Traditionsbahn Radebeul Ost – Radeburg

Této trati v té době totiž hrozil zánik a iniciativa Traditionsbahn tak vlastně trať zachránila. Upadající provoz byl náhle oživen atrakcí, která jak vyplívá i z názvu, se zaměřila na tradici. Členové sdružení okolo Traditionsbahn už několik let systematicky zachraňovali vozidla a další předměty mající vztah nejen k této trati, ale k úzkokolejným drahám v Sasku. A tradice zde byla, vždyť v Sasku bylo provozováno několik desítek tratí o rozchodu 750 mm a v roce 1975 z nich vlastně zbyl jen žalostný zbytek. V čele vlaku Traditionsbahn vyjela parní lokomotiva DR 99.539, původní saská IV K.

Lokomotiva byla opatřena původním zeleným nátěrem a červeným pojezdem a s původními čísly Saských královských železnic. Lokomotiva je zajímavá i svojí konstrukcí, systému Meyer. Tyto lokomotivy byly rozšířené v provozu právě na saských úzkokolejkách a vyráběné byly lokomotivkou Hartmann Chemnitz v letech 1892 – 1921 v celkovém počtu 96 kusů. Část této řady byla provozována ještě koncem 80 let minulého století v pravidelném provozu, hlavně na dráze Oschatz – Mügeln. Pro Traditionsbahn bylo několik vozů upraveno do historické podoby, vše v barvách a označení Saských královských železnic.

Personál vlaku byl rovněž oděn do původních uniforem, část osazenstva vlaku přišlo ustrojených v kostýmech připomínajících přelom 19. a 20. století. Vznikla tak další tradice (opět spjatá s částí názvu) a náhle trať na zrušení našla nové využití. Němci jako národ tradicionalistů, tak našel zde svůj kus dějin, za který se nemusel stydět, a trať se stala znovu cílem i prostředkem pro turistické výlety do zdejšího okolí. A zdejší okolí má co ukazovat. Kromě přírody, čistých lesů, rybníků, třeba pohádkový zámek Moritzburg.

Pohádkový hrad Moritzburg © Pavel Stejskal

Pohádkový doslova, našinci stačí jen připomenout pohádku Tři oříšky pro Popelku, v hlavních rolích s Libuší Šafránkovou a Pavlem Trávníčkem. Tato pohádka, která bývá v repertoáru našich televizních stanic v období Vánoc, se natáčela právě zde, na zámku v Moritzburgu, v jehož blízkosti trať prochází. Radebeul je předměstí Drážďan, dostupný všemi prostředky hromadné dopravy a okolí úzkokolejné dráhy nabízí bezpočet turistických výletů, pro pěší i cyklisty a je známý třeba muzeem Karla Maye, spisovatele, který se proslavil hlavně dobrodružnými romány o Vinnetouovi a Old Shatterhandovi, vystupujícím i jako Kara ben Nemsí.

Traditionsbahn Radebeul Ost – Radeburg měl také svůj znak, který byl v 80. letech neodmyslitelným doplňkem všeho okolo úzkokolejné dráhy. Část úzkokolejného nádraží v Radebeul Ost se změnilo v muzeum pod širým nebem. Na několika kolejích byly odstavené vozy z různých období provozu nejen této úzkokolejky, ale i dalších úzkých drah v Sasku. A že jich na území Saska dříve bylo. Rozsáhlá síť o rozchodu 750 mm vycházela od Drážďan a končila téměř u Lipska, další úzké tratě se nacházely prakticky na celém území.

U muzejních vozů byla též další parní lokomotiva, tentokrát původní saské řady VI K, která u DR nesla označení 99.715. Ta se před několika roky podrobila hlavní opravě a nyní je zde dalším provozním strojem. Její místo dnes zaujímá neprovozní lokomotiva 99.791, dříve DR 99.1791. A vedle víkendových muzejních vlaků na trati Radebeul Ost – Radeburg zůstal i pravidelný parní provoz dodnes, stejně jako na většině zbylých úzkokolejek na území bývalé NDR. Provoz osobních vlaků je zajišťován velkými parními lokomotivami, z nich některé stroje byly postavené ve 20. letech minulého století, mladší pak v letech 1952 - 1956.

Lokomotiva IV K 132 před výtopnou v v Radeburgu © Pavel Stejskal

Některé lokomotivy jsou provozní, jiné za depem čekají na opravy, či další využití. Vývoj muzea, vlaků Traditionsbahn i celé dráhy prošel za téměř 40 let rozsáhlým vývojem. Mezitím zanikly DR, trať byla chvíli pod provozem DB a následně privatizována. Také nový vlastník Sächsische Dampfeisenbahngesellschaft mbH provozuje tuto trať pod označením Lößnitzgrundbahn dále rozvíjí původní myšlenku Traditionsbahn, nastoupila nová generace a také nabídka programů muzejní dráhy se přizpůsobuje dnešní době.

Exponátů rovněž přibylo, nové vagóny, opět pečlivě opravené a zde vystavené, z nichž některé jsou k různým příležitostem nasazovány na historické vlaky. Změnilo se také kolejiště, ubyly koleje, které v dnešní době byly přebytečné, stejně tak překladiště, nebo podvalníkové jámy. Dnes zde žádná nákladní doprava neexistuje, v minulosti však zajížděly nákladní vlaky až do Radeburgu. Velké skladiště bylo přestavěno na muzejní expozici, kde jsou vystavené doklady o drahách v Sasku, historické fotografie, plány, různé artefakty a několik vozidel. Muzeum pořádá celou řadu tematických dlouhodobých výstav, při kterých jsou zde vystavována vozidla i z dalších drah někdejšího Saska.

Také samotná dráha se změnila. Většina vlaků dnes končí právě v Moritzburgu, odkud je to k zámku z pohádky asi 500 metrů. Jízdní řády DR v osmdesátých letech minulého století uváděly 9 párů pravidelných osobních vlaků v celé trati, některé s omezením v pracovní dny. Dnešní jízdní řád nabízí 7 párů vlaků, z toho jsou pouhé tři vedeny až do Radebergu, z toho jeden pouze ve dnech školního vyučování. Pro modeláře možná zajímavý fakt, výpravní budovu v Radeburgu si vzala za vzor modelářská firma Auhagen a vyrábí ji už několik desítek let velikosti H0 jako stavebnici, takže ji můžeme spatřit na domácích kolejištích.

Výpravní budova v Radeburgu © Pavel Stejskal

Sám jsem Traditionsbahn Radebeul Ost – Radeburg navštívil poprvé 26. července 1981. Také tento den byl vypraven historický vlak se zelenou Meyerkou čísla 132 Saských královských železnic. Personál i někteří z cestujících byli oděni do historických obleků a kostýmů. Průvodčí vyzíval cestující na každé zastávce k nástupu hlasitým „Aufsteigen“, neboli „Nastupovat“ a zvonil na zvonec. K provozu Traditionsbahn bylo vydáno poměrně velké množství pohlednic, literatury, propagačních materiálů a prospektů. Prodávaly se zde například sklenice s potiskem parních lokomotiv, což v té době u nás bylo něco nevídaného, stejně tak i literatura a pohlednice.

Pro zajímavost, jízdenka tímto historickým vlakem v té době stála tam i zpět pouhých 5 marek východoněmecké měny, což bylo na tehdejší kurz 15 korun. Pro děti v letech 4 – 9 let pak marky 3 (9 korun). Kromě lokomotivy IV K 132 byly ten den nasazené 3 další lokomotivy, z nichž jedna vezla do Radeburgu nákladní vlak. Normálně rozchodné vozy byly přepravovány na podílníkových vozech, které byly vybavené brzdou. V poznámkách mám napsáno, že byl škaredý den a tak i fotografie z toho dne nejsou nic moc. A tak nechám mluvit můj zápis v poznámkovém sešitu, který jsem si vedl o zajímavostech na železnici.

26. 7. 1981 jsem poprvé navštívil Radebeul Ost. Měl jsem dostatek času prohlédnout si odstavené historické vozy. Jen škoda, že bylo špatné počasí, nemohl jsem pořádně fotit. V depu roztápěli muzejní lokomotivu. Přijel pravidelný vláček z Radeburgu. Mašinka se zajela podívat do depa na tu zelenou krasavici. Za chvíli však musela dojet zpět, vzít zase svůj vláček za druhý konec a jet s ním zpět do Radeburgu.

Jízdenka na vlak Traditionsbahnu ze dne 26.7.1981; sbírka Pavel Stejskal

Blížil se čas odjezdu historického vlaku. Zelená mašinka však musela nejprve vytáhnout z odstavných kolejí soupravu pro svůj vlak. Vlakvedoucí s červenou šerpou křížem přes trup řídil posun. Do služebního vozu se z přistaveného vozu překládalo občerstvení pro hosty historického vlaku. Mašinka konečně objela přistavenou soupravu a odtáhla ji do nádraží. Na nástupišti se mezitím sešli všichni zájemci o svezení do Radeburgu. Byli zde i krojovaní hosté v kostýmech z přelomu století. Dámy v kloboucích a dlouhých sukních, pánové ve fracích a s cylindry na hlavách. Železniční personál, který bude doprovázet historický vlak, byl oděn v uniformách železničních zaměstnanců královských saských drah.

Hodiny na 1. nástupišti v Radebeul Ost ukazovaly 8.39. Průvodčí začal vyzvánět na zvonek a všichni železničáři doprovázející vlak začali upozorňovat cestující, že je čas k nástupu do vlaku. Výpravčí v červené čepici zapískal na píšťalku a po souhlasu vlakvedoucího dal výpravkou znamení k odjezdu. Mašinka poprvé zabafala a uvedla do pohybu obsazený vláček. Její tep se zrychloval a v oblacích páry a kouře opouštěl vlak Radebeul.

To je výňatek z mého povídání v poznámkovém sešitě. Výlet do Radebeulu jsem zopakoval za necelý měsíc a to 15. 8. 1991. Toho dne bylo hezké slunečné počasí a já měl ve svém fotoaparátu založen barevný inverzní film. Tak vznikla série barevných snímků z toho dne. Jenže originální snímky jsou dnes poškozené možná již chybou při vyvolání, možná chybným uložením. Při pohledu do jízdního řádu Traditionsbahn v roce 1981 jsou na trati vedeny celkem 3 páry muzejních vlaků, které zajížděly až do Radeburgu. Poznámkami jsou omezené, takže ve vyjmenovaných dnech, kdy Traditionsbahn jezdil, byly vedeny 2 páry vlaků.

Vláček ve stanici Friedewald © Pavel Stejskal

Ty tři páry vlaků Traditionsbahn byly vytavovány pouhý jeden den v roce. Vlaky projížděly některé zastávky na trati, v jízdním řádu jsou také vyznačené fotozastávky. Jak je z předešlého textu jasné, vlak vozil také dobový bufetový vůz. Z mé první návštěvy se zachovala i jízdenka a několik pohlednic, koupil jsem tam i sklenici s mašinkou, ale ta již nepřežila. V Radebeulu jsem byl několikrát, v roce 1988 dokonce s kluky z kroužku železničních modelářů ze Svitav, který jsem tam vedl.

Jízdenky ze Svitav do Radebeulu a zpět tenkrát zaplatil Dům dětí a pionýrů ve Svitavách, kde jsme kroužek tenkrát měli. Bylo však nutno po souhlasu rodičů vybavit na pasovém oddělení společnou výjezdní doložku, což byl doklad, nahrazující cestovní pas. V roce 1989 bylo nádraží v Radebeulu jedno z míst rozsáhlých oslav 150 let dráhy Drážďany – Lipsko. Kromě velké výstavy normálně rozchodných lokomotiv, zde byly i vystavená úzkokolejná vozidla a na muzejní trať byly vypraveny četné historické vlaky.

1. Saské úzkorozchodné dráhy – Wikipedie
2. Úzkorozchodné dráhy bývalé NDR, 5. část
3. Schmalspurbahn Radebeul Ost–Radeburg – Wikipedia
4. Traditionsbahn Radebeul - Traditionsbahn Radebeul

Úvodní snímek: Lokomotiva 99.791 jako součást současné expozice Traditionsbahn v Radebeulu Ost © Pavel Stejskal