Naše téma: Doba podchodová

25.3.2019 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Naše téma: Doba podchodová

Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) v poslední době investuje nemalé prostředky do rekonstrukce železničních stanic a zastávek, jež jsou někdy pojaty skutečně velkoryse. Cestující se tak stále častěji setkávají i na méně významných místech se stavební vybaveností, kterou dříve znali jen z velkých nádraží na hlavních tratích. Platí to mimo jiné o mimoúrovňovém přístupu k vlakům, nově zajišťovaném téměř výhradně prostřednictvím podchodů, jejichž výstavba není ani jednoduchá, ani levná. Je takový trend nezbytný?

Tuto otázku nastoluje Jan Sůra v článku zveřejněném právě před týdnem, z něhož jsme nejen načerpali inspiraci pro naše pravidelné pondělní společné zamyšlení, ale také si „vypůjčili“ část jeho nadpisu. Nyní si dovolíme zajít ještě dále a postupně ocitujeme z toho zdroje několik myšlenek. Podle mluvčího SŽDC Pavla Tesaře vycházejí požadavky na budování podchodů z požadavků platné legislativy ohledně zajištění bezpečného a bezbariérového přístupu na nástupiště. Cestující by za to měli být zajisté vděčni, jenže mnozí nejsou. Prezident Svazu cestujících ve veřejné dopravě Miroslav Vyka upozorňuje, že při plánování přístupu na nástupiště je potřeba dbát, aby výsledně navržená trasa umožňovala cestujícím jednoduchý, intuitivní a co nejkratší přístup k vlakům tak, aby lidé museli překonávat co nejmenší výškové rozdíly.


Na tak malém nádražíčku by našinec podchod nečekal (2.7.2005, Cranzahl)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Nechuť naší cestující veřejnosti používat podchody či nadchody, obzvlášť tam, kde před tím nebyly, však možná nepramení jen z přirozené lidské pohodlnosti, ale může mít původ i v naší domácí historické zkušenosti. V ní se totiž nesetkáme třeba s podobnou stanicí, jakou je vzdor své nevalné velikosti a významu podchodem už kdysi dávno obdařený Cranzahl, zachycený na předchozím snímku. Pro občanstvo neorientované v příslušných (i pro odborníky mnohdy spletitých) předpisech může být také nepochopitelné zjištění, že zatímco leckteré stanice a zastávky i na poměrně nevýznamných tratích jsou při modernizaci opatřovány podchody, na našem hlavním železničním tahu tomu tak při jeho „koridorizaci“ vždy nebylo. Jednu takovou zastávku jsme ostatně na tomto místě představili prostřednictvím reportáže.


Perony zastávky Pardubice-Opočínek jsou přístupné po přilehlém přejezdu
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Jak je to možné? „V určitých případech lze v současnosti modernizovat stanici, aniž by v ní musel být vybudován podchod,“ řekl Tesař. Jde například o jednokolejné tratě, kde se musí dodržet limit rychlosti 50 km/h na koleji, přes kterou se přechází. Další výjimkou je podle něj zajištění přístup na nástupiště i tzv. centrálním přechodem, který ale musí být vybaven pro bezpečné užívání všemi cestující, tedy i osobami nevidomými, případně musí být učiněno takové provozní opatření, které zajistí bezpečnost pohybu všech osob. O možnosti technického zabezpečení centrálního přechodu jsme nakonec v této rubrice už před časem diskutovali. Při té příležitosti si připomeňme, že technické zajištění bezpečnosti před příjezdem vlaku jsme měli už dávno – zábradlím s brankami ohraničená nástupiště u řady výpravních budov.


Montáž testovacího zabezpečení centrálního přechodu ve stanici Smržovka
(listopad 2017) © AŽD Praha

Jan Sůra se ve svém článku dotýká také ožehavé, ale v našich podmínkách docela logické otázky, zda nejsou někde projektovány podchody hlavně ze zištných důvodů, a to v souvislosti s plánem SŽDC takto vybavit v letech 2002 - 2004 průkopnicky peronizovanou železniční stanici Turnov. V registru smluv je již kontrakt na projektování rekonstrukce celé stanice, která má vést i k vybudování podchodu. Zakázku získala stejná firma, která vymyslela vybudování podchodu v Malé Skále. Takový plán ale narazil v obci a SŽDC myšlenku [zřídit] mimoúrovňový přístup k trati opustila. V Turnově přitom došlo poměrně nedávno k vybudování nástupišť, ale s povrchovým přístupem. Autor uvádí i aktuálně budované podchody, vznikají ve stanicích Praha-Vršovice, Letohrad, Jaroměř, Plzeň hl.n., Beroun, Karviná hl.n. a Louky nad Olší.


Naše předky v Jaroměři chránilo před vlaky zábradlí, my budeme muset do podchodu
(23.1.2010) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ke zvolenému tématu by se zajisté dalo shromáždit mnohem více podkladů a problematiku rozvinout do značné šíře, ale to naším úmyslem není. Chtěli jsme jen vytvořit základ pro následující diskusi, která by se mohla odvíjet například od těchto okruhů otázek::

Kdybyste si mohli vybrat, zvolili byste přístup k vlaku podchodem, nadchodem nebo po zajištěném přechodu?

Myslíte si, že výstavba podchodu je někdy jen vítaným bonusem k zakázce na modernizaci železniční stanice?

Víte o nějakém podle vašeho názoru zbytečném podchodu pro přístup k vlakům, ať už u nás nebo v zahraničí?

Úvodní snímek: Nově budované podchody musí být bezbariérové (24.10.2015, Týniště nad Orlicí)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Súvisiace odkazy