Nahlédnutí do jaroměřského muzea: drezíny, vozy a to ostatní

Jedinými hnanými železničními vozidly, které vám v něm mohu nabídnout, jsou dvě zajímavá historická vozidla druhu, který byl kdysi na našich kolejích běžný, ale dnes se už prakticky nepoužívá. Platí to zejména o prvním z nich.

Autodrezína Dm 4–44.001 byla vyrobena roku 1944 v kopřivnické továrně Tatra jako jedno z dvanácti vozidel tohoto typu, podle jediného reflektoru přezdívaného Kyklop. Drezíny podobného provedení byly určeny k inspekčním a služebním jízdám a vyráběly se i v době relativně nedávné a na základě automobilů mnohem novějších (u nás jsou známé především autodrezíny Warszawa). Jaroměřský Kyklop je jedním ze tří dochovaných a jeho majitelem je Národní technické muzeum Praha. Z jeho historie je známo jen to, že jezdil na Trutnovsku. V současné době není v provozním stavu.

Osobní vůz Baa 51 54 04-04 088-0 je představitelem další hojně zde zastoupené řady, jejíž členové čekají na opravu a zprovoznění. Jde o populární Rybáky, tedy osobní vozy třetí vozové třídy o rozvoru 9,4 m s podvozky konstrukce ing. Rybáka, jež jim daly přezdívku, dodávané našim železnicím ve dvou velkých sériích – první v letech 1939 - 1946 a druhé v období 1946 - 1949. 

 

  

Znalec osobních vozů (k nimž já ovšem zrovna nepatřím) najde v areálu výtopny krom těchto početnějších řad, které by jistě slušely jaroměřským parním vlakům daleko lépe, než v současné době používané vozy přípojné, jednotlivé vozy resp. vozové skříně daleko vyšší historické hodnoty. Třeba skříň vozu Ci 4-2491, vyrobeného firmou Ringhoffer roku 1884, či torzo dokonce ještě staršího vozu stejného výrobce a stejné vozové třídy z roku 1860, jehož inventární číslo na něm není uvedeno. Obdobně letitá osobní vozidla jsou pak ukryta pod tvářností už odlišnou.

 

 

Obytný vůz 94553 je původem blíže neurčený osobní vůz první třídy z produkce firmy Ringhoffer. Stejného výrobce má i obytný vůz 94555, ale v tomto případě šlo o osobní vůz třídy třetí. Ten byl vyroben roku 1899, v provozu sloužil až do 60. let minulého století a přestavbou do současné podoby následně prošel v ŽOS Česká Lípa. Byl součástí dnes už neexistujícího nehodového vlaku rovněž už neexistujícího královéhradeckého depa. Nyní je občas využíván jako doprovodný vůz lokomotivy 423.0145 při jejích výjezdech do vzdálenějších působišť.

 

 

Služební vůz D 6-1832 je na jaroměřských vlacích k vidění naopak velice často. Byl vyroben opět v továrně Ringhoffer, a to roku 1909 pod výrobním číslem 79209. Tyto vozy o rozvoru 4,4 m byly používány pro osobní i nákladní vlaky, mají oddíl pro vlakvedoucího s vyhlídkou, oddíl pro kusové zásilky a záchod. Vůz nesl v Jaroměři původně (ještě v roce 2004) neautentické označení D 6-4450 a nyní je pro změnu filmově převlečen za služební vůz z poštovním oddílem DF 62074 StEG.

 

 

Krytý nákladní vůz Z 1-15724 dostal svou současnou podobu (především nápisů) rovněž v souvislosti s filmováním. Pochází, jako téměř všechny zatím zde uvedené vozy, z produkce vagónky Ringhoffer, v níž byl vyroben roku 1901. Je také, na rozdíl od dalších obdobných jaroměřských vozů, poměrně často vidět v provozu, i když někdy s určením zcela netypickým – třeba jako nádražní kino. Svým stářím i původní podobou je nesporně zajímavý, avšak milovník „zetek“ najde v Jaroměři ještě větší lahůdky.

 

 

Krytý nákladní vůz Zz 1-00017 k takovým raritám určitě patří, protože jde o na našich kolejích nepříliš běžný vagón francouzského vzoru s pro nás netypickými nárazníky. K dalším jaroměřským zajímavostem v oblasti krytých vozů lze zařadit třeba také chladicí vůz na maso řady Lm z vozovky pro změnu kopřivnické, kde byl vyroben kolem roku 1920. Ale jsou tam k vidění i „zetky“ další.

 

 

Tárovací vůz č. 404 sice svým vzhledem předchozí vozy připomíná, ale má náklad trvalý – závaží. Tyto vozy sloužily (a ještě ojediněle také slouží) k cejchování kolejových vah. Jaroměřský vůz byl vyroben (jak jinak) továrnou Ringhoffer na počátku minulého století a jeho posledním provozovatelem byl, jak se ještě dá vyluštit z nápisu na jeho skříni, mostní obvod ČSD Pardubice. Tamtéž se lze dočíst také to, že jeho vlastní váha je 15 tun a stejnou hmotnost mohla mít i naložená závaží.

 

 

Nízkostěnný nákladní vůz Jⁿ 2007 je v kategorii otevřených vagónů skutečnou raritou a upoutá už na první pohled. Jde o vůz anglického typu s ruční jednostrannou pákovou brzdou. Pochází z roku 1903, jeho výrobce je neznámý a byl na naše koleje zavlečen patrně v období 1. světové války. Jeho posledním působištěm byla vlečka cukrovaru v Čakovicích, kde dosloužil v 90. letech minulého století. V Jaroměři fungoval jako zásobovací vůz parní lokomotivy 310.006, pokud byla ještě v provozu.

 

 

Nízkostěnný nákladní vůz N 3-22621 dnes na kolejích mimo výtopnu můžete zahlédnout častěji. Byl vyroben opět firmou Ringhoffer, a to v roce 1913. Jde o zástupce řady charakteristické nejprve pro rakouské dráhy a posléze pro předválečné období ČSD, který dožil svůj provozní život v areálu královéhradeckého depa v 90. letech minulého století.

 

 

Vysokostěnný nákladní vůz K^e 7-17954 naproti tomu představuje typ, který byl od roku 1921 dodáván ve velkém počtu už přímo Československým státním drahám. Tento konkrétní vagón vyrobila vagónka Ringhoffer roku 1923. V seznamu historických nákladních vozů z roku 2005 figuruje ještě pod označením Ut 7-17954, ale bohužel bez jakýchkoliv dalších údajů.

 

 

V kolejišti jaroměřské výtopny může návštěvník nalézt i několik dalších typů nákladních vozů v různém stádiu zachovalosti, i když vesměs bez označení. Je zde třeba typický vůz na přepravu vápna, torzo obdobného vozu mnohem staršího, neoznačený nízkostěnný vůz s plechovými bočnicemi, několik blíže neurčených rámů s podvozky – ale třeba také zachovalý kotlový vůz R 8-39434.

 

 

Už v úvodním dílu tohoto seriálu jsem se zmínil o exponátu sice z principu nepojízdném, ale kdysi v provozu nezbytném. Mám na mysli zauhlovací výtah, který se v Jaroměři vyskytuje ve dvou exemplářích, i když oba jsou ve stavu rozebraném. S jejich identifikací je však spojena jistá potíž, spočívající v tom, že muzejní popis, který jsem na jednom z nich zaznamenal, je podle mého soudu chybný. A jiných zcela hodnověrných zdrojů jsem se nedobral. Podle modelářské stránky věnovaném zauhlovacím výtahům, by se měl v muzeu nacházet šikmý zauhlovací výtah Abert původem z Chlumce nad Cidlinou a svislý zauhlovací výtah Vosáhlo (jednokomorová úprava systému Teudloff), patrně z Čáslavi.

 

 

Silniční podvalník Culemeyer je představitelem prostředků kombinované dopravy takříkajíc naruby. Sloužil k dopravě dvouosých železničních vagonů po silnici, především do průmyslových závodů, kam nevedly vlečkové koleje. Tento konkrétní podvalník pochází z Pardubic, kde tamní podnik ČSAD od konce padesátých let minulého století vcelku běžně dopravoval nákladní vozy z nádraží do areálů podniků místních i přespolních. Více se o tom můžete dovědět z internetové stránky Pardubického spolku historie železniční dopravy. Já k tomu mohu jen dodat, že tento exponát je momentálně nefunkční.

 

 

V jaroměřské výtopně může návštěvník při prohlídce objevit i řadu dalších výstavních objektů, od těch malých, které jsou k vidění na stěnách či volné ploše rotundy, až po naopak značně rozměrné, jimiž jsou samotné budovy i technická zařízení výtopny, z nichž některá momentálně nefungují (například vodní jeřáb), jiná jsou naopak v každodenním provozu (jako třeba nezbytná točna). Doufejme, že členům spolku podaří realizovat jejich záměry a vše se jednou zaskví v plném provozu a lesku. Zatím tomu brání, jak už to tak u nás bývá, nejen nedostatek prostředků, ale především záludnosti vlastnických vztahů k nemovitostem.

 

Prameny a odkazy:

1. Železniční muzeum Výtopna Jaroměř
2. Katalog osobních vozů
3. Tažená vozidla na normálním rozchodu v ČR (1) – už neexistující přehled na Stránkách přátel železnic
4. Traťové stroje
5. Silniční přeprava železničních vozů
6. Johann Culemeyer – Wikipedia (německy)
7. Modely výtopen parních lokomotiv - díl II.
8. Zauhlovací zařízení u ČSD

Titulní snímek: Autodrezína Dm 4-44.001 v jaroměřské rotundě dne 1.5.2009 © PhDr. Zbyněk Zlinský