Výstava kolejiště Radislava Wimmera

12.11.2006 10:40 Radislav Wimmer

Výstava kolejiště Radislava Wimmera

Celé výstavě předcházela asi dvoudenní příprava kolejiště na výstavu. Vyčistil jsem koleje a kolečka lokomotiv, provedl jsem celkový úklid na půdě (to zabralo nejvíce času) a s kolegou Jikou Hynkem jsme vyskladnili stroje propůjčené od mých kamarádů do vitrín a popsali je jmenovkami. Většinou se jednalo o stroje ČSD/ ČD, ale Pavel stupka donesl i maketu Big Boje.

Dole na prodejně jsem udělal provizorní čekárnu, kde čekající lidé měli možnost shlédnout různá videa či si zakoupit CD nebo DVD mého kolejiště. Toto měl po oba dva dny na starosti Jirka Hynek. Celá akce probíhala v rodinném domku Radislava Wimmera (na půdě) , Protože součástí domku je i malá prodejnička s elektronikou a domů se chodí jen přes tuto prodejnu, tak se tato stala po oba dva dny zázemím celé akce. Regály byly zakryté plentami a na pultu byla nainstalovaná televize s přehrávačem video a DVD, aby se zkrátila chvilka čekání když na půdě již probíhala exkurze.

Toto zajišťoval jeden z mých pomocníků JIrka Hynek a zhostil se této funkce velice dobře. Návštěva, která šla nahoru se musela již na prodejně přezout a poté jsem si ji na chodbě převzal buď já a nebo další z mých pomocníků Jirka Brükner či Honza Ulbrich a dovedli jsme je na místo činu. Mezi tím Jirka Hynek vzal další návštěvu a věnoval se jim , pouštěl filmy s železniční tématikou povídal si s nimi apod.

 

Každou návštěvu jsem osobně přivítal a rozhovořil jsem se o stavbě celého kolejiště. Sice jsem si myslel, že pokud bude mnoho lidí tak návštěvy musíme co nejvíce zkracovat, ale i tak to na jednu návštěvu vycházelo na 35-45 minut. Hlavně v sobotu kdy bylo více lidí než v neděli, chodili modeláři oboru znalí a tak byli blahem, když jela zamračená s cisternami do kopce a já jim k tomu pustil z PC autentický zvuk této lokomotivy, nebo bublání čmeláka a některé jsem překvapil pohřební písní, kterou jsem pouštěl když jsem upozornil na právě probíhající pohřeb na místním kolejištním hřbitově. Další měli na rtech úsměv když jsem bral do stanice vlak s postrkem a z nádražního rozhlasu se ozvalo: "Služební hlášení - Bohouši, Bohouši... na šestou vjíždí to uhlí, vyvěs tam postrk".

Takto jsme nechali návštěvu chvilku kochat jízdou vlaků doplněnou o zvuky z PC , mezi tím jsem hovořil o stavbě kolejiště a odpovídal na dotazy. Potom jsem nechal z depa vytáhnout kamerový vlak a nechal jsem lidem vychutnat jízdu motoráčku s bezdrátovou kamerou, kdy mohli přenos sledovat na dvou televizorech. Ty jsou součástí mého kolejiště a spolu se čtyřmi kamerami mi zajišťují dohled nad skrytými místy kolejiště.

 

Ale zpět ke kamerovému vláčku. Tímto vláčkem a zvuky z PC byly asi návštěvy nejvíce unesené a když se na trati míjel vlak s kamerovým tak to bylo : tý mede, jů, to je paráda, to není možný, apod... Po odstavení kamerového vlaku jsem návštěvě ukázal i kolejiště ze zadu a tak se mohli podívat na soulož na stojato (ta zajímala nejvíce ženy a dívky) oběšence, zvracejícího u hospody Pod lípou či bachyňi se selatama v nedalekém lesíku.

Tady již přišli na řadu i otázky jak je to vyrobeno, kde se to dá sehnat jak dlouho to trvalo apod. Sice vím kolik mně kolejiště stálo ale toto je spíše mým tajemstvím, ale modeláři věci znalí ví kolik stojí taková česká mašina, vagóny apod a tak jsem jenom těm neznalým řekl, že jenom to pozadí kolem kterého prošli je olej na plátně za 15 tisíc Kč.

No a na závěr se lidé opět seskupili před kolejiště a já jsem s mými spolupracovníky navodil tmu a rozsvěcovali jsme postupně osvětlení. Mám to udělané na sekce a tak se nejříve zapínala jedna stanice, pak druhá atd. Když lidé viděli jak se to pomalinku rozsvěcuje a nabíhá (jak skutečné výbojky) tak opět oněměli v němém úžasu a dorazil jsem je rozsvícenými svíčkami na hřbitově. (světlovodná vlákna nasvětlená pomocí led diod).

 

Po rozsvícení celého kolejiště (svítí na 400 diod) jsme všichni vychutnávali tu nádhernou atmosféru osvětleného kolejiště, kdy jsem každé návštěvě nezapomněl podotknout, že kolikrát když jsem sám na půdě , nebo když jezdíme s mými kolegy si takto zapneme osvětlení a v němém úžasu čumíme do světýlek, třeba i se skleničkou vína a relaxujeme a relaxujeme... Je to opravdu pohoda a pastva pro oči a uklidnění těla i duše, aspoň nás modelářů.

Do nočního ticha pustím z PC zvuk půlnočních hodin, který symbolicky ukončuje prohlídku mého kolejiště, upozorním ještě i na trempskou osadu pod skálou, kde poblikává oheň (stará doutnavka na 220V) opět k tomu pouštím zvuk praskajícího ohně s úryvkem trempské písničky a poté již rozsvěcujeme pronikavé zářivkové světlo, které nás opět vrací do reality a tím i končí prohlídka. Opět doprovázíme návštěvu dolů, vyzvedáváme další , já se trochu napiju abych mohl opět mluvit a začínáme....

Po kolejišti se v neděli prohánělo i Pendolino Karla Zelenky z Kolína (pomáhal mi celou neděli) a to vždy na závěr prohlídky jako bonus Jinak vozba vlaků byla vedená stroji ČSD z 80 tých let. Mezi pomocníky dále patří Honza a Tomáš (syn) Ulbrichovi, Jirka a Tomáš (syn) Brůknerovi, Zdeněk Kyncl , moje manželka Jitka , která se starala o naše hladové krky a syn Radek, který operativně vypaloval CD a DVD fota a videa kolejiště.

 

I když jsem toho měl za oba dva dny dost a byl jsem ukecanej jako nikdy, tak spokojenost lidí a jejich obdiv nad mým dílem zahnaly celou moji únavu v zapomnění.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem kteří se se mnou podíleli na hladkém průběhu výstavy a za trvělivost mé manželky. 

Galéria

Súvisiace odkazy