Vrútocké šílenství 2012 - díl 2 - den druhý

Den tedy pro mě začal u Strečna lovem na konvoj do Žiliny. I když počasí navazovalo na páteční a nabízelo vše, jen ne šotoušký ideál, vybatolil jsem se na skálu nad kolejemi s výhledem na Strečno. Krátce přede mnou tam vyrazili tři další lovci, k mému překvapení ale ne nikdo z domácích, nýbrž trojice německy mluvících cizinců. Takže jsme na vrcholu skály čekali na cestu konvoje z Vrútok do Žiliny. Z téměř ptačí perspektivy je tak první záběr tohoto příspěvku, na kterém bobina vleče konvoj s hostující Lízou na konci. Průjezd konvoje pak byl signálem k přesunu na opačný konec oblouku a zaujetí pozice s výhledem na Strečno z opačné strany a uctivějšího, tedy níže položeného místa. Jak už to chodí, když jela pára, sluníčko se schovalo a přišlo si prohlédnout až požární vlak. Naštěstí nepatřím mezi ty, co vytahují fotoaparát jen tehdy, když ten nahoře svítí a tak jsem do archivu mohl přidat fotku dalšího parního stroje na vyhlášeném místě. 

Jakmile projel pod Strečnem i požární vlak, nastal okamžik přesunu na další bod programu. Tím byl jeden z magnetů, tedy aspoň pro mě, jízda 477.013. Po zastavení na vrútocké stanici a setkání s přáteli jsem se přesunul na trať. Nejprve před Martinem, pak jsem využil jeho pobytu ve stanici a spěchal na rovněž známý nadjezd u stanice Príbovce. Další z fotozastávek pak pro mě bylo návrší odvratné koleje na štubnianské výhybni, kde jsem málem utrpěl šok. Byl jsem tam totiž sám, nikdo jiný nezvolil jedno z klasických míst trati. Ještě, než jsem se přemístil na stanici, přišel čas na zaznamenání požárního vlaku.  

 Ve známém místě zaústění trati do Prievidze už hrozen fotografů čekal na další bod programu. Tím byla jízda prievidzské 464.001. Při čekání na ni jsem spolu s dalšími byl svědkem poněkud nepříliš příjemné a důstojné hádky o fotoflek v podání reprezentanta redakce jednoho vlakového webu (jak jsem zaregistroval, nebyl to jeho jediný spor na flecích) a německého fotografa. Prý mu Němec zabral flek. No, kdo chce, dohodne se, kdo nechce, hádá se. A můžete si myslet o cizincích co chcete, nebýt jich, páry by stály mnohem víc. Jsou to cizinci, kdo financují některé výjezdy parních a jiných historických strojů. Ale co, nakonec jsme pofotili všichni. A nejen páru, ale posléze i karkulku na požárním vlaku.

Cílem vlaku byla Kremnica a mě bylo jasné, že šance na další fotky jsou omezené. Proto při volbě místa byla prioritou blízkost auta, respektive možnost rychle se nalodit a zmizet dál. Takže foto číslo jedna bylo u předzvěsti a následoval přesun na Kremnické Bane. Výjezd z vrcholové stanice směrem do Kremnice je známý především zásluhou snímků vlaků do Vrútek, mě ale už před časem zaujal i pohled opačný a právě tam jsem chtěl odchytit nejen papouška, ale i za ním jedoucí požární vlak. Tak se i stalo.  

Z Kremnických Baní jsem se vydal zpět do Vrútek, bylo totiž na čase zajít taky za přáteli a ještě byla v programu dne zapsána jedna jízda nostalgického charakteru. Bertu na vlaku z Vrútek do Prievidze a zpět jsem si potom nainstaloval před objektiv na výjezdu z Vrútok a při zpáteční cestě u zastávky Košťany nad Turcom.

Poslední fotka měla ještě dohru... Když jsem sbalil nádobíčko a dal se na odjezd, zastavili u přejezdu Němci. Stejní, kteří byli terčem výbuchu zlosti "obhájce" fotofleku. Tak jsem jim ještě řekl, že vlak už projel a čekali by jej marně... Byli rádi. A kolegiální přístup ocenili.

Tak, tolik z historického programu druhého dne. Samozřejmě, byl čas i na pokec s přáteli, byl čas i na nějaké focení pravidelného provozu, ale jak se říká, všechno má svůj čas. A čas pro tuto část víkendového ruchu ještě přijde.