Jarní Švýcarsko 2018

» Návrat

Pridané: 6.10.2018 8:00
Autor: Pavel Stejskal, nick: » Past

Jarní Švýcarsko 2018 Už řadu let říkám, že v termínech leden až březen do ciziny jezdit nebudu. Ale příjemné měsíce každého roku utečou jako voda a na konci podzimu přemýšlím, jak ještě využít alespoň některou z neprojetých volných jízdenek FIP. Také v listopadu minulého roku vyvstala tato otázka a já navzdory letitému předsevzetí jsem opět vzal volné jízdenky, nyní do Švýcarska.

Mířil jsem na tratě ve francouzských kantonech. Ubytování jsem pro sebe a manželku našel v Lausanne v hotelu opodál centra. Rozhodovala cena, vždyť turistovi  stačí střecha nad hlavou, postel a sprcha. Termín jsem zvolil na polovinu března, kdy by počasí již mohlo být jarní.


V sobotu 10.března jsme tedy přes Vídeň vyrazili do Švýcarska. Moje focení tohoto výletu vlastně začalo již v Břeclavi. Zde v kusé koleji u 2. nástupiště stál odstavený motorový vůz M 262.1117, patřící KŽC, který zde nocoval po nějaké akci. I když už se dost setmělo, pořídil jsem několik skoro nočních snímků. Ještě jsem stihl vyfotit Tauruse 1216.229 a lokomotivu MRCE 189.844. Další focení bylo ještě před odjezdem z Vídně na hlavním nádražím před odjezdem našeho vlaku do Zurichu. V neděli 11.března jsme vystoupili z nočního rychlíku v Sargansu, kde jsme přestoupili do rychlíku do Churu. Odtud jsme pak pokračovali vlakem RhB do Disentisu. Jeli jsme novým vozem RhB s pohodlnými sedadly. Za oknem bylo přesně takové počasí, které jsem před odjezdem z domova našel na internetových stránkách. Tentokrát jsem hledal na těch, o kterých každý tvrdí, že jsou nejpřesnější - na "Norech". Ti předpověděli, shodně i se švýcarskými a německými, že neděle bude deštivá, na horách bude sněžit.

Další dny byly velice optimistické, v pondělí mělo být ještě proměnlivo, ale další dny již slunečno. To dávalo naději, že se tentokrát výlet do Švýcarska, co se týče počasí povede. A tak jsme uháněli vlakem zasněženou krajinou do Disentisu. Všude bylo dost sněhu, bylo vidět, že tato právě končící zima byla alespoň ve Švýcarsku bohatá na sníh. V Disentisu jsme přestoupili do vlaku MGB, který nás dovezl až do Andermattu. Cestou jsme však zůstali stát dobrou čtvrt hodinu v jedné ze stanic a čekali na opožděný proti vlak od Andermattu. Tak se stalo, že jsme přijeli do Andermattu opožděni. Nám to nevadilo, měli jsme dostatek času. Prohlédli jsme si centrum tohoto horského města, ale zpět na nádraží nás zahnal poměrně vydatný déšť. Protože jsem chtěl vyfotit jediný zimní Glacier Expres, vyjeli jsme vlakem do stanice Nächten, kde nepršelo, ale sněžilo. Vykročili jsme po upravené stezce pro turisty i sáňkaře pod stanici. Glacier nečekal a za chvilku již stoupal od Andermattu.


11.03.2018 – Nätchen, Glacier Express z Zermattu do St.Moritz
© Pavel Stejskal

Stihl jsem jej vyfotit a pak jsme se odebrali do nedaleké stanice lanové dráhy. Měli jsme na náš vlak zpět do Andermattu hodinu čas a tak jsme jej využili nad chutnou kávou v místní restauraci s příjemnou obsluhou. Po hodině jsme pak opustili Nächten. V Andermattu jsme už jen přestoupili a pokračovali do Brigu. Cestou pršelo, ale turistům ani lyžařům to příliš nevadilo. Než jsme dojeli do Brigu, vlak se zcela naplnil. V Brigu jsme jen za slušného deště přeběhli do vlaku, kterým jsme se již přepravili do Lausanne. Podle navigace jsme od vlakového nádraží vyrazili k našemu ubytování, Hotelu du Marche. Cesta pěšky nám trvala asi 20 minut, hotel jsme právě díky navigaci našli poměrně snadno. V recepci jsme se domluvili s mladou sympatickou recepční, ačkoliv já nezvládám francouzštinu, a slečna zase němčinu. Kde nestačila slova, byla domluva posunky, případně mými chabými znalostmi několika anglických slovíček.

Kromě magnetické karty jako klíče k pokoji jsme dostali průvodce městem s mapkami města i hromadné dopravy, kam nám slečna zakreslila nejbližší zastávku autobusů a metra. Kromě tohoto jsme dostali volnou jízdenku na zdejší MHD, která nám platila po celou dobu našeho pobytu a byla v ceně ubytování. Vyjeli jsme výtahem do 4. patra, otevřeli si pokoj a ubytovali se. Součástí pokoje byl i kuchyňský kout se sporákem, lednicí a v lince bylo potřebné nádobí na vaření. Heslo na wifi fungovalo také a tak snad drobnou chybou, byla jen společná toaleta a sprcha na chodbě. Po cestě jsme se umyli a uvařili z našich zásob večeři. Já pak naladil počítač a zkoumal počasí, jak na švýcarských webech, tak i na vychválených "Norech". Všechny weby prognózovali na pondělí přeháňky a na horách i chumelení. Druhý den se ukázalo, že předpovědi opravdu nelhaly, ale na večer se mělo počasí zlepšit a další den i Norové předpokládali, že bude polojasno a docela teplo.


12.03.2018 – Lausanne, Ženevské jezero pod zachmuřeným nebem
© Pavel Stejskal

Nás ale čekalo pondělí a protože počasí bylo opravdu škaredé, naplánoval jsem projetí několika tratí, které ve Švýcarsku ještě projeté nemám. Hlavně mě lákala trať St.Maurice – St.Gingolph, končící na francouzských hranicích. První zastávkou však bylo malé nádraží Bex, kde jsem stihl vyfotografovat úzkokolejné vlaky, které jezdí do Villars-sur-Ollon. Trať zde začíná a končí před nádražím SBB přímo na ulici. Zde jsem vyfotil 2 dvojdílné jednotky TPC Beh 4/8 čísel 91 a 93. Za nádražím jsem na vlečce nějakých skladů spatřil malou motorovou lokomotivy typu Köf. Vydal jsem se ji alespoň přes plot vyfotit, což se povedlo. Lokomotivu vyrobili v Německu v roce 1959. Patří firmě Febex a nese řadu Tem 2/2 a nové označení je 237.959. Hodina, kterou jsme zde měli vyčleněnou, uběhla a my přejeli do St.Maurice, odkud vychází trať do St.Gingolph. Také zde jsme měli chvíli času, než od Brigu přijel náš vlak, čas jsem strávil fotografováním. Pak přijel náš vlak, my nastoupili.

Čas odjezdu uplynul, minuty naskakovaly a my stále stáli na místě. Pak vlakový rozhlas začal něco říkal ve francouzštině, z čehož jsem vyrozuměl, že tento vlak má poruchu. Všichni cestující se zvedli a odešli na další nástupiště, my tedy šli za nimi. Asi za 10 minut přijela další jednotka, která však nejela do St.Gingolphu, ale jen do Monthey. Náš vlak do St.Gingolphu byl zrušen a my tedy přejeli jen do Monthey. Zde jsem stihl vyfotit odjíždějící nákladní vlak s malou lokomotivou SBB 923.021, která zde před tím zřejmě obsloužila několik vleček. V Monthey jsou nádraží hned dvě. Jedno je SBB, kam jsme přijeli, druhé, úzkokolejné a hlavové, je od prvního vzdálené asi 500 metrů. Sem zajíždějí vlaky z Aigle a Champéry. Tuto trať jsem projel asi před dvěma roky, za podobného počasí jako panovalo nyní. Protože další vlak do St.Gingolphu jel až za půlhodinu, vydali jsme se na prohlídku tohoto nádraží. Na malém nádraží však nebyl žádný vlak, a tak jsme se vrátili na nádraží SBB. Dalším vlakem jsme tedy přejeli do St.Gingolphu.


12.03.2018 – St.Gingolph, jednotka SBB na konečné © Pavel Stejskal

Zde vlaky SBB končí, konečnou je pouhá zastávka těsně před hranicí s Francií. Koleje sice vedou dále, ale nejsou pojížděné, na hranici končí i trolejové vedení. Měli jsme necelou hodinu čas, k Ženevskému jezeru to bylo od zastávky několik desítek metrů. Pro zajímavost jsem zašel k přístavnímu molu, zda zde nepopluje nějaká loď, ale v zimě sem nepluje nic. Naproti přístavu na druhé straně jezera bylo město Vevey. Tak jsme se nakonec vlakem vrátili do St.Maurice a odtud jsme přejeli do Vevey, na které jsme koukali z nábřeží ve St.Gingolphu. Já jsem zde vyfotil několik vozidel úzkokolejné dráhy do Les Pléiades. Počasí se dokonce umoudřilo a na chvíli vylezlo i sluníčko. Když jsme přijeli do Lausanne, vyzkoušeli jsme také jízdu zdejším metrem. Sjeli jsme z vlakového nádraží do stanice Ouchy-Olympique, k Ženevskému jezeru. Prošli jsme se po nábřeží a okolo přístavu. Od jezera foukalo a opět začalo poprchávat. Vydali jsme se zpět k metru a vyjeli na zastávku Riponne-Maurice Béjart blízko našeho hotelu.

Na hotel jsme ale nešli. Vydali jsme se navštívit katedrálu Notre-Dame. Impozantní stavba, do které byl volný vstup. Prohlédli jsme si kostel s pěknými vitrážemi v oknech a s hrobkami katolických kanovníků. V přilehlém infostánku měli i turistické razítko, na které jsem byl upozorněn už v informačním centru u zastávky metra v Ouchy-Olympique. Po prohlídce jsme navštívili supermarket, abychom doplnili naše zásoby a odebrali se do našeho hotelu. Při pohledu do počítače jsem zjistil, že předpověď počasí se během dne značně změnila opět k horšímu a také v úterý bude nevlídno, má pršet, ve vyšších polohách má zase sněžit. Nezbylo, než naplánovat další projíždění drah, které jsem doposud nenavštívil. Ráno bylo opravdu nevlídné, v noci docela vydatně lilo. Na nádraží jsem chvilku fotil, potěšila mě hlavně lokomotiva 460.080, která byla v reklamním nátěru obchodního řetězce Migros. Pak jsme vlakem přejeli do Yverdonu. Odtud vede úzkokolejná trať do Ste-Croix.


13.03.2018 – Yverdon-les-Bains, Jednotka SBB ICN RABDe 500.021
© Pavel Stejskal

Vlak nám jel za několik minut, stihl jsem vyfotit příjezd elektrické jednotky ABe 2/6-2001 společnosti Travis, která zde zajišťuje provoz. I když náš vlak byl označen očkem, což znamená, že je bez vlakové čety, byli jsme kontrolováni dvěma revizory. V první chvíli jsem myslel, podle oblečení, že to jsou policisté. Trať Yverdon – Ste-Croix nejprve vede mírnou pahorkatinou, ale za stanicí Baumles začne prudce stupat do hor. A tak zatím co v Yverdonu poprchávalo, nad Baumles chumelilo. Jak vlak stoupal, sněhu přibývalo a ve Ste-Croix již byla souvislá pokrývka sněhu, sice mokrého, dosahující tak 10 cm. V husté chumelenici jsem pořídil několik snímků naší jednotky ve stanici, v pokladně vyškemral razítko do cestovního deníčku a ještě vyfotil starší elektrický vůz Be 4/4-5, původní společnosti Yverdon – Ste-Croix. Vůz je zřejmě využíván pro turistické výpravy. Škoda, že hustě chumelilo, nebyly vidět okolní hory. V Yverdonu jen poprchávalo. Teď jsem měl více času a tak jsem zde vyfotil i několik vlaků a odstavených vozidel.

Počasí bylo stále nevlídné a tak nezbývalo, než projet další z tratí. Tou tratí byla odbočná trať Cossonay-Penthalz – Vallorbe na švýcarsko-francouzských hranicích. Z Yverdonu jsme osobním vlakem přejeli do Cossonay-Penthalz. Zde hned oproti nádraží vychází pozemní lanovka, ale na bližší průzkum, či projetí nebyl čas. Regionálním vlakem, který přijel z Lausanne jsme pokračovali do Vallorbe. Vallorbe je přechodovou stanicí do Francie a podle rozlehlosti nádraží a velikosti výpravní budovy a dalších objektů, zde musel být dříve slušný provoz. Zakonzervované seřaďovací nádraží s vytrhanými výhybkami a kolejemi plnými odstavených nepotřebných vozů a také tři nástupiště, která sloužila k odbavení cestujících na hraničním přechodě. Vše prázdné, podudržované, v současném provozu vlastně k nepotřebě. Po příjezdu do Vallorbe jsem vyfotil rozlehlou výpravní budovu a pohledem do jízdního řádu zjistil, že za chvíli přijede TGV do Paříže.


13.03.2018 – Vallorbe, SNCF TGV 4402 vjíždí do stanice © Pavel Stejskal

Překvapilo mě, že jednotka byla zrovna ta, co drží světový rychlostní rekord – TGV 4402. Jenže jednotka byla docela špinavá, nicméně jsem ji vyfotil. Protože na zdejší trať navazuje jiná, která končí v Le Brassus, rozhodl jsem, že projedeme i tuto trať. Jednotka SBB, kterou jsme do Vallorbe přijeli, odjela do Lausanne, za chvíli přijel jiný vlak. Starší elektrický motorový vůz společnosti Travis s vloženým a řídícím vozem nás pak odvezl do stanice Le Brassus, která je konečnou. Moderní hangár se dvěma kolejemi, klasická výpravní budova nikde. Nádraží spíše připomínalo supermarket. Na vedlejší koleji stála souprava s elektrickou lokomotivou Travis Re 4/4-502, zřejmě posilový vlak v dopravních špičkách. Lokomotiva Re 4/4-502 byla původně SBB, pak ji zakoupila společnost BLS a ta ji po několika letech provozu odprodala právě společnosti Travis. Trať do Le Brassus byla pěkná lokálka s několika malými, sympatickými nádražími, vedoucí lesy, pastvinami a okolo poměrně velkého jezera.

Ve stanici Le Pont je malá výtopna, kde bylo odstaveno několik historických vozů a působí zde spolek, který udržuje i parní lokomotivu. Ale nyní bylo vše pod sněhem, což nasvědčovalo tomu, že i zde jsme byli opět v pěkné nadmořské výši. Trať jsme tedy projeli a odpoledne se nachýlilo k tomu, abychom se vrátili do Lausanne. Zde jsme využili volné jízdenky na zdejší MHD a projeli si tentokrát celou linku metra. Zdejší metro je řízeno automaticky, chybí zde strojvedoucí. Celý systém je uzavřený. Na nástupištích jsou prosklenné bariéry, které oddělují prostory cestujících od kolejiště. Přesně podle délky souprav a jejich dveří, jsou i zde automatické dveře, které se otvírají po příjezdu soupravy a zavírají se těsně před odjezdem. Část metra je vedena v tunelu, ale několik úseků se dostává na povrch. I zde je kolejiště odděleno od okolního světa vysokým plotem, nebo zdmi. Dojeli jsme na konečnou stanici Croisettes, vystoupili jsme na povrch.


13.03.2018 – Lausanne, jednotka metra linky č.1 © Pavel Stejskal

Konečná stanice metra leží na kopci nad Lausanne a je zde možnost přestupu na autobusové linky. Odtud jsme se vrátili na náš hotel. Čekala nás zde poslední noc. Předpověď počasí na další den byla velmi optimistická. Mělo být slunečno. Ráno bylo opravdu krásné a slunečné a tak skončilo projíždění tratí a mohlo konečně začít focení vlaků. Sbalili jsme batohy a po snídani vyrazili na metro a pak na nádraží. Nastoupili jsme do regionálního vlaku do Vevey, odkud jsme dalším vlakem pokračovali do Montreux. Zde jsem chvíli fotografoval. Mezi první úlovky byl poštovní rychlík a reklamní lokomotiva 460.028. Dalším cílem k fotografování bylo místo u ženevského jezera nedaleko vodního hradu Chillon. Na místě, kde jsou možné záběry s jezerem, hradem a vlakem již byl nějaký fotograf, který rovněž využil pěkného počasí. Zřejmě byl místní a tak jsem mohl téměř vždy podle jeho připravenosti k focení využít i já.

Manželka si zatím vychutnávala slunečného počasí na nábřeží jezera. Za cca 2 hodiny, které jsem měl na tomto místě na focení, zde projelo poměrně dost vlaků. Po uplynutí času jsme přejeli přes Monterux do Bexu, kde jsme se přemístili na trať asi 2 kilometry od nádraží. Zde jsme měli času poměrně více, ale kromě osobní dopravy, navíc z nasvíceného směru s řídícími vozy v čele, nejelo za téměř 4 hodiny nic. Nakonec přece jen jel alespoň lokomotivní vlak a chvíli před naším návratem do Bexu i nákladní vlak. Náš pobyt se vlastně naklonil ke konci. Odpoledne jsme z Bexu přejeli do Lausanne, kde jsme měli ještě hodinu na další vlak. Času jsem využil ještě k focení a na večer jsme přejeli do Zürichu, odkud nám jel noční vlak do Vídně. Výlet tím skončil, obrázků jsem dovezl poměrně dost, ale přes to jsem byl zklamán. Počasí opět nevyšlo jak jsem si přál a to i navzdory prognózám z protěžovaných “Norů”.

Úvodní snímek: 14.03.2018 – Veytaux-Chillon – Villeneue, nákladní vlak s lokomotivou Re 420.243. © Pavel Stejska

Pavel Stejskal


Galéria k článku

Počet: 69     Stránky: / 3        

Foto 10.03.2018 - Břeclav, odstavený motor M 262.1117 K ...

Foto 10.03.2018 – Břeclav, setkání lokomotiv 1216.229 Ö ...

Foto 10.03.2018 – Wien Hauptbahnhof, vlak Regiojetu s l ...

Foto 11.03.2018 - Hory mezi Feldkirchem a Buchsem v ran ...

Foto 11.03.2018 – Interiér v novém voze RhB © Pavel Ste ...

Foto 11.03.2018 – Mapka sítě RhB na stolku v novém voze ...

Foto 11.03.2018 – Andermatt, lokomotiva MGB HGe 4/4-104 ...

Foto 11.03.2018 – Nätchen, Glacier Express z Zermattu d ...

Foto 11.03.2018 – Nätchen, vlak z Disentis-Mustér do An ...
nasledujúce obrázky »




Súvisiace odkazy

Diskusia

Pozn.: Názory diskutujúcich sa nemusia zhodovať s názormi VLAKY.NET.

Ak chceš pridať diskusný príspevok, musíš byť prihlásený.

» Pridaj diskusný príspevok s obrázkom

Príspevky: 6         Výpis:    
» Salubia Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 415 10.10.2018 10:26
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Jarní Švýcarsko 2018

Výborné fotky - doklad, že i za špatných podmínek se dá kvalitně fotit...!

Jinak - existuje někdo, komu se líbí ty nové jednotky MVR? Já jsem se nad tím málem zblil... A do St. Croix taky hrůza. Staré dobré Švýcarsko mizí.


» karel.f Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 8 597 7.10.2018 8:15
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Jarní Švýcarsko 2018

Pěkné a jen vzpomínám na mé taky časté cestování po zahraničí. Již je tomu pět let co jsem naposledy žádal o jízdenku do zahraničí. Nějak to už netáhne a nikde to už není jako dříve. Se spoustou vlaků se roztrhl pytel a člověk musí více plánovat jako před léty kdy šlo použít téměř všechny vlaky. Dříve místenky, příplatky nikoho netrápily a mohlo se cestovat jak si člověk umanul. Ve Vídni krásné nádraží zbourali a postavili nové co je spíš jako nějaké obchodní centrum s vlaky na střeše. Cestuj dokud tě to baví.

» Zahry Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 0 6.10.2018 18:08
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Jarní Švýcarsko 2018

Hezká reportáž, ale trochu nesprávně je na fotce č. 3 uvedeno "vlak Regiojetu". Je to vlak GKB. To je jako u českého railjetu ve Vídni napsat vlak Českých drah

» Zahry Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 0 6.10.2018 18:08
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Jarní Švýcarsko 2018

Hezká reportáž, ale trochu nesprávně je na fotce č. 3 uvedeno "vlak Regiojetu". Je to vlak GKB. To je jako u českého railjetu ve Vídni napsat vlak Českých drah

» Ondro Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 3 288 6.10.2018 15:34
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Jarní Švýcarsko 2018

Ospravedlnujem sa za preklep. ...fotku toho isteho....

» Ondro Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 3 288 6.10.2018 15:32
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Jarní Švýcarsko 2018

Fotka z Vallorbe mi padla do oka - pridavam fotkuoho isteho TGV len o 10 rokov starsiu (2008) v Paris Est rok po rychlostnom rekorde.
Zial, bol to neskory podvecer, takze je to tmave...
RE: Jarní Švýcarsko 2018