Pan revizor ČSD v Chabówce

Jak jsme se dověděli z dobře informovaných zdrojů, ve dnech 2. až 3.7.2010 měl skromný Skansen Taboru Kolejowego v polské Chabówce čest hostit velmi milého a váženého pana revizora Jána „Terčíka” Zádorožného. Na počátku své návštěvy onen hodnostář zkontroloval jízdní doklady cestujících zvláštního autobusového spoje Kraków - Chabówka Skansen a poté se zúčastnil fotografování novomanželů Agnieszky a Szymona Marcových, které se odehrálo v areálu Skansenu. Večer proběhla důležitá jednání pana revizora s polskými železničáři (přičemž vážený host věnoval zvláštní pozornost ženské části přítomných). Poté se uskutečnila malá recepce na počest novomanželů i čestného hosta ze Slovenska.

Ale od začátku. Naposledy jsem se s Terčíkem setkal na letošním bratislavském RENDEZu. Hovořili jsme tam o všeličem, mimo jiné také o tom, že 26. června tohoto roku se bude ženit spolupracovník z našeho podniku Szymon Marc. Týden po té události měli jeho kolegyně a kolegové připravit ve Skansenu Chabówka malou recepci na počest novomanželů. Szymon je jedním z mladších pracovníků našeho podniku, V minulém roce nám, kromě svých běžných povinností, pomáhal jako dobrovolník při přípravě akce „Parowozjada 2009”.

Mimo jiné, právě spolu s Jankem Zadorožným, plnil povinnosti průvodčího nostalgických vlaků. Tak se mi v hlavě zrodil nápad, pozvat Terčíka na tu slavnost. Když se plánuje něco legračního, není Janka třeba dlouze přemlouvat. Po návratu z Bratislavy jsem v elektronické poště našel od něho zprávu s dotazem na podrobnosti té oslavy. Rychle jsem se dohodli na potřebných věcech a už nám zbývalo jen čekat na ono datum. Původně měl být Jankův příjezd do Chaböwky překvapením, ale Gosia, hlavní organizátorka akce, to dokázala udržet v tajnosti jen asi 15 minut, takže to za chvíli věděli všichni, včetně Szymona a Agnieszky.

Nadešel pátek 2. července. Z podniku jsem se dostával s velkými potížemi. Budova, v níž pracuji, se nachází v bezprostředním sousedství krakowské opery, kde toho dne byla návštěvou paní Hillary Clintonová s dalšími důležitými hosty, a celé okolí bylo od světa odříznuto bezpečnostními silami. Teprve po dlouhém vyjednávání s pracovníky Úřadu pro ochranu vlády a policie se mi podařilo z centra Krakowa vyjet. Ještě jsem musel přestát velkou zácpu na výjezdu směrem na Zakopane a pak už šlo vše celkem dobře. Cestou jsem se od Terčíka telefonicky dověděl, že už je na místě, a po dalších dvaceti minutách jsem se s ním mohl uvítat osobně.