Zo železničných nešťastí
Radenie je chronologické:
18. ledna 1915 (Mexiko) - Guadalajara; více než 600 obětí.
22. května 1915 (Skotsko) - Ve městě Gretna; 227 obětí.
12. prosince 1917 (Francie) - Modane; 543 obětí.
14. března 1926 (Kostarika) - Colima; na 300 obětí.
24. prosince 1933 (Francie) - Lagny; 230 obětí.
16. ledna 1944 (Španělsko) - Provincie León; přes 500 obětí.
2. března 1944 (Itálie) - Salermo; 521 obětí.
22. října 1949 (Polsko) - Dwór; přes 200 obětí.
3. dubna 1955 (Mexiko) - Guadalajara; 300 obětí.
3. května 1962 (Japonsko) - Tokio; 160 obětí.
9. listopadu 1963 (Japonsko) - Namamugi; 161 obětí.
1. února 1970 (Argentina) - Buenos Aires; 236 obětí.
6. října 1972 (Mexiko) - Saltillo; 208 obětí.
30. srpna 1974 (Jugoslávie) - Záhřeb; 153 obětí.
15. listopadu 1974 (Benin) - Cotonou; na 200 obětí.
29. listopadu 1976 (Keňa) - Mombasa; 900 obětí.
6. června 1977 (Bangladéš) - Manikgandžo; 200 obětí.
5. června 1981 (Indie) - Řeka Bagmati; přes 800 obětí.
13. ledna 1985 (Etiopie) - Trať Dire Dawa-Awaš; 500 obětí.
3. června 1989 (SSSR) - Transsibiřská magistrála; 575 obětí.
22. září 1994 (Angola) - Lubango; 300 obětí.
20. srpna 1995 (Indie) - Fírúzabád; na 350 obětí.
3. června 1998 (Německo) - Eschede; 101 obětí.
26. listopadu 1998 (Indie) - Džammú; 209 obětí.
2. srpna 1999 (Indie) - Gaisal; více než 285 obětí.
10. srpna 2001 (Angola) - Provincie Cuanza Norte; 150 obětí.
20. února 2002 (Egypt) - Luxor; 361 obětí.
25. května 2002 (Mosambik) - Maputo; 193 obětí.
24. června 2002 (Tanzanie) - Igandu; 288 obětí.
18. února 2004 (Írán) - Nejšapúr; nejméně 300 obětí.
22. dubna 2004 (KLDR) - Jongčchon; na 170 obětí.
26. prosince 2004 (Srí Lanka) - Gálla; až 2000 obětí.
25. dubna 2005 (Japonsko) - Amagasaki; 107 obětí.
Největší neštěstí na železnici v Pákistánu:
29. září 1957 - Montgomery; 250 obětí.
4. ledna 1990 - Sagní; více než 300 obětí.
8. června 1991 - Ghotki; více než 100 obětí.
3. března 1997 - Khánevál; na 120 obětí.
13. července 2005 - Ghotki; nejméně 150 obětí.
Podradené diskusné témy


Zajímavý článek o známém snímku: http://zpravy.idnes.cz/visici-lokomotiva-s-prasklou-brzdou-se-zapsala-do-dejin-surrealismu-1i6-/zahranicni.asp?c=A100628_133526_zahranicni_stf
Toto myslis.......to je iba zastieraci manever ...vinník mal vsetko cvakat

Celá zpráva: http://www.rozhlas.cz/_zprava/752060
zaujimave,ze im to tak dlho trvalo,ked bol vinnik jasny


Celý článek: http://chrudimsky.denik.cz/nehody/lide-se-u-pomniku-srdecne-zdravili-seznamil-je-vel.html
Celá zpráva: http://www.novinky.cz/krimi/204543-policie-ukoncila-vysetrovani-vlakoveho-nestesti-ve-studence.html
Aby se na jednokolejné trati Brno - Břeclav vlaky nesrazily, míjely se ve stanicích. Běžná rutina. Stanicí Zaječí měl stejným způsobem projet 9. září 1928 před druhou hodinou odpolední rychlík směřující do Bratislavy. Ve stejnou dobu čekal na čtvrté koleji na volnou trať nákladní vlak.
Svědci okrádali mrtvé
Špatně postavená výhybka ale rychlík v padesátikilometrové rychlosti odklonila na kolej číslo dvě. Souprava tak, místo aby jela rovně, prudce vybočila. Fyzikální síly byly v tu chvíli neúprosné - vlak nejen vykolejil, ale jeho část se doslova vznesla a letící vagony smetly i čekající nákladní soupravu. Tři vozy rychlíku se o ni rozbily na kusy, další se převrátil.Jak to v podobných případech bývá, okamžitě se seběhli zvědavci. A jak to bohužel také bývá, někteří pomáhali, jiní okrádali mrtvé a zraněné.
Viníci odseděli 15 měsíců
Tragédii zavinila lidská chyba. Drážní pomocník se spletl, výhybku špatně nastavil a dozorčí Albert Fibich, aniž by její postavení zkontroloval, dal návěstí do polohy Volno. Omylu si všiml, až když zvedl hlavu od písemností kvůli hluku přijíždějící soupravy. Polil ho studený pot, neměl už ale šanci cokoli udělat. V rychlíku zahynulo 23 cestujících, 96 lidí bylo zraněno. Fibich a jeho pomocník strávili ve vězení 15 měsíců.
Za osm let byl dozorčí zapleten do další nedaleké katastrofy. Na Dyji se potopila pramice s 52 rakvickými dětmi. Fibichův syn byl mezi nimi. Chlapce se ale podařilo zachránit. Jednatřicet jeho spolužáků však takové ěstí nemělo.
(ŠÍP plus)
Na ohnivou hrůzu nikdy nezapomenou svědci tragické srážky vlaků u Spálova z 25. srpna 1990. Na trati mezi Železným Brodem a Tanvaldem do sebe po třinácté hodině v plné rychlosti čelně narazil manipulační nákladní vlak a motorák plný cestujících. Nepřežilo čtrnáct lidí, dalších dvaatřicet osob utrpělo různě těžká zranění.
Na chybu přišli pozdě
Srážku zavinila špatná komunikace výpravčích ze dvou sousedních stanic, kteří proti sobě vlaky poslali. Když zjistili svou chybu, snažili se ještě motorák zastavit pomocí zaměstnanců restaurace u zastávky Spálov, ale ti už jenom zahlédli, jak vůz opouští nádraží a směřuje vstříc tragédii. Ještě stihl přejet most přes řeku Kamenici, ale pak se za nepřehlednou zatáčkou objevila rozjetá lokomotiva nákladního vlaku. Její strojvedoucí stačil na poslední chvíli vyskočit, čímž si zachránil život. Sice utrpěl několik zlomenin, přesto utekl několik desítek metrů do lesa. Za ním se totiž odehrával obraz zkázy. Motorák se při nárazu zkroutil, jako by byl z papíru, nákladní souprava ho dotlačila zpět k mostu. Všude se navíc rozstříkla nafta, která vzplála. Plameny prý dosahovaly až padesáti metrů.
Hasiči se k požáru v nepřístupném terénu dostávali jen těžko. Zraněné z hořícího vlaku tak zprvu vyprošťovali náhodně procházející turisté a jen díky nim nebyl tragický účet ještě vyšší. Zkrvavené cestující tahali ven okny, protože dveře zůstaly po nárazu zablokované.
Dlouhé roky ve vězení
Oba výpravčí, kteří událost zavinili, dostali u soudu pětiletý trest a po návratu z vězení se z kraje odstěhovali. Motorák šel po nehodě do šrotu, ale lokomotivu se podařilo opravit a sloužila ještě řadu dalších let. Osudný úsek dostal moderní elektronický systém, který nedovolí pustit na trať dva vlaky proti sobě. Strojvůdci také dostali vysílačky. Tragédii dodnes připomíná pomník u místa nehody a také tradiční vzpomínková akce, jejíž součástí je i dálkový pochod z Tanvaldu do Spálova.
(ŠÍP plus)
Celá zpráva: http://zpravy.idnes.cz/soud-odmitl-dovolani-vypravciho-za-nehodu-ve-vrananech-plati-podminka-1z2-/krimi.asp?c=A100412_132912_krimi_hv
Celá zpráva: http://www.rozhlas.cz/_zprava/715276
Podle rozsudku železničáři vpustili vlak do stanice příliš brzy po příjezdu předchozí soupravy a Šedivý nevaroval lidi, kteří přecházeli kolejiště. Soudy to hodnotily jako ublížení na zdraví z nedbalosti. Takový případ je u NS ojedinělý.
»Dovolatel (Šilhavý) nedostál obecné povinnosti zajistit v daném stavu bezpečný přístup cestujících k vlaku a od vlaku, ačkoliv věděl o nepříznivých podmínkách a předpokládaném
příjezdu vlaku v nejbližší době,« uvedl v usnesení senát s předsedou Janem Bláhou. Rozhodnutí padlo už koncem minulého roku bez veřejného jednání, včera jej soud zpřístupnil v el. vydání.
Jako nepříznivé podmínky bylo hodnoceno špatné osvětlení a sníh s ledem v kolejišti. Soudy Šilhavému vytýkaly, že nezajistil posyp namrzlých přechodů, dal pokyn k odjezdu osobního vlaku dříve, než cestující odešli z nástupiště, a nevaroval lidi v kolejišti. Místo toho odešel do své pracovny. Druhý výpravčí ve službě pak do stanice pustil rychlík.
Pardubická pobočka Krajského soudu v Hradci Králové Šilhavému nakonec uložila osmiměsíční vězení s odkladem na dva roky. V obsáhlém dovolání Šedivý namítal, že soudy jeho čin nesprávně posoudily. Upozornil také na to, že za neštěstí je spoluodpovědný takzvaný vnitřní výpravčí, který měl jiné povinnosti a úkoly než Šedivý jako vnější výpravčí.
Vnitřní výpravčí vpustil vlak do stanice příliš rychle kvůli tomu, aby nezvyšoval jeho zpoždění. »To sice může míru zavinění dovolatele poněkud snižovat, v žádném případě jej však nemůže trestní odpovědnosti zbavit,« rozhodl Nejvyšší soud. Nešťastná událost se odehrála 26. prosince 2006. Matka s dcerou vystoupily v Brandýse nad Orlicí z osobního vlaku, který přijel od Chocně. Na cestě k východu z nádraží musely přejít kolej, po které měl později přejet rychlík. Na přechodu přes kolej ale dcera uklouzla. Matka položila na zem dvě tašky, pomohla dceři vstát a vyvedla ji mimo koleje. Pak se zřejmě vrátila do kolejiště pro zavazadla, kde ji porazil rychlík ze směru od Ústí nad Orlicí.
(Haló noviny)
Důstojné pietní místo však stále v okolí tragédie nevzniklo, i když se počítalo s tím, že do konce loňského roku bude památník stát.
Nyní se však podle informací Rudolfa Svobody, který iniciuje vznik památníku k uctění obětí studéneckého vlakového neštěstí, začíná blýskat na lepší časy.
„Podařilo se nám totiž založit občanské sdružení Comenius 2008, které zaštítí veškerá jednání s úřady a stavební firmou. Pokud počasí dovolí, základová deska pro pomník bude postavena během letošního března,„ informoval Svoboda s tím, že ještě čekají na vyřešení nějakých drobností ohledně registrace sdružení. „Měli jsme nějaké menší nesrovnalosti v žádosti zaslané ministerstvu vnitra. Během následujících dnů nedostatky odstraníme,„ upřesnil Svoboda.
Sdružení počítá s tím, že po svém úspěšném zaregistrování osloví akademického sochaře Miroslava Rybičku z Jistebníku na Novojičínsku, který navrhl vzhled památníku. „Pomník by měl představovat takovou tu změť oceli,„ ukazoval před nedávnem maketu modelu, jak by mělo pietní místo vypadat, sochař Miroslav Rybička s tím, že v jeho představách je dílo zhruba čtyři metry vysoké. „Jsou sice námitky, že je to příliš velké, ale ti pánové si neuvědomují, že když se cokoliv staví venku, tak se to opticky zmenší. Nad vybraným místem je také obrovská nová konstrukce mostu. Velikost díla by také podle mě měla odpovídat té obrovské vlně humanitární pomoci, kterou vlaková tragédie rozvířila,„ vysvětloval umělec.
„Budeme rádi, když se podaří dohodnout s Českými dráhami a Správou železničních a dopravních cest umístění pietního místa,„ doufal zase iniciátor památníku Rudolf Svoboda. Podle regionální mluvčí Českých drah Kateřiny Šubové nic nebrání tomu, aby pomník k vlakovému neštěstí na domluveném místě ve Studénce vznikl.
„Čekáme jen na to, až nás nově vzniklé občanské sdružení Comenius 2008 osloví, abychom mohli vše dohodnout. Iniciátorům totiž stále chybělo zastřešení projektu,„ vysvětlila Šubová s tím, že peníze na památník už jsou na kontě charitativní organizace ADRA. Vypadá to, že zatím je na výstavbu pomníku vyčleněno osmdesát tisíc korun,„ upřesnil Svoboda.
Místo jednoho z nejtragičtějších železničních neštěstí v Evropě by se tak mohlo proměnit během pár následujících měsíců.
Kdy však česká policie ukončí vyšetřování této tragédie zatím není jasné. Z posledních policejních informací z loňského října vyplývá, že za zřícení mostu před rozjetý rychlík je prozatím obviněno deset lidí.
(Mladá fronta DNES)
Celý článek: http://www.rozhlas.cz/_zprava/673893
Strojvedoucí Zdeněk Janoušek nerespektoval návěstidlo „Stůj“ a vjel na úsek trati, po které jela právě druhá souprava. Při následné srážce dvou osobních vlaků poblíž železniční stanice v Paskově bylo zraněno šestapadesát cestujících, z toho tři těžce. Rozsudek zazněl v říjnu poté, co soudce přečetl jména všech zraněných cestujících. Zdeněk Janoušek se podle senátu dopustil trestného činu obecného ohrožení, za který dostal tři roky s podmíněným odkladem na pět let s dohledem. Zároveň mu po dobu šesti let a šesti měsíců zakázal vykonávat funkci strojvedoucího. K vynesenému trestu se Janoušek nechtěl vyjadřovat. „Nezlobte se, ale nebudu to nijak komentovat,“ prohlásil při odchodu ze soudní síně. Jeho obhájce Miroslav Kováč už byl sdílnější. „Pro obžalovaného je samozřejmě vždy lepší podmíněný trest, jenže na druhou stranu jsme chtěli během procesu dosáhnout toho, aby jedna z osob nebyla považována za těžce zraněnou. Navíc si stojíme za tím, že pokud by na nádraží byl průvodčí s plácačkou, nehoda by se vůbec nestala,“ zamyslel se obhájce Miroslav Kováč. Během hlavního líčení, které bylo rozděleno do několika dnů, vyslechl soudce několik cestujících, kteří při železniční nehodě utrpěli zranění. Janoušek si na okolnosti srážky dodnes vůbec nepamatuje. Soudce ve zdůvodnění rozsudku zmínil několik faktorů, které měly vliv na vynesený trest. „Během celého líčení strojvedoucí svou vinu nepopíral. Navíc několikrát se omluvil a nad zraněnými projevil upřímnou lítost. Podle zaměstnavatele měl strojvedoucí před nehodou velmi dobrou pracovní morálku. Dopisem se za něj postavila i federace strojvedoucích. Důležitou roli sehrály i znalecké posudky, podle kterých zatáhnutím za rychlobrzdu snížil rychlost ze sedmdesáti kilometrů v hodině na jednačtyřicet. Jinak by následky byly mnohem horší,“ uzavřel soudce.
(Týdeník Frýdecko-Místecko)
Celá zpráva