O dobře hlídané mašince a bitvě na nádraží

5.4.2009 14:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

O dobře hlídané mašince a bitvě na nádraží

Člověk se vydá fotit lokomotivy a skončí přímo na nádraží uprostřed regulérní bitvy občanstva s policií. I tak může vypadat první opravdu jarní den na Hané, která všeobecně slyne obyvatelstvem bodrým a přívětivým. Takže místo jediné původně plánované reportáže z už tradičního předvelikonočního "kontrolního dne" v Olomouci a Přerově mám pro vás zprávy dvě, dobrou a špatnou. Napřed ta špatná...

 

 


Ale po pořádku. Už potřetí jsme se takto včera setkali s kmotrem v Olomouci, abychom společně fotograficky zachytili provoz na tamním hlavním nádraží a také vozidla v místním depu. Tentokrát to nevyšlo zrovna na Bílou sobotu, ale o tom až v samostatné reportáži, která bude v roli oné dobré zprávy teprve následovat. Dalším bodem našeho zájmu se stala železniční stanice Přerov a tamní DPOV. Nejeli jsme tam bez vědomosti, že naše snaha může kolidovat s jistou demonstrací, která nemohla být v našem demokratickém státě zakázána, jak o tom už předem informovala média.


Pod ochranou policie jsme byli už v Olomouci © PhDr. Zbyněk Zlinský

Město Přerov dokonce na svých stránkách varovalo veřejnost vzhledem k možným rizikům, aby se co nejvíce omezily možné škody na životě, zdraví a majetku občanů, jak praví vydané oznámení. Nicméně nepředpokládali jsme, že bychom byli při svém nevinném počínání omezováni či dokonce ohrožováni jinak, než bedlivým a dokonce možná trochu přehnaným dohledem policejních složek státních i městských nad dodržováním pořádku v samotné železniční stanici. Zpočátku se to tak do jisté míry jevilo, i když hojně přítomní policisté byli zjevně úkolováni k něčemu jinému, než třeba bránění vstupu nepovolaných osob do kolejiště.


Střežený prostor na prvním nástupišti © PhDr. Zbyněk Zlinský

Některé prostory na prvním nástupišti byly ohrazeny policejní páskou a příslušně hlídány, zjevně s cílem zabránit průniku kohokoliv do přilehlých oblastí obývaných občany nazývanými dnes všelikými umnými názvy, jimž jsme kdysi dávno říkali Cikáni. (V té souvislosti mne napadá, zda by se nemělo dobově přejmenovat též populární operetní dílko Johanna Strausse o jistém baronovi.) První nástupiště poskytovalo přehlídku služebních uniforem různých střihů, ale barvy jednotné – černé. Podobně barevně laděných cestujících tam zas nebylo tolik, kolik jsme jich čekali. Ostatně příslušnice městské policie kamerou zaznamenávala každého, naprosto demokraticky bez ohledu na barvu pleti či odění.


Horlivá kameramanka městské policie © PhDr. Zbyněk Zlinský

Něco podobného zřejmě prováděla i posádka policejního vrtulníku, který hřměl neustále (krom doby, kdy si odletěl pro další dávku paliva za peníze daňových poplatníků) nad nádražím. Přítomní služební psi ani nenatáčeli, ani nehřměli, jen tak s vyplazenými jazyky (už bylo opravdu horko) popocházeli či polehávali. No a ostatní policisté, kterým jsem jejich odění a výzbroj v tom téměř letním poledni opravdu nezáviděl, jen tak „byli, aby byli, kdyby něco“. Vzdor tomu všemu jsme se s kmotrem věnovali realizaci svých plánů. A když bylo splněno, vyvstala otázka co dál.


Odmakáno. Pohled na DPOV © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nakonec to dopadlo tak, že se můj přítel u vědomí toho, že je živitelem rodiny, vydal zpět do jejího lůna, kdežto já, už jen státní pokladnu zatěžující důchodce, vyšel do ulic, abych nasál jejich atmosféru. Nebyla to jen obecná zvědavost, řekl jsem si, že by nebylo špatné vyfotit si za pěkného počasí pomníkovou minisoupravu „kafemlejnku“ 310.0102 a služebáku D 6-0058, který péčí nadace Okřídlené kolo zajisté vkusně zdobí parčík před nádražím. Jenže jsem tak nějak nepředpokládal, že i tento objekt bude střežen příslušníky bezpečnostních složek dvounohými i čtyřnohými. Ale byl.


310.0102 a její ochránci © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zřejmě naštěstí, protože jinak by mohl doznat úhony a mnozí kritici onoho kontroverzního počinu zmíněné nadace, který do vystavovatelného stavu nově uvedenou mašinku vytrhl z bezpečí Železničního muzea v Lužné u Rakovníka a vydal všanc ohrožení vandalstvím (a povětrností), by mohli říkat, že došlo na jejich slova. I když oni měli na mysli spíš pokoušení příslušníků výše zmíněného etnika, než úhonu vzniklou z příčin zcela jiných, nicméně zase v souvislosti s ním. (Kritici ovšem měli na zřeteli také ohrožení na pomník postavených vozidel nenechavými taképřáteli železnice.)


310.0102 ještě v bezpeční muzea v Lužné u Rakovníka dne 26.6.2004 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem se ujistil, že „kafemlejnek“ je v bezpečí, jal jsem se zkoumat a zachycovat dění před nádražím, kde na demonstranty, tísnícími se u hlavního vchodu do staniční budovy, zprvu hráli výraznou přesilovku policisté ozbrojení prostředky k dosažení účelu zákroku či jen svými ústy (mám na mysli členy antikonfliktního týmu), zástupci médií a místní čumilové. Opodál od nádraží byla k vidění připravená těžká technika i jízdní policie, řada uliček vedoucích do problémové oblasti byla zablokována, po ulici před nádražím projížděla policejní i hasičská vozidla a nad tím vším burácel vrtulník.


Neúnavná helikoptéra nad nádražím © PhDr. Zbyněk Zlinský

Asi čtvrt hodiny po hodině patnácté se počáteční idylka začala dramatizovat. Před nádražím se začal formovat průvod a na opačném konci Husovy ulice vytáhli těžkooděnci proti hrstce (snad) antifašistů. Poté se masy právě tím směrem pohnuly, aby se po několika desítkách metrů, právě tak kus za oním železničním pomníkem, zarazily. Na dlouho. Další děj jsem už nezkoumal a vrátil se na nádraží, oddechnout si na kraji DPOV pohledem na jeho kolejiště a provoz ve stanici. Krátce před příjezdem expresu „Velehrad“, který mne měl odvézt, jsem ještě jednou vyšel před nádraží, V té době jsem netušil, že ve vzdálenějších ulicích proběhly nějaké střety.


Policejní zátaras podjezdu u nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Já jsem na nedalekém autobusovém nádraží viděl shluk lidstva ozbrojeného i bezbranného. Pak se ti druzí začali zjevně snažit svůj handicap vyrovnat a začali sbírat kameny a jiné volně uchopitelné předměty. Následovaly rány dělobuchů a masový úprk na nádraží. Tam bylo v kolejišti projektilů pochopitelně dostatek, a tak přítomní cestující, železničáři a nečetní (nějak se k tomu nepropracovala ani žádná televize) zástupci médií mohli sledovat, kterak se naše zásahová jednotka naučila u starých Římanů vytvořit s pomocí štítů „želvu“. Krupobití kamení dopadajícího na plast ukončily výbuchy dělobuchů dopadajících do kolejiště.


Bitevní vřava u 2. nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Taktak se mi podařilo zaslechnout hlášení, že můj spoj přijede mimořádně ke čtvrtému nástupišti. Nic jiného pracovníkům Českých drah nezbylo – na původním nástupišti druhém právě zuřila bitva. A já jsem, jsa na nástupišti prvním, musel před zraky mnohých policistů vkročit do kolejiště, abych se k vlaku dostal. Cestou jsem potkal čtveřici cizinců vzhledu zjevně neevropského, kteří (asi mají životní zkušenosti) spořádaně opouštěli se svými zavazadly rizikový prostor. Ještě před odjezdem jsem mohl sledovat vyklízení kolejiště – i návrat demonstrantů, kteří se rozprchli do lokality za nádražím.


Těžkooděnci čistí 4. nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Kupodivu žádný z nich nevyužil služeb mého spoje (jak jsem se obával). Ale nevyužil jich skoro nikdo další, takže jsem se vezl v poloprázdném vagónu. Díval se do sluncem ozářené pomoravské nížiny a měl hodně námětů k přemýšlení. Třeba o naší (tak zvané) demokracii, policii, která (tak zvaně) pomáhá a chrání, lidech, kteří (tak zvaně) svobodně vyjadřují své názory... Nevymyslel jsem pochopitelně nic, ale napadlo mne pár otázek.


Co chtějí takoví lidé? © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nejsou ti demonstranti „politickou skupinou, která má právo vyjádřit svůj názor“ asi tak stejně jako jsou chuligáni (už nejen) na stadionech „sportovními fanoušky“? Byla policejní strategie, která se pokoušela vytlačit rozvášněný dav z města právě do nádraží s rušným provozem, opravdu ta pravá? Jak dlouho se bude vyjednávat, potlačovat a následně odstraňovat následky podobných konfliktů, jimž by bylo možno zabránit už před jejich vznikem? A nakonec: Je pomník před přerovským nádražím opravdu to pravé místo pro docela unikátní historické vozidlo a jsou prostředky shromážděné nadací Okřídlené kolo vynakládány účelně?


Bude se tento pohled zase opakovat? © PhDr. Zbyněk Zlinský

Závěrečná poznámka:

V textu této reportáže, která sice vznikla jako vedlejší produkt snahy o něco úplně jiného, jsem se omezil jen na letmý popis dějů, které jsem mohl sám sledovat. Co jsem viděl, to ukazují lépe připojené fotografie a jejich popisky, co jsem neviděl, o tom široce informovala média a některé jejich zprávy najdete v odkazech.


I ty koně nad tím kroutí hlavou... © PhDr. Zbyněk Zlinský

Prameny a odkazy:
  1. Město Přerov (oficiální stránky)
  2. Policie při demonstraci v Přerově zadržela tři desítky radikálů (České noviny.cz)
  3. Ultrapravicoví radikálové zaútočili v Přerově na antifašisty i na policii (Novinky.cz)
  4. Neonacisté vytáhli na policisty v Přerově zbraně a hrozili bitkami (iDNES.cz)
  5. 310.0 (Internetový technický magazín – železnice)
  6. Nadace Okřídlené kolo (dočasná domovská stránka)

Titulní snímek: Těžkooděnci na 4. nástupišti přerovského nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy