Nové trendy v interiérech vozidel aneb Cestující v zajetí designérů

17.3.2018 8:00 Mgr. Jiří Mazal

Nové trendy v interiérech vozidel aneb Cestující v zajetí designérů

Nejen technické parametry a vnější design, ale také interiér vozidel prochází postupnou proměnou. Vznikají nové návrhy, vycházející ze dvou protichůdných požadavků – na jedné straně nabídnout cestujícím co největší komfort, na druhé straně je ale potřeba jich nacpat do omezeného prostoru co nejvíce.

Představme si tři nové návrhy, které zatím existují ve stadiu maket, a teprve čas ukáže, zdali vůbec dojdou realizace.

 

 

„Ideenzug“ dopravce DB Regio

Dne 7. listopadu 2017 v norimberské multifunkční hale Arena Nürnberg představil dopravce DB Regio spolu s bavorským organizátorem železniční dopravy BEG (Bavorská železniční společnost) tzv. Ideenzug (Vlak nápadů), což je maketa patrového vozu v měřítku 1:1, ve které jsou prezentovány různé varianty možného uspořádání interiéru regionálních vlaků budoucnosti.


Schéma Ideenzug © Neomind 2017

Projekt vznikal od roku 2016 ve spolupráci DB Südostbayernbahn a BEG s laboratoří DB pro inovace d.lab, mnichovským studiem designu Neomind, odděleními IT a produktové inovace DB Regio a v neposlední řadě také s cestujícími. Výsledkem je 27 m dlouhá, 3 m široká a 5 m vysoká maketa dvoupodlažního vozu, v níž jsou představeny různé ideové koncepty, u nichž lze prakticky hodnotit jejich přínos pro regionální dopravu budoucnosti.

V maketě se nachází 22 různých buněk, představených na obrázku, umožňujících činnosti, jimiž by se cestující mohli zabývat. Například rodinný oddíl (č. 9) poskytuje posezení pro až šest osob ve fiktivním kupé, ale také podélnou lavici u bočnice naproti přes chodbičku. Herní oddíl (č. 22) je zaměřen pro mladé cestující, naopak pro relaxaci se nabízí oddíl s pohodlnými křesly a panoramatickými okny (č. 16).


Oddíl Powernapping (č. 18) © DPA/PA Images

Nabídka jde dokonce až ke spacím kójím (č. 18) pro tzv. powernapping, což je speciální metoda relaxace využívající mikrospánku. Opačným směrem míří low-cost oddíl (č. 8) s jednoduchými sedadly, určený pro cestující na krátké vzdálenosti, kteří nemají zvláštní požadavky na komfort.

Nechybí ani tělocvična (č. 1, 2) s rotopedy a počítačem simulovaný stínový trenér. S prosklenou kabinou minitělocvičny sousedí prostor pro jízdní kola. Další oddíly jsou vybaveny pro velkoformátové televizní přenosy (č. 5) nebo rozměrnými stoly (č. 6, 7), které lze využít nejen pro gastronomické účely, ale také pro práci na notebooku či tabletu. Samotné občerstvení je nabízeno pomocí prodejního automatu. Co však zcela chybí, tak buňka WC.


Oddíl Dětský ráj (č. 11) © Suedostbayernbahn.de

Podle generálního ředitele DB Regio Jörga Sandvosse by jeho společnost ráda v budoucnu nabídla cestujícím ještě více, hlavně pak nový unikátní prožitek. Zákazníci by měli více uvažovat nad tím, jaké služby ve vlacích požadují, a tyto chtít u organizátorů dopravy. Nepočítá se s tím, že by byly uplatněny všechny ideje zaráz, ale vyberou se ty, které vzbudí největší ohlas. Nyní budou probíhat uživatelské testy a průzkum trhu. Maketa však nebude volně přístupná, jen zájemcům nebo skupinám, které o to požádají u manažerů projektu.

Otázkou je, nakolik se navržené služby opravdu prosadí. Řada z nich se hodí spíše do dálkové dopravy než příměstské, některá řešení jsou prostorově příliš náročná, což jde proti soudobému trendu co nejlevnějších řešení, tj. vytvoření co největší přepravní kapacity. Nemalou část cestujících přitom zajímá pouze možnost přepravy z bodu A do bodu B za co nejmenší cenu, aniž by vyžadovali speciální komfort.

Britský koncept, který je opravdu „lowcost“

Britské designérské studio PriestmanGoode se ubralo zcela jiným směrem, než němečtí kolegové. Na základě projektu financovaném britským úřadem RSSB (Rada pro železniční bezpečnost a normy) bylo hlavním úkolem vypořádat se s neustále rostoucí obsazeností příměstských vlaků ve Velké Británii. Kapacita sítě je vytížena na maximum, délku vlaků určuje maximální délka nástupišť a i ostatní parametry, jako obrys vozidel nebo počet spojů za hodinu, nelze příliš měnit. Při zohlednění známé skutečnosti, že lidé chtějí cestovat vsedě stejně jako v automobilu, zpracovalo studio PriestmanGoode dva návrhy uspořádání interiéru s využitím sedadel, resp. sedáků, které mají zvýšit kapacitu míst k sezení.


Britský koncept Island Bay - standardní uspořádání © PriestmanGoode

Koncept Island Bay (doslova „ostrovní oddíl“) zahrnuje klasické uspořádání dvojice dvojsedadel proti sobě a s podokenním stolkem, jenž je však dvojdílný a odklopný a je navržen i jako malé sedátko s bederní opěrkou. Inovací tohoto řešení je, že dvojsedáky lze sklopit směrem nahoru, přičemž na jejich dodatečném křídle s polstrovanou plochou mohou sedět, nebo spíše „polosedět“, čtyři osoby. Takto vzniklý prostor mezi nohami polosedících cestujících pak má při plném obsazení vlaku umožnit přítomnost dalšího cestujícího v prostoru mezi sedadly, který se může posadit na zmíněný podokenní sedák v odklopené poloze.

Dodatečná místa v polosedu přinášejí také další sedáky, jež jsou spolu se zádovými opěrkami umístěny na sloupcích mezi opěradly sedadel a směřují do středové uličky. Použití popisovaného konceptu by mělo umožnit zvýšení sedací kapacity vozu o 15 až 20 % ve srovnání s obvyklým provedením sedadel, a to bez nutnosti rozsáhlých změn v řešení interiéru.


Britský koncept Island Bay - sedadla jsou zdvižena, podokenní sedák obsazen © PriestmanGoode

Druhý koncept, s názvem Horizon, určitým způsobem navazuje na sedací opěrky (lidově nazývané „bidýlka“), které se v poslední době stále častěji dosazují v příměstských vlacích nebo tramvajích. Oproti konvenčnímu sedadlu mají sedáky Horizon kratší sedací plochu, přičemž pro oporu nohou jsou k dispozici opěrky chodidel ve dvou různých výškách – jedna šikmá na podlaze a druhá trubková z konstrukce předchozího sedáku. Výsledkem je, že takto usazená osoba zaujímá méně podlahové plochy než na normálním sedadle, což přináší možnost zkrácení roztečí mezi sedáky, a tedy větší přepravní kapacitu – zhruba 20 až 30 %.

Dalším rysem designu Horizon je, že v každém dvojsedáku je jedno sedadlo v podélné ose mírně předsunuto vůči druhému. To má přispívat k pocitu většího soukromí než u osob sedících na stejné úrovni, což je podpořeno i prohnutím jednodílné hlavové opěrky, která je společná pro obě sedadla. Doplňkovými prvky, které jsou umístěny v zádové opěře předchozího sedadla, jsou sklopný stolek pro používání malých elektronických zařízení, elektrická zásuvka pro jejich dobíjení a výklopné háčky na šaty. Ty jsou situované v úrovni zhruba nad koleny cestujícího a mají přispět k dalším prostorovým úsporám v interiéru díky eliminaci oděvů visících na háčcích na stěně vozu.


Britský koncept Horizon © PriestmanGoode

Koncept tak trochu připomíná "svislá sedadla", která chtěl do svých letadel umístit Ryanair. Snaha o „nahuštění“ počtu cestujících je sice logická, ale je otázkou, zda toho dosáhnout dvěma výše nastíněnými koncepty a zda by něco takového cestující vůbec ocenili. Realita bude zajisté úplně jiná než ve studiu při focení s mladými štíhlými lidmi bez zavazadel. Asi si každý dovede představit, jaký zážitek musí být sedět třeba v Island Bay hodinu a čichat někoho zpoceného, sedícího na podokenním stolku, přičemž se všichni kopou koleny. Vůbec nemluvě o skutečnosti, jak asi ochotně bude čtveřice cestujících pouštět pátého člověka na sedadlo uprostřed. Malá sedací plocha konceptu Horizon asi nebude při delším sedění také nijak příjemná, navíc bez možnosti změnit polohu těla.

Proto by bylo žádoucí u podobných návrhů vždy zohledňovat hlediska praktického provozu a zachování lidské úrovně cestování. Designérům by především neškodilo, kdyby si sami museli svůj koncept řádně vyzkoušet na vlastní tělo. Existuje již dost případů, kdy si cestující stěžovali na nabízený cestovní komfort a vynutili si na dopravci dodatečné úpravy interiéru vlaků.

ÖBB a jejich nové pojetí lehátkových vozů

V roce 2016 představily ÖBB na vídeňském hlavním nádraží model v měřítku 1:1 s novými lehátkovými oddíly, se kterými se mohla seznámit široká veřejnost. Samotný koncept však převzaly ÖBB od Německých drah, které si ho objednaly u designérského studia Studio Syn. Původním záměrem bylo na základě zpětné vazby od cestujících projekt zdokonalit a od roku 2020 uvést do provozu, ale otázkou je, nakolik je tento termín reálný.


Kóje lehátkového vozu ÖBB © Blog ÖBB

Základní zadání vycházelo z přání zákazníků na větší komfort a soukromí, příjemné materiály a z požadavku zadavatele na optimální využití prostoru. V zásadě se jedná o nové pojetí lehátkových oddílů. Místo šesti lehátek v jednom kupé jsou k dispozici čtyři uzamykatelné spánkové kóje, což pro cestujícího znamená více místa. U části vozu má však být zachováno i stávající uspořádání. Tyto kóje nemají žádné dveře do oddílů, místo toho se lze dostat ca 80 cm hlouběji do otevřeného oddílu, kde se nachází sloup. Na obou stranách se pak vyskytují kóje, vždy dvě nad sebou. Ty se dají zavřít pomocí dvoudílných dveří. Kóje se dají otevřít tak, aby se cestující v páru mohli navzájem vidět, naopak samostatně cestující osoby se mohou od okolního prostoru zcela oddělit. Okno je dle kójí rozděleno na čtyři díly, takže každá kóje má denní světlo.

Dle sdělení ÖBB lidé, kteří kóje vyzkoušeli, oceňují zejména příjemnou a útulnou atmosféru, světlé provedení, pohodlné postele, moderní design, stejně jako vybavení elektrickými zásuvkami, USB konektory a bezdrátovým nabíjením. Výhodou systému kójí je také skutečnost, že později přistoupivší cestující neruší ty, co již spí.


Kóje lehátkového vozu ÖBB © Blog ÖBB

Kóje však přirozeně nedisponují denní úpravou k sezení. Zatímco u spodních míst to není až takový problém, cestující na horním lůžku by své nohy vystrčil přímo pod nos toho, kdo sedí dole. Vzhledem k jízdním dobám, kdy dnešní ubytovací vlaky již nejezdí delší dobu přes den, by to nemuselo znamenat vážnější nevýhodu. Asi největším kamenem úrazu je však málo místa na zavazadla. Koncept je to každopádně zajímavý a uvidíme, zdali se jej podaří dotáhnout do stadia realizace. ÖBB se potýkají se stárnoucím vozovým parkem zejména lůžkových vozů a tento problém bude nutné do budoucna řešit.

Zdroje

BRENT, Mike a Jaromír PERNIČKA. "Vlak nápadů" po anglicku. Železniční magazín. 2018, 25.(1), s. 27.

DVOŘÁK, Jan. "Ideenzug" dopravce DB Regio. Železniční magazín. 2017, 24.(12), s. 24-35.

Horizon and Island Bay: PriestmanGoode. PriestmanGoode [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné z: http://www.priestmangoode.com/project/horizon-island-bay/

DB Regio AG: Ideenzug. Https://www1.deutschebahn.com/ideenzug/start.html [online]. Frankfurt am Main: DB Regio, 2017 [cit. 2018-03-08]. Dostupné z: https://www1.deutschebahn.com/ideenzug/start.html

KOZAK, Nina. Wie liegt es sich im neuen Liegewagen-Modell am Wiener Hauptbahnhof?. ÖBB Blog [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné z: https://blog.oebb.at/wie-liegt-es-sich-im-neuen-liegewagen-modell-am-wiener-hauptbahnhof/

Nightjet der Zukunft. ÖBB-Personenverkehr AG [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné z: https://www.nightjet.com/ausstattung/nightjetzukunft.html

WIESELFAHRER. Designstudie - Neue Liegewagen. In: Drehscheibe online [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné z: https://www.drehscheibe-online.de/foren/read.php?31,7707939,page=all

Úvodní snímek: Britský koncept Horizon © PriestmanGoode

Galéria

Súvisiace odkazy