Když „němka“ přivezla východní Němce do východních Čech

28.3.2018 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Když „němka“ přivezla východní Němce do východních Čech

V sobotu 24. března 2018 přijela do Hradce Králové vzácná návštěva, která tam jaksi mimochodem zahájila letošní sezónu nostalgických vlaků a potěšila milovníky parních lokomotiv nejen v místě samém, ale po celé trase své cesty mezi metropolemi Saska a východočeského regionu.

Tato událost je sice hlavním tématem dnešní reportáže, avšak její obsah ani zdaleka nevyčerpává.

 

 

Právě dva měsíce před uvedeným datem mi náš drážďanský reportér poslal velice stručný e-mail s předmětem Německá pára do Hradce a slovy ... můžeš Dominika 24.3.2018 poslat na nádraží - přijedou Němci, doplněnými odkazem na internetovou stránku Lužického parostrojního klubu, na níž byla tou dobou aktivní (mnou prozíravě archivovaná) pozvánka a zveřejněn jízdní řád. Kolegovi Dominikovi jsem sice sdělení přeposlal, ale ten mi odpověděl, že jej parní lokomotivy nezajímají. U vědomí faktu, že jsme v redakci spíš proto, abychom vyhověli zájmům nikoliv svým, ale našich čtenářů, začal jsem dumat o způsobu, kterak tuto akci „zpravodajsky pokrýt“. Nejlépe pochopitelně vlastními silami, k čemuž mne také sváděla možnost na vlastní oči vidět a fotograficky zdokumentovat zatím pro mne neznámou lokomotivu.


Lokomotiva 50 3648-8 dne 24.3.2008 v depu Chemnitz-Hilbersdorf © T. Horn;
zdroj: www.eisenbahn-museumsfahrzeuge.com

Tou dobou byl (a doposud je) můj „pojezd“ ve stavu neprovozním, nicméně jakási šance tu přece jen byla, zopakovat si dobrodružství přepravy na čtyřstopém vozidle, jež mi s laskavostí sobě vlastní poskytla naše největší zdravotní pojišťovna, jaké jsem prožil koncem loňského léta v zájmu reportáže jiné. Nakonec tehdy jsme si s mým manuálním dopravcem slíbili, že časem spolu zase něco podnikneme. Karel nebyl proti a datum si poznamenal do kalendáře s tím, že na dalších podrobnostech se ještě domluvíme. Já jsem mezi tím občas nahlédl na stránky pořadatele jízdy, zda nedošlo k nějaké změně v jejím programu. A to se opravdu stalo, jak se zmíním později. Nicméně doba příjezdu parního vlaku zůstala zachována, takže se můj ostravský přítel vypravil na cestu tak, aby mne mohl včas na nádraží dopravit.


Autor před svým bydlištěm čekající na postrk © Karel Furiš

Já jsem se už těšil, že se poprvé po neuvěřitelné době 17 měsíců (naposledy se mi to povedlo 1. prosince 2016) zase ocitnu u skutečných kolejí, tudíž jsme čile vyrazili na nedalekou konečnou MHD. Autobus už na ní stál, ale museli jsme ještě nějakou chvíli čekat, než se přiblíží doba jeho odjezdu. Řidič možná „měl své dny“, protože nejevil ochotu vyklopit nájezdovou plošinu a jen využil naklápěcí schopnosti svého vozu Irisbus Citelis 12M. Tím nám ovšem moc nepomohl, protože mezera mezi chodníkem a podlahou autobusu byla i tak na přejetí moc velká. Musel jsem si trochu zacvičil na jedné noze a nakonec jsem byl naloděn, jistě k velké spokojenosti řidiče, že si ušetřil námahu. Ta spokojenost mu však nevydržela dlouho, protože vozidlo se odmítalo opět vzpřímit, takže za nemalého nadáváni nakonec vyjel „našišato“.


Irisbus Citelis 12M č. 166 na lince 24 nás dovezl k hlavnímu nádraží 
PhDr. Zbyněk Zlinský

Před hlavním nádražím jsme se ocitli s velkým časovým předstihem před plánovaným příjezdem parního vlaku, ale v tom byl záměr. Kromě dokumentace stavu opravované výpravní budovy a provozu v kolejišti jsem si chtěl splnit jedno přání. Záhy uplyne právě deset let od gratulace k narozeninám, které se mi podařilo oslavit neuvěřitelným způsobem. A protože cosi takového se už znovu zažít nedá, zatoužil jsem aspoň po snímku s příslušným rychlostníkem. Což se za mého stavu zdálo téměř nesplnitelné, nicméně s pomocí tabulek traťových poměrů jsem takový vypátral, dokonce dva a přímo na hradeckém nádraží. A jeden z nich se mi zdál položený dost příhodně k tomu, abych se k němu nějak fyzicky dostal. Sobě jsem věřil, ale ne už tomu, že si nikdo povolaný nevšimne invalidy v kolejišti a nebude konat.


Vysněný rychlostník na trati 020 směrem ke Chlumci nad Cidlinou © PhDr. Zbyněk Zlinský

Mému záměru překonat bez újmy jednu odstavnou a dvě hlavní staniční koleje nahrávala skutečnost, že v úseku Hradec Králové hl.n. – Chlumec nad Cidlinou byla právě úplná výluka. Ta ostatně podstatně ovlivnila také příjezd parního vlaku, o čemž se zmíním později. Prošli jsme odbavovací halou, která je poznamenána probíhající opravou střechy, a pomalu se vydali k místu plánovaného přestupku. Karel se ke zmírnění jeho závažnosti oděl do výstražné vesty ČD a pomalu mne strkal po nástupišti 1A k jeho jižnímu konci. Cestou jsme si samozřejmě všímali také jedoucích či odstavených železničních vozidel. K těm na druhém místě jmenovaným patřila zejména zánovním nátěrem nápadná souprava měřicí drezíny pro železniční svršek MD 1 a jejího obytného vozu, po druhé už přestavěného původního prototypového orchestrionu.


Měřicí drezína pro železniční svršek MD 1 a obytný vůz MD.1-1 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Naše pomalé putování bylo zatím vcelku bezproblémové, ale jakmile jsme opustili nástupiště, ukázalo se, že mé vozidlo není zrovna off-road. Karel se (vzdor mé současné spíš muší váze) nadřel jako kůň a v jednom místě jsem musel vozík opustit a přemístit se přes nesjízdný úsek pěšiny podél kolejí pomocí berlí. Nakonec jsem se dostali na místo, odkud jsem si troufal přejít tři už výše zmíněné koleje (na plánu stanice 10c, 1 a 6) ke svážnému pahrbku, u jehož jižního konce byla meta celého toho snažení. Transport jsem o berlích absolvoval celkem bez problémů a také pořízení snímků nic nebránilo. Po tomto úkonu jsme museli počkat, než projede osobní vlak z Pardubic, jehož příjezd nám avizoval zvuk z nedalekého přejezdu. Na závěr jsem ještě využil možnosti přípravy na nepříliš pravděpodobné přežití další dekády:


Sranda musí být, i kdyby na vlak nebylo … © Karel Furiš

Tou dobou nám do plánovaného příjezdu parního vlaku zbývala právě hodina a nic nás nepohánělo. Nafotili jsme na místě ještě cosi z provozu a pro návrat do jeho centra jsme zvolili mnohem sjízdnější okliku přilehlými ulicemi, do nichž se dalo proniknout skrze jakýsi dávný vjezd do areálu nádraží. Tak jsem mohl poprvé aspoň zvenčí prozkoumat onen architektonický zázrak, který se skrývá pod pojmem Aupark. Když jsme dorazili zase na nádraží, musel si Karel oddechnout, tak se chvíli posadil na lavičku a sledovali jsme družně cvrkot v kolejišti. Pak následovala dokumentace stavu odbavovací haly v průběhu výše vzpomenuté opravy střechy, v této fázi tedy spíš skleněného stropu pod střešním světlíkem, a ruchu na zastávce také už zmíněné NAD. (Příslušné snímky v připojené galerii jsou záměrně řazeny jinak.)


Vozy NAD do Chlumce nad Cidlinou © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pak jsme opět pozorovali provoz v kolejišti, což lépe ukáží fotografie v galerii a Karlovo video, uvedené níže, než by dokázal text. A já tohoto prostoru využiji, jak jsem slíbil, k vysvětlení změn, které nastaly u parního vlaku. 17. března se na webu pořadatele akce objevila zpráva (opět pečlivě archivovaná), že místo původně plánované lokomotivy, která je v opravě, bude nasazena němka 52 8079-7, což navíc způsobí (v návaznosti na výluku v Drážďanech) také změnu trasy vlaku nazvaného Jirka. Současně byl zveřejněn také proti informacím původním pozměněný program akce i nový jízdní řád, z něhož sice byla zřejmá trasa vlaku na německém území, ale ne už zcela na našem. Vzhledem k té už opakovaně zmíněné výluce na Chlumec nebylo jasné, kudy vlastně vlak do Hradce Králové přijede a odkud jej máme čekat.


Původně měl „Jirka“ přijet jako tento R 1267 Liberec - Pardubice hl.n., od Jaroměře
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Díky laskavosti jistého přítele jsem se dostal k informacím z příslušné depeše SŽDC, a tak už s předstihem věděl, že se Jirka na naši schůzku dostaví od Ostroměře. A na místě jsme se od posunovačů dověděli, že bude přistaven k 1. nástupišti, takže jsme mohli zaujmout vyčkávací pozici, aniž jsme museli použít pro vozíčkáře sice zřízené, ale přece jen trochu komplikované cesty na nástupiště jiné. Posunovači nám zprvu sice sdělili, že vlak jede na čas, ale pak se kdesi zasekl a nabral půlhodinové zpoždění. Kdybych vládl chytrým telefonem, mohlo být to naše čekání být klidnější, protože (jak jsem pak zjistil doma) Helmut mi poslal odkaz na GRAPP, kde jsme mohli Jirku pod číslem R 10021 sledovat. Na druhou stranu je třeba přiznat, že koukání do kolejiště bylo asi smysluplnější než čučení na displej.


750.701-5 odjíždí v čele náhradní soupravy R 925 Cidlina Praha hl.n. - Trutnov hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Na příjezd parního vlaku jsme pochopitelně nečekali sami, na nádraží bylo vyhlížejících poměrně dost, ostatní jistě čekali kdesi u trati. Nakonec jsme se všichni dočkali a ve 12:42 hod. (tedy se zpožděním 34 minut) se nenápadně, bez zvukových efektů němka 52 8079-7 v čele devítivozové soupravy objevila na severním zhlaví. Po zastavení vlaku se z něj kvapem vyhrnulo početné obecenstvo německé provenience, aby se u východu z 1. nástupiště rozdělilo na dvě skupiny podle objednaných výletů. Turisté obecní měli vyrazit do starého města s Bílou věží a k památníku bitvy 1866, vlakofilové pak do místního železničního muzea a do výtopny Jaroměř. Zanedlouho na nástupišti zbyli jen záměrní i náhodní obdivovatelé parní krásky z řad domorodců. Atmosféru nejlépe přiblíží statické obrázky v galerii a pohyblivé zde:


Parní vlak „Jirka“ © Karel Furiš

Z obou zdrojů je zřejmý průběh dalšího děje, jak jsme nejprve podle možností dokumentovali lokomotivu a po odtažení odpojené soupravy místní zálohovou veselou krávou podle našich možností němku sledovali nejprve k severnímu zhlaví a pak na kolej 40b (viz plán stanice), kde na ni čekali holohlavští hasiči s vodou a dalšími prostředky k provoznímu ošetření. To trvalo poměrně dlouho a při jeho sledování jsme zaznamenávali i provoz v kolejišti stanice. Nakonec musel Karel pomýšlet už na návrat do Ostravy, který jsem mu usnadnil tím, že jsem nežádal jeho doprovod domů, stačilo mi, když mne strčil do autobusu. Sice nás oba trochu mrzelo, že jsme nemohli zaznamenat vypravení Jirky na zpáteční cestu, ale prostě to nešlo. Do podle depeše SŽDC plánovaného odjezdu jsme ani jeden vytrvat nemohli.


Lokomotiva 52 8079 odjíždí ze stanice Praskačka © krystofnastoupil

Z předchozího videa (které je spolu se snímkem z téhož místa bohužel jen jednou ze dvou reakcí na mou prosbu, uveřejněnou nejenom na této stránce našeho fóra) je zřejmé, že vlak Jirka se na zpáteční cestu vydal až po ukončení sobotní výluky a mohl tedy jet mezi Hradcem Králové a Velkým Osekem už bez komplikací. Na internetu můžete najít řadu traťových snímků statických i pohyblivých z obou jízd, namátkou třeba na K-reportu. Závěrem mi nezbývá než velice poděkovat svému ostravskému příteli za to, že mi s vynaložením nemalé fyzické námahy umožnil prožít ten soukromý „Den železnice“. Samozřejmě děkuji také všem dalším kamarádům, kteří svými informacemi přispěli k jeho úspěšnému průběhu. A jako výraz vděku těm čtenářům, co vytrvali až do konce tohoto textu, přidávám ještě jedno bonusové video:


Vlaky Hradec Králové © Karel Furiš

Prameny a odkazy:

  1. DRB řada 52 – Wikipedie
  2. Güterzuglokomotive 52 8079 na webu Eisenbahn-Museumsfahrzeuge
  3. Dampf-Plus GmbH – oficiální web provozovatele lokomotivy 52 8079-7 (momentálně v přestavbě)
  4. Dampf-Plus GmbH – seznam vozidel na webu Privatbahn und Museumsbahnseiten
  5. LDC - Lausitzer Dampflok Club e.V. – oficiální web organizátora jízdy
  6. Flügelradtouristik e.V. – oficiální web pořadatele akce
  7. České dráhy, a.s. – oficiální web
  8. Správa železniční dopravní cesty, s.o. – oficiální web
  9. Trilex - Změny jízdního řádu
  10. Hradec Králové hlavní nádraží – Wikipedie
  11. Hradec Králové hl.n. – plán stanice (formát XLS)
  12. zdroje uvedené pod odkazy v textu

Úvodní snímek: 52 8079-7 přiváží R 10021 „Jirka“ Bad Schandau - Hradec Králové hl.n. do cílové stanice © Karel Furiš

Galéria

Súvisiace odkazy