Naše téma: Kam směřuje železniční nostalgie v ČR?

5.3.2018 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Naše téma: Kam směřuje železniční nostalgie v ČR?

V poslední době některá média přinesla zprávy o tom, že se náš národní dopravce rozhodl v rámci vylepšení firemního hospodaření zbavit části svých historických železničních vozidel. Některá z nich by si mohlo vybrat a koupit Národní technické muzeum coby exponáty vlastního Železničního muzea. Ostatní mají být odprodána nestátním subjektům a ta zbylá posléze sešrotována.

 

 

 

Na stránkách našeho internetového magazínu jsme na „předvěst“ tohoto plánu narazili v aktualitě o záměru ČD zrušit DKV. Pod odkazem na web FSČR jste se mohli dočíst, že člen představenstva ČD Ing. Miroslav Kupec na jednání prezidia této organizace dne 22. ledna tohoto roku mimo jiné sdělil, že kromě zásadní reorganizace segmentu správy, údržby a provozu kolejových vozidel ke změnám dojde i na úseku stávající provozní jednotky „Depo historických vozidel“ (DHV). V této oblasti musí být striktně sledovány a řízeny náklady spojené s údržbou a provozem historických vozidel. Mnohem podrobněji se pak Ing. Kupec k této věci vyjádřil o měsíc později, v rozhovoru pro odborářský čtrnáctideník Obzor, který vyšel v jeho čtvrtém letošním čísle, ale 20. února byl zveřejněn také na stránce Zpravodajství On-Line OSŽ.


Sbírka ČD se postupně rozrůstá o vozidla tzv. moderních trakcí (23.6.2007, Lužná u Rakovníka)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

„Budeme muset přehodnotit svůj postoj k historickému dědictví v oblasti kolejových vozidel,“ zdůraznil. „Chceme a budeme podporovat činnost, která souvisí se správou železniční historie, ale zcela určitě musíme upravit interní pravidla, abychom zprůhlednili finanční stránku věci, zejména stránku nákladovou,“ dodal s odkazem na historickou zátěž Českých drah, například právě v podobě historických kolejových vozidel, píše se mimo jiné v uvedené zprávě, kterou byste si měli přečíst celou. Zde už uveďme jen její závěr: „Historického dědictví si vážíme a děláme všechno pro to, abychom ho udrželi i pro budoucí generace, ale musíme, protože jsme konfrontováni s otevíráním trhu, s liberalizací trhu, i tuto část našich nákladů jednoznačně zprůhlednit a řešit s naším akcionářem, respektive chtít po něm, aby se na této finanční ztrátě podílel.“


Ing. Kupec při podpisu „Prohlášení o spolupráci při záchraně historických železničních vozidel“
s Nadací Okřídlené kolo (8.2.2018, Praha hl.n.) © Ing. Michael Mareš

Zmíněný rozhovor vznikl při příležitosti slavnostního podpisu dohody mezi Českými drahami a Nadací Okřídlené kolo, z něhož pochází předchozí snímek. Nadace Okřídlené kolo (NOK), shromažďující finanční i nefinanční prostředky na opravy a údržbu historických železničních kolejových vozidel, drážních staveb a zařízení, a České dráhy, a. s., národní dopravce, se dohodly na spolupráci při záchraně historických železničních vozidel a na rozvoji činnosti Nadace v oblasti historie, současnosti a budoucnosti železnice, uvádí k tomu aktualita OSŽ. Dalším projevem „nového“ směřování železniční nostalgie ČD pak byla tisková konference, na níž národní dopravce 15. února představil svou nabídku zvláštních vlaků, včetně nostalgických. Naše redakce na ni pozvána nebyla, takže vám může nabídnout jen tiskovou zprávu.


Replika „stříbrného šípu“ bohužel valnou historickou hodnotu nemá, ale k pronájmu
se hodí o to víc (24.9.2016, PJ Cheb) © Pavel Šmídek

Popisek předchozího snímku možná někoho popudí, ale je nejen pravdivý, nýbrž tvoří také „oslí můstek“ k jinému problému (nejen) naší železniční nostalgie – jistému rozporu mezi muzejnictvím a komercí. Zatím co třeba zprovoznění Komarka (navíc napoprvé ne zcela úspěšné) sledovalo cíl ryze muzejní (zachování věrné původní podoby u vědomí. že jeho provozní potenciál je z principu minimální), u stříbrného šípu tomu je naopak. Nakonec to ani jinak nešlo, protože šlo o reinkarnaci téměř totálního vraku. Cosi mezi oběma krajnostmi má představovat revitalizace Slovenské strely, o níž se shodou náhod média nedávno také rozepsala. Vůz má být uveden do původního stavu a ta elektronika, která je nezbytná dneska k provozu, ta se tam prostě dodá jenom pro, řekněme, určitou konkrétní jízdu jako přenosná, uvádí zpráva ČTK.


M 290.0001 má znovu ožít (8.5.2005, Kopřivnice) © Václav Vyskočil

Naše železniční muzejnictví má sice dlouhou tradici, v relativně nedávné době zažilo docela bouřlivý rozvoj, ale to hlavní, důstojný národní stánek ještě nemá. Národní technické muzeum své nejvzácnější železniční exponáty začalo vystavovat v tzv. dopravní hale, jejíž plocha však byla zcela nedostatečná a záhy kapacitně nestačil ani čelákovický depozitář. Muzeum se proto rozhodlo některá vozidla zapůjčit ČSD (později ČD) i nestátním subjektům, malým muzeím a klubům. Tato spolupráce však nedávno postupně skončila, a to mnohdy s nemalou hořkostí. „Taháky“ malých muzeí byly staženy do depozitáře v Chomutově, jenž se sice otevírá veřejnosti, ale železniční muzeum to přece jen není. To zatím existuje jen formálně a výstavba areálu na pražském Masarykově nádraží má k projektované podobě ještě daleko.


Pamětnice počátků elektrické vozby ČSD ve sbírce NTM (30.6.2007, depozitář Chomutov)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Příběh železničního muzejnictví našeho národního dopravce je kratší, Začíná se psát vlastně až v období před koncem parního provozu, kdy byly některé parní lokomotivy zachraňovány před autogenem jaksi pololegálně tehdejšími „aktivisty“ působícími v některých depech. V té době také vznikla myšlenka zřízení železničního skanzenu v České Třebové, která však byla posléze opuštěna. Nakonec bylo v roce 1999 zřízeno Muzeum ČD v Lužné u Rakovníka a v roce 2012 otevřena jeho olomoucká pobočka. Ta by se měla přerodit v naše největší železniční muzeum, ale jeho projekt zjevně usnul nebo dokonce zesnul v pánu. Takže oba státní subjekty, zabývající se v České republice železničním muzejnictvím, jsou na tom v tomto směru podobně. A tomu muzejnictví chybí nejen odpovídající výstavní prostory, ale hlavně koncepce.


Expozice historických vozidel Olomouc (24.6.2008); zdroj: www.olomouc.cz

Na základě v předchozím textu uvedených i níže odkazovaných informací se můžete zamyslet nad problematikou železniční nostalgie nejen v České republice (i když příspěvek reaguje na aktuální dění právě jen v jejích hranicích) a vyjádřit své zkušenosti, poznatky a zejména názory například k těmto okruhům otázek:

Chápete rozhodnutí Českých drah ohledně historických železničních vozidel jako zcela oprávněné a za daných okolností pro jejich schopnost konkurence nezbytné?

Kdo by měl být v ČR hlavním garantem uchování významných železničních vozidel a dalších historických artefaktů movité i nemovité povahy pro budoucí generace?

Měla by se uvádět do provozu a udržovat v něm hlavně historická vozidla unikátní či spíš taková, jež jsou schopna tvořit nostalgické vlaky s vysokou obsaditelností?


Místo posledního rozloučení s mnoha vozidly ČD (20.9.2014, PJ Česká Třebová)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Prameny a odkazy:

  1. České dráhy, a. s. - Největší český železniční dopravce s více než 175letou tradicí
  2. Přehled historických vozidel ČD (formát PDF)
  3. Česko jako parní velmoc. Železniční nostalgie zažívá velký boom - iDNES.cz – zpráva z 15. dubna 2017
  4. S parními vlaky patříme k evropské špičce, říká jejich šéf u Českých drah - iDNES.cz – zpráva z 16. dubna 2017
  5. ČD Nostalgie - YouTube – rozcestník k videím z produkce ČD
  6. Muzeum ČD
  7. České dráhy zúží park historických vozidel, desítky jich nabídnou k prodeji – Zdopravy.cz
  8. Dráhy lákají: Pronajměte si vlak. Nejdražší je pára, nabízí k půjčení i Stříbrný Šíp – Zdopravy.cz
  9. Železniční muzeum - Národní technické muzeum
  10. Ředitel Železničního muzea NTM: Chceme Sergeje, Laminátku i pantograf – Zdopravy.cz
  11. Nadace Okřídlené kolo
  12. zdroje uvedené pod odkazy v textu

Úvodní ilustrační snímek: Hradecký „bulík“ 464.008 je jednou z provozních parních lokomotiv ČD (9.9.2012, Trutnov hl.n.)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Súvisiace odkazy