Listy končícího kalendáře 2014

Tato bilance však zahrnuje jen výsledky mé reportérské činnosti za rok 2014 v terénu, nikoliv příspěvky, jež jsem napsal na základě svých podkladů starších nebo dodaných kolegy reportéry. Kromě 47 vlastních článků jsem editoval (často i doplnil či upravil) a zveřejnil 204 příspěvků jiných autorů a do příslušné rubriky vložil přes 2 800 „krátkých zpráv“, tedy novinek z médií nebo tiskového servisu různých institucí a společností. Ve srovnání s rokem předchozím jsem letos za reportážemi cestoval o něco méně často, protože jsem bohužel musel věnovat více času zajištění pravidelného přísunu novinek od našich přispěvatelů.

Ještě připomenu, že fotografie vybrané na jednotlivé listy nejsou samy o sobě nejkrásnější a zhusta ani jinak výjimečné, ale mají v kalendáři charakterizovat daný měsíc a v jeho souhrnu být tématicky ojedinělé. Proto jsem z lednových snímků vybral právě záběr kolejového sněhového pluhu KSP 411 S číslo 59 na libereckém nádraží, který vznikl zcela náhodně dne 24. ledna při cestě na slavnostní otevření unikátní železniční zastávky, z níž jsem nakonec vytěžil materiál i pro reportáž následnou. Zajímavostí oné první cesty nového roku je i to, že mne řízením vnějších vlivů zavedla do téhož kraje, jako poslední cesta roku 2013.

Na listě druhém je k vidění kolega Karel Furiš při dokumentaci stroje 163.243-9, odstaveného v Týništi nad Orlicí dne 22. února. Byl to náš první společný výlet tohoto roku, jehož motivem bylo zachycení podoby týnišťské železniční stanice před její přestavbou. Dlužno dodat, že letos jsem toho cestování se svým ostravským přítelem absolvoval méně, než v letech minulých, protože se opakovaně ukázalo být efektivnějším postupem, když on kamsi jel něco aktuálního zachytit a já jsem ještě za tepla zpracoval příslušnou zprávu. Toto však nebyl takový případ a navíc jsem při psaní reportáže z Týniště zjistil, že se tam musím vrátit.

To abych byl schopen stvořit navazující reportáž o týnišťských vlečkách, pro niž jsem při první návštěvě nedokázal shromáždit dostatek podkladů. Mimo jiné proto, že Karel, v poslední své profesi posunovač, dospěl k závěru, že v důchodu by měl chodit co nejméně. Proto jsem jej také nepřizval 22. března na svůj výlet, jehož podstatou byl pochod podél trati ze Stéblové do Opatovic nad Labem, která se tou dobou připravovala na zvoukolejnění. Z jeho průběhu vznikl jak snímek 843.011-8 v čele R 1270 Pardubice hl.n. – Liberec mezi Stéblovou a Čeperkou, tak reportáž z téhož úseku i její navazující pokračování o zbytku trasy.

26. dubna jsem neoslavoval osvobození svého rodného města sovětskou armádou (ani tutéž událost v podání armády pro změnu rumunské v případě města mého mládí), ale cosi docela jiného a v místě jiném, byť s tím prvním zmíněným dějem (neslavně) spojeném. Šlo o oslavy padesátin žabotlam, jejichž centrem byly Milovice, kam tato vozidla navíc zavítala vůbec poprvé. Společníkem mi při tom byl tentokrát kamarád pražský, s nímž jsem prožil jak slavnostní dění, popsané v plánované reportáži, tak i cosi navíc, o čemž vzniklo dílko neplánované. Na snímku je žabotlama první jako Os 9410 odjíždějící z Milovic do Prahy.

V pátém měsíci jsem sice opominul oslavy desátých narozenin VLAKY.NET (když většina slaví, aspoň jednomužná menšina musí makat, aby z toho nebyly oslavy poslední) i svých vlastních (k předchozímu důvodu přistupuje navíc zjištění, že v seniláckém věku není slavit co), ale přesto jsem si v jeho průběhu nějaké té slávy přece jen užil. Nejprve jsem se s oběma výše zmíněnými kamarády 6. května setkal při slavnostním vypravení prvního ČD railjetu s cestujícími a 17. května zažil 65. narozeniny hradeckých trolejbusů, odkud pochází i fotografie vozu Tatra T 400/III č. 431 na lince 65 před královéhradeckým hlavním nádražím.

Barcelonská Modrá tramvaj 15. června stoupá po Avinguda del Tibidabo ke konečné Plaça del Doctor Andreu a charakterizuje tak můj letošní pobyt v Katalánsku, na jehož programu krom regenerace organismu pomocí pálícího slunce, slané vody a jemně kořeněné místní stravy byla zejména další, před sedmi lety započatá dokumentace tamní (nejen) drážní dopravy. Z povedené dovolené pak vznikl seriál reportáží o cestě na místo pobytu i o něm samotném (#1), o výletu do Figueres (#2), návštěvě Barcelony (#3 a #4), katalánských „autonomních“ drahách (#5) a o kolejové dopravě na barcelonské letiště, která pražskému chybí (#6).

Po návratu z dovolené a zdolání návalu čekající prácejsem nemělpříliš chuti do reportážních aktivit, ale nakonec mne okolnosti přiměly překonat se. 7. července za mnou přijel kamarád Karel, aby mi cosi dovezl a zároveň mne vytáhl do místního depa, které jsem už nějakou dobu zanedbával a nyní to mohl reportážně napravit. Tak jsme zastihli i 464.008 v hale oprav PP Hradec Králové. O tři dny později jsme se spolu neplánovaně ocitli na pozvání SŽDC v Soběslavi a 25. července jsme podobně navštívili Rokytnici v Orlických horách, z kteréžto cesty jsme krom hlavní aktuality přivezli i podklady pro dva příspěvky další (#1 a #2).

Prakticky celý osmý měsíc jsem nevytáhl paty z domu, makal jsem na vlastních reportážích z Katalánska a cizích z různých jiných končin. Že se však svému reportérskému poslání nezpronevěřím, to jsem při tom věděl s naprostou jistotou, byť se tak mělo stát až při tradiční akci, probíhající v mém sídlením městě vždy o poslední prázdninové sobotě. 30. srpna jsem si tak mohl vyfotografovat nejen parní vláček na trati Dětské železnice Hradec Králové, ale všechnyatrakceuž dvanáctého Mezinárodního nábřeží paromilů. To bylo letos navíc jakýmsi setkáním členů klubu VLAKY.NET, protože se nás tam sešlo nebývalé množství.

Podobně pracovně hektický, ale reportérsky docela chudý byl i měsíc následující. Na rozdíl od let předchozích jsem tentokrát omezil svou účast na v čase rozložených oslavách Dne železnice na jedinou akci. S přítelem Karlem jsem domluvil setkání v Městečku u Kostlivce, v jehož depu jsme už nějakou dobu nebyli. Sice jsme se 20. září na nádraží úspěšně setkali, ale nakonec jsme toho v areálu provozní jednotky Česká Třebová spolu moc nenachodili a i 111.019-6 v roli elektrického vozu pro návštěvníky jsmezachytili každý sám - já jen staticky, Karel hlavně dynamicky. Naše úlovky se pak ovšem sešly v reportáži z oslav.

V České Třebové jsem více času strávil s kamarádem Jirkou a v následujícím měsíci si to v ještě větší míře zopakoval. Nejprve jsme spolu 9. října na Žižkově vítali legionářský ešalon a pak jsme se 22. října na pardubickém hlavním nádraží sešli ve vlaku EC 73 Smetana Praha hl.n. - Wiener Neustadt Hbf, který nás a zástupce dalších médií dopravil do Vídně, aby se prostřednictvím nás všech veřejnost dověděla o výhodách cestování jednotkami ČD railjet a podobě vídeňského hlavního nádraží, kde budou spoje jimi vedené zastavovat. Zpět jsme jeli vlakem EC 74 Franz Schubert, který na snímku přijíždí do stanice Wien Meidling.

Jestliže jsem v červnu podnikl nejvíce cest vlakem za celý rok, a to na kolejích zahraničních, listopad byl v tomto směru rekordní na těch domácích. Při první z nich, 5.11. do hlavního města, mne doprovodil „Pražák“ Jirka na nevšední prezentaci našeho magazínu. 17.11 jsem se pro změnu s „Ostravákem“ Karlem sešel v Ústí nad Orlicí v první den provozu modernizované stanice. O dva dny později jsem jel opět do Prahy, na tiskovou konferenci ČD k novému jízdnímu řádu a 25. listopadu za týmž účelem do Ústí na Labem západ, odkud mne odvezl 31. sysel na R 789. Krom tématického souhrnného článku pak vznikla i reportáž z obou cest.

Na rozdíl od let předchozích jsem letos marně čekal na možnost vypravit se v posledním měsíci roku někam na zasněžené koleje, abych si pořídil mnohdy (zvlášť pro tvorbu novoročenek) potřebné zimní snímky. Využít ledovkové kalamity se mi také nepodařilo – do Hradce Králové žádnou zimní náladu nepřinesla a zajet někam jinam nebylo dost dobře možné. Takže jsem se nakonec původního záměru zřekl a 17. prosince jsem si zajel do železniční stanice Týniště nad Orlicí, abych zdokumentoval postup její přestavby a vydal o něm reportážní svědectví. Na posledním listu kalendáře do stanice vjíždí 742.185-2 s nákladním vlakem.

Úvodní „list“: Dvojice elektrických jednotek řady 447 jako vlak L'Hospitalet de Llobregat - Blanes dne 10.6.2014
opouští katalánské město Malgrat de Mar © PhDr. Zbyněk Zlinský