Malý okruh po Skandinávii

Pridané:	1.8.2010 8:00
Autor:	Jiří Mazal, nick: » Etienne

Malý okruh po Skandinávii Letošního července jsem podnikl dlouho plánovanou cestu do Skandinávie. Jelikož zejména peněz není nazbyt, původní plány počítající s cestou až do Narviku se „smrskly“ na návštěvu hlavních měst tří skandinávských zemí – Kodaně, Stockholmu a Osla.

Vyrazili jsme ve dvou v sobotu 17. července a jízda nabrala nečekaný spád již takřka za humny. Pro cestu do Prahy jsem hodlal využít zvýhodněnou jízdenku z Globusu, která je zpáteční, platí sedm dní, stojí 250 Kč a počáteční a koncovou stanici si cestující určuje sám. Pokladní v Zábřehu na Moravě se na mě obořila, jak jsem si vůbec dovolil vypsat na poukázku výchozí a cílovou stanici, to je přece její úkol. Takto mě však provokovat neměla, nastala ostřejší výměna názorů, ale nakonec jsem se spokojil s tím, že jízdenku vydat uměla a řešení personálních problémů Českých drah, kdy někteří z jejích zaměstnanců stále nechápou pojem „zákaznicky orientovaný přístup“, jsem nechal na jiných.

Další nepříjemné překvapení ovšem na sebe nenechalo dlouho čekat. Po přesunu do České Třebové přijela na náš EC 176 do Hamburku souprava tvořená vozy řad B a Beer. Opravdu reprezentativní vozidla pro mezinárodní EC! Hlavně že místenky byly vzorně vylepeny až do Hamburku. Z chmurných myšlenek, jak takovéto vrakoviště vůbec mohou DB pustit na své území, mě vytrhl průvodčí omlouvaje se za náhradní soupravu, v Praze již má být přistavena ta správná. S půlhodinovým zpožděním po dojezdu v Praze skutečně nacházíme vlak složený z vytoužených vozů řady Bmz. Pak již následovaly jen menší přesuny kvůli místenkám (ty pochopitelně vylepeny nebyly, stačí přeci v náhradní soupravě), a konečně vyrážíme směr Hamburk.

Cestou zpoždění dokonce zkracujeme a v Hamburku vystupujeme z příjemně klimatizované soupravy do horkého odpoledního slunce. Máme necelé dvě hodiny času, vyrážíme tudíž na menší prohlídku města, kde se však konal nějaký maratón a náměstí před radnicí bylo obestavěno tribunami. Ani dopravní terminál nebyl funkční, takže jsem se nemohl pokochat pohledem na zdejší velkokapacitní autobusy se dvěma klouby. Raději se občerstvujeme obligátním bratwurstem a ubíráme se k přistavené soupravě ICE Hamburk – Kodaň. Vlak je tvořen čtyřvozovou dieselovou jednotkou ICE-TD s naklápěním skříně, kterých bylo pro DB vyrobeno dvacet. Více však stály než jezdily, a než je zakoupily Dánské železnice, roky prostály v kopřivách. Nyní jsou nasazovány jednak na ICE Hamburg – Kodaň, jednak na vnitrostátní dánské spoje.

Hamburg Hbf.,ICE-TD do Kodaně, 17.7.2010 © Jiří Mazal

Nastupujeme do slušně zaplněné soupravy, nabízející komfort plně srovnatelný s ostatními vlaky kategorie ICE. Cestujících je však poněkud více než sedadel, místenku nemá skoro nikdo, a tak někteří tráví celou cestu na chodbičce. Vlak zprvu uhání maximální rychlostí 140 km/h po elektrifikované dvoukolejce do Lübecku, následuje jednokolejná neelektrifikovaná trať řídce osídlenou krajinou až do přístavního Puttgardenu. Zde celý vlak spolu s desítkami aut najede do útrob trajektu, aby překonal průliv mezi Německem a Dánskem. Cestující si musí vystoupit a souprava je uzamčena, nikoho však není třeba nutit, téměř všichni se jako kobylky vrhají do početných restaurací a bister na palubě lodi nebo horlivě nakupují v Duty-free shopech. Dánská pevnina je od německé takřka na dohled, provoz lodí je velmi hustý a moře je z obou břehů doslova „posázeno“ větrnými elektrárnami. Po dvaceti minutách plavby jsou všichni vyzváni, aby usedli do vlaku nebo do svých gumokolových miláčků, a sotva se uvelebíme, souprava se spolu s množstvím aut dává do pohybu. Jak na německé, tak na dánské straně nejsou žádná posunovací vozidla užívána, jednotka se pohybuje vlastní silou. Proto jsou zde nasazovány výhradně ucelené jednotky. Po krátkém zastavení v dánském Rødby uháníme rychlostí až 160 km/h do Kodaně. Některé vlaky jezdí z Rødby ve dvojité trakci, aby zvládly i místní frekvenci. Náš hotel Absalon Annex se nachází jen kousek od kodaňského hlavního nádraží, takže znaveni brzy uléháme.

Příští den je na programu prohlídka Kodaně. Překvapující je množství povalujících se opilců, kolem nichž se nachází láhve často kvalitního alkoholu. Některé plavou i v kašnách. Jelikož však byl v noci slyšet ohňostroj, možná se jen něco slavilo až do ranních hodin. V centru Kodaně najdete hned tři královské paláce, z nichž nejkrásnější je nejspíše Rosenborg Slott, ležící uprostřed parku. Za zmínku stojí také ulice Nyhavn vedoucí kolem kanálu plného odstavených lodí. Původně čtvrť červených luceren a laciných hospod pro námořníky byla restaurována a dnes je oblíbeným místem nejen pro turisty. Naopak problém byl nalézt pověstnou Malou mořskou vílu – z vody pouze čouhal billboard, po jehož prostudování jsme se dozvěděli, že víla se nachází na světové výstavě Expo v Šanghaji. Situaci se alespoň snažili zachránit stánkaři, nabízející tři figurky za cenu dvou. Nedaleko se také nachází pevnost Kastellet, dodnes patřící vojsku, s původními kasárenskými budovami a osázená starými děly.

Kodaň hlavní nádraží, 18.7.2010 © Jiří Mazal

Poté jsme se již vrátili na nádraží, odkud nám odjížděl švédský vysokorychlostní vlak X2000 do Stockholmu. Jednotka vyniká především dostatkem prostoru a zajímavým samoobslužným bistroodílem, kde se člověk obslouží zcela sám včetně uvaření kávy a u obsluhy pouze zaplatí. Z projížďky přes Øresunský průliv člověk mnoho nemá – vlak vjede do tunelu, pak chvíli po mostě a za dvacet minut už brzdí ve švédském Malmö C. Zde probíhá úvrať a vlak se dále žene zcela odlišnou švédskou krajinou, zprvu klasicky zemědělskou, ale brzy se objevují smíšené jehličnaté a břízové lesy a množství jezer. Před Stockholmem ještě mineme velký kontejnerový terminál, umístěný v jednom z mořských zálivů, a na čas přijíždíme na moderní stockholmské hlavní nádraží. V hostelu nám nachystali malé překvapení – už na chodbě jsme se museli vyzout s odůvodněním, že se jedná o švédský zvyk. Ne všichni jej však dodržovali a podle toho vypadaly zejména bílé ponožky hostů.

Ve Stockholmu máme necelé dva dny a nejprve se rozhodujeme svézt se lodí na stockholmský ostrov Vaxholm. Hlavní město Švédska a jeho okolí je tvořeno několika tisíci ostrovy a funguje mezi nimi jak řádná lodní doprava, tak spousta výletních plavidel. Mnohé ostrovy jsou také spojeny s pevninou mosty, ale konkrétně z Vaxholmu trvá cesta autobusem přes most po pevnině stejně dlouho jako trajektem. Ve Stockholmu si sice můžete koupit denní síťovou jízdenku za 100 Švédských korun, ale bohužel neplatí na lodě – lístky na ně se kupují přímo na palubě, přičemž pokladna se otevře až po vyplutí a lístky se vybírají při výstupu. Vychutnáváme si hodinovou plavbu po Stockholmu, lodě vyplouvají z přístaviště Strömkajen u hotelu Grand, nejprve minou Staré město a svižně míří ven ze Stockholmu. Okolí města je kopcovité a hustě zalesněné – a ve spoustě zeleně lze spatřit paneláková sídliště či čtvrti rodinných domů. Ostrov Vaxholm vyniká množstvím malebné skandinávské zástavby, tvořené dřevěnými domy, a také mohutnou pevností Kastellet.

Stockholm, muzeum lodi Vasa s viditelnými stěžni, 19.7.2010 © Jiří Mazal

Při zpáteční cestě vystupujeme již v přístavišti Gåshaga, odkud vede příměstská železnice, či spíše „vlakotramvaj“, ke stanici metra Ropsten. Jízdenky kupujeme v automatu a nadáváme na jejich nepraktičnost, jízdenka stojí 30 Švédských korun, ale největší mince má hodnotu jen 10, přičemž automaty bankovky zásadně neberou. Jednokolejná elektrifikovaná trať normálního rozchodu je vedena zcela na samostatném tělese, křížení se silnicemi je zabezpečeno přejezdy se závorami, ve stanici Aga je dokonce nádražní budova a kompletní zázemí, ale provoz je udržován vozidly tramvajového typu. Trať vede roztroušenou zástavbou, před konečnou dokonce ve skalním zářezu a do stanice Ropsten vjíždí po mostě, který je položený mnohem níže než sousední silniční. V Ropstenu potom přestupujeme do metra a vracíme se do centra. Podobných tratí je ve Stockholmu několik, některé jsou vedeny i na úzkém rozchodu.

Samotné okolí stockholmského hlavního nádraží nijak nenadchne – tvoří ho moderna ze 70. let plná nevzhledných betonových budov, my se však ubíráme k nábřeží, odkud pokračujeme podél pobřežní promenády Strandvägen na ostrov Djurgården. Celou cestu nás doprovází tramvajová linka č. 7, kde vedle moderních vozidel jezdí i starší kousky a objevila se i tramvaj pamatující předválečné časy. Djurgården je oblíbeným výletním místem, najdete tu např. zábavní park Tivoli, skanzen, ale také muzeum lodi Vasa, která se potopila hned při spuštění na hladinu roku 1628 a nedávno byla opět vyzdvižena. Srdce Stockholmu – Staré město – se nachází na ostrově Gamla Stan (užívá se též název Stadsholmen), k němuž přiléhají ostrovy Riddarholmen a Helgeandsholmen. Staré město představuje jakousi „zátku“ mezi jezerem Mälaren a Baltským mořem. Nachází se tu parlament, rozlehlá budova Královského paláce a množství malebných uliček starého města, z nichž ta nejužší má pouze lehce přes metr. Po okraji Starého města vede také železniční most, jehož provoz se dá dobře dokumentovat z ostrova Riddarholmen.

Most před Stockholm C, ř.X60, 20.7.2010 © Jiří Mazal

Druhý den našeho pobytu pokračujeme dále v cestě vlakem IC do norského hlavního města Oslo. Vlak je tvořen klasickou soupravou v čele se zdejší typickou lokomotivou řady Rc6 a černě nebo modročerveně zbarvenými vagóny, které mají již na první pohled větší průjezdný profil než naše. Interiér je opět velkoryse dimenzovaný a nabízí dostatek místa. Vlak jede zprvu na jihozápad po stejné trati, jako jsme přijeli z Kodaně, vzápětí se však odpojuje a projíždíme kolem nesčetných švédských jezer zalesněnou krajinou do stanice Laxå, kde se odpojujeme od hlavní trati do Göteborgu. Dále je trať již jednokolejná a čím blíže k hranicím, tím je okolí liduprázdnější. Nejkrásnější partie se nabízí za norskými hranicemi, kdy jsou tamní jezera lemována skalnatými břehy. Pak již vjíždíme do obdělaných nížin v okolí Osla, kde nás uvítá deštivé počasí a menší problémy s hledáním našeho hostelu. K naší radosti je však plno, a tak jsme ubytováni ve vedlejším hotelu, samozřejmě za hostelovou cenu.

Ráno vyrážíme do centra Osla – působí na nás ospalým až provinčním dojmem, kolem hlavní třídy Karl Johans Gate je soustředěna většina důležitých budov a na jejím konci se na návrší nachází Královský palác s nepříliš udržovanou zahradou. O to víc zaujme oblast Akker Brygge – původně přístavní doky, dnes zrekonstruované a doplněné novou bytovou a administrativní výstavbou. Celek působí velice moderně a díky své poloze na břehu Oslofjordu zároveň malebně. Tak trochu mi to připomnělo berlínský Podstamer Platz, byť samozřejmě v menším měřítku. Nedaleko je také umístěno Nobelovo centrum míru, které sídlí v budově bývalé železniční stanice. Původní historické centrum pak naleznete na protějším poloostrově, kde se nachází pevnost Akerhus Slott, obklopená řadou dalších historických budov.

Opera, 21.7.2010 © Jiří Mazal

Celý poloostrov pak obklopují přístavní doky, odkud odplouvají osobní lodě. Zde je také připraven náš trajekt Pearl of Scandinavia do Kodaně. Spíše než trajekt však připomíná luxusní loď, má 11 palub, řadu luxusních restaurací, kde hosty uvádí číšníci, spoustu barů, obrovský Duty-free shop (či spíše supermarket), kino, na horní palubě bazén, vířivky a ke všemu hrála živá hudba. Naše malá kajuta za 126 €, z nejlacinější kategorie na lodi, zahrnuje dvoupatrovou postel a vlastní sociální zařízení. Naše peněženky si mohou maximálně dovolit kávu na horní palubě za zhruba 80 Kč, snídaňovým menu za 145 Dánských korun (asi 500 kč) s klidem pohrdneme. Zajímavé bylo účtování – všechny pokladny na lodi fungovaly v dánských, švédských, norských korunách a Eurech, přičemž zpátky člověk dostal v té měně, ve které platil.

Spolu s většinou cestujících si před vyplutím hledáme místo u zábradlí na horní palubě, odkud se nabízí výhled na nedávno postavenou budovu Opery umístěné z větší části v moři, a z výšky přes 30 metrů pozorujeme hemžení pod námi. Těsně před odplutím přijedou k naší lodi přístavní dělníci na koloběžkách (včetně jedné dělnice) a odpoutávají nás od mola. Inu silná feminizace je tu znát i v tak typicky mužském oboru, byť s lodním lanem ženské kolegyni pomáhá její spolupracovník. Pomalu vyplouváme a čeká nás úžasná plavba po Oslofjordu. kolem nás jdou vidět předměstí Osla, podobně jako ve Stockholmu tvořená většinou lesy, jen paneláky jsou ve větší míře nahrazeny rodinnými domy. Teprve po dvou hodinách plavby vidíme konec fjordu a volné moře. Celou dobu nás věrně doprovází mořští ptáci, kteří plachtí kolem nás téměř na dotek. Na palubě však silně fouká, a tak většina cestujících postupně mizí v útrobách lodi.

Probouzíme se až kolem osmé ráno a vítá nás zamračená a deštivá Kodaň. Øresundský most bohužel nevidíme, protože se nachází dále pod přístavištěm. Z přístaviště sice jezdí zdarma autobusy do centra, ale my se vydáváme na zastávku Nordhavn, která je takřka na dohled. Odtud je to jen kousek do stanice Østerport, kde pořizuji několik snímků. Kodaňské hlavní nádraží totiž mnoho příležitostí k focení nenabízí. Všudypřítomné jsou hlavně typické dánské jednotky s rovným čelem a pryžovým návalkem kolem čela. Existuje jich ovšem značné množství různých řad, včetně verzí elektrických a dieselových, pro vlaky IC a speciální řada je pro spojení přes Øresundský průliv. V Kodani také funguje systém jakéhosi S-bahnu (v dánštině S-tog), charakteristický „baňatými“ elektrickými jednotkami, které jsou v prostoru nad nástupištěm rozšířeny, takže nabízejí opravdu široké lavice k sezení, kde lze usednout v uspořádání 3+3.

Z hlavního nádraží, kde si uschováváme batohy, se vydáváme do ještě neprobádaných částí města. Zajímá nás hlavně Christiania, čtvrť založená Hippies, pověstná svým svérázným životem. Je tvořena ze starých skladišť a nevábných činžáků, které jsou doslova „nastlány“ nejrůznějším harampádím, typické jsou malé dílny prakticky na cokoliv. Místní lidé prodávají turistům hlavně náramky a oblečení a kdo se nebojí, může se tu i napít a najíst za zlomek ceny, která se účtuje jinde v Kodani. Ačkoli tu byly nedávno drogy oficiálně zakázány, na mnoha zdejších obyvatelích lze na první pohled poznat, že si toto nařízení neberou zrovna k srdci. Ostatně nejsem sice znalec, ale jakési cihličky hnědé či zelené barvy nabízené v některých stáncích ve mně vyvolávaly různé asociace, z čehopak asi jsou. V celé oblasti platí striktní zákaz fotografování a nerad bych se střetl kvůli pár snímkům s některým z domorodců.

Pomalu odcházíme zpět na nádraží, odkud nám v 18.42 odjíždí noční vlak do Norimberku. Po uvelebení se v kupé k nám přijde průvodčí s omluvou, že z technických důvodů musíme do vedlejšího vozu, zatímco cestující z vedlejšího vozu půjdou do našeho. Takováto „škatulata“ nejsou s objemnými zavazadly a dětskými kočárky během jízdy nijak příjemná. Následně mě průvodčí upozorňuje, že v Norimberku jsme o půl hodiny dříve oproti jízdnímu řádu. Vychutnáváme si průjezd přes most přes průliv Great Belt u města Ødense, který teprve roku 1997 umožnil spojení pevninského Dánska s jeho hlavním městem bez použití lodí. Jinak je však dánská krajina nudně zemědělská a jdeme brzy spát.

Kodaň, Østerport, jednotka S-Tog SA.8197, 22.7.2010 © Jiří Mazal

Ráno jsme nachystaní o půl hodiny dříve, než je příjezd do Norimberku, jak nám doporučil průvodčí. K našemu překvapení však teprve vjíždíme do Würzburgu a máme půl hodiny zpoždění, tak s nadáváním odcházíme zpátky natáhnout se na naše lehátka. V Norimberku si pak dáváme pořádnou snídani a autobusovým Expressbusem odjíždíme do Prahy. Zprvu jsem nadšen, že sedím hned nad řidičem a mám pěkný výhled, ale jízda autobusem není nic pro mě – pohled na betonový pás před námi mě záhy uspává. V Praze získáváme díky různým objížďkám půlhodinové zpoždění, ale EC Olše, se kterým jsme ani nepočítali, měl zpoždění ještě větší, takže odpoledne dojíždíme domů.

Jiří Mazal

Galéria k článku

Hamburg Hbf.,ICE-TD do Kodaně, 17.7.2010 © Jiří Ma ...	Interiér ICE-TD, bistrovůz, 17.7.2010 © Jiří Mazal	Trajekt Prins Richard, 17.7.2010 © Jiří Mazal
Trajekt Prins Richard, 17.7.2010 © Jiří Mazal	Trajekt Prins Richard, 17.7.2010 © Jiří Mazal	Trajekt Prins Richard, 17.7.2010 © Jiří Mazal
Plavba Puttgarden-Rødby, větrné elektrárny, 1 ...	Kodaň, Náměstí Nytorv, 18.7.2010 © Jiří Mazal	Kodaň, Náměstí Nytorv, kašna Dobročinnosti a poval ...

nasledujúce obrázky »

Diskusia

Pozn.: Názory diskutujúcich sa nemusia zhodovať s názormi VLAKY.NET.

Ak chceš pridať diskusný príspevok, musíš byť prihlásený.

» Pridaj diskusný príspevok s obrázkom

» LukášU

Príspevky: 36 13.8.2010 21:46

RE: Malý okruh po Skandinávii

Já zítra vyrážím na Norsko,Švédsko a Finsko.Naprostá většina vlakem,jedenkrát přelet letadlem a jedna loď.Jak idiot jsem zkoumal cestu bez IR,ale nepochodil jsem.Našel jsem třeba minipris do Trondheimu,ale už z Trondheimu ne.Nebo zase návazné letadlo bylo drahé,když bylo levné,tak zase vlak před tím neměl už levná místa.Takže mám IR,rezervace,vouchery do hotelů a zítra to vypukne.Tyhle nabídky jsou super,ale do jednoho místa a stejnou cestou zpátky a to není moje kafe.

Odkaz na príspevok:

» České_dráhy

Príspevky: 583 12.8.2010 22:50

RE: Malý okruh po Skandinávii

SZKV : pravda, přes Tarvisio jedou do Italska z Rakous dva vlaky, věčná škoda, že tam nejezdí nějaká 5047 v návaznosti na osobáky, ale existuje spojení přes Brenner, dokonce přes Mnichov je to časově nejkratší ... což je zase důsledek zoufalého spojení Praha - Linz Hbf ... (6 párů vlaků) je 20 let po pádu železné opony tragické ...
Autobusy Klagenfurt / Villach - Udine nejsou přípojově dostupné ...

Odkaz na príspevok:

» SZKV

Príspevky: 1 803 7.8.2010 21:54

RE: Malý okruh po Skandinávii

Když se na to totiž podíváme ekonomicky (k čemuž mám jako ekonom veřejného sektoru nejblíž), tak loterie zavedly letecké společnosti proto, že měly "eso v rukávu" v podobě rychlosti, čemuž žádný jiný dopravní prostředek nemůže konkurovat. Loterie je totiž ve své podstatě reklamní akce a na ekonomické úspěšnosti záleží, jestli a) stahneme náklady na absolutní minimum a obsadíme všechna místa (jako činí Ryanair, u železnice si neumím představit, resp. vznikne socka á la ČD), nebo b) kolik prodáme míst za plnou cenu- a tady nemají aerolinky z principu problém: vždy se najde dost lidí, kteří potebují být zítra třeba v Londýně nebo Paříži.
Tím low-costy vytlačily železnice z dlouhých relací nad řekněme 1000 km, což odnesly zejména noční vlaky, jejichž éra se chýlí nezadržitelně ke konci. Železnici zbyl tedy trh v dopravě na kratší vzdálenosti. A tady udělaly dráhy to nejhorší, co mohly- namísto, aby vsadily na vlastní devizy, tedy síťový efekt a cestovní komfort vějířem slev pro každého (byť samozřejmě ne tak extrémních, jako loterie) a zejména snížením dosažitelné cenové hladiny pro každého cestujícího, tupě okopírovaly aerolinky a teď spojené modré gumy sklízí trpké plody tohoto rozhodnutí. Se snižující se životní úrovní na západě totiž mají pořád větší problém obsadit ona "neloterijní" místa. Na západě totiž lidi znají hodnotu peněz a v řadě případů to berou opravdu jako loterii- když je kontingent vyprodaný, buď se poohlédnou po letence (proto se dá třeba i Hamburku do Kodaně letět), v některých případech po autobusech a co hlavně- auto má každý a jeho provoz je tam podobně drahý jako u nás. A NRT tarif spolu s "obyčejným jízdným" je drahý i pro místní, přičemž dráha (nepoužívá-li VRT) nemá oproti autu mnoho co nabídnout. Jediné země, kde byli odpovědní dostatečně moudří, že se do tohoto bludného kruhu nedostali, jsou Švýcarsko a Holandsko- ne nadarmo ani v jedné z těhle zemí není vnitrostátní loterie, zato je široká nabídka slev na síťové bázi. Fakticky se jim povedlo své země regionalizovat (regionální dopravě se dobře daří všude) a výsledkem je vskvétající železnice. A další výjimkou je Španělsko, kde sice mají výhradně loterie (a měli i v dobách, kdy o tom na zbytku kontinentu ani neuvažovali), ale už od pádu Franka v 70. letech začali intenzivně zvyšovat cestovní rychlost (AVE Talgo) a hlavně komfort, jinde v Evropě nevídaný. Takže pak může jejich šéfstvo vypouštět takové slogany, jako "Vlaky jsou pro lidi, co na to mají- chudí ať jedou autobusem". Tohle ovšem vyplývá z jejich hodně speciálních podmínek a na kontinent je to nepřevoditelné.
Tolik snad k loteriím, omlouvám se za plevelení diskuze, i když myslím, že to je k věci- celá akce, popsaná v článku je na loteriích založená a jinak by ji autor nejspíš nerealizoval.

Odkaz na príspevok:

» SZKV

Príspevky: 1 803 7.8.2010 21:35

RE: Malý okruh po Skandinávii

Salubia: Jasně, však taky o tom Bulharsku dost uvažuju, byť až příští rok. Ono to má řadu výhod a netřeba se omezovat na sezónu a levné letenky. CityStar se dá sehnat za nějakých 2500 Kč (ono to stejně jnudy než přes Bělehrad nebude), lůžko z Vídně je sice letos dost opruzné (ojeté WLAB ex-DR v podání BDŽ), ale v příštím grafikonu bude lépe- podle maďarských zdrojů by v příštím GVD měli tenhle kurs provozovat ÖBB svými lůžky z 50. let (jezdí Curych- Praha), které i přes své stáří patří k tomu nejluxusnějšímu, co na evropských kolejích jezdí. Cena by měla být stejná jako letos do Bělehradu- 22 eur, možná o pár eur víc. Tedy polovičku toho, co dnes v relaci Praha- Curych a ještě navíc jízdní doba přes 24 hodin. A Desira už mají BDŽ taky, v množství větším, než malém a když k tomu připočteme, že při tamních cenách se dají lístky kupovat operativně na místě, v případě potřeby doplatit 1. třídu, ještě se u toho dosyta (a dobře) najíst a to vše zhruba za 1/3- 1/2 nákladů na Skandinávskou akci poloviční délky, tak není celkem co řešit. Totéž platí i pro Černou Horu nebo Bosnu a svezení krásně rekonstruovanými vozy ŽCG od Končara do Baru bych bral všemi deseti- jen škoda, že ten vlak jezdí v takové poloze, že sehnat na takovou cestu společníky je dost problematické.
S těmi loteriemi západním směrem je to tak, že po 20-ti letech intenzivního cestování mi cosi berou. Loterie totiž ruší ten základní důvod, proč jsem na západ vždycky jezdil: že veřejná doprava (a železnice zejména) není žádná socka jako u nás, ale preferovaný způsob dopravy s budoucností. A to cestování nejkratší cestou z bodu A do bodu B pěti vlaky nenaplní, byť všechny vlaky, o nichž je v tomto reportu řeč jsou samy o sobě nádherné a hned bych se všemi svezl. Ale naštěstí totéž, co jsem vždycky miloval ve švédské dopravě (pomalý konzervativní vývoj s důrazem na komfort pro cestující, dokonale vyřešené přestupní vazby apod.) se dá dnes už v modifikované podobě vychutnat v Maďarsku...
Mnohem horší je na loteriích jiná věc a to jejich vliv na železnici jako takovou. Je sice hezké, že mi Etienne nebere Interrail, nicméně hlavní výhoda této jízdenky vždy spočívala v síťovém efektu, kterým železnice disponovala celých uplynulých 150 let. A ten se právě vytrácí- pokud mám z Itálie do Rakouska pouhé 2 vlaky, kde je navíc k IR dost mastný příplatek, tak už je takový bilet opravdu celkem na nic. Když srovnáme jízdní řády řekněme v "dlouhém grafikonu" 2001/2 a dneškem, úpadek je jasně vidět a to celoplošně- dnes už bych tehdejší akce neudělal ani v případě, že bych předtím vyhrál ve Sportce hlavní cenu.

Odkaz na príspevok:

» Salubia

Príspevky: 76 7.8.2010 18:51

RE: Malý okruh po Skandinávii

Do toho Holandska asi 3 týdny, Burgas převčírem na 18.9....

Odkaz na príspevok:

» České_dráhy

Príspevky: 583 6.8.2010 21:18

RE: Malý okruh po Skandinávii

Salubia : a s jakým časovým předstihem jste si pořizoval letenky do toho Burgasu, resp. do Holandska ... Určitě ne 14 dní před odjezdem ...

Odkaz na príspevok:

» Salubia

Príspevky: 76 6.8.2010 19:14

RE: Malý okruh po Skandinávii

SZKV: Myslím, že to vidíte mco černě, i když je na tom vašem přístupu mnoho pravdy.
Je třeba brát to co zrovna je a k čemu mám zdroje. Podívete, já třeba zrovna teď chystám zářijový odpočinek s děvčaty v Bulharsku. Letenky jsem koupil jednosměrný za pětikilo do Burgasu. Ubytování tam neřeším, jelikož je všude hromada volných kapacit. Doprava po BDŽ za vnitrojízdenky (IR ani Balkan flexipass neprojezdíme). Zpátky vlaky přes JŽ a MÁV na úsekovky a na ČD jsem koupil elfíka v Kauflandu při běžným týdenním rodinným nákupu. V práci pak poukázku zhmotním na SONE+. Jednoduchý, rychlý a nemusím tomu obětovat víc času než je nutný. Jen si vyjedu vnitrospoje BDŽ,a bych věděl kdy kam na kterou lokálku odbočit.

Před týdnem jsem např. skončit v práci noční, v 10,00 nastupoval na Ruzyni do letadla (za 604 Kč) a ve 13,30 již měl koupenou celodenní síťovku na rotterdamskou MHD a až do večera se věnovat tramvajím a metru RAT. Jediný co nevyšlo byla snídaně v hotelu, ale těch pár euro neřeším.
Svět se zmenšil.

Odkaz na príspevok:

» Busman

Príspevky: 193 6.8.2010 15:05

RE: Malý okruh po Skandinávii

SZKV: Je to celé o přístupu- kdo je otpimista, může se radovat: takhle výhodně, jako jsou ty nejnižší loterijní ceny se vskutku nikdy dříve necestovalo. Ovšem kdo je pesimista, jako já...

Moc pravých pesimistů není, protože "pořádný poctivý pesimista se s tím nesere a prostě si hodí mašli": Béla Tarr, maďarský filmový režisér

Odkaz na príspevok:

» SZKV

Príspevky: 1 803 6.8.2010 12:43

RE: Malý okruh po Skandinávii

Etienne: To máš samozřejmě pravdu, akorát je zarážející, že v "předloterijní době" se dalo i do těhle zemí cestovat za méně peněz, než teď. Je fakt, že to bylo dáno i tím, že nás brali za východní svoloč, takže ten IR a Eurodomino u nás stálo o 25% míň, ale i tak to bylo v základní ceně levnější. A hlavně byly různé Citystary a co je nejdůležitější- vždycky měli v těhle zemích systém slev, základní cenu totiž lidi nechtěli platit ani tehdy ani dnes. Prostě procento lidí, ochotných platit plnou cenu se příliš nemění a těm ostatním je nutné zajistit systém slev. Dnes jsou to loterie, zatímco dříve různé zpáteční slevy, "first/last moment", síťové jízdenky apod. A třeba měsíční síťová jízdenka na celé Švédsko (podobně jako ve Švýcarsku na vše, co se hýbe) stála v 90. letech necelých 2000 SEK. Dnes neexistuje...
Fakticky mi na těch loteriích vadí jediný drobný detail, s nímž přišly až low-costové aerolinie- kouzelné slovíčko "ab" (od). Zatímco dřív jsi prostě věděl, že když si lístek koupíš nejpozději 60 dní před odjezdem, dostaneš např. 50% slevu (a mohl jsi s tím počítat a dělat si plány), dnes si koupíš jednu loterii výhodně a pak nezbývá než se modlit, aby byla ještě i loterie na předchozí a následující vlak.
Je to celé o přístupu- kdo je otpimista, může se radovat: takhle výhodně, jako jsou ty nejnižší loterijní ceny se vskutku nikdy dříve necestovalo. Ovšem kdo je pesimista, jako já, počítá vždy s nejhorší variantou a ta je dnes nesrovnatelně dražší, než bývala- loterie totiž obvykle žádné "bis" (maximální cena, že dražší už to nebude) nemají, resp. maximum je plné základní jízdné těch drah- a na to má u nás málokdo.
A tohle se netýká ani zdaleka jen drah- dám (poslední) příklad. Představ si, že pravidelně nakupuješ nějaké sušenky, co v Albertu stojí 16 Kč a v Bile 14 Kč. Logicky půjdeš do Bily, protože nechceš platit víc. A teď vymyslí v Albertu akci, že do vyprodání zásob něco dají za 12 Kč. Takže když jsi optimista, půjdeš do Alberta, protože počítáš, že budeš mít štěstí a ušetříš. Já se štěstím nepočítám (nikdy nic jsem v životě nevyhrál a ani ty drážní loterie se nikdy nepovedly- buď byla cesta hnusná, nebo jsem nemohl jet a prachy propadly), tudíž s touhle komponentou nepočítám a v tom případě je to pak drahé- převedeno zpátky na koleje to znamená, že na některé západní země prostě nemám. Ještě že jsou jiné (rovněž bohaté) západní země, kde se člověk bez loterií obejde- mám na mysli Německo (regionální doprava) nebo Švýcarsko s Holandskem (síťové jízdenky) a třeba belgický karnet na 10 jízd taky není k zahození. Jen škoda, že slev tohoto typu ubývá...

Odkaz na príspevok:

» Etienne

Príspevky: 307 6.8.2010 10:55

RE: Malý okruh po Skandinávii

SZKV: ono to jde jinde bez loterií hlavně proto, že ceny jejich obyčejných jízdenek jsou v pro nás přijatelné úrovni, což se o Německu, Francii, Rakousku či Skandinávii vůbec říci skutečně nedá

Odkaz na príspevok:

nasledujúce príspevky »

Naši partneri

Zaujímavé odkazy

VLAKY.NET Klub

Poloha vlakov

Aktuality

VLAKY.NET TV

Fórum

Novinky na ŽELPAGE.CZ

Galérie

Kalendár

Partnerské stránky

Malý okruh po Skandinávii

Galéria k článku

Diskusia