Špinavá „gorila“, prchající „sysel“ a jiné jevy zpod Petrova

27.4.2012 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Špinavá „gorila“, prchající „sysel“ a jiné jevy zpod Petrova

Třetí a poslední díl minisérie reportáží z letošní Bílé soboty na kolejích už geograficky i obsahově přesahuje rámec její víceméně tradiční náplně. Přináší přehršli především fotografických postřehů z provozu brněnského hlavního nádraží, na němž jsem strávil bezmála tři hodiny cestou z Olomouce a Přerova k domovu. Nepomine ani některé zážitky z té jízdy „odklonem“.

 
 
 
 
 
 
Popravdě řečeno, původně jsem zvažoval odklonění se od nejkratší spojnice Hané s Polabím ještě větší. Jsa toho dne zcela mimořádně držitelem síťového cestovního dokladu našeho národního železničního dopravce, výhodně získaného skrze příležitostnou akci nadnárodního obchodního řetězce, mohl jsem si dovolit cestovat vcelku libovolně, tedy třeba z Přerova do Brna přes Břeclav, kudy jezdí též přímé rychlíky. Bohužel jim to trvá přece jen déle, než mi pro mé záměry zrovna vyhovovalo, takže jsem dal přednost cestování po trati kratší a poměrně lákavé nabídce alespoň zahlédnout Břeclav jsem, jak už víme z předchozí reportáže, odolal.
 

R 808 Olomouc - Břeclav - Brno hl.n. odjel z Přerova bez mé maličkosti
 © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Má volba měla ještě jiný důvod. Zatímco úseky mezi Přerovem a Břeclaví a zejména pak dál do Brna mám ze svých relativně nedávných cest ještě v živé paměti, po trati číslo 300 jsem toho v životě moc nenajezdil a naposledy jí využil před více než 10 lety. Když se mi v R 738 Bohumín – Brno podařilo obsadit prázdné kupé a venku (vzdor předpovědi) panovalo ještě přijatelné počasí, těšil jsem se, že pořídím i nějakou fotografickou dokumentaci. Jenže realita byla poněkud jiná, tedy alespoň do chvíle, než jsem přišel na to, jak přemluvit drhnoucí okno ke spolupráci. Do té doby jsem se musel spokojit s jeho přívětivějším protějškem na chodbičce.
 

Neželezniční záběr ze železniční stanice Kojetín © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Když rychlík poklidně překonával oněch 88 tarifních kilometrů v čase jízdním řádem mu stanoveném, měl jsem dostatek času k přemýšlení, jak to bude vypadat, až se po této trati zanedlouho vlaky pořítí dvoustovkou, jak už před časem prorokovala média obecná a upřesňovaly jejich odborné protějšky. No, zanedlouho to zjevně určitě nebude, ale jednou snad ano. Takže jsem svou pozornost přenesl raději od mlhavé budoucnosti k jasné současnosti. Místy dokonce k historii či až prehistorii. Vyškovské dinosaury hned u trati jsem sice fotograficky nezachytil, ale nápadně zachovalou staniční vodárnu s nenápadným muzeem ano.
 

Vyškovská vodárna ukrývá Malé železniční muzeum © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Historie v mé mysli kralovala i při zdlouhavém vjezdu do Brna, který evokoval vzpomínky na doby, kdy jsem tudy z Uherského Brodu, kde jsem vyrůstal, do svého rodného města jezdíval nejprve za babičkou, pak za vysokoškolským vzděláním. Tehdy pochopitelně ještě po Vlárské trati hodné svého jména. A (tady předbíhám) podobné reminiscence se mi pak na „roli“ hlavou honily při fotografickém konání u „jihlavského“ nástupiště, odkud jsem jezdíval za babičkou druhou, do Zastávky u Brna. Nicméně bezprostředně po příjezdu do moravské metropole nebyl na nějaké slzy dojetí čas, když na mne u téhož nástupiště cenil zuby párek vlků.
 

„Šedý vlk“ s „Šedou vlčicí“ jako Os 4722 Brno hl.n. - Letovice © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Po psovitých šelmách pojmenované hnací vozy elektrické jednotky 560.027-5/560.028-3 mne pochopitelně neupoutaly jen tím faktem samotným, ale svou existencí vůbec – stejně jako další typy drážních vozidel, s nimiž přicházím do styku jen zřídka. To sice neplatilo o rekobrejlovci 750.712-2 v čele R 668 Junák Brno hl.n. - České Budějovice, ale o dalších příslušnících PJ Brno, na které jsem narazil u 5. a 6. nástupiště, kam mne ta lokomotiva přivedla, už ano. Vzhledem k tomu, že jsem tentokrát neměl připraven nějaký fotografický plán (jak jindy mívám), můj šotoušský modus operandi byl zcela podřízen aktuálnímu dění ve staničním kolejišti.
 

242.238-4 v čele Os 4623 Tišnov - Břeclav © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Sice jsem se tímto způsobem poměrně dost nachodil, leccos zajímavého mi uniklo, ale rozhodně jsem se nenudil, jak jsem se poněkud naivně obával. Nakonec můžete posoudit sami, že ani o sobotě v čase od 14:57 do 16:45 hod., kdy jsem se na brněnském hlavním nádraží zdržoval, není v něm nějaká chvíle klidu – tedy pokud si tu dobu vyhledáte na příslušné vývěsce. Dokonce jsem se vůbec nedostal k tomu, abych třeba zašel do odbavovací haly či z ní dokonce alespoň vyhlédl na ulici. Pořád bylo co fotografovat přímo na kolejích a jen jedinkrát jsem objektiv svého přístroje zaměřil mimo ně, abych zachytil aspoň něco velikonočního.
 

Velikonoční pohled ze 4. nástupiště na prostor před obchodním domem Tesco
© PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Podobných a určitě mnohdy mnohem zajímavějších pohledů neželezničního charakteru jsem mohl zaznamenat více. Třeba hemžení kolem populárního osvěžovacího zařízení na začátku 5. a 6. nástupištěm ale ve vymezeném čase muselo dostat přednost dění železniční. Zvláště, když se v mém zorném poli objevovala vozidla, doposud v mém fotoarchivu chybějící, tedy alespoň ve své současné podobě, dané nejen novým lakem, ale hlavně postupujícími rekonstrukcemi. Ty momentálně postihují především už postarší motorové vozy řady 842, které tak získávají zcela novou kvalitu, snad více odpovídající současným potřebám dopravy.
 

Modernizovaný vůz 842.034-1 v čele Os 4816 Brno hl.n. - Jihlava © PhDr. Zbyněk Zlins
 
Nepomíjel jsem pochopitelně ani zástupce této řady v podobě ještě původní, která už zanedlouho vezme za své, neboť budou modernizováni všichni. Ne, nebojte se, nebudu tady podobně komentovat své další brněnské úlovky, ba ani je všechny nevyjmenuji. V tomto směru bude jistě výmluvnější připojená galerie fotografií. U dvou vozidel bych snad měl přece jen učinit výjimku, protože figurují v nadpisu této reportáže. Možná jsem si (známe své gorilí pappenheimské) jeho první částí dovolil hodně, ale věřte mi, že nechci budit emoce – ta lokomotiva v čele EC 274 Slovan Budapest-Keleti pu - Praha hl.n. prostě špinavá byla. Nápadně.
 

„Popsaná“ 350.005-5 v čele EC 274 „Slovan“ Budapest-Keleti pu - Praha hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Naproti tomu sysel inventárního čísla 007 ve skutečnosti tak docela neprchal. On si jet tak projel před mými zraky, když jsem na chvilku usedl na jakýsi kus betonu na konci 4. nástupiště, abych dal spočinout znaveným dolním končetinám. Prchal vlastně jen v tom smyslu, že se pomalu a se zastávkami přesouval směrem k Horním Heršpicím a tak mne ponoukal, abych se za ním vydal. Čemuž jsem (naštěstí) odolal. A následně mohl jen přemýšlet, kde se na nádraží vůbec vzal, když tam v tu dobu neměl podle oběhů co dělat. Protože donedávna byl podle přehledu řady dlouhodobě neprovozní, možná se zrovna namlouval se svým hnacím vozidlem.
 

362.023-4 opouští nádraží na postrku vratné soupravy © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Sice mne kapku mrzelo, že jsem podlehl chvilkové slabosti a díky odpočinku prošvihl lepší záběr vratné soupravy, ale není všem dnům konec. Ostatně obdobně jsem prokaučoval průjezd jednoho ze škodováckých divů, známých jako mesršmit, což mne ovšem zas tolik nemrzelo, protože ten pochopitelně není brněnským (obecněji tedy červenodrátovým) specifikem a mohu se s ním setkat v pohodlnější vzdálenosti od domova. Na rozdíl od už zmíněných elektrických jednotek řady 560 či elektrických lokomotiv řady 242. Ale také některých konkrétních přestavitelů trakce motorové, ať už v podobě hnací či jen vložené nebo řídicí.
 

854.206-0 + 21-29 305-8 + 80-29 215-8 jako Os 4842 Brno hl.n. - Náměšť nad Oslavou
© PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Doba pokročila a já jsem se musel pomalu připravovat na přesun k domovu. K tomuto účelu jsem si zvolil spojení pro někoho možná nepochopitelné, ale z hlediska mých potřeb vyhovující. Brno jsem hodlal opustit vlakem R 874 Rudolf Těsnohlídek, ačkoliv zhruba ve stejnou dobu byl k dispozici i vlak vyšší kategorie, EC 72 Smetana, jedoucí do Pardubic ve stejné trase, rychleji a svým řazením na první pohled i pohodlněji. Jenže pohled druhý ukazuje i nevýhody, z nichž v onen den byla tou rozhodující předpokládaná přeplněnost mezinárodního vlaku, vedlejší pak jeho klimatizované vozy s neotvíratelnými a tudíž fotograficky nevyužitelnými okny.
 

1216.236-0 přiváží k brněnskému 2. nástupišti EC 72 „Smetana“
Wiener Neustadt Hbf - Praha hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
S poněkud pozdějším příjezdem domů jsem si hlavu nelámal – časový rozdíl nebyl nějak zvlášť významný. Mé předpoklady ohledně rozdílu v zájmu o oba zmíněné spoje se potvrdily a já jsem v tom svém zaujal právě takové místo, jaké jsem si představoval. Tentokrát ovšem až po testu funkčnosti okna. Pak už jsem se mohl v klidu usadit, což jsem po celodenním trmácení učinil věru rád, a sledovat ubíhající krajinu za oknem. V ní se teprve za Adamovem objevilo něco, co mne mělo podle hydrometeorologů pronásledovat už od rána – déšť. (Rovněž slibované vločky přišly na řadu, byť jen opravdu velice symbolicky, pak až ve Svitavách.)
 

Stanice Blansko drobným deštěm skrápěná © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Nepřízeň počasí však vydržela jen po Svitavsko a v České Třebové už svítilo sluníčko. Jeho paprsky dopadaly mimo jiné na jednu (zatím) ze dvou Regionov, na jejichž zohyzdění celoplošnou reklamou obsahu vlastivědně-turistického neváhal Pardubický kraj, na železnici jinak škudlící, věnovat nemalou částku. V kontextu sděleného mne ani příliš nemrzelo, že se mi kvůli sloupům a jiným překážkám nepodařilo zaznamenat celou tu krásu vcelku. Nakonec příležitostí k podobnému počinu bude ještě hojně, zvlášť, mají-li takto být ozvláštněna ještě mnohá další vozidla. Ostatně daleko raději bych si pořádně vyfotil to, co stálo za plotem CZ LOKO.
 

Roj polských „čmeláků“ řady S200 v areálu CZ LOKO © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Jízda po koridoru mne pak spíš ukolébala k jakémusi dolce far niente, nezmohl jsem se už ani na nějaké fotografické aktivity, ba ani na jinak při zpátečních cestách z podobných akcí obvyklé prohlížení výsledků těch předchozích. Na pardubickém hlavním nádraží jsme ovšem neopominul zvěčnit další „mašinku, co mne vezla“, v tomto případě motorový vůz 843.011-8 v čele R 994 Pardubice hl.n. – Liberec. A za úplně poslední snímky toho rušného dne vděčím dílem svým slušně zmučeným nohám, dílem královehradeckému dopravnímu podniku – nedokázal jsem doběhnout autobus k domovu, a tak jsem si při čekání na další zvěčnil aktuální počasí.
 

Vzdor předpovědi jasná obloha nad stanovišti MHD a hotelem „Černigov“
© PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Letošní Bílá sobota skončila. Byla trochu jiná, než ty předchozí, ale své tradiční podstatě se nevymkla. Její valná část proběhla na hanáckých kolejích, ve společnosti milých kamarádů a s převahou uspokojivě známého obsahu. Dokonce i to počasí, vzdor nepříznivé předpovědi, nakonec ukázalo svou vlídnou tvář, na jakou jsme byli vždy zvyklí. Občas se vskutku zlé v dobré obrátí – nakonec to platí i o mé návštěv Brna. Kdyby strážce státní kasy nezpůsobil nevítanou změnu důchodcovského tarifu ČD, nejel bych do Olomouce a Přerova na akční síťovou jízdenku a hlavní nádraží svého rodného města pod Petrovem bych nenavštívil.
 

Železniční stanice Brno hlavní nádraží na fotomapě; zdroj: www.mapy.cz
Prameny a odkazy:
  1. Správa železniční dopravní cesty, s.o.
  2. Brno hlavní nádraží - Wikipedie
  3. Železniční trať Brno - Jihlava - Wikipedie
  4. Železniční trať Brno - Moravské Bránice - Hrušovany nad Jevišovkou-Oslavany - Wikipedie
  5. Železniční trať Havlíčkův Brod - Kúty - Wikipedie
  6. Železniční trať Brno - Česká Třebová - Wikipedie
  7. Železniční trať Brno - Přerov - Wikipedie
  8. Trať 340 - Wikipedie - rozcestník
  9. České dráhy, a.s. – osobní doprava
  10. Brno hlavní nádraží – stanice info
  11. Brno hl.n. – Příjezdy a odjezdy vlaků (formát PDF)
  12. Železniční zajímavosti – stránky mj. o vozidlech DKV Brno
  13. Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje - Wikipedie
  14. Petrov (Brno) – Wikipedie
  15. zdroje uvedené pod odkazy v textu

Titulní snímek: Sedmý „sysel“ v čele soupravového vlaku projíždí pod Petrovem © PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy