Návrat „Vindobony“ na vlastní kůži

Tak začíná tisková zpráva českého národního dopravce, která vyšla dne 15. června tohoto roku. To jsem už převážnou část jejího obsahu dávno znal, ba i cosi navíc – od historie spoje toho jména až po přípravu jeho znovuzrození. Připomeňme si, že k němu mělo dojít původně už 4. května, ale protipandemická opatření tomu nepřála. A také to, že ve dnech 9. března až 3. dubna si na německé části své trasy souprava ČD railjetu s lokomotivou ÖBB odbyla svou předpremiéru v rámci zaškolování strojvedoucích Německé dráhy.

Trasa „Vindobony“ vzor 2020; zdroj: České dráhy

Když se začalo schylovat k odloženému zmrtvýchvstání Vindobony, na internetu mnozí spekulovali o tom, jak a kdy se dostane její souprava poprvé do Německa. Došli k závěru, že 14. června pojede spoj rj 256 jenom do Prahy hl.n., kde bude mimořádný přestup do soupravy EC, kterou DB potřebuje následujícího dne na vlak IC 2070, jedoucí z Berlína do stanice Hamburg-Altona. Na K-Reportu se uvedeného dne objevila zvěst, že vlak rj 256 jede odklonem a proto je opožděn, což zprvu potvrdila také informační tabule pražského hlavního nádraží, která věštila odjezd odtamtud v 18:07 namísto v 17:32 hod. Potom ten údaj ale zmizel a vlak pod číslem 30256 přece jen odjel včas. Tak jsem se rozhodl jej zdokumentovat. Jako místo činu jsem zvolil zastávku Dresden Freiberger Straße, protože jsem musel z domu vyrazit už v 19:02 hod. a tam se vždy dají vidět nákladní vlaky z a do Čech. Tentokrát moc vlaků sice nejezdilo, ale přece jen jsem něco zachytil jak fotograficky, tak i na video. Ten „falešný railjet“ mi ovšem také neunikl.

EC 30256 projíždí zastávkou Dresden Freiberger Straße

Tato mimořádnost pochopitelně upoutala pozornost informovaných šotoušů, a tak se předjezdce Vindobony snažili na jeho trase zachytit. Hezky se to povedlo jednomu kolegovi poblíž Großenhainu. Když jsem se přesunul na nádraží Dresden-Neustadt, hlásili tam, že můj spoj domů pojede jako náhradní doprava ve formě dvou velkoprosto­rových taxíků. Zase se pokazilo Desiro. I když jsem taxikáři řekl, jak má jet do zastávky Weixdorf Bad, nenechal si říct, jel na smyčku tramvaje č. 7, kde skončil ve slepé ulici a musel se vrátit. Potom mi už věřil, a tak jsem dorazil po okružní cestě po obci domů o 20 minut později.

15. června jsem jel na nádraží Dresden-Mitte s úmyslem, zachytit už „správný“ ČD railjet s bývalou továrnou na tabák v podobě mešity v pozadí. Všiml jsem si totiž, že nákladní vlaky, jinak jedoucí po levém břehu řeky Labe přes nádraží Dresden-Friedrichstadt, jsou momentálně odkloněny přes tuto stanici. Když jsem tam vystoupil, vedle projel všudypřítomný kontejnerový vlak Metrans, za chvilku ale už přijel další, který musel trochu počkat, až se v Dresden-Neustadt uvolní kolej k průjezdu

Nákladní vlak v Dresden-Mitte s „mešitou“

Při čekaní na Vindobonu jsem si všiml, že strojvůdce S-Bahnu má na palubě maskota, asi aby mu služba proběhla bez problémů.

Dračí pomocník strojvůdce

Dumal jsem, zda by mi osobní vlak, jedoucí z Dresden-Neustadt na hlavní nádraží, mohl zmařit záměr vyfotit Vindobonu, kdyby jela po nákladní koleji, jako vlaky předchozí. Bylo to ale jinak. Neočekávaně totiž projela kolem 3. nástupiště, a tak mé plánování stejně vyšlo naprázdno.

Spoj rj 256 vjíždí do stanice Dresden-Mitte

Potom jsem se vrátil domů, kde jsem na internetu sledoval další cestu tohoto spoje a později našel třeba minireportáž z jeho příjezdu do Berlína Hbf (doplněnou také o odjezd Vindobony ve směru opačném).

16. června jsem se hodlal svézt spojem rj 257 z Drážďan do Prahy. Přestupní doba ve stanici Dresden-Neustadt sice byla 46 minut, vůbec jsem se ale nenudil, protože nádražím projížděly četné nákladní vlaky, které jsem filmoval (video končí příjezdem Vindobony).

Míjení nákladních vlaků ve stanici Dresden-Neustadt

Zavedení nového vlaku si všimla i místní televize a samozřejmě na jeho trase číhali šotouši. Také na nástupišti se shromáždilo trochu víc lidí, než bývá zvykem u EC v 9:02 hod., což je pro denní turistiku do Prahy přece jen dost pozdě.

Ještě 6 minut zbývá do příjezdu vlaku rj 257

Nastoupil jsem do posledního vozu, kde bylo dost volných míst. Překvapil mne velký počet jízdních kol. Oproti mně seděly dvě starší Němky, které plánovaly vystoupit v Holešovicích a prozkoumat Prahu právě na bicyklech.

Zaplněný oddíl pro jízdní kola

Cestou do Prahy jsme občas jeli dokonce rychlostí 160 km/h a po levé koleji.

Stošedesátka nebyla výjimkou

Do Holešovic jsme dorazili se zpožděním asi 5 minut. Protože Airport Express momentálně nejezdí, chtěl jsem otestovat trvání jízdy na letiště normální MHD, protože s manželkou plánujeme v červenci letět do Košic. Eurowings sice původně nabízely lety do východoslovenské metropole z Drážďan oklikou přes Düsseldorf, potom na to asi neměli dost zájemců, tak zdražily letenky ze 129 na 356 € a protože to asi nikdo nechtěl zaplatit, létají tak až v srpnu, což je pro nás pozdě. Metrem do Veleslavina a potom autobusem 119 mi cesta na ruzyňské letiště trvala asi hodinu.

Rád se v Praze seznamuji s linkami, které jedou po periferii, kde člověk má dojem, že není ve velkoměstě, ale na venkově. Tentokrát jsem si vybral linku 134 do Dvorců, která začíná u stanice metra Budějovická. Hned za rohem u konečné je tramvajová zastávka stejného jména, odkud jsem jel až k železničního mostu vedoucímu na Smíchov. Na tamním nádraží zase jednou vypukl chaos. Kvůli vyhořenému kabelu, jak uvedly ČD. Lidé jedoucí směrem do Berouna měli smůlu, protože vlaky stály anebo nabraly velké zpoždění.

„Bardotka“ na Smíchově

Já jsem ale po pořízení fotek zamířil tramvají do centra a po nějakých nákupech dál na hlavní nádraží. Prahu jsem mínil opustit opět Vindobonou, spojem rj 256. Ten dorazil se zpožděním 13 minut. Sice má příjezd v 17:15 a odjezd v 17:32 hod., odjeli jsme však opožděni, až v 17:46 hod. Asi kvůli nějakým technologickým úkonům, jako doplnění minibaru anebo čistění, jež odjezd včas neumožnily.

Skoro prázdný vlak rj 256

Vedle mne seděly dvě mladé Asiatky, kterým průvodčí řekl anglicky, že nemají jízdenky, ale jen rezervace míst. Obvykle takoví lidé mají Interrail, který by měl s rezervaci v tom vlaku platit, nechtěl jsem se ale do toho míchat. V Děčíně jsme doháněli zpoždění, které se snížilo na 5 minut, potom jsme ale odjeli zase o 15 minut později. V Dresden-Neustadt to bylo zase už jenom 5 minut, což mi ale stejně nevadilo, protože jsem měl na přestup domů dost času.

„Vindobona“ mne dovezla zase do Drážďan

Další fotky z toho dne jsou v mé veřejné galerii.

Co říct na závěr? Sice už nežijeme v časech, kdy jezdily vlaky z a do Československa přes noc, dobře se ale vlaková dálková doprava po roce 1989 nerozvíjela. Nejprve DB zrušila noční dopravu, takže odpadl rychlík o 6. hodině z Drážďan, potom byl zrušen EC v úseku Lipsko – Děčín, za což je Vindobona jenom částečná náhrada. Z Drážďan mají cestující sice možnost dostat se do Čech regionálními vlaky i dřív, kdo však cestuje zdaleka, má smůlu anebo musí použít autobus. Na začátku provozu obnovené Vindobony a kvůli doznívající pandemii se sice nedá posoudit, zda je nízká obsazenost dočasná či nikoliv, doufám ale, že to bude lepší aspoň během školních prázdnin. Udivuje mne i cenová politika ČD, že za tento vlak a EC zaplatím podstatně míň než za použití spojů regionálních. Jako důchodce mne cesta v IC/EC z Drážďan do Prahy stojí 177 Kč, regionálními vlaky ale 510 Kč.

Úvodní snímek: Spoj rj 257 z Berlína vjíždí 16.6.2020 do stanice Dresden-Neustadt

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský