Zo železničných nešťastí
Radenie je chronologické:
18. ledna 1915 (Mexiko) - Guadalajara; více než 600 obětí.
22. května 1915 (Skotsko) - Ve městě Gretna; 227 obětí.
12. prosince 1917 (Francie) - Modane; 543 obětí.
14. března 1926 (Kostarika) - Colima; na 300 obětí.
24. prosince 1933 (Francie) - Lagny; 230 obětí.
16. ledna 1944 (Španělsko) - Provincie León; přes 500 obětí.
2. března 1944 (Itálie) - Salermo; 521 obětí.
22. října 1949 (Polsko) - Dwór; přes 200 obětí.
3. dubna 1955 (Mexiko) - Guadalajara; 300 obětí.
3. května 1962 (Japonsko) - Tokio; 160 obětí.
9. listopadu 1963 (Japonsko) - Namamugi; 161 obětí.
1. února 1970 (Argentina) - Buenos Aires; 236 obětí.
6. října 1972 (Mexiko) - Saltillo; 208 obětí.
30. srpna 1974 (Jugoslávie) - Záhřeb; 153 obětí.
15. listopadu 1974 (Benin) - Cotonou; na 200 obětí.
29. listopadu 1976 (Keňa) - Mombasa; 900 obětí.
6. června 1977 (Bangladéš) - Manikgandžo; 200 obětí.
5. června 1981 (Indie) - Řeka Bagmati; přes 800 obětí.
13. ledna 1985 (Etiopie) - Trať Dire Dawa-Awaš; 500 obětí.
3. června 1989 (SSSR) - Transsibiřská magistrála; 575 obětí.
22. září 1994 (Angola) - Lubango; 300 obětí.
20. srpna 1995 (Indie) - Fírúzabád; na 350 obětí.
3. června 1998 (Německo) - Eschede; 101 obětí.
26. listopadu 1998 (Indie) - Džammú; 209 obětí.
2. srpna 1999 (Indie) - Gaisal; více než 285 obětí.
10. srpna 2001 (Angola) - Provincie Cuanza Norte; 150 obětí.
20. února 2002 (Egypt) - Luxor; 361 obětí.
25. května 2002 (Mosambik) - Maputo; 193 obětí.
24. června 2002 (Tanzanie) - Igandu; 288 obětí.
18. února 2004 (Írán) - Nejšapúr; nejméně 300 obětí.
22. dubna 2004 (KLDR) - Jongčchon; na 170 obětí.
26. prosince 2004 (Srí Lanka) - Gálla; až 2000 obětí.
25. dubna 2005 (Japonsko) - Amagasaki; 107 obětí.
Největší neštěstí na železnici v Pákistánu:
29. září 1957 - Montgomery; 250 obětí.
4. ledna 1990 - Sagní; více než 300 obětí.
8. června 1991 - Ghotki; více než 100 obětí.
3. března 1997 - Khánevál; na 120 obětí.
13. července 2005 - Ghotki; nejméně 150 obětí.
Podradené diskusné témy

V pondělí 25. srpna si připomeneme 18. výročí železničního neštěstí, jehož otřesné dějství přišlo na prázdninovou sobotu roku 1990, tehdy pěkný letní den. Nedaleko zastávky Spálov na trati Železný Brod - Tanvald se těsně kolem 13. hodiny čelně střetly v nepřehledném skalnatém terénu nad řekou Kamenicí manipulační nákladní vlak, jedoucí z Jesenného , a motorový osobní vlak 6302, jedoucí ze Železného Brodu na Tanvald a Liberec.
Celý článek: igenus.cz
Během i pochodem uctívají památku zahynuvších při železniční nehodě. Nedaleko Železného Brodu se v nepřehledném úseku železniční tratě stala přesně před osmnácti lety tragédie.
Kolem třinácté hodiny v sobotu 25. srpna 1990 se zde čelně střetly v nepřehledném skalnatém terénu nad řekou Kamenicí manipulační nákladní vlak, jedoucí z Jesenného, a motorový osobní vlak, jedoucí ze Železného Brodu na Tanvald a Liberec.
„Neštěstí si vyžádalo čtrnáct obětí na lidských životech a třicet dva zraněné. Mezi oběťmi neštěstí byli i strojvedoucí motorového osobního vlaku Eduard Vraštil a jeho vlakvedoucí Karel Svatý,„ uvedl Jindřich Berounský, jeden z organizátorů pietního amatérského vytrvalostního běhu a dálkového pochodu Tanvald – Spálov. Běh se konal již poosmé, pochod pamatuje o jeden ročník méně. Akci pořádá coby hlavní organizátor Federace strojvůdců České republiky. Uvedeného dne, když výpravčí zjistili, že oba vlaky jedou proti sobě, pokusili se osobní vlak varovat a zastavit prostřednictvím obsluhy restaurace, která je u zastávky Spálov. Bohužel, už bylo pozdě, chyběly vteřiny a osobní vlak těsně obsluze restaurace ujel, když vidět byla už jen vzdalující se červená světla, označující konec vlaku a tentokráte o několik set metrů dál i konec jeho jízdy. Osobní vlak 6302, složený z motorového a přívěsného vozu, odjel v čase svého tehdejšího pravidelného odjezdu ve 12.55 hodin ze Železného Brodu a ve 12.59 hodin ze Spálova, kde naštěstí řada cestujících vystoupila.
„Hned po odjezdu ze Spálova přejel osobní vlak most přes řeku Kamenici a v následujícímu oblouku došlo k čelnímu střetu s nákladním vlakem a nárazu, který vrátil osobní vlak na most. Tam začal zdemolovaný motorový vůz hořet,„ popsal Jindřich Berounský.
Se zraněními přežila neštěstí posádka manipulačníhovlaku, vedeného dieselelektrickou lokomotivou, a průvodčí osobního vlaku, který byl v přívěsném voze.
U místa neštěstí je pomníček, u kterého se v sobotu nejblíže dni tragédie v hodinu neštěstí scházejí pozůstalí a přátelé obětí neštěstí, a také jeho účastníci.
„Od železničního neštěstí se hodně investovalo do bezpečnosti a dnešní trať Železný Brod – Tanvald je vybavena zabezpečovacím zařízením poloautomatickým blokem, který znemožňuje vypravit dva vlaky do stejného traťového úseku proti sobě ani za sebou, celá oblast Liberecka, Jablonecka a Semilska je navíc zabezpečena radiovým provozem, který slouží ke komunikaci mezi výpravčími a strojvedoucími. Vlakové čety osobních vlaků jsou ještě k tomu vybaveny mobilními telefony,„ popsal Jindřich Berounský dnešní situaci.
(Českolipský deník)
http://uloz.to/654006 fotky , ale patří k popisu jiné nehody
Dokumenty o katastrofách se vrací na obrazovky České televize a na stránky Technetu. Tentokrát se ale nepodíváme na katastrofu leteckou, ale vlakovou. Konkrétně jednu z nejhorších vlakových nehod, které se v Kanadě kdy udály. Dodnes není zcela jasné, proč se kolosální, dvoukilometrový nákladní vlak ocitl na stejné koleji s protijedoucím rychlíkem. Vyšetřování ovšem ukázalo mnohé nedostatky a pomohlo prosadit bezpečnější systémy a procedury.
Celý článek: technet.idnes.cz
Doplnim, ze sa tam zrazil rusen T478.1012 s motorovym voznom M262.039.
Pokud půjdete po pravé straně železniční trati od přejezdu u známého autokrossového závodiště Homolka v Poříčí nad Sázavou směrem na Čerčany a budete dávat bedlivý pozor, uvidíte v protějším svahu nenápadný kámen obrostlý travou. Teprve při bližším zkoumání zjistíte, že se jedná o pamětní desku. Písmena na ní jsou téměř nečitelná, ale mají připomínat tragédii, která se zde odehrála před osmatřiceti lety, přesněji 28. září 1970. Tehdy zde zbytečně zahynuli čtyři lidé:
Vlakvedoucí Jan Dvořák, mechanik Ivan Syřínek a dva strojvedoucí - Karel Michálek a Josef Frencl.
Co se onoho neblahého zářijového dne vlastně stalo? V Čerčanech i v Týnci stály dva vlaky. Výpravčí z obou stanic se dohadovali, který z nich pustí na jednokolejovou trať jako první. Jeden druhému nabízel přednost tak dlouho, až se stalo, že soupravy vyjely proti sobě. Setkaly se v tom nejhorším a nejnepřehlednějším místě v oblasti areálu Homolka, kde trať prudce klesá a stáčí se do oblouku. Následky čelní srážky byly tragické.
Později soud shledal vinu spočívající v hrubé nedbalosti při výkonu služby. Čerčanský výpravčí dostal vysoký nepodmíněný trest, týnecký odešel s podmínkou. Teprve po nehodě došlo na trati k instalaci zabezpečovacího zařízení. Je škoda, že při nedávné velkorysé opravě železničního svršku mezi Čerčany a Týncem nedošlo i k renovaci pamětní desky, aby i nadále důstojně reprezentovala vzpomínku na tragicky zesnulé zaměstnance Českých drah.
Místostarosta Poříčí nad Sázavou Jan Kratzer však řekl, že obec chystá obnovu pomníku padlých za první světové války a při této příležitosti by nechala zrenovovat i pamětní desku železničářů.
(Benešovský deník)
Celý článek je na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_10neho.htm
Celý článek je na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_9pacif.htm
Byla to docela obyčejná sobota, jako mnoho jiných. Alespoň v Poučném listu číslo 10/2007 k mimořádné události se nedočteme o počasí, které by se nějak vymykalo z běžného červencového: 14. 7. 2007. Něco přece -výluka první traťové koleje ČerčanySenohraby.
Celý článek je na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_8cerca.htm
Sukromna otazka, ten Tvoj sused bol ktory z usmrtenych, J.V. alebo E.B. (aby sme konkretne nemenovali) ? Podla toho aj vieme zistit, ci je to presne ta nehoda, na ktoru sa pytas.. Pripadne mi napis do posty..
Off topic: v r.92 v depe Komarno:
751 025, 075, 087, 132, 194, 195, 199, 206.
735 040, 042.
726 006.
810 159, 356, 357, 365, 366, 367, 379, 427, 429, 437, 438, 439, 490, 491, 492.