CZ LOKO: Asynchron jel do Berlína

Základní technické údaje
označení	719.7
rozchod	1 435 mm
uspořádání dvojkolí	Bo
přenos výkonu	elektrický, AC/AC
maximální rychlost	80 km/h
spalovací motor	Caterpillar C 15
jmenovitý výkon	403 kW
hmotnost ve službě	40,0 t
trvalá tažná síla	100 kN
délka přes nárazníky	10 000 mm
nejmenší poloměr projížděného oblouku	80 m
výrobce	CZ LOKO
výrobce spalovacího motoru	Caterpillar
rok výroby	2008
počet kusů	1

 

Lokomotiva vyrobená jako neadresný prototyp je určena pro posun a lehkou traťovou službu. Její vyjímečnost tkví (jak sama její přezdívka napovídá) především v použití asynchronních trakčních motorů, ale také ojničkového vedení dvojkolí vlastní konstrukce. Těžištěm toho článku není nicméně lokomotiva 719.701-5 samotná (k ní se možná vrátíme v budoucnu podrobněji), ale spíš její přeprava do Berlína, na níž se podílel náš spolupracovník Miloslav Bednář, který transport plný nudy i zajímavých setkání popisuje takto:

Po vyřízení všech potřebných povolení bylo rozhodnuto dopravit lokomotivu do Děčína na vlacích společnosti ČD Cargo a z Děčína se soukromou německou společností ITL. Protože v těchto dnech probíhá nepřetržitá výluka úseku Havlíčkův Brod - Jihlava, musela být zvolena trasa trochu delší, a sice Jihlava - Veselí nad Lužnicí - Nymburk - Drážďany - Berlín (a jak se později ukázalo, konečnou byla předávací stanice Berlín-Moabit). Pokud snad někdo z čtenářů těchto řádků vezme do ruky mapu a bude se mu zdát ta trasa poněkud komplikovaná, pak vězte, že její průběh i jízdní řad určila URMIZA (Ústřední registr mimořádných zásilek).

 

Z Jihlavy jsem odjížděl dne 16.9.2008 v 00:20 hod. na vlaku 62 811 do Veselí nad Lužnicí. Byla hrozná, deštivá noc, tudíž žádná fotka z tohoto jinak krásného úseku pod Javořicí není k dispozici. Ráno po příjezdu do Veselí a nekonečném 20-ti hodinovém čekání jsme spolu s mašinkou na vlaku 58 434/5 vyrazili přes Tábor, Benešov, Prahu a Lysou nad Labem do Nymburka. Odtud pak v 16:38 hod. započala naše cesta dále do Dráždan.

Během jednoho čekání „přistála" nedaleko nás škodovácká 380-ka jedoucí stejným směrem, do Berlína. Fotky, které se podařily čistě náhodou, navíc se společností děčínské 475 a pražského „banánu", zachycují svým způsobem unikátní setkání generací, vozidel zrozených s odstupem 30 let. Proč? 475.179 byla vyrobena v roce 1949, 150.0 v roce 1977, a „třistaosmdesátka“ v roce 2008.

 

 

Do Drážďan nás dovezla společnost ITL. Noční Drážďany nás přivítaly, jak jinak, deštěm a zimou. Když jsem se ráno probudil, zjistil jsem, že jsme se ocitli v nákladovém nádraží Fridrichstadt. Po nekonečných 32 hodinách čekání, jsme pokračovali se vzácným spojnicovým strojem společnosti ITL (rok výroby 1971) v 9:32 hod. na Berlín.

Do konečného cíle jsem dorazili téhož dne ve 14:20 hod. po linii Berlín-Lichtenberg - Berlín-Gasenbrunn - Berlín-Moabit. Tam je předávací kolejiště pro exponáty veletrhu INNOTRANS. Jejich návoz je určován přesně podle „zasedacího" pořádku na výstavišti. Takže mne čekala ještě jedna noc ve spacáku na lokomotivě a teprve ráno přesun do areálu. Tam jsem využil možnost letmo oběhnout všechny zajímavé exponáty, ovšem ještě bez informačních tabulí. Takže mi nemějte za zlé, pokud bude u popisků fotografií pouze to nejnutnější. Jistě si ti z vás, které to zajímá, najdou potřebné informace z jiných zdrojů. Nakonec – fotky z výstaviště jsou vzhledem k tématu reportáže jen bonus navíc.

 

 

Potud tedy (mírně upravená) slova našeho průvodce, kterého jsem dokonce (tedy spíš jeho mašinu) zahlédl 17.9.2008 v kolejišti seřazovacího nádraží Nymburk. Bohužel jen z rychlíku (doslova), ale aspoň jsem mohl Mílovi telefonicky popřát šťastnou cestu. Jak vidno, tak to byla cesta možná vskutku šťastná, ale rozhodně, jak už to u takovýchto komplikovaných přeprav bývá, vleklá. A on si ji navíc zopakuje příští týden v opačném směru, když bude doprovázet „asynchrona“ na zpáteční cestě.

 

Jsem moc rád, že průvodce nejen, jak je jeho zvykem, podrobně zdokumentoval celou svou anabázi s „asynchronem“ (ve skutečnosti pořídil snímků daleko víc a zajímavých – avšak ty si necháme třeba na nějakou jinou příležitost), ale také nám umožnil podívat se na samotný veletrh INNOTRANS 2008, i když ještě před jeho otevřením. Nakonec ve stavu zrodu mohou shlédnout takovou akci jen nemnozí. A když dokonce potkal některé exponáty už cestou, o to více se s ním můžeme radovat, že se mu něco takového zdařilo.

 

 

Teď mu popřejme i do budoucna takto šťastnou cestu a „asynchronu“ samotnému také (hlavně komerčně) úspěšný návrat do CZ LOKO Jihlava.