Nejstarší pražské nádraží - od koňky k revitalizaci
7.11.2008 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský Zdroj: České dráhy, a.s.
Sice jsme na tomto místě otevírali jedno staré pražské nádraží po rekonstrukci nedávno, ale dobrou věc je záhodno opakovat. Zvláště, když v blízké budoucnosti podle posledních zpráv z médií Praze nic podobného nehrozí. Včera se odehrála malá oficialita pro změnu v železniční stanici Praha-Dejvice. Nicméně zkusím pojednat informaci o ní pro tentokrát trochu jinak, než tomu bylo v případě minulém – ona také měla trochu jiný ráz.
Mé snaze o inovaci v tomto případě nahrává také to, že dejvické nádraží má velice zajímavou historii. Je to vůbec nejstarší nádraží na dnešním území našeho hlavního města. Už v roce 1831 začalo fungovat jako výchozí (vzhledem ke směru pohybu nákladu jímž bylo dřevo, stavební kámen a později uhlí, však spíš konečná) stanice koněspřežné dráhy do Lán. Tehdy se ovšem jmenovalo Bruska a leželo vně městských hradeb, po jejichž nedaleké bráně dostalo svůj název.
V roce 1863 byla tato historicky druhá (po trati České Budějovice – Linec) železnice na evropském kontinentě přestavěna na parostrojní provoz, který společnost Buštěhradské dráhy zahájila dne 4.11.1863. O pět let později přestalo být nádraží Bruska hlavovou stanicí, protože Buštěhradská dráha byla prodloužena do Buben, aby se tam napojila na Severní státní dráhu vedoucí z pražského (dnes Masarykova) nádraží do Ústí nad Labem a dále do Drážďan. Provoz na tomto úseku byl zahájen dne 27.4.1868.
V roce 1873 byla na nádraží, známém vedle svého názvu Bruska také jako Písecká brána, postavena současná výpravní budova – i když i ona původní se v přestavěné podobě zachovala. V roce 1905 bylo nádraží přejmenováno na Dejvice. K 1.1.1923 byla Buštěhradská dráha zestátněna, ale ČSD na ní převzaly provoz až 5.7.1923. V roce 1941 nádraží dostalo svůj současný název Praha-Dejvice. Dnes dejvické nádraží leží na trati č. 120 Praha Masarykovo n. – Kladno – Rakovník, ačkoliv ještě roku loňského byla trať tohoto čísla uváděna v trase Praha Masarykovo n. – Kladno – Lužná u Rakovníka – Žatec – Chomutov.
Provoz na této jednokolejné neelektrizované trati má v žst. Praha-Dejvice z převažující části charakter příměstské dopravy; v úseku Praha Masarykovo nádraží – Kladno (- Kamenné Žehrovice) po ní vede příměstská linka S5 Českých drah. Jezdí zde ovšem také „dálkové“ osobní a spěšné vlaky až do Rakovníka a tři páry rychlíků do Chomutova resp. Jirkova a zpět. Už delší dobu se diskutuje o rekonstrukci úseku do Kladna na dvojkolejnou elektrizovanou rychlodráhu, která by současně obsluhovala i ruzyňské letiště. Zdá se, že v letošním roce se věci konečně posunuly od diskusí ke konkrétním krokům. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Předmětem našeho zájmu totiž momentálně není ani tak celek železniční stanice, ale samotná její výpravní budova. Ta se dochovala až do současné doby v podstatě v původní podobě. Prodělala sice během let některé stavební úpravy, ale ty nic nezměnily na jejím historickém charakteru, který jí posléze vynesl statut nemovité národní kulturní památky. K jejím zajímavostem patří Masarykův či Prezidentský salonek, který byl zřízen v roce 1937 z čekárny 1. třídy, ale také předválečný protiletecký kryt, jenž sehrál významnou roli v květnových povstaleckých bojích roku 1945.
Zub času na stavbě ovšem hlodal, sice pomalu, ale neúprosně – až se z dejvického nádraží stalo značně odpudivé místo. To pochopitelně vadilo nejen cestujícím či občanům přilehlé čtvrti, ale také Českým drahám a vedení místní části Praha 6. Nakonec se tato železniční stanice dostala do projektu Živá nádraží a revitalizace staniční budovy byla formálně završena včerejší tiskovou konferencí, na níž se zástupcům médií dostalo základních informací o její historii, současnosti i budoucnosti. A řeč byla pochopitelně zejména o vlastní rekonstrukci. Stručné shrnutí při té příležitosti řečeného najdete v tiskové zprávě Českých drah.
Zde uvedu jen některá základní fakta o rekonstrukci:
-
investorem byla dceřiná společnost Českých drah ČD Reality, a.s., která získal objekt od své „matky“ do pronájmu na 40 let;
-
dodavatelem stavby byla českobudějovická firma EDIKT, a.s. která se bude obdobně podílet na revitalizaci nádraží ve svém sídelním městě;
-
hodnota zakázky dosáhla 54 milionů korun;
-
harmonogram rekonstrukce byl zkrácen o půl roku a akce tak trvala rekordně krátkou dobu – 9 měsíců a tři dny;
-
rekonstrukcí byly výrazně zlepšeny podmínky pro cestující i personál;
-
investor navíc získal komerčně využitelné prostory, v nichž budou provozovány služby především pro obyvatele přilehlé čtvrti.
K poslednímu bodu dodám, že cílem revitalizace nádraží Českých drah není jen zlepšit služby cestující veřejnosti, ale také (a v neposlední řadě) staniční objekty včlenit do každodenního života dané lokality. Nicméně v tomto případě nelze stavět zájmy obou skupin proti sobě – vždyť železniční stanici Praha-Dejvice nejvíce využívají právě místní obyvatelé. Začínají stále více oceňovat daleko nejrychlejší cestování vlakem do centra města (na Masarykovo nádraží se dostanou za pouhých 9 minut). Je to také cestování nelevnější. Dejvickou výpravní budovou denně projde 1 200 – 1 300 cestujících a tento počet se bude nepochybně dále zvyšovat.
To souvisí s už zmíněnými záměry přestavět dnes značně zanedbaný úsek trati 120 mezi Masarykovým nádražím a Kladnem na moderní rychlodráhu, která by současně měla vyřešit dlouhá léta opomíjený problém rychlého spojení pražského letiště s centrem hlavního města. Vzhledem k tomu, že jde o problematiku sice zajímavou, ale značně složitou, nebudu se jí tady zabývat, nakonec existuje dostatek dostupných informací jinde – třeba na stránkách pražského magistrátu. Tady zdůrazním jen tolik, že trať má být podle požadavků radnice Prahy 6 na jejím katastru zahloubena pod zem, proto se charakter železniční stanice Praha-Dejvice podstatně změní. Aniž by ovšem stávající opravená staniční budova ztratila svůj význam, byť už nebude plnit dopravní funkci.
A abych dovršil to, co jsem deklaroval na začátku, tedy úplně jiný přístup k popisu slavnostního dění (jistě jen žertovnou náhodou proběhnuvšího takříkajíc "v předvečer výročí VŘSR"), uvedu zde už jen, že po tiskové konferenci, kterou vedl manažer komunikace Českých drah Radek Joklík a na níž postupně vystoupili ředitel odboru nemovitostních projektů ČD, a.s. Karel Tabery, ředitel a.s. ČD Reality Eugen Bečka a ředitelka odboru majetkového podnikání a.s. ČD Reality Helena Kordačová, následovala prohlídka samotné budovy s dokonalou průvodcovskou službou posledně jmenované. Ostatní podrobnosti průběhu oněch včerejších tří hodin v žst. Praha-Dejvice najdete v obrazové podobě v připojené galerii, která ovšem začíná několika staršími snímky Radka Hořínka.
Prameny a odkazy:
-
Deštnice, doprava (o Buštěhradské dráze)
Titulní snímek: Momentka z provozu v žst. Praha-Dejvice dne 6.11.2008 © PhDr. Zbyněk Zlinský
Galéria
Súvisiace odkazy
- Správa železnic zve na dvě víkendové akce, 10.9.2020 16:00
- Městotvorná železnice, 9.4.2020 8:00
- Začala rekonstrukce havířovské výpravní budovy, 27.5.2019 8:00
- Olomoucké hlavní nádraží je vlídnější k cestujícím, 31.1.2012 16:00
- Nádraží z roku 1875 prokouklo do krásy, 21.4.2011 8:00
- Červenka – Zábřeh na Moravě: hotovo!, 30.10.2008 8:00
- Páté nejvýznamnější pražské nádraží dostalo zpět historickou budovu, 10.10.2008 20:00
- Slavnostní »rozuzlení« v Ústí nad Labem, 16.9.2008 8:00
Diskusia
