Přípojné vozy na našich kolejích: řada Clm z let 1953 - 1954

Původně jsem zvažoval možnost, že tento typ přípojného vozu z výše uvedených důvodů ve svém přehledu přeskočím úplně, ale pak jsem dospěl k názoru, že by si to nezasloužil. Jednak proto, že je to vůz docela zajímavý svou konstrukcí i jejím původem, a pak také pro svou roli, kterou sehrál v provozu na našich lokálkách. Dalším důvodem pro jeho zařazení do našeho miniatlasu je zjevná potřeba (kterou jsem pocítil po přečtení některých příspěvků v diskusi k posledně zde prezentované řadě) osvětlit jeho na první pohled zřejmé i poněkud skryté rysy, které tento typ odlišují od podobných vozů pocházejících z jiných let, s nimiž bývá při zběžném spatření poměrně často zaměňován.

Vývoj a výroba

Připomeňme si, že v letech 1948 – 1951 a 1954 -1956 bylo vyrobeno Tatrou Kopřivnice a Vagonkou Tatra Studénka celkem 549 motorových vozů řady M 131.1 ve dvou poněkud se lišících sériích. Ty byly v případě provozní potřeby spojovány do souprav s různými typy přípojných osobních vozů předválečné konstrukce, z nichž jeden byl vyráběn ještě v letech 1948 – 1950. Šlo o vůz smíšené stavby, tedy s dřevěnou, zvenčí oplechovanou skříní.

Teprve v roce 1953 začala vyrábět vagónka ve Studénce přípojné vozy se skříní celokovovou, které konstrukčně i tvarově dokonale odpovídaly „Hurvínkům“. Ve skutečnosti ovšem nešlo o novou konstrukci jen vzhledově přizpůsobenou vozům motorovým, ale vlastně o výrobu motoráků bez motoru. A to se týkalo nejen samotné vozové skříně (kde sice nebylo stanoviště strojvedoucího, nicméně asymetricky uspořádané nástupní dveře zůstaly), ale třeba také brzdového ústrojí (se samostatným brzdovým válcem pro každé soukolí). Vnější podoba vozové skříně nesla ve srovnání s motorovými vozy rysy jejich série první (čela upravena pro kapotáž spodku) i série druhé (pouze čtyři střešní větrače).

Od podzimu 1953 do léta 1954 bylo Československým státním drahám dodáno celkem 75 těchto osobních přípojných vozů s jediným velkoprostorovým oddílem 3. třídy, které byly označeny Clm 4-6530 až 4-6604. Na ně měla v roce 1958 navázat výroba už zcela nově konstruovaných, tedy na původní stavbě motorového vozu M 131.1 relativně nezávislých vozů řady Clm. Ve skutečnosti byl koncem roku 1954 vyroben pouze prototyp označený Clm 4-6620 a k sériové výrobě nedošlo. Důvodem bylo to, že v té době Vagonka Tatra Studénka vyvíjela a v roce 1958 vyrobila pro dopravu na místních tratích prototyp vozu čtyřnápravového Balm 4-5230 (dnes řada 020).

Popis

Celokovová skříň vozů původního označení Clm 4-6530 - 4-6604 je půdorysně rozdělena na dva nástupní prostory (s asymetricky uspořádanými nástupními dveřmi a s průchozími čely) a jeden velkoprostorový oddíl pro cestující. V předním nástupním prostoru je situován záchod, tři nouzová sedadla a kolo ruční brzdy, v zadním pak čtyři nouzová sedadla a skříňka. Přechody tvoří přechodové můstky s dvířky a shrnovacím zábradlím. Vytápění vozu zajišťovala kamna na uhlí umístěná uprostřed bočnice oddílu pro cestující, která však byla později nahrazena u většiny vozů teplovodním vytápěním podle vzoru obdobných vozů řady CDlm. Větrání vozu umožňují čtyři střešní větrače Kuckuck a okna, která jsou spouštěcí s kovovým rámem a vyvažovačem. Vůz je vybaven elektrickým osvětlením o napětí 24 V, jehož zdrojem je dynamo poháněné plochým řemenem od jedné nápravy; regulátor nabíjení je umístěn nad nouzovým sedadlem na zadní plošině – v místě, kde je naftová nádrž u vozu motorového. Brzdovou výbavu vozu tvoří tlaková brzda Knorr se dvěma brzdovými válci a brzda ruční, ovládaná z plošiny na straně záchodu. Ta na rozdíl od vozu motorového působí jen na přední dvojkolí.

Prototypový vůz Clm 4-6620 se od předchozích lišil především symetricky umístěnými nástupními dveřmi, bočními okénky a jiným rozmístěním nouzových sedadel na plošinách, teplovodním vytápěním obsluhovaným zvenčí při pobytu ve stanici a klasickým brzdovým mechanismem s jedním brzdovým válcem. Díky absenci kamen v oddíle pro cestující se počet sedadel zvýšil o čtyři, změnila se také jejich dispozice (z původního uspořádání 4 + 1 na 3 + 2) a na střeše přibyl místo komínku pátý větrač.

Celkový vzhled, vnitřní uspořádání a vybavení interiéru vozu obou navazujících typů je patrné z nákresů a v případě prvního z nich (ovšem už bez původního vytápění) i z několika snímků v připojené galerii. Zájemci mohou obvykle najít podrobnější informace ve zdrojích, které uvádím níže v odkazech. Tentokrát je to trochu jinak, protože literatura je k těmto vozům skoupá a i obvyklé zdroje přinášejí zavádějící informace. Doporučuji vyjít především z článku Ivo Mahela (odkaz č. 3). Základní technické údaje ukazuje tabulka:

Provoz

Také v tomto případě je si třeba postesknout, že o starších železničních vozech se dá najít v dostupných pramenech jen velice málo údajů o jejich dislokaci a provozním nasazení. Vzhledem k tomu, že těchto konkrétních vozů bylo vyrobeno (ve srovnání s jinými typy) relativně málo, dá se jen předpokládat, že se nedostaly do všech dep ČSD, jejichž vozidla se podílela na motorové osobní dopravě na místních tratích. Byly nepochybně využívány spolu s ostatními staršími přípojnými vozy a udržely se v pravidelném provozu až do dodávek moderních vozů dnešní řady 010 (na Slovensku 011), které byly vyráběny v letech 1976 – 1983.

Za doby svého provozu podlehly obdobně jako jiné přípojné vozy některým proměnám, které se týkaly jak jejich nátěru či konstrukce, tak také jejich označení. Po zrušení třetí vozové třídy v roce 1956 byly vozy přeznačeny na řadu Blm a poté v roce 1957 byly přečíslovány na přeskáčku s jinými typy dvounápravových přípojných vozů do číselné řady začínající 5-2000. Na sklonku roku 1967 byla zbývajícím vozům této řady přidělena nová dvanáctimístná čísla ve skupině 25-09. Historické vozy Českých drah obdržely dokonce označení podle UIC - jako řada 001.0.

Zachovaná vozidla

Nevelké množství vozů, o nichž pojednává tato stať, se zachovalo až do současné doby a jsou využívány (ve srovnání s jinými řadami poměrně zřídka) při příležitostných a v jednom případě vlastně i pravidelných jízdách. Dva z vozů původní řady Clm z let 1953 – 1954 jsou podle LOKOstatistiky doposud vedeny ve stavu Českých drah (s evidenčním označením 001.003-3 v PJ Břeclav DKV Brno a 001.005-8 v PJ Plzeň), několik dalších má být v soukromých či spolkových rukou. Nejméně jeden z nich by měl být majetkem Klubu přátel lokálky v Kamenickém Šenově.

Několik slov závěrem

V úvodu jsme slíbil osvětlení markantních rozdílů popisovaných vozů od řad jiných. Nejčastěji bývají zaměňovány s vozy řady Clm z let 1948 až 1950, popř. se staršími vozy téhož typu. Nejsnazší bude uvést rozdíly formou tabulky:

Osobní vozy řady Clm z let 1953 – 1954 mohou ovšem být při pohledu zdálky zaměněny také s podobnými vozy se služebním oddílem řady CDlm, kterým se ale budu věnovat (snad, nedojdou-li mi dříve síly) v některém dalším dílu seriálu o přípojných vozech na našich kolejích. Těch se ovšem vyrobilo a tím i zachovalo mnohem více a jsou také ještě dnes daleko častěji ke spatření v nostalgickém a někdy i pravidelném provozu.

Jako obvykle uvítám každé doplnění a upřesnění uvedených faktů a samozřejmě také výtku případného rozporu se skutečností, kterého jsme se nechtěně dopustil. Zvlášť cenné by bylo upozornění na jakýkoliv další uchovaný vůz tohoto typu.

Prameny a odkazy:

1. "Osobní vozy ČSD", S.Jindra - M.Frolík, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1967
2. Katalog osobních vozů, přípojné
3. "Přípojné vozy k M 131.1 poprvé...", I.Mahel, in „Dráha“ 1/2006, NADATUR, Praha 2006
4. „Atlas vozidel - Motorové vozy a jednotky ČD a ZSSK", kolektiv autorů, M-Presse s.r.o., Zlín 2003
5. „LOKOstatistika“, produkt autorů webu LOKOstránky.net
6. Klub přátel lokálky

Poděkování:

Za poskytnutí archivních snímků do galerie děkuji tentokrát Milanu Vojtkovi. Měl bohužel štěstí také jen na onen vůz momentálně břeclavský, ale zato ho mohl vyfotit na trati (dokonce ne na jediné), což mně se nepodařilo. Poděkování je o to upřímnější, protože tento pan fotograf tentokrát musel k uspokojení mé tužby zalovit i v obrázcích podle něj nepodařených, neboť samotný vůz nezvěčňoval záměrně.

Titulní snímek: Vůz Blm 4-6564 v protokolárním vlaku k předání koridoru dne 26.4.2007 ve směru Břeclav - Lanžhot (výřez) © Milan Vojtek