Víkend s „hektorem“

14.1.2013 8:00 Radek Hořínek

Úklid ve fotkách mi připomenul ještě jeden rest. Je jím loňský výlov Hradeckého rybníka v Tovačově a s ním spojené dva dny plné spálené nafty z hektora T 435.0113. Oproti svým klasickým zvyklostem jsem se rozhodl, že si zdokumentuji víkendové ježdění po Tovačovce skoro celé. Plán se mi tehdy povedlo dodržet.

Den první byla sobota 20. října 2012. Onoho mlžného rána jsem se vydal do Kojetína, abych si od přátel vyslechl něco obvyklých poznámek o dešti a své přítomnosti. Přešel jsem to s úsměvem. Místo deště se onoho rána objevila mlha, že by ji jeden mohl třeba i krájet. Já si na ni nůž nevzal. S batohem na zádech jsem při odchodu z Kojetína do Tovačova doufal, že se to bílé, co halilo krajinu podzimní, časem rozpadne. Věrný své tradici jsem vyrazil na cestu, abych si hned za nádražím v Kojetíně mohl vyfotit odjezd T 435.0113 s dvojicí bixů do Tovačova.

T 435.0113 odváží svůj vlak z Kojetína © Radek Hořínek

Přitom jsem přemýšlel, že bych tu tradici měl porušit nebo si vzít na jarní a letní jízdu s sebou kolo. Z Olomouce to není zase tak daleko. Při tom přemýšlení jsem dostal na jedno ze svých klasických míst nad Uhřičicemi, kde jsem si počkal na návrat vlaku do Kojetína. Moc daleko se mi šlapat nechtělo, tak jsem zastavil u místního hřbitova, kde jsem počkal na další jízdu směr Tovačov. Kousek od něj jsem si vyfotil objekt mého zájmu a pomalými kroky se posunul kousek za vesnici k přejezdu.

T 435.0113 míjí Uhřičice © Radek Hořínek

Teď ta čekací chvíle byla o něco delší. Vlak směr Kojetín projel a mne čekala chůze cestou necestou, někam mezi Uhřičice a Lobodice. Trochu jsem litoval, že náhodně se vyskytnuvší traktor nejel o něco později. Mohla to být zajímavá fotka s hektorem. Takto jsem si ho dal cestou tam i zpátky. Mlha se pomalu začala rozpadat, až zmizela úplně a krajinu začaly zalévat sluneční paprsky. Slunce přineslo lepší náladu. Moje já se dalo opět do pohybu k Tovačovu. Tentokrát jsem šel přímo až tam.

Konečná lokálky i mého putování © Radek Hořínek

Na chvíli jsem si sednul na autobusové zastávce v Lobodicích, aby mé nohy odpočinuly. Dlouho mne to sezení nebavilo. Vyřídil jsem nějaké telefonáty a pokračoval dál. Až v Tovačově jsem si našel pár míst na focení. Při čekání na příjezd od Kojetína se po kolejích a cestičce podél nich vydala od Tovačova skupinka podnapilé mládeže. Pusa jim jela jako namazaný blesk. Chvíli své nemístné komentáře přednášeli kousek od mne a dalších čekajících na odjezd vlaku směr Kojetín.

Vláček ujíždí z Tovačova ke Kojetínu © Radek Hořínek

Když pochopili, že mluví sami k sobě, tak se rozhodli pokračovat v chůzi dál. Spokojeně jsem si s ostatními udělal ještě nějaký ten snímek. Čas se mi krátil a já nasedl do vlaku, který mne spolu se spoustou spokojených cestujících dovezl zpět do Kojetína. Tady jsme si udělal na rozloučenou nějaký ten snímeček a já se vydal k domovu. Vždyť zítra je taky den a odpočinek je potřeba.

T 435.0113 při objíždění soupravy v Kojetíně © Radek Hořínek

Den druhý byla neděle 21. října 2012 a já se opět vydal do Kojetína. Tentokrát byl se mnou kamarád Martin. Domluva byla, že kolem poledne nebo krátce po něm nasedneme do vlaku domů. Čas byl akorát na procházku k Uhřičicím, tak nás tam naše nohy donesly. Opět byla mlha, ale ta k podzimnímu počasí patří. V cíli pochodu jsme si na paměťové karty našich fotoaparátů uložili něco málo snímečků a vydali se zpět do Kojetína, odkud jsme osobním vlakem jeli přímo do Olomouce.

T 435.0113 se vrací do Kojetína © Radek Hořínek

Ještě před odjezdem to nevypadalo, že mlha spadne a bude stejné počasí jako v sobotu, ale stalo se tak a my do Olomouce dorazili spokojeni. Teď už nezbývá než se těšit z faktu, že sudičky předpověděly pro letošní rok trojici jízd se zajímavými mašinkami a vagónky. A hlavně, že spousta rozradostněných cestujících se zase povozí a že banda jedinců s foťáky a kamerami bude opět postávat podél trati a dokumentovat si to pravidelně-nepravidelné ježdění.