Výstava železničních vozidel, jakou Vysočina ještě neviděla

 

 

 

 

 

Na takovéto výjimečné akci nemohly VLAKY.NET chybět, zvlášť když dostaly pozvánku na její slavnostní zahájení a s ním spojenou tiskovou konferenci. Přiložená tisková zpráva slibovala skutečně bohatý program, dokonce třídenní – a to ještě v podstatě pominula slavnostní dění v Chotěboři, významně spojené s historií a současností železnice, o němž však pojedná až reportáž samostatná. Stejně jako o mém zážitky nabitém putování z Polabí na Vysočinu a zase domů. K němu však musím předeslat už nyní, že jsem do Havlíčkova Brodu dorazil posledním pravidelným vlakem, zastavujícím u 5. nástupiště před vpuštěním návštěvníků do kolejiště, a navíc druhým prototypem řady 842, který vedle svého vystaveného prvního modernizovaného následníka symbolicky dokresloval tématiku celé akce.

 

 

Není proto divu, že právě tento jev mne fotograficky zaujal – stejně jako některé jiné spřízněné duše, které se už hodinu před otevřením expozice hemžily kolem (i uvnitř) exponátů ve snaze ulovit ještě davů prosté snímky. Následoval jsem neprodleně jejich příkladu a tak poněkud nesystematicky pojednal zejména ta z mého pohledu nejzajímavější vozidla. V mém snažení hrál prim motorový vůz 840.001-2, který jsem hodlal návštěvníkům našeho internetového magazínu představit podrobněji. Což jsem také posléze učinil formou jakési aktuální upoutávky na celou výstavu. Po úvodní fotoreportážně zaměřené procházce kolejištěm pak následovaly další, motivované jak měnícími se světelnými podmínkami, tak také drobnými přesuny vozidel, která před hodinou desátou zaujala svá určená místa.

 

 

Krom vozidel jsem pochopitelně věnoval pozornost i dění kolem nich a posléze i v ostatních prostorách železniční stanice, kde všude se uváděly do provozu informační stánky Českých drah, České pošty a pochopitelně i hostitelského kraje, atrakce pro děti i stánky s občerstvením, natahovaly pásky kolem nepřístupných prostorů, stavělo pódium pro řečníky a všeobecně se vše dokončovalo před slavnostním otevřením výstavy, které bylo stanoveno na hodinu desátou. Nakonec ale byl běh plánovaných dějů poněkud jiný a pro pozvané hosty zjevně mírně matoucí, protože nezbytné projevy a stříhání pásky musely počkat až na ukončení vystoupení hudby a mažoretek na prostranství před staniční budovou. Ale kdo by co namítal, když kapela vyhrávala zvesela a děvčátka byla pohledná i šikovná.

 

 

Dokonce natolik, že regionální mluvčí ČD Bc. Kateřina Šubová měla jistý problém s přivrácení pozornosti oficiálních hostů k místu, kde se mělo odehrát ono zahajovací slavnostno. Nakonec na pódiu uvítala náměstka generálního ředitele ČD, a.s. pro osobní dopravu Ing. Antonína Blažka, náměstka hejtmana Kraje Vysočina pro dopravu Ing. Libora Joukla, Ing. Pavla Habartu, MBA, pověřeného řízením SŽDC, s.o., starostu Havlíčkova Brodu Bc. Jana Tecla a ředitelku KCOD ČD Jihlava Ing. Lenku Horákovou, kteří v tomto pořadí promluvili k přítomným návštěvníkům. Každý z řečníků se zhostil tématu železnice na Vysočině z pohledu funkce, kterou zastává, ale všichni se shodli v tom, že má v kraji nezastupitelnou roli a v poslední době nabývá modernější podoby díky dobré spolupráci hejtmanství s ČD.

 

 

Po projevech mělo dojít k přestřižení pásky, ale střihači se nemohli dohodnout, zda na pódiu, před ním či na kolejích. Nakonec pochopitelně zvítězil návrh poslední, ale dívčiny pásku napínající nevěděly, jak na to, Teprve zástupci médií jim vysvětlili, že stuha textilní by měla směřovat napříč stuhou ocelovou, aby to vše mělo patřičný smysl. Vše se nakonec podařilo zorganizovat ke spokojenosti všech zúčastněných (tedy asi krom oněch dívek), pásku slavnostně znehodnotit a výstava byla zahájena. Ovšem spíš jen symbolicky, neboť už před tím ve výstavním kolejišti panoval docela čilý pěší provoz jednotlivců i organizovaných skupin předškolní a školní mládeže. Zájem byl hlavně o dvě dýmající zástupkyně parní trakce, z nichž ta menší se měla zanedlouho vydat na okružní jízdu po místní smyčce.

 

 

Ten obrázek je ovšem až z následující jízdy, protože v době odjezdu prvního vlaku jsem nastupoval do vozu soupravy docela jiné, dokonce momentálně nepojízdné. Do konferenčního vozu, který stál na koleji 6d – spolu s Hráčkem, kinematovozem a modernizovaným vagónem řady BDsee. Jestliže ten poslední sloužil jako všeobecně přístupný exponát a dva předchozí k pobavení dětí, v prvním zmíněném voze se mělo odehrát událost jen pro zvané a svou podstatou nikoliv zábavná – tisková konference o současnosti a blízké budoucnosti železnice na Vysočině. Složení vystupujících bylo obdobné, jako na pódiu při zahájení výstavy, a otázky novinářů nečetné, nesoucí se v duchu, který jsem naznačil už v reportáži předchozí. Rozprava se týkala inovace parku vozidel, ale i obnovy nádraží v kraji.

 

 

Během sezení v konferenčním vagóně jsme bohužel neměli možnost zdokumentovat dvě nesporně zajímavé události, odehrávající se mimo vozovou skříň, i když obě nám v jejích útrobách neunikly aspoň akusticky. Tou první byla krátká letecká akrobatická exhibice nad nádražím, sloužící nejen k ozdobě oslav, ale také jako upoutávka na nadcházející letecký den v Chotěboři. Tou druhou pak průjezd už zmíněného okružního parního vlaku v čele se strojem 433.001 přímo po vedlejší koleji. Ale museli jsme se smířit s tím, že nemůžeme být u všeho – a nebyli jsme tak ve volném prostoru ani ve chvílích, kdy se nebe nad celou tou akcí rozplakalo. Po absolvování poslední z povinných oficialit jsem měl více než hodinu „volna“, které jsem využil zprvu k podrobnější dokumentaci prototypově modernizovaného kvatra.

 

 

Když jsem si interiér vozu 842.009-3 včetně stanoviště, na které mne ochotně vpustil jeho přítomný pán a vládce, podrobně prohlédl, vydal jsem se opět do exteriéru výstavy, abych obešel doposud opominuté nebo fotograficky nedostatečně pojednané objekty. K nim patřila mimo jiné autodrezína Tatra 15/52 Dm 4-47005, která vozila návštěvníky občerstvovací a zábavné části areálu, či nečetné, ale zajímavé železniční mechanismy v části kolejiště jim vyhrazené, Zatoulal jsem se i do nevýstavní části depa, kam zrovna zamířil skaličák k odpočinku po dopoledních jízdách, a vyfotil si tam i leccos jiného, s výstavou nesouvisejícího. A vcelku náhodně tak narazil i na cosi, co s akcí naopak souviselo, ale v mých původních plánech její návštěvy tak nějak nefigurovalo – činné modelové kolejiště Milana Sáblíka.

 

 

Možná leckoho udiví, že jsem se doposud nezmínil o takových „trhácích“ expozice, jakými bezesporu byl přítomný druhý (větší a snad i přitažlivější) zástupce už dávno v běžném provozu nepoužívané parní trakce, šlechtična 475.179, či naopak stroj řady tak nové, že je na pravidelné vlaky nasazována zatím jen zkušebně, mesršmit 380.005-9. Vše má svou příčinu a není bez ní ani toto mé počínání. Přiznám se, že nejnovější lokomotiva ČD mne k podrobnějšímu zkoumání nelákala, neboť jsem se s ní už nejen důvěrně seznámil, ale dokonce se na ní svezl (kterýžto děj jsem zde neutajil). A pokud jde o onu parní krasavici, ta bude hrát svou roli v připravovaných dalších dvou reportážích z téhož dne. Mezi exponáty ostatně bylo mnoho jiných zajímavých vozidel, třeba další z modernizovaných brejlovců ČD.

 

 

Zkrátka na popis všech vystavených vozidel zde není dost prostoru a navíc by tato reportáž její čtenáře nudila daleko víc, než možná činí už nyní. Takže s kladením dalších písmenek raději ustanu a nabídnu místo nich virtuální procházku expozicí i jejím okolím prostřednictvím připojených fotografií. Nicméně, než na ně dojde, ještě pár slov rázu hodnotícího. Výstava mne překvapila nikoliv svým rozsahem (na ten jsem byl připraven), ale tím, jak (skoro) bezchybně ji její organizátoři zvládli – nechyběla propagace, orientační prvky, dokonalé výstavní popisy exponátů i jejich katalog, informační služby, doplňkový program, a to vše poskytované bezúplatně. Byť to kdosi zaplatit musel, určitě to nebyly marně vynaložené prostředky a železnici na Vysočině snad prospěly. Spokojeným návštěvníkům určitě.