Parní lokomotivy na našich kolejích: řada 313.4

Vývoj a výroba

Lokomotivka Krauss v roce 1895 vyrobila také dvě lokomotivy obdobné konstrukce pro místní dráhu Štramberk – Veřovice (Lokalbahn Stramberg–Wernsdorf - StWLB), na níž byl zahájen provoz dne 25.7.1896. Stroje byly zprvu označeny pouze jmény „Wilhelm“ a „Carl“, po převzetí provozu na lokálce Severní dráhou císaře Ferdinanda (Kaiser-Ferdinands-Nordbahn – KFNB) dnem 1.1.1903 byly zařazeny do jejího schématu jako IX.904 a IX.920. A od téhož výrobce si ještě dvě další lokomotivy pořídila i RGTE – roku 1903 stroj „Schlag“ či „Tannwald“ a roku 1909 „Ludwig Wrba“ Oba už dostaly číselné označení Císařsko-královských státních drah (KkStB), které od 1.7.1902 převzaly na RGTE roli dopravce, tedy 162.29 (pův. 6229) a 162.30.

 

Sice jsme v zájmu vypořádání se s jedním výrobcem opustili chronologii výroby, ale snad to přehlednosti výkladu příliš neublíží. Největším vlastníkem lokomotiv pozdější řady 313.4 ČSD byla Česká severní dráha (k.k. privilegierte Böhmische Nordbahn – BNB). Ta si pořídila první čtyři stroje, označené VI.a 101 až 104 v letech 1896 až 1901 z lokomotivky ve Vídeňském Novém Městě. Později byly přeznačeny na VI.a 111 až 114 a na ně v období let 1903 až 1905 navázalo další sedm lokomotiv inventárními čísly 115 až 121. Na této sérii se kromě původního výrobce podílela také První českomoravská továrna na stroje v Praze, a.s. (PČM), která dodala stroje VI.a 115 (s kotlem z VNM) a 118 až 120. 

 

 

Náš přehled výroby lokomotiv, které byly později u rakouských státních drah označeny řadou 162 a u ČSD dostaly čísla 313.401 až 313.433, končí stroji 6221 až 6223 (od r. 1905 přeznačenými na 162.21 až 162.23) KkStB, jež vyrobila roku 1899 lokomotivka ve Foridsdorfu pro místní dráhu Jilemnice – Rokytnice nad Jizerou (Lokalbahn Starkenbach–Rochlitz). A do celkového počtu vyrobených strojů nám zbývají dva kusy, které lokomotivka ve Vídeňském Novém Městě dodala v letech 1911 a 1913 pro vojenskou vlečku Wöllersdorf (Militärschleppbahn Wöllersdorf), kde jezdily s čísly 11 a 12 a u poválečných rakouských spolkových drah (BBÖ) byly později přečíslovány na 162.01 a 162.02 (když původní stroje těchto čísel KkStB skončily u ČSD).

Popis

I když jsem se zmínil o skutečnosti, že lokomotivy, které KkStB označila řadou 162, nebyly jednotné, což bylo dáno jak různými výrobci, tak (a především) mnoha odběrateli s někdy odlišnými požadavky, přece jen nesly všechny stroje, vyráběné v malých sériích po dobu bezmála čtvrt století, základní společné rysy. Ty jim vtiskla formou požadavků na sjednocení hlavních parametrů nově stavěných lokomotiv Generální inspekce rakouských železnic (k.k. General-Inspektion der österreichischen Eisenbahnen), fungující na císařsko-královském Ministerstvu obchodu od roku 1874. Šlo především o rozměry parního stroje, typ a průměr kol i o další základní konstrukční prvky.

Lokomotivy měly vnitřní plechový rám s pevně uloženými dvojkolími průměru shodného s řadou 97 (310.0 ČSD). A obdobně jako u ní, také zde byl rozvor mezi prvním a druhým dvojkolím zvětšený tak, aby bylo možno použít ojnice potřebné délky. Dvojčitý parní stroj na mokrou páru měl mírně skloněné válce a vnější rozvod Allan-Trick. Konstrukce kotle byla sice jednotná, ale díky trojímu používanému dělení trubkovnice byly montovány tři druhy kotlů se shodnými topeništi a stejnou přímou výhřevnou plochou. Zásoby vody měla lokomotiva ve dvou vodojemech uložených podél kotle, zásoby uhlí ve dvou kapsách v zadních rozích kabiny. Zatímco vodojemy byly jednotné, uhláky měly tři varianty objemu.

Lokomotivy z výroby dostávaly komíny typu Prüssmann nebo Ressig, které ČSD později nahradily komíny baňatými, v období po 2. světové válce opět zaměněnými za úzké komíny Prüssmannovy. Na ležatém kotli se nacházel vysoký parní dóm s pérovými pojišťovacími záklopkami a písečník, obsluhující prostřední (hnací) nápravu v obou směrech jízdy. Zatímco brzdová výzbroj nebyla jednotná, všechny vyrobené stroje měly zařízení pro pulsometrování vody. K mazání parního stroje u některých lokomotivy sloužila Kernaulova maznice, většina měla lubrikátor a jen stroj 313.433 z PČM (ex VI.a 120 BNB) měl už z výroby mazací lis. Jenotlivé série se lišily také provozní hmotností či délkou přes nárazníky, jak (mimo jiné odlišnosti) ukazuje tabulka:

Základní technické údaje
inventární čísla ČSD	01 - 04	05 - 08	09 - 12	13 - 14	20 - 22	30 - 31	ostatní
označení	313.4
označení původní	162 (KkStB), XV, VI.a, IX a jiné (soukr. dráhy)
rozchod [mm]	1 435
charakteristika	C m2t
rozvod	Allan-Trick
plocha roštu [m2]	1,66
počet trubek žárnic	192	174	192	192	192	192	192
výhřevná plocha trubek [m2]	79,6	72,1	79,6	79,6	79,6	79,6	79,6
výhř. plocha topeniště [m2]	6,1
výhř. plocha celková [m2]	85,7	78,2	85,7	85,7	85,7	85,7	85,7
tlak páry v kotli [bar]	11	12	12	12	12	12	12
počet x průměr válců [mm]	2 x 420
zdvih pístů	480
průměr kol spřažených [mm]	930
poloměr min. oblouku [m]	100 m
maximální rychlost [km/h]	35	45	45	35	35	35	45
přibližný výkon [kW]	280
zásoba uhlí [m3]	2,0	2,0	2,0	2,2	2,2	2,5	2,2
zásoba vody [m3]	4,5	4,5	4,5	4,5	4,5	4,5	4,5
hmotnost prázdné [t]	28,2	28,0	28,5	28,5	28,7	28,7	28,5
hmotnost ve službě [t]	37,2	37,0	37,5	38,0	37,5	38,5	39,6
hmotnost adhezní [t]	34,2	34,0	34,5	34,9	34,3	36,5	36,5
délka přes nárazníky [mm]	8 220 (01 - 09, 15 - 19, 23 - 29) 8 340 (10 - 14, 32, 33) 8 258 (20 - 22) 8 218 (30, 31)
výrobce	VNM, Floridsdorf, Krauss, PČM
roky výroby	1890 - 1913
počet kusů vyrobených	36
počet kusů u ČSD	33
počet kusů zachovaných	1

Provoz

Počátky provozního nasazení těchto lokomotiv jsou zřejmé z úvodní kapitoly o jejich výrobě a dodávkách. Dnem 15.10.1909 byly některé soukromé železniční společnosti zestátněny a jejich vozidla byla přeznačena podle schématu KkStB. Tak vlastně vznikla nová řada 162, která sdružila lokomotivy nikoliv zcela totožné, jak bylo uvedeno výše. Její inventární čísla proto svým pořadím nijak nesouvisejí s roky dodání a navíc nebyla zřejmě obsazena všechna. Dostupné zdroje uvádějí intervaly 01 - 12, 14 - 30 a 41 - 45. ČSD po převratu v roce 1918 převzaly od KkStB všechny lokomotivy řady 162, s výjimkou stroje 162.44 (ex VI.a 119 BNB), který události první světové války zavály do Rumunska, kde údajně sloužil u CFR až do r. 1952. 

Zachovaná vozidla

Jak jsem uvedl hned v úvodním odstavci článku, do dnešní doby se zachovala jediná lokomotiva této zajímavé řady:

313.432 (ex 162.43, ev. 990.009-3) byla vyrobena roku 1904 lokomotivkou PČM pod výrobním číslem 128 pro Českou severní dráhu, u níž dostala označení VI.A 118. Podle dostupných údajů sloužila 50 let v depu Česká Lípa. Období 1938 až 1945 prožila s označením 98.1223 DR, poté se ocitla v parku vozidel PKP jako TKh100-16 a k ČSD se vrátila dnem 9.3.1948. Poté údajně jezdila v lomu Veřovice. K datu 15.1.1952 byla zrušena výnosem č. 820.1/2-52-551 a poté dne 24.1.1952 odprodána n.p. NHKG Ostrava, na jehož vlečkách dosloužila v 60. letech. Roku 1974 ji získaly zpět ČSD a byla umístěna na pomníku v areálu ostravského lokomotivního depa, k jehož 130. narozeninám byla pak o tři léta později zprovozněna a deponována v bývalé vozební stanici Báňské dráhy.

V letech 1988 a 1989 prošla "Matylda" celkovou opravou (při níž také dostala baňatý komín), aby se mohla účastnit oslav 150. výročí železnice na území Československa, a od té doby byla jako historické vozidlo udržována v ostravském depu. Byla využívána k vedení nostalgických vlaků, pravidelně se účastnila Dnů železnice na Ostravsku a nepravidelně dalších akcí, opakovaně si vyrazila také na soutěž parních lokomotiv Grand Prix Zvolen, kde sklízela vavříny. Naposledy se tak stalo v roce 2007, v němž jí bohužel také skončila technická způsobilost kotle. V té době také změnila svou deponii, neboť její ostravské zázemí vzalo za své se vznikem ČD Cargo. Dne 22.12.2009 byla převezena z Frýdku-Místku do Krnova, kde ji čeká revize kotle a zřejmě také nové působiště.

Několik slov závěrem

I když v případě této lokomotivní řady se nemohu odvolávat na přemíru dosažitelných pramenů, v nichž by si případný zájemce o další podrobnosti mohl podané informace doplnit či rozhojnit, přece jen musím zdůraznit, že tato stať si rozhodně neklade za cíl předmětné téma (a už vůbec ne její čtenáře) vyčerpat. A je pochopitelně možné, že jsem se v něčem upsal či zmýlil. Proto vás prosím o upozornění na případné chyby a nepřesnosti i o doplnění údajů, k nimž jsme neměl přístup nebo je opomněl. Připojená fotogalerie, založená z pochopitelných důvodů na snímcích oné jediné exitující lokomotivy, nevznikla cíleně, má jen ilustrační charakter a já děkuji všem kolegům, kteří do ní také přispěli.

Prameny a odkazy:

1. "Encyklopedie železnice - Parní lokomotivy ČSD [1]", J.Bek - Z.Bek, Corona, Praha 2002
2. "Encyklopedie železnice - Parní lokomotivy ČSD [4]", J.Motyčka, Corona, Praha 2001
3. "Malý atlas lokomotiv 2009", kolektiv autorů, Gradis Bohemia s.r.o., Praha 2008 a starší vydání
4. „Naše lokálky“, S.Pavlíček, Dokořán s.r.o., Praha 2002
5. Zubrnická museální železnice
6. Lokomotiva 313.4 - Wikipedie, otevřená encyklopedie
7. KkStB 162 – Wikipedia
8. Lokstatistik - Bahnen der Nachfolgestaaten der österreichisch-ungarischen Monarchie
9. Lokomotivní řada 313.4
10. Lokomotiva 313.4
11. Wapedia - Wiki: Liste österreichischer Eisenbahngesellschaften

Titulní snímek: „Matylda“ 313.432 se připravuje k soutěži na GP Zvolen 2007 © Karel Furiš