ŽSR 121: Nové Mesto nad Váhom - Vrbovce

nadréhná trať chcel by som sa po nje previesť
zamiloval som sa do nej ,len vdaka fotkám

Boli aj na tejto trati nejake hradlá? Nevieťe kde by som našiel ich zoznam? Ďakujem.

Ako su vlasten riadene navestidla na tejto trati? to setko sa riadi z Noveho Mesta nad Vahom?

Parný vlak Nové Mesto nad Váhom - Myjava - Vrbovce
TV JOJ 20.6.2009/19:46 hod.
Použitý parný rušeň: 331.037 "Uhranka"
http://www.youtube.com/watch?v=0Pqvks2fN8E

to video je perfekne

Pre SIKANA:
Keď je táto trať perspektívna, prečo ju využíva čoraz menej ľudí a železnice potom obmedzujú vlaky. Podľa údajov Trenčianskeho kraja (výstup od colníkov keď ešte fungovali) sa prepraví medzi Vrbovcami a Českou republikou v priemere len 47 ľudí denne. To je sakra málo na perspektívu.

To video o tejto trati je super! Mne osobne sa veľmi páčilo. Autorom patrí veľká pochvala a moja vďaka!

len aby bola vyuzita

Clanok z blogu na SME.sk...Zaujimave porovnania starych fotografii so sucasnostou:



http://marusic.blog.sme.sk/c/147328/Trat-Nove-Mesto-nad-Vahom-Vrbovce-pred-osemdesiatimi-rokmi.html

Před několika lety jsem objevil na půdě krabici od bot. Boty jsem nenašel, ale byla plná starých, zažloutlých, černobílých fotogafií.
Po mém strýci mi zůstalo jen pár malovaných obrázků a tato stará roztrhaná krabice . Strýc byl stavební inženýr a celý svůj život zasvětil železnici. Svoji stavařskou kariéru ukončil v Tišnově, kde bydlel u nádraží, v domě, patříci dráze.
Při návštěvách tety Vilušky a strýce Josefa o prázdninách, jsme se chodili podívat na nádraží, na překásné, suptící a kouřící mašinky.
Strýc mi tu vyprávěl spoustu historek, z výstavby mostů a tratí po celém Československu. Říkal:,, Ten žďárský most i s tratí jsem po válce stavěl jako poslední. Je to naše chlouba a vrchol stavitelského umění u nás." S odstupem doby jsem se přesvědčil, že v té době most byl jednička, je a slouží dodnes. Je také všemi obdivován. Ten, kdo ho uvidí, pokloní se jeho kráse, vytvořené rukama stavařů různých profesí.
Na tu krabici jsem málem zapoměl, kdybych si nekoupil knihu kamaráda Miroslava Vaňka DIANA Továrna na smrt. Je to velmi krásná, hodnotná kniha, zajímavé počtení a vřele Vám ji dopručuji.
Při pozorné prohlídce několika ilustračních fotografií, jsem byl velmi překvapem. Na několika fotografiích poznávám strýce ing.Josefa Šedu. Stál tam se svojí koženou aktovkou, oblečen v kabátu z límcem z hnědé lišky. Vyfocen je ve společenosti svých přátel - spolupracovníků.
V kapcičce od kalhot měl ještě na silném zlatém řetízku kapesní, zlaté dvouplášťové hodinky Doksovky, dárek od mého pradědečka. (To tam sice vidět není, ale mám ty hodinky od tetičky slíbený. Tetička i strýc už dlouho není, ale já o nich budu snít, až do konce života).
Tak jsem si strýce pamatoval, jak je na fotografii. Byly to s ním krásné procházky kolem tajemných chodeb pod Květnicí a malebným okolím Tišnova.
V popisce fografie bylo ještě napsáno, že 23.11.1943 proběhla kolaudace Ždárského tunelu, za účasti komise složené z inženýrů panem Turkem, Krulišem,Těhníkem, Valdou, Šedou a Havránkem.
Po vzhlédnutí tohoto obrázku jsem ujížděl autem na chalupu do Víru, abych vyhrabal krabici uschovanou pod postelí. Pochopil jsem, že to nebudou jen tak nějaké fotografie a nemýlil jsem se.
V té době jsem již spolupracoval s parostrojním spolkem Brunensis a všichni se spolku byli překvapeni obsahem této krabice. Tato časem pro mě změnila v pokladnici nevyčíslitelné ceny. Začal jsem si uvědomovat hodnotu fotografií při jejich třídění a postupném seřazení do témat.
Je zde vlastně zachycen život strýce, který ho zasvětil výstavbě lanověk, mostů, nádražích a tisíce km železničních tratí Moravě,Slovensku,Urajině, ale také jako voják-stavitel v Soči, v Dolomitech, na Piavě,v Rakousku apod.
Ale to je už další nalezená krabice s pokladem fotografií z První větové války. Byl vánoční dárek od mé setry a švagra z knihovny, kterou jsme zdědily, nevyhodili a zachovali.

Našel velký poklad a zalouží si zpracování. Nyní pracuji na zajímavém česko-slovenském projektu a budu rád, když mi pomůžete.

Teď je, ale dvě hodiny po půlnoci, jsem unaven a tolerujte mi moji prvotinu. Možná, že i pár pravopisných chyb se vloudilo.Spěchám a pošlu Vám to všem jen tak, jak jsem to narychlovku napsal.

Pohádka od Popelky teď končí. Nebo pohádka začíná? Jdu už jdu opravdu spát a pokračování příště.
K dalšímu povídání Vám k článku umístím pár dokumentárních fotografií, aby jste mi věřili, že je to pravda, čistá pravda.
Na Veveří devět věží, kdo nevěří ať tam běží. Ozvěte se, nebo běžte se podívat na Zvonařku v Brně, do bistra u Hasičů žízně na Košťálovou ulici. Tam se chodí hasit žízeň naše parta Brunensis po parostrojních nostalgických jízdách. Já jsem zde od rána do večera - hostinský, blázen do mašinek.

Tak dobrou noc. Přeji také všem hodně pohody v Novém roce 2007 a těším se na setkání s Vámi.
Karel Popelíny

9.1.2007 2:46