Dvakrát pod Matterhorn (2)

Prejsť na diskusiu

22.6.2018 8:00 Pavel Stejskal

Dvakrát pod Matterhorn (2)

Po návratu domů z březnové cesty pod Matterhorn jsem náhodou natrefil na nabídku turistického zájezdu do švýcarských hor. Neváhal jsem a zajistil hned dvě místa. Destinace byla lákavá a pro mne částečně známá. Ale lákala mne popsaná turistika po horách. V nabídce byla rovněž návštěva Gornergratu a Zermattu, kde to již znám, ostatní místa byla pro mne neznámá.

 

 

 

Protože většinou ve Švýcarsku fotím hlavně železnici, mnoho horských míst znám jen z turistických průvodců. Termín byl v červnu, cesta tam i zpět sice autobusem, ale za cenu, které se prostě nedalo odolat. Odjížděli jsme 16. června odpoledne, kdy jsem před českotřebovským nádražím spolu s asi 40 dalšími, převážně železničáři, z nichž se s většinou znám hlavně služebně, a po boku manželky nastoupil do autobusu. Přes noc jsme se přes Německo přesunuli do Švýcarska. Zkušení řidiči nás bezpečně provezli přes horské průsmyky po mnohdy krkolomných silnicích. Brzy ráno jsme zastavili na Grimselpassu. Výhled na východ slunce nám však zakrývaly mraky, které se válely po zdejších vrcholech. Po povinné přestávce řidičů, navíc prodloužené o odvzdušnění brzdového systému, jsme sjeli do obce Gletsch.


Obec Gletsch dne 17.7.2005 © Jimo15; zdroj: en.wikipedia.org

Zde jsem to již znal. Prochází tudy původní trať železnice Furka, která nedaleko odtud vede tunelem pod stejnojmenným průsmykem. Trať byla před léty opuštěna, protože pod horským masívem byl vybudován nový železniční tunel, umožňující celoroční provoz. Opuštěná trať byla nakonec nadšenci obnovena a v letních sezónách po ní jezdí turistické vlaky, tažené parními lokomotivami. My ale sjížděli na opačnou stranu od Furky podél původní trati do městečka Oberwald. Odtud jsme pokračovali údolím do Brigu, podél kolejí MGB, po kterých jsme zde jeli v březnu. Brigem jsme projeli a vyjeli do obce Grächen, cíle naší cesty. Ubytování jsme byli v rodinném hotelu. Měli jsme prostorný pokoj s balkónem a výhledem na okolní hory. Grächen je menší horská obec s několika hotely.


Hotel Grächenhof © Pavel Stejskal

Nedaleko toho našeho se nacházela lanovka na Hannigalp, odkud vede několik turistických stezek. Naše skupina využila tuto lanovku a ještě dopoledne jsme absolvovali první turistickou túru pod Wannenhorn. Byl pěkný slunečný den, z výstupu byl překrásný výhled na horké velikány. Odpoledne byl na místním náměstí v Grächenu sraz historických aut značky Ford. Nejstaršími mezi přítomnými byly fordky modelu T, vyráběné v prvních letech 20, století. Jedna měla za oknem malý poutač, že byla vyrobena v roce 1913 a lakonický nápis „Omlouvám se, jezdím jenom stovkou“. Následovaly další modely firmy Ford vyráběné v minulém století. Těch aut bylo na tři desítky, jejich majitelé byli také ustrojeni dobově k létům vyrobení jejich miláčků.


Setkání aut značky Ford v Grächenu © Pavel Stejskal

Všechna auta byla pečlivě udržována a do Grächenu dojela vlastní silou, což zvláště u starších bylo přímo obdivuhodné. Grächen totiž leží vysoko na úpatí hor a od běžných silnic sem vede prudká horská cesta s mnoha ostrými zatáčkami, na kterých se i náš moderní autobus zadýchával. Zde bych uvedl technickou poznámku: V popiscích fotografií automobilů Ford v připojené galerii mi chybí označení jednotlivých typů. Nejsem znalec aut a z těch přítomných jsem poznal jen Ford T a pak Mustang. Ani strýček Google mi k těm mnoha různým typům neposkytl uspokojivou odpověď, a tak se za popisky bez označení typů omlouvám. A předem děkuji každému, kdo v diskusi tyto „fotohádanky“ rozluští (i když jsou povýtce neželezniční).


Vyrovnaná řada aut Ford © Pavel Stejskal

Druhý den, tedy 18. června, bylo nádherné slunečné a teplé počasí. Obloha byla vymetená, bez jediného mráčku. Předpověď věštila slunečný a velmi teplý den. Naše výprava po vydatné snídani v hotelu nasedla do autobusu a sjela do údolí k nádraží MGB ve St. Nikolaus. Odtud jsme vlakem přejeli do Zermattu. Velkou výhodou oproti předešlému individuálnímu cestování bylo to, že v rámci cestovní kanceláře a ubytování v Grächenu jsme měli regionální permanentku pro jednu jízdu vlakem tam i zpět až na Gornergrat, volné jízdy na některé lanovky a místní autobusy. A tak celá naše výprava využila volné jízdenky i krásného slunného počasí a obsadili jsme jeden z vlaků, směřujících na Gornergrat. Zde musím podotknout, že naše jednotka patřila k těm starším, které GGB vlastní, Bhe 4/6 3043.


Zermatt, nádraží GGB s jednotkou Bhe 4/6 3043 © Pavel Stejskal

Navíc to byla stejná jednotka, kterou jsme vyjeli z Zermattu na Gornergrat již v březnu. Ale nyní bylo léto, krajina bez sněhu a hlavně bylo slunečno, bez jediného mráčku. Lepší počasí jsme si už přát nemohli. Na Gornergratu jsme opět využili vyhlídky na okolní horské velikány, z nichž většina přesahuje 4 000 metrů nad mořem. S manželkou jsme zavzpomínali na březnový výlet, kdy na vyhlídku byla zledovatělá cesta a všude spousta sněhu. Nyní sem pražilo sluníčko a na nadmořskou výšku, kde jsme byli, bylo přímo vedro. Ale okolní hory měly sněhovou pokrývku a v hlubokém údolí pod námi byl ledovec Gornergletscher, táhnoucí se od Brithornu a Klein Matterhornu. Také jezírko pod Gornergratem mělo stále ledovou krustu a místy byly ještě zbytky sněhu.


Nádraží Gornergrat se všudypřítomným Matterhornem © Pavel Stejskal

Ale turistická stezka byla pro turisty schůdná a téměř celá naše skupina postupně opustila Gornergrat a sestupovala do údolí. Já samozřejmě fotil vlaky GGB, jež přivážely další turisty, kteří využili skvělého počasí k výletu do hor. Někteří zdatní jedinci z naší výpravy se vydali jiným směrem než ostatní a dali si hřebenovku po okolních horách. My jsme sestoupili po místy příkré stezce k Riffelsee, jezeru rovněž známému z turistických průvodců. V jezeře se za bezvětrného počasí odráží majestátný Matterhorn, který jsme měli stále na očích. Hladina však nebyla úplně dokonale klidná, navíc ji zčeřilo několik turistů, kteří se chtěli osvěžit a plavali v jezeře. I když naše skupina Riffelsee opustila, já stále vyčkával, zda se mi povede zachytit dokonalý odraz. Mírný vánek stále hladinu vlnil ale nakonec se hladina uklidnila.


Odraz Matterhornu v jezeře Riffelsee © Pavel Stejskal

Vyplatilo se vydržet, a tak jsem nakonec i já pořídil snímky, téměř dokonalé pro turistické průvodce. Pak jsem rychlou chůzí dohnal naši skupinu u nádraží Riffelberg, kde byl sraz celé výpravy. Průvodce nám chtěl ukázat vše, co bylo na místě a v jeho okolí možno vidět, a tak jsme sjeli vlakem o jeden traťový úsek níže, do stanice Riffelalp. Nedaleko od ní je stejnojmenná malá obec, tedy spíše jen pár domků roztroušených po okolí. Ale dominantní je zde rozlehlý hotel, opět s výhledem (kam taky jinam) na Matterhorn. Pro pohodlné turisty a hosty hotelu k němu jezdí tramvaj poháněná z baterií. Před hotelem je smyčka, na které se souprava otočí, vyloží cestující a je připravena zajet opět k nádraží. My jsme však jako správní turisté použili vlastní nohy, ono to je od nádraží k hotelu jen asi 500 metrů.


Riffelalp, hotelová tramvaj, vůz č. 1 © Pavel Stejskal

V rozpáleném odpoledni jsme téměř všichni využili nedaleké restaurace pod hotelem, kde jsme se na terase s výhledem na Matterhorn občerstvili. Někdo si dal jen kafe, někdo zase okusil vychlazené místní pivo. Posledním bodem tohoto dne byla prohlídka Zermattu. Po návratu vlakem z Riffelalpu nás průvodce s patřičným výkladem provedl městem. I když jsme zde již několikrát byli, byla prohlídka s výkladem poučná. Navštívili jsme hřbitov horolezců a také pomník horala, který zdolal Matterhorn ještě ve svých 90 letech a celkem byl na vrcholu 370krát. Na večer jsme se vrátili vlakem do St. Nikolaus, odkud jsme naším autobusem vyjeli do Grächenu na ubytování. Zde by mělo moje vyprávění o dvojí návštěvě míst pod Matterhornem v roce 2017 skončit. Ale červnový zájezd zaměřený hlavně na turistiku ještě neskončil.


Zermatt, lokomotiva MGB Hge 4/4-101 © Pavel Stejskal

Další den byl naplánován opět turistický výlet na další překrásná místa švýcarských hor. Tímto místem byla horská oblast Bettermalp. Ke snazšímu výstupu do některých míst této oblasti jsme využili také zdejších lanovek, první od nádraží MGB Betten. Tam jsme přijeli autobusem, řidiči využili zdejší parkoviště na celodenní parkování. V oblasti Bettermalp je množství turistických horských stezek různé náročnosti. Také tento den byl slunečný a ještě teplejší, než předchozí. Celodenní turistický pochod v poměrně velkém vedru bez možností se schovat do stínu, neboť v těchto výškách nerostou téměř žádné stromy, dal všem účastníkům docela zabrat. Navíc jedna z účastnic měla při této túře úraz, naštěstí nic vážného. Přímo na cestě byla ošetřena a mohla pokračovat společně s námi.


Pomník na kruhové křižovatce ve Stalden-Saas © Pavel Stejskal

Další den pro jistotu navštívila místního doktora, který ji ošetřil a pěl chválu na naši odbornou první pomoc. Toho dne mělo být ještě větší vedro, i na horách přes 30° C, a nás čekala dlouhá horská hřebenovka od Grächenu do Saas-Fee. Zájezd se rozdělil na dvě části, ti vytrvalejší nakonec absolvovali náročný pochod, druhá část se věnovala odpočinku nebo průzkumu nejbližšího okolí. Asi desítka z nás se rozhodla absolvovat výlet ze St. Nikolaus lanovkou na protější úbočí do vesničky Jungu. Výlet to nebyl vůbec marný. Jungu, nenápadná vesnička vysoko v horách, byla jakousi oázou klidu. Shluk asi 20 dřevěnic, u každého domku seník a chlív, snad jedinou celozděnou budovou je malý kostelík s výhledem do údolí na St. Nikolaus. Kousek od lanovky se nachází malé jezírko se zahradou, plnou horské květeny.


Jungu, odpočinkové místo s jezírkem © Pavel Stejskal

Také odtud byly turistické stezky pod vrcholky zdejších hor. My ale na další turistiku neměli čas. Lanovka byla malá, pouze pro 4 osoby, a před polednem měla mít asi tříhodinovou přestávku. A je to jediná doprava do Jungu. Právě to, že společné výlety mají určitý řád a je potřeba dodržet domluvené časy a plán, je trochu omezující pro mne, který si upravuje program podle sebe a okolností. Proto jsme se museli vrátil do Grächenu, odpoledne jsme pak jeli autobusem pro vytrvalejší část naší výpravy do Saas-Fee. Zde byl rozchod na prohlídku tohoto turistického centra a po ní byl sraz na parkovišti u autobusu. Tam už dorazila skupina, co vyrazila ráno do hor po hřebenovce. Na všech byla vidět vyčerpanost, mnozí si šáhli ve vedru na dno svých sil. Pak jsme se naším autobusem vrátili jsme do Grächenu.


Saas-Fee, náš autobus ve společnosti vozu Postbusu © Pavel Stejskal

Čekala nás zde poslední noc a druhý den ráno jsme se již vraceli domů. Po opuštění Grächenu jsme navštívili u Brigu koupaliště s několika bazény a umělým vlnobitím. Dokonce pro nás zaměstnanci spustili tobogan, běžně fungující jen odpoledne. Vstup jsme měli volný, i zde platila regionální slevová karta. Horké odpoledne jsme strávili prohlídkou centra Luzernu a na večer nás již čekala cesta přes noc domů. Výlet se velice povedl, hlavně vyšlo počasí, což v horách nemusí být pokaždé. Vždy, když se vrátím od Matterhornu domů, vzpomenu si na jeden Zápisník zahraničních zpravodajů, který před několika lety odvysílala ČT 1. Štáb televize strávil podle komentáře v Zermattu týden, ale Matterhorn kvůli špatnému počasí neviděl vůbec. Takže my jsme měli v roce 2017 štěstí a to dvojnásobné.

Úvodní snímek: Pohled z vlaku GGB na Matterhorn © Pavel Stejskal

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy