Den německé jednoty trochu jinak aneb Z Drážďan do Drážďan skrz 4 země

13.10.2019 8:00 Helmut Böhme

Den německé jednoty trochu jinak aneb Z Drážďan do Drážďan skrz 4 země

3. října se v Německu slaví Den německé jednoty (Tag der deutschen Einheit) jako připomínka opětovného sjednocení Německa v roce 1990. Kamarád mi navrhl, abychom volného dne využili k výletu do zemí, kde byl normální pracovní čtvrtek. Probrali jsme spolu trasu přes tři (počítáme-li Moravu, pak vlastně čtyři) další země a dne 2. října kolem sedmé hodiny večerní vyrazili ze stanice Dresden-Neustadt nejprve do hlavního města České republiky.

Start nám ale nevyšel tak docela podle plánu. Když na novoměstské nádraží přijely protijedoucí vlaky kategorie EC linky Praha – Berlín, staniční rozhlas oznámil, že se obě soupravy vrátí do svých výchozích stanic. Než jejich cestující vzájemně přestoupili, vyfasoval náš spoj do Prahy půlhodinovou „sekyru“.


Zmatek na nádraží Dresden-Neustadt

To nám ale nevadilo, neboť z Prahy jsme měli pokračovat do Brna až deset minut před půlnocí. Z brněnského dolního nádraží jsme pak odjeli prvním ranním osobákem do Břeclavi, odkud jsme měli namířeno do Rakouska, konkrétně do stanice Angern an der March. Jízdenka do ní na e-shopu stála 12,60 €, ale kamarád na internetu našel nabídku Euregio do vzdálenější stanice Gänserndorf za 6 €, tak jsme jí využili a mně byla dokonce uznána tříčtvrtinová sleva až po státní hranici. Svezli jsme se patrovou vratnou soupravou ÖBB mířící do Wiener Neustadtu.


„InterPanter“, náš vlak a 20 minut opožděný noční spoj Berlín - Vídeň

Proč jsme cestovali do nepříliš významného městyse? Usmysleli jsme si totiž, že na Slovensko tentokrát vstoupíme na palubě tamního mezistátního přívozu. Kamarád se sice stresoval, že před sedmou hodinou ranní „kompa“ moc často vyplouvat nebude, ale ve skutečnosti jejích služeb využívalo tolik Slováků, jedoucích do Rakouska asi za prací, že řeku Moravu překonávala nepřetržitě.


Hojně využívaný přívoz Angern/March – Záhorská Ves

Tak jsme se za 1 € bez problémů dostali na Slovensko. A já jsem zavzpomínal na cestu vlakem ze Zohoru do Záhorské Vsi kdysi v 80. letech. Zapadalo sluníčko a na lukách podél řeky Moravy cvrlikali cvrčci. A tu idylku hlídali bdělí pohraničníci na strážních věžích, kteří bránili přístupu na břeh a útěku do Rakouska. Je dobře, že ty časy jsou pryč. I když ne vše tehdy bylo špatné. Abych si zkrátil čekání na zpáteční vlak, zašel jsem do krčmy, kde mi hostinská udělala míchaná vejce se šunkou. Dnes bych tam už večeři asi nedostal. Nicméně čekat na vlak jsme na místním nádražíčku museli stejně – motorový vůz 812.030 dorazil se zpožděním zvíci 17 minut.


Záhorská Ves

Ve vlaku kamarád ztroskotal s přáním dostat pamětní jízdenku, protože paní průvodčí až do Zohoru marně bojovala s „popkou“. Tak se můj souputník asi musí na trať číslo 113 ještě jednou před opětovným zastavením provozu ke dni 14.12.2019 vrátit. Ve Vysoké pri Morave přistoupili další cestující, ale jinak obsazenost nic moc, každý měl své sedadlo u okna. Když jsem si na zohorském nástupišti postavil stativ s kamerou, oslovil mne zaměstnanec ŽSR s dotazem, zda patřím k tomu filmařskému týmu, který se předem ohlásil. Musel jsem ho zklamat, ale očekávaní kameramani se záhy objevili také.


Zohor

Internetový vyhledávač spojení nám sice chtěl namluvit, že nejrychlejší cesta ze Zohoru na Moravu vede přes Bratislavu, ale my jsme si raději víc než hodinu počkali na osobák z Pezinku do Kútů, který nakonec dorazil se zpožděním 35 minut. Celou tu dobu jsme trávili pozorováním provozu na zohorském nádraží a zjistili, že ani v nákladní dopravě moc valný nebyl. Ale aspoň jsem mohl zdokumentovat dva raguliny BDŽ, které asi mířily z Bulharska do Německa na opravu a následný odprodej soukromníkům.


Letmá návštěva z Bulharska

Přípoj do Skalice na nás v Kútech naštěstí čekal. V Holíči jsme šli na oběd do města a v 11:30 hod. jsme z místního nádraží pokračovali náhradní vlakovou dopravou do Hodonína.


Mezistátní osobáček do Hodonína v Holíči nad Moravou

Oprava silničního mostu, která byla důvodem obnovení přeshraničních osobáků, nepůsobila příliš pokročilým dojmem, tak nevím, zda bude opravdu do 31.10.2019 hotova. Z Hodonína jsme si potom udělali neželezniční výlet za historií Velké Moravy do Mikulčic. Právě když začínalo pršet, stihli jsme ve 14:38 hod. autobus linky 572 do Břeclavi.


Slovanské hradiště u Mikulčic

V Břeclavi jsem trochu dokumentoval provoz i odstavené lokomotivy rozmanitých provozovatelů a v 16:07 hod. jsme odjeli ČD railjetem do Prahy.


Břeclavská „výstava lokomotiv“

Dobře, že jsme měli místenky, neboť vlak byl plný. Až do Přelouče šlo všechno dobře. Tam nás ale odstavili na 30 minut kvůli výluce (sanace svahu si vyžádala jednokolejný provoz) a potom zase před Kolínem, protože mezi Úvaly a Běchovicemi vlak srazil člověka. Nakonec nás odklonili přes Lysou nad Labem, takže jsme do Prahy dorazili s jedenapůlhodinovým zpožděním. Moc nám to ale nevadilo, i tak jsme bez problémů mohli stihnout poslední spoj z Děčína do Drážďan ve 22:41 hod. A tak jsem byl se svátečním cestování přes čtyři země vcelku spokojen. Další fotografie z výletu najdete v mé veřejné galerii

Přepracoval a odkazy doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský

Súvisiace trate

  • ŽSR-110: Bratislava - Kúty - Břeclav ČD
  • ŽSR-113: Zohor - Záhorská Ves
  • ŽSR-114: Kúty - Skalica na Slovensku - Sudoměřice nad Moravou ČD
  • ŽSR-115: Holič nad Moravou - Hodonín ČD

Súvisiace odkazy