Moknutí se „singrovkou“

 

 

 

 

 

 

 

Dva roky po sobě v rámci výlovu brázdil koleje na Tovačovce Hurvínek s přívěšákem. Letos ale došlo ke změně. Organizátoři jízd na této trati z Kroměřížských drah Hurvínka ve dvojici s věžákem nasadili už v rámci Tovačovského portálu, tak místo něj se postarala o přepravu cestujících po oba dny singrovka M 240.0113 (820.113-9, v.č. 65846/1964) s přípojným vozem Blm 5-2243 (ex Clm 4-6287, r.v. 1948), které provozuje brněnský Klub přátel kolejových vozidel. Já se rozhodl první den jízd zdokumentovat.

 

 

Tak se ono sobotní ráno vydávám do Kojetína. Počasí spíš na ležení v posteli než fotografování. Venku prší a já si cestou notuji snad všechny písničky o dešti. To jsem ještě neměl tušení, že z Přerova jezdí autobusy směr Kojetín, díky noční srážce nákladních vlaků na břeclavsko-brněnském zhlaví v Přerově. Nakonec jsem se v napěchovaném autobuse dostal do Kojetína ještě před příjezdem M 240.0113 a Blm 5-2243 z Chropyně, kde tato souprava nocovala. Na první jízdu do Tovačova se vydala singrovka sama.

 

 

Přívěšák zůstal v Kojetíně. Počkal jsem si na odjezd a vydal se pěšky stejným směrem jako ona. Chvíli mi na cestu mžilo a chvíli pršelo. Zcela nepřipraveného mne M 240.0113 zastihla u Uhřičic. Naštěstí jela pomalu, tak se mi ji vyfotit povedlo. Po kolejích jsem kráčel dál až do místa, kde pro víkendové jízdy vznikla dočasná zastávka na znamení. Doufal jsem, že tam někdo bude čekat na vlak, aby se svezl, leč nikde nikdo. Tak jsem si stoupnul tak, aby mne pánové na stanovišti strojvedoucího zpozorovali. Viděli mne, tak motorák přibrzdil a já jenom rukou mávl, že mají pokračovat dál. Odjeli a má maličkost se vydala v neustávajícím dešti dál. Rozhodnul jsem se, že nakonec nepůjdu až do Tovačova pěšky, a nastoupil jsem do vlaku v Lobodicích a kousek se svezl.

 

 

Krátký pobyt soupravy a hlavně objíždění přívěšáku jsem já i další fandové železnice využili k focení. Stále pršelo a já byl mokrý až na kost. Proto jsem se vydal raději zpět domů, aniž jsem se na hlavní atrakci dne, samotný výlov vydal. Cestu do Kojetína jsem strávil v přívěšáku u příjemně roztopených kamen a debatoval s přáteli. Vůbec se mi nechtělo ven. Naštěstí jsem nemusel dlouho čekat na vlak směr Přerov. Rozloučil se s přáteli a vydal se domů vstříc suchému oblečení.

 

 

Stejně jsem nakonec byl rád, že jsem nezůstal doma a vydal se vyfotit pěkný motorák na trať, kde osobní doprava už několik let nejezdí, ale díky několika nadšencům z Kroměřížských drah ožívá nejméně dvakrát v roce. Příští rok by v první jízdě mohla vůně páry vystřídat vůni nafty nebo v případě věžáku benzínu. Na stránkách věnovaných právě této trati je už psáno, že v rámci oslav 115 let trati a vítání jara asi 27.3.2010 pojede vlak tažený parní lokomotivou Matěj 433.002. Snad se to podaří a na Tovačovce se opět sejde správná banda nadšenců. Teď jí jenom můžeme popřát klidný zimní spánek.

 

 

Rosťovi Kolmačkovi pak samozřejmě přeji úspěchy v dalším jeho konání (nejen) na této trati, ale také mu děkuji za to, že si při všech svých povinnostech ještě našel čas k tomu, aby pořídil několik snímků z neděle a obohatil tak galerii k této reportáži.