Sobotní výlet k sousedům

15.8.2020 8:00 Helmut Böhme

Sobotní výlet k sousedům

Prvního srpnového rána jsem se z metropole Svobodného státu Sasko vydal zase jednou přes hranici do Ústeckého kraje. Činím tak poměrně často, protože tam železničního fanouška čeká vždycky něco zajímavého, nemám to daleko a ani přitom nemusím sáhnout nějak zvlášť hluboko do kapsy. Tentokrát jsem navíc těžil z prázdninové akce VVO (slovy Verkehrsverbund Oberelbe neboli Dopravní svaz Horního Polabí), rozšíření platnosti měsíčních jízdenek pro první zónu na celou síť.

Proti svým zvyklostem jsem totiž Drážďany neopustil vlakem kategorie EC, ale spojem R 5279 směr Litoměřice město. Před jeho odjezdem jsem ještě dokumentoval odstavené vozidla.


Drážďanské hlavní nádraží

Ve vlaku jsem se dal do řeči se skupinou důchodců, kteří mířili na Zubrnickou museální železnici a cestou zpět pak do pivovaru Velké Březno. V Bad Schandau přistoupil český vlakový personál a já jsem si od průvodčího koupil celodenní jízdenku DÚK. Vystoupil jsem na nádraží Velké Žernoseky a šel po svých do Žalhostic. Tam shlíží vrch Radobýl na mechanické závory, které poskytují obživu dvěma pracovníkům Správy železnic.


Přejezd pod Radobýlem

Sledovat závory v provozu bylo sice zajímavé, ale já jsem ve skutečnosti čekal na vlak AŽD Os 25508 v čele s lokomotivou 749.039, který přijel s desetiminutovým zpožděním, jak jsem zaznamenal na konci videa z Žalhostic. Víc jsem tam už nenatočil, protože jsem se tím spojem přemístil do Lovosic. Jeden manželský pár v něm sice bědoval, že jim ujede přípoj do Roudnice nad Labem, ale slušně počkal. Stejně jako ten můj do Ústí nad Labem. Tam jsem zachytil třeba eso odstupující z vlaku Cheb – Praha, a za ní spoj RegioJetu UK, čekající na odjezd do Mostu přes Úpořiny.


Dopravce národní a soukromý na ústeckém hlavním nádraží

Mým dalším cílem byla výše už zmíněná Zubrnická museální železnice, ale autobus směr Verneřice bohužel jede o víkendech jenom každé dvě hodiny, tak jsem musel zabit zbývající čas focením a zejména filmováním. Poté jsem se dočkal autobusu a vystoupil z něj na zastávce Knínice. V nedalekém rodinném domě začali štěkat psi, majitel vyšel ven a velmi udivené koukal, co to za blázna jde po louce dolů. Skok přes potok se mi podařil bez problémů, potom jsem ale byl rád, že jsem měl s sebou stativ, kterým jsem si musel proklestit cestu vysokými kopřivami. Fotil jsem, jak muzejníci pokračují s obnovou tratě.


Pokládání kolejí pokračuje


Opravený propustek u zříceniny mlýna.


Jeden most se zachoval ve slušném stavu,


… zatímco druhý zjevně potřebuje renovaci


Na začátku obce Klínky už mají připravené pražce

V Klínkách jsem své výzkumy ukončil, protože dál je trasa tratě hodně zarostlá a tudíž neschůdná. Takže jsem se autobusem vrátil do Ústí nad Labem. Z tamního hlavního nádraží bych sice mohl pokračovat přímým spěšným vlakem do Drážďan, rozhodl jsem se ale jet RegioPanterem do Děčína s tím, že tam možná ještě něco zajímavého uvidím a zaznamenám. Z toho ale nic nebylo, a tak jsem použil spoj linky U28 v 16:41 hod. k cestě domů. A ta byla docela zajímavá.

V Prostředním Žlebu stálo plno nákladních vlaků, proto jsme nejprve projeli po koleji úplně vpravo až na zhlaví a odtud couvali k nástupišti. Strojvůdce rezignovaně prohlásil, že máme před sebou nákladní vlak a přesně neví, kdy budeme pokračovat. Jestli někdo chce kouřit anebo na čerstvý vzduch, ať vystoupí, on potom oznámí včas, kdy odjedeme. To se pak stalo sice poměrně brzo, ale přesto jsem si myslel, že S-Bahn v Bad Schandau stejně na nás nebude čekat, takže můžu vystoupit ve stanici Schöna. Avšak nejprve pustili dva nákladní vlaky společnosti Captrain do Čech a tím opozdili o 20 minut spěšný vlak, jenž potom ještě jel až za spojem S-Bahn, který bych stihl, kdybych jel linkou U28 do Bad Schandau. Ta výluka s jednokolejným provozem na německé straně má trvat až do listopadu, takže člověk musí stále počítat se zpožděním.

Úvodní snímek: V Ústí nad Labem jsem zachytil barevně sladěnou dvojici vozidel dráhy pozemní a nadzemní

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský

Súvisiace odkazy