Putování po Ondrášovce

Projít si těleso Ondrášovky jsem chtěl již dlouho, ale stále nezbývalo času. Až krásného jara 2008 se naskytla možnost spojit příjemné s užitečným, takže jsme s (tehdy ještě) přítelkyní a kamarádem Bratrem Plukovníkem naplánovali vandr mezi Oderské vrchy a Nízký Jeseník. Ve čtvrtek 8. května jsme se přesunuli vlakmo do Opavy, kde nás po setkání s památníčkem úzké tramvaje a vydatném obědě nabral motoráček směr Svobodné Heřmanice.

Výsadek jsme spáchali v žst. Mladecko a odtud už nás nohy nesly nad počátek vodní nádrže Kružberk. Zde byl na mapě zanesen zřícený hrádek Šternek, na němž jsme chtěli složit své unavené kosti. Toho nám bohužel nebylo přáno, neb zřícenec tento nebyl nikde k nalezení, a to jsme propátrali hodný lán lesa. Nakonec nás navzdory očekávané hradní romantice uložil do své zelené náruče krásně zarostlý okraj lesa. Záplatou na nesplněné očekávání nám byl ranní výhled na svažitou louku, posypanou jarní žlutí pampelišek.

Posilněni vydatnou snídaní vyrazili jsme ku Dvorcům, východiska naší (tedy spíše mé) hlavní touhy - železniční archeologie. Zde nás trochu zdrželo vyhledání vhodné (bohužel i jediné) výdejny pokrmů, kterážto nás překvapila prostředím, obsluhou i chutností krmě. S plnými žaludky jali jsme dle nedokonalé mapy vyhledati budovu bývalého nádraží, kterážto již z dálky rozhodně svůj původ nezapřela. Vše jsme důkladně zdokumentovali a prošli a již nastal čas pokročiti v pátrání. Zpočátku bylo těleso trati spíše neznatelné, ale po více než kilometru zasvítily v trávě kousek od sebe dva kilometrovníky.

O kus dále pak vykoukly na nás zbytky mostku ze zřetelně rýsujícího se náspu. Další pátrání jsem díky nedokonalosti mapy a "drobnému" omylu poněkud protáhl, došli jsme skoro až k Rejcharticům, takže následovalo ostré "vpravo vbok" a pochod přes les ku trati. Zde jsme zřídili dočasné stanoviště, kde zůstala hezčí část výpravy hlídat bagáž a zbývající dvě části se vydaly zpět k mostku.

Trať jsme poté nalezli bez potíží, zřetelně se rýsovala v terénu. Takto jsme došli až cca 1 km za "přejezd" se silnicí Dvorce - Moravský Beroun a pro blížící se soumrak zde pátrání ukončili. Další noc jsme nestydatě strávili tam, kde nám unavená těla upadla na jehličí. Další den jsme už plné sestavě pokračovali dále až k dalšímu přejezdu, poté lesem a houštím až k budově bývalé zastávky Čabová.

Překvapilo nás, že je upravená, a i po těch letech stále poměrně věrná slohu, ve kterém byla postavena. Od Čabové se trať vinula mezi poli k hustě zarostlému zářezu, který jsem si musel projít sám, anžto jsem byl označen za blázna, který musí všude vlézti a vše pročenichat. Tenhle sólo průzkum mě stál kapsu na kacabajce, maskáče obalené ježčím a všelikým hložím a taktéže i pár trnů a škrábanců různě po těle.

Ku zbytku výpravy jsem se připojil až u cestičky do Moravského Berouna. Ta se postupně stáčela táhlým levým obloukem nad údolím jakéhosi (dle mapy) bezejmenného potoka, jenž vodami svými napájel potok Čabovou. Stále jsme kráčeli po původní trase, zde musela být nádherná panorámata s parními vláčky… Romantické rozjímání ukončila až zeď naprosto neromantické téměř jezeďácké bytovky. Zklamáni takovýmto vstupem do Moravského Berouna jali jsme se hledati nejbližší krčmu.

Zde naštěstí již byl výběr občerstvoven bohatší a za chvíli jsme chutě usedli k bohatému obědu. Další naše pátrání se zaměřilo na budovu bývalého nádraží, ta byla brzy objevena v areálu firmy Granitol, kde se po domluvě s ostrahou dalo bez potíží zvenku udělat něco málo snímků. Zde také naše pátrání prozatím skončilo, neb na mapě byla trať značena až daleko za Moravský Beroun. Zde také byla u Sedmi Dvorů nalezena a dále po louce už pokračovala dosti viditelně. Postupně se začalo těleso zvedat a levým obloukem přešlo v největší zachovanou stavbu - krásný klenutý most, upravený pro pěší. Zde také veškeré další stopy končí.

Poslední noc nás uvítala u potůčku vysoko v lesích nad žst. Jívová. Obklopeni ztichlým lesem a u ohýnku, praskajícího na velkém placáku v potoce, jsme hodnotili průběh slunečného jarního vandru. Na této výpravě bylo spácháno přes 200 fotografií tělesa, staveb a stavbiček Ondrášovky, s některými z nich se s Vámi chci podělit v přiložené fotogalerii. Na závěr bych chtěl poděkovat jak své nyní již manželce, tak Bratru Plukovníkovi za trpělivost, kterou se mnou při pátrání po pozůstatcích železničky měli.