Kaltenleutgebnerbahn aneb Bílé Velikonoce s párou

18.4.2013 8:00 Marek Topič a Lukáš Hučko

Kaltenleutgebnerbahn je vedlejší trať jihozápadně od Vídně, která odbočuje ze stanice Liesing na hlavní Jižní dráze (Südbahn) a vede přes městys Perchtoldsdorf do areálu zrušené cementárny na okraji městysu Kaltenleutgeben. Přestože je jen 5,7 km dlouhá, je na ní úctyhodné převýšení, téměř 100 metrů, se sklonem až 27 promile.

Provoz na této trati byl zahájen v srpnu 1883, letos tedy proběhnou oslavy 130 let, samozřejmě i s jízdami zvláštních vlaků. Kromě nákladní dopravy zde byla od počátku provozována také doprava osobní, nejen obyvatelé Vídně sem rádi jezdívali na výlety a ozdravné pobyty. Největší přepravní boom byl těsně před vypuknutím II. světové války, poté naopak provoz zcela ustal, aby byl v poválečných letech znovu obnoven. Nicméně v padesátých letech došlo k postupnému zastavení osobní dopravy a snesení části trati, původně totiž vedly koleje ještě o 1,2 km dál. V dalších letech byla trať využívána pouze pro nákladní dopravu, zejména pro přepravu produktů z místní cementárny. Po ukončení provozu cementárny v polovině devadesátých let 20. století již železnice neměla prakticky žádné využití ani pro nákladní dopravu. Také proto, aby trať nezanikla, byl na konci roku 2007 založen spolek PRO Kaltenleutgebnerbahn, který v posledních letech organizuje většinu jízd zvláštních vlaků. Tak tomu bylo i o letošních Velikonocích.

Trasa a výškový profil Kaltenleutgebnerbahn; zdroj: www.pro-kaltenleutgebnerbahn.at

Přiznám se, že když mi od Lukáše přišla pozvánka na poznávací výpravu spojenou s dokumentací jízd velikonočních vlaků údolím potoka Dürre Liesing, neměl jsem ani tušení, kam že to má známý fanoušek automobilů značky Trabant v úmyslu jet. Stačilo však napsat tento pro mne těžko vyslovitelný a zapamatovatelný název do internetového vyhledávače, a bylo vše jasné, náš cíl byl kousek od metropole našich jižních sousedů.

„Velikonoční“ počasí při křižování v žst. Mikulov na Moravě © Marek Topič

Ráno nic nenasvědčovalo tomu, že byly Velikonoce, svátky jara, a navíc začal platit letní čas, počasí totiž bylo 100% zimní. V oblasti středního Podyjí napadlo přes noc sice jen 4 cm sněhu, ovšem už v Břeclavi, výchozího místa naší výpravy, byla situace podstatně horší. Hustě chumelilo a silničáři nestačili z vozovek to bílé nadělení odklízet. I vlaku, kterým jsem do centra Podluží přicestoval, způsobila sněhová nadílka drobný problém. V Bořím lese ztěžkly pod tíhou sněhu větve jednoho stromu tak, že se naklonil do jízdního profilu vlaku. Nárazu nešlo zabránit, naštěstí se vše obešlo bez větších škod, takže po zastavení a zběžné kontrole uvedl fíra svůj stroj znovu do pohybu. Čas i místo našeho plánovaného setkání u supermarketu v Poštorné nakonec byly dodrženy.

93.1420 stoupá v čele zvláštního vlaku k zastávce Perchtoldsdorf © Lukáš Hučko

Cesta do Vídně probíhala překvapivě dobře. Ujetá nebo rozbředlá vrstva sněhu na silnicích nás trápila jen do Grosskrutu. V okolí této vinařské obce už byla sněhová nadílka výrazně chudší, takže ani nedokázala skrýt stopy po nedávném snesení kolejí lokální tratě z Poysdorfu do Dobermannsdorfu. Tak nám do seznamu přibyla další trať, která navždy zmizela z kdysi tak husté železniční sítě na území dolnorakouské čtvrti Weinviertel. O pár kilometrů dál, v údolí řeky Zaya, ještě stále koleje vedou. A dokonce se po nich následující den projel zvláštní vlak (viz video na YouTube). Hlavní silniční tah B7 i nová dálnice A5 měly již sníh příkladně odklizený, resp. roztopený solí, takže jsme se rychle přibližovali našemu cíli.

Mezi zastávkou Rodaun a cílovou stanicí stoupá parní vlak © Lukáš Hučko

Když jsme asi 10 minut po desáté hodině přejížděli most nad stanicí Wien Liesing, viděli jsme parní vlak stát u nástupiště, přestože podle jízdního řádu měl být už někde na trati směr Kaltenleutgeben. Zpoždění nám hrálo do karet, bez zdržování jsme se přesunuli k přejezdu na ulici Wiener Gasse, kde jsme čekali na první setkání s parním vlakem. Souprava, v jejímž čele dýmila pára 93.1420 a na postrku pomáhala zelená dieselová lokomotiva 2050.05, se esíčkem na konci Wolfgang-Leeb-Gasse propletla asi po 5 minutách čekání. Poté vlak čekalo zastavení na starém nádraží (dnes už pouze zastávce) v Perchtoldsdorfu, čehož jsme využili k přesunu na další místo, jež nám připadalo zajímavé pro zaznamenání průjezdu vlaku. Vybrali jsme si oblouk mezi zahrádkami, kterým se trať dostává na okraj místních rozsáhlých vinic.

Boční pohled na 2050.05 v dopravně Kaltenleutgeben-Waldmühle © Lukáš Hučko

Zatímco souprava zastavila na své předposlední zastávce Rodaun, nadjeli jsme si ke křížení ulic Kaltenleutgebner Strasse a Sonnbergstrasse, kde trať stoupá podél řady starých stromů po obou stranách kolejí. Jakmile jsme měli zdokumentováno, a vyřešily se i zmatky v souvislosti se ztrátou mého mobilu (naštěstí byl jen zapadlý do brašničky od foťáku), vyrazili jsme sevřeným údolím potoka Dürre Liesing k areálu zrušené cementárny, kde současná trať končí. Stihli jsme i zdokumentovat průjezd vlaku v závěrečném stoupání pod zalesněným návrším Bierhäuslberg.

Zvláštní vlak v dopravně Kaltenleutgeben-Waldmühle © Marek Topič

Na cestující zvláštního vlaku, kterým cestou vyhládlo a nebo se jen chtěli zahřát horkým svařákem, čekal na nákladišti pod vysokými věžemi bývalé cementárny stánek s občerstvením. Jinak panoval klasický mumraj, kdy byla obě hnací vozidla v permanentním zájmu fanoušků všech věkových kategorií, jen málokdo si nechal ujít příležitost nechat se vyfotit vedle jedné z historických lokomotiv. Po nějaké době začal jeden z provozních zaměstnanců koštětem ometat výhybky, ale žádný obrat soupravy se nakonec nekonal.

Esíčkem za zastávkou Perchtoldsdorf míří zvláštní vlak do Vídně © Lukáš Hučko

Před plánovaným odjezdem soupravy zpět do stanice Liesing, resp. až na Meidling, jsme se přesunuli ke křížení s příjezdovou cestou do vápencového lomu. V těch místech kdysi bývala zastávka Neumühle, po které do dneška nezbylo vůbec nic. Krátce na to kolem nás nehlučně projela souprava, která měla nyní v čele diesel 2050.05. Další záběry jsme chtěli udělat u perchtoldsdorfských vinic, ale výstražná světla na přejezdu nám nedovolila pokračovat v jízdě, museli jsme se tak spokojit s odjezdem ze zastávky Rodaun. A poslední fotohalt jsme učinili nedaleko od místa, kde jsme dokumentaci tento den začali, tedy tam, kde trať vede po nízkém náspu mezi ulicemi Bahnziele a Wiener Gasse.

Okolo vinice u Rodaun projíždí parní vlak © Lukáš Hučko

Měli jsme v úmyslu zdokumentovat ještě jednu jízdu páry, než se však vlak do nitra Vídeňského lesa opět vypravil, zajeli jsme trošku okouknout běžný provoz na Jižní dráze. Auto jsme zaparkovali na ulici Karl-Sang-Gasse, odkud jsme to měli kousek na silniční most klenoucí se nad kolejištěm nedaleko stanice Liesing. Kromě modrobílých jednotek řady 4020, či páru patrových souprav REX s el. lokomotivou 1142, jsme zaznamenali i klasickou soupravu vlaku EC Smetana z Prahy a tuctový railjet z Grazu.

Závěrečné stoupání do dopravny Kaltenleutgeben-Waldmühle © Lukáš Hučko

Pro focení druhého vlaku, který ten den mířil po trati Kaltenleutnerbahn, jsme si tentokrát vybrali březovou alej na ulici Wolfgang-Leeb-Gasse, následně se přesunuli k perchtoldsdorfským vinohradům a trošku z nadhledu zaznamenali i zdolání závěrečného stoupání do dopravny Kaltenleutgeben-Waldmühle. U blízkého přejezdu jsme si pak počkali, až se bude souprava vracet, tím jsme pro tento den dokumentaci provozu velikonočních vlaků ukončili. Na návrat domů však bylo ještě příliš brzy, vydali jsme se tedy ještě o něco dál na jihozápad.

Naším dalším cílem bylo nádraží Weissenbach-Neuhaus, toho času konečná pro osobní vlaky na Leoberdorfské trati (Leobersdorfer bahn). V husté chumelenici jsme si vyfotili motorák 5047 u druhého nástupiště a poté se vydali dále údolím řeky Triesting, kudy se už po železnici několik let cestovat nedá. Podrobnější poznání zrušeného úseku jsme si nechali někdy na příště, tento den jsme si pouze zdokumentovali staniční budovy Altenmarkt-Thenneberg, Kaumberg a konečně Gerichtsberg. Nedaleko posledně jmenované se ve 168 metrů dlouhém vrcholovém tunelu nachází i nejvyšší bod na trati.

Po krátké průzkumné akci, při níž jsme si díky půlmetrové sněhové pokrývce připadali jako polárníci, jsme se vydali na zpáteční cestu. Tu jsme si zpestřili dvěmi krátkými zastávkami na Západní dráze. Začali jsme na té původní, u stanice Rekawinkel jsme se však během půl hodiny dočkali průjezdu pouze jediného regionálního vlaku. Na nové vysokorychlostní trati, přesněji u tunelu jižně od vsi Saladorf, jsme zaznamenali hustší provoz, ale moc pěkné záběry jsme tam nepořídili. Nová Westbahn určitě přispěla ke zvýšení komfortu cestování, ale onu železniční poezii na ní budou fanoušci světa 1435 mm v nejbližší budoucnosti nacházet těžko. Navíc, fotit vlak, který se řítí rychlostí přes 200 km/h doslova lesem stožárů trakčního vedení, není nic jednoduchého.

Náš nedělní výlet po Dolním Rakousku se chýlil ke konci. Na samotný závěr jsme si nechali krátkou prohlídku moderního betonového nádraží Tullnerfeld a poté zamířili nejrychlejší cestou k domovu. Díky posunu času jsme do Břeclavi, odkud jsme již pokračovali každý svou cestou k domovům, stihli dojet ještě za denního světla. Za jeden den jsme toho viděli opravdu hodně a to jsme cestou získali inspiraci na návštěvu dalších zajímavých míst, nejen z pohledu železničního fanouška. A na sám závěr pohyblivé obrázky, pořízené při tomto putování:

Odkazy:

Kaltenleutgebener Bahn – Wikipedia - historie a současnost trati
Verein Pro Kaltenleutgebnerbahn – informace o trati, bohatá fotodokumentace, přehled jízd zvláštních vlaků
Leobersdorfer Bahn – Wikipedia - historie a současnost trati
Die Leobersdorferbahn - stránky věnované trati Leobersdorf – Traisen – St.Pölten
Südbahn (Österreich) – Wikipedia - stránka o Jižní dráze
BBÖ 378 – Wikipedia - stránka o parních lokomotivách pozdější řady 93.1301–1500 ÖBB
ÖBB 2050 – Wikipedia - stránka o motorových lokomotivách uvedené řady

Kaltenleutgebnerbahn aneb Bílé Velikonoce s párou

Odkazy:

Galéria

Diskusia

Aktuálne diskusie

Novinky a reportáže

Užitočné odkazy

Tlačové správy