidel úzkorozchodných po trati rozchodu normálního, až po pozůstatky kdysi živého překladiště nákladů. Ty reprezentovaly už nevyužívané rampy a patrně ještě občas používaný, byť asi k účelu jinému, portálový jeřáb.
Zatímco jsem já pobíhal v kolejišti, má souputnice Helena pozorovala sobotní nepříliš bohaté dění v okolí železniční stanice, soustřeďující se především kolem nedalekého hypermarketu. Takže bylo na čase věnovat pozornost také jejím obecněji orientovaným turistickým zájmům. Stalo se tak formou procházky po Bahnhofstrasse, která vyvrcholila dosažením místního malebného náměstí s jeho starou radnicí. Na další historické zajímavosti už nedošlo, protože v plánu bylo pokračování našeho železničního putování, byť zpočátku formou spíš neželezniční. Vzhledem k času a jeho odrazu v platném jízdním řádu jsme zvolili přechod státní hranice a dosažení českovelenického nádraží tím nejekologičtějším dopravním prostředkem – po svých.
Nebylo to nikterak řešení nouzové, jak by se mohlo zdát, ale plánované. Pro Helenu bylo pěší překonání hranic čímsi novým a tudíž lákavým, já jsem pak mohl vidět alespoň kousek „širé“ úzkorozchodné trati, která nás v podstatě dovedla od města až k hraničnímu přechodu pro pěší a cyklisty. I když by se při letmém pohledu na mapu zdálo, že hranici mezi Českou republikou a Rakouskem v tom místě tvoří řeka Lužnice, ve skutečnosti tomu tak není a „celnice“ v podobě tří buněk stála na rakouském břehu. Sice jsme pasy měli připraveny, ale ani jsme je nepotřebovali. Službukonající ochránci hranic měli sice uniformy i služební jazyky různé, nicméně unudění a bez zájmu byli naprosto shodně. Nakonec na pašeráky jsme určitě nevypadali a teroristé tehdy ještě nikoho moc nestrašili.
Po nezbytném fotografování na hranici jsme přešli most a ocitli se v tehdy typickém českém příhraničí, ladně zdobeném trpaslíky a jinými produkty nastraženými na turisty z „Evropy“. Po dvacetiminutové procházce jsme dorazili na železniční stanici České Velenice, jíž samotné jsem bohužel nevěnoval žádnou fotografickou pozornost. Zkrátka jsem tehdy netušil, jaké proměny se zde v souvislosti s elektrizací tratě číslo 199 chystají a nezdokumentoval tak původní stav budovy ani kolejiště. Ostatně jsme se po té trati nemohli kvůli řídkému provozu ani svézt a museli k další cestě použít opět spojení přes Veselí nad Lužnicí. Mírnou výhodu jsem spatřoval v tom, že jsem tehdy potřeboval podrobněji zachytit přípojný vůz řady 012, který byl na našem vlaku řazen.
I když mne potěšilo, že jsem tuto vcelku běžnou rekonstrukci pro dopravu jízdních kol nemusel honit někde jinde, byť by to nebyl problém ani v našem blízkém okolí, daleko větší radost jsem měl z vozidla jiného, které bylo naopak možno potkat jen v jižních Čechách. Tím byl jeden z pouhých čtyř existujících přípojných vozů řady 042, který stál odstavený opodál v kolejišti stanice. Tomu jsem pak věnoval, netuše že v Českých Budějovicích potkám další, většinu času z té asi čtvrt hodiny, které nám zbývaly do odjezdu našeho osobáčku. Dnes bych se patrně zachoval jinak, ale tehdy jsem měl jiné priority – ještě jsem nejezdil po našich či cizích tratích se záměrem páchat reportáže, ale na výlety doplněné sběrem snímků do svého soukromého přehledu vozidel.
Takový byl nakonec i motiv naší cesty do Českých Budějovic - toužil jsem vyfotografovat si tehdy ještě zánovní dvousystémovou laminátku řady 340, která se vyskytuje jen na trati číslo 196. Ale nepředbíhejme. I když pominu jízdu do Českých Budějovic, ani na tamním nádraží jsem se naplnění své tužby bezprostředně nedočkal. Kýžená lokomotiva měla přijet (pochopitelně bez záruky) v čele Sp 1936 Linz Hbf – České Budějovice až deset minut před čtvrtou hodinou odpolední a my jsme se na českobudějovickém nádraží ocitli asi o 50 minut dříve. Což rozhodně nebyl důvod k nudě, protože se tam nacházelo hojně věcí, poutajících můj zájem. Pravidelných i mimořádných. K těm druhým bezesporu patřila dvojice historických vozů ve šturcu u 1. nástupiště.
Proč ony vagóny se znaky CIWL a v majetku společnosti Brenner & Brenner dopravovala ÖBB ErlebnisBahn mezi stanicemi Wien Südbahnhof a Wien Franz-Josefs-Bahnhof (jak uváděly přepravní doklady na nich nalepené) přes České Budějovice, to se mi sice zjistit nepodařilo, ale aspoň jsem si je vyfotil. Pak jsem se vydal na krátkou procházku směrem k depu, při níž mne potěšil už druhý vůz řady 042, malé lego čili mašinka řady 704, činící se na posunu, a posléze také místní pomníkový kafemlejnek, tehdy ještě zdánlivě na věčné časy stojící v zahrádce u nádražní restaurace. V té době ještě nikdo netušil, že bude v budoucnu z podstavce snesen, s nemalým úsilím přepraven do Lužné u Rakovníka a tam udržován, dokonce snad s nadějí na zprovoznění.
Zbývající čas jsem věnoval letmé prohlídce nádražní budovy (byť bohužel opět bez fotografického záznamu), krátkému odpočinku ve společnosti Heleny, která se mezi tím přece jen do jisté (spíš asi značné) míry nudila, a pak pozorování a fotografování nepříliš čilého sobotního odpoledního ruchu mezi nástupišti i na nich. Nakonec jsem se konečně dočkal hlavního, alespoň podle plánu, bodu našeho českobudějovického programu. Od Horního Dvořiště přijela rakouská souprava spěšného vlaku z Linze, v jehož čele zářila lokomotiva 340.055-3, kterou měl, což pochopitelně nikdo nemohl předvídat, za necelé dva měsíce potkat poměrně devastující požár. Já jsem ji ovšem zastihl ještě v plné kondici nejen při samotném příjezdu, ale i při odstupování z vlaku a následném posunu.
Když jsem takto ukojil svou tužbu, nic nebránilo našemu nástupu do jednoho z vozů nepříliš zaplněného R 644 na pražské hlavní nádraží. Kde jsem prostřednictvím tohoto spojení měl získat asi dvacet minut času na doplnění paměťové karty svého fotoaparátu. Ani dodržování jízdního řádu, ani provoz v žst. Praha hlavní nádraží nebyly proti, takže jsem tam ulovil několik pro mne tehdy zajímavých snímků. Když pominu osmnáctou gorilu, která oddychovala ve šturcu a za níž jsem se nemusel vydávat až do Prahy, jejich objekty se stala spíš vozidla mně vzácnější. Třeba bastardi obou řad, kteří se zde setkali na vlacích z a do Německa, novým lakem zářící 111.006-4, ale hlavně jedna z jedničkových bobin, tehdy ještě občas sloužících na výkonech E1 a E2.
Pak už mi zbývalo jen vyhledat svou spolucestující, která mezi tím zaujala místo v rychlíku číslo 857, jenž nás úderem hodiny jednadvacáté dopravil na hlavní nádraží našeho sídelního města. Ve stavu fyzicky neporušeném a psychicky vyrovnaném. Výlet se nám podařil, já jsem naplnil skoro všechny své fotografické plány a dokonce si vezl též některé obrázky nečekané. Helena také viděla a zažila něco nového i zajímavého a ty chvíle, kdy jsem ji ponechal v rámci svého lovu o samotě, prožila vcelku bez úhony. Jak už jsem naznačil v textu, dnes bych leccos z toho dění pojednal trochu jinak. Což sice může být důvod k povzdechu, ale možná také k opakování cesty takříkajíc na „vyšší kvalitativní úrovni“. A hlavně v reáliích, které se za těch pět let v mnohém změnily.
Odkazy:
- České Velenice - Wikipedie, otevřená encyklopedie
- Gmünd (Niederösterreich) – Wikipedia
- Waldviertlerská železnice, Waldviertlerská úzkokolejka Gmünd - Groß Gerungs, Litschau, Heidenreichstein
- Waldviertelské úzkorozchodné dráhy
- Waldviertler Schmalspurbahnen – Wikipedia
- Liste der Lokomotiven und Triebwagen der ÖBB – Wikipedia
- Lokomotiva 340 - Wikipedie, otevřená encyklopedie
- Lokomotivní řada 340
Titulní snímek: 2067.097-2 v depu Gmünd NÖ © PhDr. Zbyněk Zlinský
PhDr. Zbyněk Zlinský
Galéria k článku
Súvisiace odkazy
- Reportáž ze šuplíku: To všechno vodnes’ čas, 24.11.2011 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Aktuálně o jedné dávné výluce, 27.7.2011 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Když se na lokálkách slavilo (tratě 016 a 017), 1.6.2011 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Když se na lokálkách slavilo (trať 022), 2.3.2011 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Když se na lokálkách slavilo (trať 047), 20.1.2011 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Jak „žehlička“ zajela za Hliníkem do Humpolce, 7.12.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: 1. máj ve Vídni, 21.10.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Českotřebovský Den železnice 2003, 23.7.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Jak se slavilo 145. výročí SNDVB, 2.3.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Za nižším napětím a užším rozchodem v srpnu 2004, 9.2.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Jak se slavilo v Šumperku roku 2003, 8.1.2010 8:00
- Reportáž ze šuplíku: Malý okruh Saskem v létě 2004, 15.8.2009 8:00
Diskusia
Pozn.: Názory diskutujúcich sa nemusia zhodovať s názormi VLAKY.NET.Ak chceš pridať diskusný príspevok, musíš byť prihlásený.
» Pridaj diskusný príspevok s obrázkom
» Zbyněk 
Príspevky: 38 603 29.5.2010 8:21 
|
Slavnostní zahájení elektrického provozu na trati 199... ... se uděje 11.6.2010. Dostal jsem dokonce pozvánku, což by jistě přineslo navazující reportáž, jak jsem to původně zamýšlel. Jenže tou dobou budu někde hodně daleko, takže se do Velenic vydám asi až po návratu z cest a už za plného provozu. Což snad na škodu nebude. |
Odkaz na príspevok:
|
» České_dráhy
Príspevky: 583 28.5.2010 22:25
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Na skok v Gmündu a leckde jinde Řekl bych, že v roce 2005 měl už ten "lávkový" přechod statut tzv. turistické hraniční stezky, kde se prováděla kontrola osobních dokladů jen namátkově. Celní kontrola se už nedělala, protože v té době bylo už Česko v EU ... |
Odkaz na príspevok:
|
» Zbyněk
Príspevky: 38 603 24.5.2010 18:21
|
RE: tady je odkaz na loko 340 Tentýž je na konci textu, jak jsem psal už níže. Ale raději upozornit několkrát, než vůbec.  |
Odkaz na príspevok:
» Fajkus
Príspevky: 928 24.5.2010 18:08
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Na skok v Gmündu a leckde jinde RE: » j... tady je odkaz na loko 340, byly rekonstruovány 3 kusy! http://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_340 |
Odkaz na príspevok:
» karel.f
Príspevky: 6 267 24.5.2010 17:17
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Na skok v Gmündu a leckde jinde Pěkné foto z tvé předchozí krabičky. A článek jako vždy. |
Odkaz na príspevok:
» Staňa
Príspevky: 759 24.5.2010 11:38
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Na skok v Gmündu a leckde jinde Zrovna 2 dny zpět jsem se díval na toto místo,taky bych se tam rád někdy podíval, i když to mám trochu od ruky. Musí tam být pěkně Zbyňku. Každá taková přihraniční stanice má svoje kouzlo!  |
Odkaz na príspevok:
|
» Zbyněk
Príspevky: 38 603 24.5.2010 11:32
|
RE: ... doplnit hypertextový odkaz Ten je už na konci článku, hned jako první. Jinak ovšem děkuji za vítané doplnění. Něco jsem (třeba o trolejbusové dopravě či původní trase úzkorozchodky) věděl, ale nechtěl článek příliš roztahovat, něco nikoliv. Ono to dvouměstí by si z hlediska veřejné dopravy docela zasloužilo zcela samostaný článek - a možná ne jeden. |
Odkaz na príspevok:
|
» Zbyněk
Príspevky: 38 603 24.5.2010 11:28
|
„Mám dvě drobné připomínky k textu“ To mi napsal jeden návštěvník našich stránek, který se tady (ani jinde) nepřihlašuje. Takže reprodukuji: 1) Je škoda, že v líčení pěšího přechodu státní hranice do ČR přes lávku chybí zmínka o tom, že to je vlastně původní trasa úzkorozchodky, protože ta původně nevedla k současnému nádraží v Gmündu, ale k nádraží v současných Českých Velenicích (které byly v dobách R-U vlastně z dnešního pohledu "souměstím" s rakouským Gmündem (centrum "souměstí") jako český Cmunt, resp. jeho česká místní část "Gmünd-Bahnhof" - na rakouské straně za pozůstatek původní trasy úzkorozchodky lze považovat oblouk trianglu z jižní strany (od Weitry) = je to dobře patrné třeba na nějaké internetové "fotomapě". A už před 1. světovou válkou jez dil v současných Českých Velenicích také primitivní trolejbus ... Asi by proto bylo užitečné přidat do textu jednu větu, kde by byl jako termín použit přímo název České Velenice (například něco v tom smyslu, že návštěva Českých Velenic nebyla v programu, ale že jste pouze prošli částí města od hraničního přechodu na nádraží) a pod název doplnit hypertextový odkaz třeba na text z Wikipedie (= http://cs.wikipedia.org/wiki/České_Velenice ), kde je historie města i dopravy sice stručně, ale docela dobře a přehledně popsána, a kde je i hezký starý obrázek (fotografie) průčelí nádraží, které dnes tak "přehledně" asi zobrazit nelze. 2) Pokud jde o ty rakouské "historické" vozy odstavené v Českých Budějovicích, podle toho popisu bych se odvážil tvrdit, že to byl nějaký zájezd-výlet Rakušanů z Vídně do Českých Budějovic, pořádaný společností "ÖBB ErlebnisBahn", ale podrobnosti po tak dlouhé době už se asi těžko podaří vyhledat... |
Odkaz na príspevok:
|
» Zbyněk
Príspevky: 38 603 24.5.2010 11:21
|
RE: Vďaka za akúkoľvek info Vše, co já vím o reko-řadě 340, pochází ze zdrojů, na něž vedou odkazy v textu či na jeho konci. |
Odkaz na príspevok:
|
» j...
Príspevky: 250 24.5.2010 11:06
|
RE: Reportáž ze šuplíku: Na skok v Gmündu a leckde jinde 340.055. tren predný zberač tak majú všetky Laminy? Zdá sa mi obrátený, no neviem to posúdiť, naozaj. Alebo je diferencované na ČD a SK, ako vyzerá strecha mašín? Vďaka za akúkoľvek info. |
Odkaz na príspevok:
© 2012 VLAKY.NET. Všetky práva vyhradené. All rights reserved. Informácie o ochrane osobných údajov.
Tlač stránku 
|
Home | Contact