Jaký je život s bláznem, který si fotí vlaky?

Aby to nevypadalo, tak proti vlaků nic osobně nemám, dopravuji se jimi do práce, většinou se zpožděním. Tak mi nezbývalo nic jiného, než si postupně zvykat, že volný čas je plný dění kolem železnice. Výlety za poznáním, ze kterých jsem se vrátila pořádně nasrděná a se slovy „tam už mne nikdy nedostaneš“.

Titulní postava svůj duševní stav neskrývá (Bludov, 23.2.2008) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Byly také výlety, které jsem ráda absolvovala. Přenesly mi spoustu nových přátel, kteří se občas bavili nejen o železnici. Třeba takový výlet do Lužné gumokolem s Čmoudíkem neměl chybu. Krásné byly návštěvy na Rendezu v Bratislavě.

Autorka s Eduardem Hrubešem na Rendezu (Bratislava, 2.9.2006) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Za to jízda po Osoblažce byla utrpením. Tak to u nás šlo až do narození Radky. Po jejím narození to nebylo o moc lepší. Kmotřík dostal Radku do kočárku a jeho kroky směřovali k trati. Dítko spokojeně spalo a on si mohl vesele fotit.

Rodinka bláznova v éře kočárkové (Olomouc hl.n., 22.3.2008) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jenom problém byl, když nebylo nachystáno na odchod všechno, aby stihnul vyfotit vše předem naplánované. Radka rostla, a tak se z kočárkových jízd k trati staly procházky. Ani mu nevadilo, když ji úplně vyřízenou donesl domů v náručí. Byl spokojený a mládě unavené.

Minišotouška mírně znavená (u trati číslo 301, 6.4.2010) © Radek Hořínek

Chtít po něm něco, když se pustil do psaní nějakých reportáží, bylo nemožné. Jak sednul k počítači, tak ho od něj nikdo nedostal. Chvílemi jsem celou železnici proklínala a na VLAKY.NET nadávala. Ve chvíli, kdy se Radka učila mluvit, tak ji pozvolna podle od ní vyžadovaných fotek učil názvy mašinek. Napřed to bylo podle barvy, což v případě Regionovy zůstalo „sluníčkový vláček“.

Taťka "sluníčkové vláčky" nenávidí, ale fotí (Olomouc, 4.4.2009) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Potom přišly na řadu názvy. Hitem největším byla 749.264, které Radka začala říkat „travičková berta“. Občas se stydím, když s ní přijdu na nádraží a ona spokojeně začne křičet, že tam stojí brejlovec, berta, krokodýl nebo v případě motoráku řady 843 „rychlík“. Pokračovat ve výčtu dalšího nemá cenu. Když se dá pak Radka někde k babičce na hlídání, tak jí to vyhovuje má to blízko k trati 310 nebo u druhé babičky k trati 270, kde se chodí mávat „pidinu“.

Zodpovědně prováděné mávání "pidinu" (Olomouc hl.n., 9.4.2010) © Radek Hořínek

Za zmínku by snad ještě stálo, že mne pln radosti úkoloval při akci RegioJet versus ČD a.s. a potom taky při Národním dni železnice, který se konal v Olomouci. Abych já byla trochu v obraze, tak jsem se vnutila na tiskovou konferenci k novému jízdnímu řádu, která se před pár dny konala v Olomouci. Když už jsem členkou toho praštěného klubu bláznů.

Rodinka bláznů mírně rozrostlá (Olomouc hl.n., 3.4.2010) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poslat kmotřika pro malou do školky a chtít, aby tam něco zjistil případně vyřídil s paní učitelkou, to nelze, ale o dění na železnici to má dokonalý přehled a informace dokáže sypat z rukávu na počkání. Nechci, aby to vyznělo jako stěžování si, jak je to těžké. Každý má nějakého koníčka a někdy je to tak, jindy je to onak.

Tak toho blázna známe všichni (Hanušovice, 28.7.2007) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poznámka redakční

Titulní snímek: Blázen fotí interiér vozu 050.129-6 (Brno-Maloměřice, 26.9.2009) © PhDr. Zbyněk Zlinský