Naše téma: Kamkoliv na jednu jízdenku. Po celé Evropě

6.8.2018 8:00 Dominik Havel

Naše téma: Kamkoliv na jednu jízdenku. Po celé Evropě

Před týdnem jsme se v naší rubrice věnovali otázce cestování na jeden jízdní doklad a diskuze skončila úvahami o jízdách v rámci jednoho státu. Dnes bych chtěl minulé Naše téma rozšířit, a to o poněkud opomíjenou mezinárodní tarifní integraci.








Tradiční stav je v zásadě stejný jako ve vnitrostátní dopravě – přijít k pokladně, koupit jízdenku do kdejakého města, nebo dokonce i vesnice a vyrazit na dalekou cestu. Ano, řeč je o mezinárodním tarifu NRT, dostupném pro první i druhou vozovou třídu. Jeho úskalí však spočívá v tom, že stále žije v době, kdy evropskou železniční síť provozovalo několik státních dopravců, kteří byli na svých tratích usazeni nastálo (ČD v Česku, DB v Německu, SBB ve Švýcarsku, RhB v Graubündenu…). Všichni tito dopravci byli a jsou členy UIC, a když se cestující držel uvedené trasy, nemohl prakticky narazit na problém. Jenže dnes žijeme v době liberalizace, rozmachu komerčních spojů různých dopravců i výběrových řízení na provoz jednotlivých železničních linek. Výsledek například je, že Němec nemůže s jízdenkou NRT do Žatce jet v poslední části cesty rychlíkem kvůli zde operujícímu GW Train Regiu a Čech s lístkem z Teplic do Košic nesmí nastoupit do vlaků Regiojet a Leo Express. A podobných konfliktů bude jen přibývat, jelikož od roku 2023 budou výběrová řízení na dopravce povinná. Zatímco na státní úrovni se chystá řešení v podobě jednotného tarifu, z celoevropského pohledu podobná věc chybí.

Možným řešením by bylo, kdyby se zmíněný GW Train Regio stal členem UIC. Jenže jak můžete chtít po pokladních v celém Německu (a dalších státech, samozřejmě), aby věděly, že v počítači nemají kliknout na „ZATEC [1154]“, ale na Žatec s jiným kódem? V opačném případě by cestující po zaplacení sta eur v Plzni narazil.


Různé mezinárodní jídzdenky zakoupené u pokladny © Dominik Havel

U síťových jízdenek Interrail je situace podobná, ne-li horší kvůli různým příplatkům a povinným místenkám v řadě dálkových vlaků. Možná i proto fanoušci vlaků starší než já často říkají, že železnice už není, co bývala. Ačkoli liberalizace a zjednodušení dálkové dopravy na linky s taktovým provozem mají své výhody, jejich argumenty nepopírám. Už jen proto, že NRT a Interrail bez příplatků a místenek jsou samy o sobě drahé jízdenky (cenu NRT si ostatně můžete z pohodlí domova spočítat).

Od letecké dopravy totiž železnice přebrala všelijaké „včasné jízdenky“, které sice umožňují cestovat za velmi výhodné ceny, ale lidé musí počítat s tím, že v takovém případě si budou muset cestu zafixovat dlouhé měsíce dopředu, přičemž možnost vrácení jízdního dokladu z důvodu na straně cestujícího většinou chybí (zde jsou pozitivním příkladem Včasné jízdenky Evropa ČD, které za minimální poplatek vrátit lze). Jenže takové nabídky neexistují pro všechny relace, a tak když už si cestující, kteří chtějí ušetřit, s e-shopy chvíli pohrají, nakoupí často několik jízdních dokladů, a tedy i přepravních smluv pro jednu cestu. To může přinést nemilé důsledky jako ujetí přípoje bez odškodnění a propadnutí dalších jízdenek. Pro úplnost ovšem dodejme, že německá EBA na základně konkrétního případu považuje dvě jízdenky zakoupené u jednoho dopravce za jednu přepravní smlouvu. Jak by se rozhodla v případě jízdenek prodaných různými dopravci, ale můžeme jen hádat.

Myslíte si, že evropskou tarifní integraci (NRT) je třeba zachovat?

Kdo by měl být činný v otázce celoevropské tarifní integrace (EU, UIC, státy, dopravci…)?

Jak si vede evropská železnice v konkurenci leteckých a autobusových dopravců, kteří často dovezou cestující bez přestupu do cíle cesty?

Máte zkušenosti s cestováním dálkovými vlaky za hranice? Jaké jste použili jízdenky a kde je koupili?

Úvodní snímek: ICE-T ve Fürthu, 10. 8. 2016 © Dominik Havel

Súvisiace odkazy