Naše téma: Turistický ruch a veřejná doprava

24.9.2018 8:00 Dominik Havel

Naše téma: Turistický ruch a veřejná doprava

Na výlet veřejnou dopravou. Pro někoho samozřejmost, většina ale nedá dopustit na auto. Přitom vlak nebo autobus má oproti individuální dopravě řadu výhod a dokáže dát pěšímu nebo cyklistickému výletu úplně jiný rozměr a smysl. Tedy pokud nějaká nabídka o víkendu vůbec existuje…







Kvalitní veřejná doprava dokáže splnit nároky nejrůznějších skupin cestujících. Rodiny s dětmi jistě ocení dětské koutky ve vlacích, kde ratolesti mohou navazovat sociální kontakty s jinými dětmi na malém hřisti nebo u stolku se stolní hrou. Případně se mohou usadit u obrazovky dětského kina, zatímco rodiče odpočívají nebo vyřizují pracovní záležitosti online. Skupiny dospělých cestujících naopak ocení možnost komunikovat mezi sebou čelem k sobě a možnost požít nějaký alkohol před návratem domů. Obrovské výhody přináší veřejná doprava turistům a cykloturistům, kteří nemusejí plánovat výlet jako okruh, nýbrž jako putování určitým směrem.


Dětské hřiště ve voze IC2000 SBB, 15. 7. 2017 © Dominik Havel

To vše samozřejmě platí, pokud vůbec existuje nějaká nabídka, a právě toto je kámen úrazu. Zatímco k nejoblíbenějším cílům se většinou nějak dostat lze, protože se nachází ve městech (ZOO, zábavní parky, památky), horší je to s turistikou v horách nebo na venkově, kde často žádná veřejná doprava o víkendu neexistuje. Krkonoše jsou na tom vcelku dobře (a autobusy se dokážou naplnit), horší je ale situace například v nedalekých Broumovských stěnách. Čtyřhodinové rozestupy mezi autobusy lze použít jen s velkými omezeními, a mezi trochou cestujících tak převažují místní senioři jedoucí na nákup. Přitom tyto skály k využití veřejné dopravy přímo vybízejí – jsou uspořádány do úzkého pruhu a vymyslet smysluplný okruh „od auta k autu“ je skoro nemožné. Přesto bývá parkoviště u Hvězdy zaplněné, což samozřejmě ovlivňuje kvalitu života pod skalnatým hřebenem.


Minibus CDS Náchod se prodírá mezi automobily na parkovišti Hvězda v Broumovských stěnách. Parkuje se i podél příjezdové komunikace. 19. 8. 2018 © Dominik Havel

V sousedních Adršpašských skalách je už situace s automobily tragická a v létě se kvůli náporu turistů z Polska musel několikrát uzavřít hraniční přechod. Letos přitom poprvé vyjely polské vlaky KD, jedoucí buď do Meziměstí, nebo přímo až do Adršpachu k hlavnímu vstupu do skalního města. Organizace provozu je však nedostatečná (čtyři páry vlaků v sobotu a neděli s dalšími poznámkami), a přestože jsou vlaky údajně vytížené, v porování s auty mají na přepravě turistů mizivý podíl. Vliv mají bezpochyby také dlouhé jízdní doby a tristní stav navazující veřejné dopravy v Polsku. Když už by se návštěvník skal musel dostat k vlaku autem, pojede individuálně až do cíle cesty. Další věc je, že většina potenciálních cestujících o existenci nějaké veřejné dopravy pravděpodobně vůbec nemá ponětí, což se ostatně týká i regionální dopravy v okolí Broumoských stěn. Lidé automaticky volí auto, protože veřejná doprava je vůbec nenapadne ať už kvůli jejímu sociálnímu postavení (hlava rodiny zavelí „sockou nepojedu“) nebo předsudkům a nedostatečné reklamě (když nejezdí autobus u mě, nepojede ani tam, kam chci).

O něco lepší je doprava do Prachovských skal – z Jičína interval 1 nebo 2 hod., poslední odjezd zpět v 16.58 ale neosloví každého. Přitom za dobrými příklady turistické dopravy nemusíme chodit daleko – stačí jít třeba do Ústeckého kraje. Z Děčína se dostanete k Pravčické bráně přímým zeleným autobusem každou hodinu, ráno je hodinový takt zkrácen na polovinu vloženým spojem. Poslední odjezd zpět je v 20.16, což je naprosto postačující, později je stejně tma. S přimhouřenýma očima podobná kvalita je i na opačné straně hranice. Z Pirny se ke skalnímu útvaru Bastei dostanete každou hodinu až dvě, o takt sice nejde, ale nějak použitelná doprava existuje. Zpět se dostanete nejpozději v osm hodin večer.


Zvláštním úkazem v Česku je kyvadlová doprava turistů na Zlaté návrší v Krkonoších, kam se automobily běžně nedostanou. Něco podobného (parkoviště + autobus) bych uvítal i na jiných místech. 24. 6. 2016 © Dominik Havel

Vliv má také tarifní nabídka, zvýhodňující skupiny a rodiny s dětmi. Veřejná doprava nesmí být výrazně dražší než auto. U nás jde většinou o nabídky IDS, případně Skupinové víkendové jízdnky ČD, které se však po několika vlnách zdražování staly nepříliš výhodnými s ohledem na to, že na nádraží a od vlaku do cíle je třeba se nějak dopravit. Z Německa známe oblíbené Länder-Tickety a Schönes-Wochenende-Ticket, případně možnost vzít k měsíční jízdence děti zdarma (k vidění i v Jihomoravském kraji). Zajímavé řešení pro cizince vymyslel švýcarský kanton Jura – v ceně ubytování v jakémkoli hotelu máte VHD v celém kantonu zdarma – „Jura-Pass“ platí vždy ode dne příjezdu do dne odjezdu, dokonce i když v hotelu strávíte jen jednu noc.


Ve Vorarlbersku a Jižním Tyrolsku jsou provozovány turistické linky na alpské průsmyky. Třeba na Silvrettu se jezdí každou hodinu. 5. 6. 2018. © Dominik Havel

Ne vždy se ale provozovatelé turistických atrakcí staví VHD čelem. Například ZOO Dvůr Králové n. L. nabízelo před několika lety vjezd automobilem na safari v ceně vstupenky, zatímco za safaribus se připlácelo 50 Kč (k 230 Kč vstupného). Výsledek? Narvané parkoviště a konvoj automobilů mezi zebrami a antilopami. Kdo přijel autobusem, musel si za safari ještě připlatit. Dnes už se naštěstí za safari ve vlastním voze platí 195 Kč za auto, autobus mají děti a studenti zdarma (dříve 50 Kč jako dospělí).

Využíváte při výletech veřejnou dopravu?

Kam se VHD na výlet dostanete lépe a kam hůře, případně vůbec (konkrétně)?

Uvítali byste zlepšení? Jaké?

Úvodní snímek: Minibus CDS na konečné v Machově, vesnici pod Broumovskými stěnami. 19. 8. 2018 © Dominik Havel