Konkurence vlaků s jinou dopravou

Na symbolické obnovení přeshraniční nákladní železniční dopravy se v neděli 17. května chystají občanská sdružení protestující proti výstavbě nové silnice mezi Cvikovem a Karlovými Vary vedené přes Krušné hory.
Sdružení Občané za kvalitu života v Krušných horách a Iniciativa BI – B93 z německé části Krušných hor se chtějí sejít na náměstí Sv. Vavřince v Horní Blatné v neděli v 10.49.
„Uvítáme tam naše německé přátele se symbolickým nákladem dovezeným vlakem z Johanngeorgenstadtu, kterým společně obnovíme mezistátní nákladní železniční dopravu při příležitosti 110. výročí existence této tratě,„ vysvětlil Petr Maglia ze sdružení Občané za kvalitu života v Krušných horách.
V pátek 15. května totiž uplyne 110 let od zahájení provozu na Krušnohorském Semmeringu, jak je železniční trať mezi Karlovými Vary a Johanngeorgenstadtem také nazývána. Součástí akce má být také Evropské fórum pro budoucnost Krušných hor, které se uskuteční v sálu hotelu Modrá Hvězda v Horní Blatné.
„Doufáme, že pozvaní hosté fóra využijí k informování o postupu jejich úřadů při využití silnice Ostrov–Potůčky v souvislosti se snahou SRN o tranzitní dopravu mezi oběma zeměmi v uvedeném směru, přitom železniční dopravci z obou stran hranice oznamují, že neevidují žádné požadavky na přepravu nákladů,„ dodal Maglia.

(Právo)

Cestovatelské strasti, které s sebou nese přesun na větší vzdálenosti, zná asi každý z nás. Mnozí dnešní třicátníci určitě alespoň jednou v životě absolvovali mnohahodinovou prázdninovou cestu automobilem do Jugoslávie k moři, a ti odvážnější si dokonce troufli i na výlet autobusem do Bulharska.

Celá úvaha: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/vyhnete-se-syndromu-turisticke-tridy-jedte-na-dovolenou-vlakem/375728

Aj keď na trase Praha-Liberec víťazí rýchlejší autobus nad vlakom,dnes tesne pred začiatkom predĺženého víkendu si v pokladni na Smíchove kúpilo lístok na vlak 16 cestujúcich,a budú do Liberca cestovať aj s bicyklami.Povedali mi,že aj keď vo vlaku strávia 2 a pol hodiny,možnosť cestovať s bicyklom zvíťazila a preto za dnešok na trase do Liberca vyhrál vlak

V dubnu vstoupil do závěrečné fáze reklamně-sociální projekt společnosti Kofola Zodpovědný řidič. Zaměstnanci využívající služební auta, včetně řidičů nákladních aut Kofoly, prošli kursem první pomoci s lektory Zdravotnické záchranné služby. Celkem bylo proškoleno více než 200 řidičů osobních a nákladních vozů v Praze, Mnichově Hradišti, Ostravě, Krnově a v Rajecké Lesné na Slovensku. Podle mluvčího Kofoly Martina Klofandy navíc management firmy preferuje při služebních cestách vlakovou dopravu. Snadný přístup k železnici podle něj ovlivnil i výběr lokací provozních závodů Kofoly. Cestování vlakem má snížit pravděpodobnost účasti zaměstnanců Kofoly při dopravní nehodě.

(Lidové noviny)

Cestovat vlaky může maminka po dobu celého těhotenství. Nikdy nebylo prokázáno, že by měly cesty vlaky na plod či na matku nějaký špatný vliv.
Na rozdíl od auta, autobusu či letadla, je ve vlaku větší pohodlí. Během cesty se budoucí matka může projít po chodbě, natáhnout nohy či si dojít na toaletu. Pokud je žena ve vyšším stupni těhotenství, musí být opatrná při nastupování do souprav. Zejména starší spoje mají ještě vyvýšené podlaží a jejich příkré schody v některých případech těhotné zvládají jen stěží. Opatrnost je na místě také při chůzi za jízdy, vlak může nečekaně přibrzdit a matka může upadnout. Těhotné ženy mají ve vlacích několik výhod. Mohou využívat ve velkých stanicích přepážky přednostního odbavení, které jsou určeny pro cestující 1. třídy a také pro těhotné ženy i v případě cesty 2. třídou. Přepážky jsou např. v Brně hl.n., Praze Holešovicích a zavádějí se v dalších stanicích. Ženy mohou využít zvláštní čekárny ČD Lounge určené pro cestující SuperCity a 1. třídy ve vybraných stanicích (Praha Holešovice, Olomouc hl.n., Brno hl.n., Ostrava hl.n. a Svinov, Pardubice hl.n.).
Jsou přístupné těhotným ženám s jízdenkou 2. třídy. Je možné využít také zvláštní místa ve vozech, označená symbolem sedačky s křížkem (místa vyhrazená pro zdravotně postižené osoby). Vždy je lepší si připlatit za kvalitnější a pohodlnější vlakovou soupravu.

(Krkonošský deník)

nuž, áno, dá sa na to pozrieť aj takto, ale musíme si uvedomiť, že tie lode, aspoň teda tie staré vraky, tiež čo to do tej vody vypustia. A vodná cesta, no...ja si neviem predstaviť, že by sa čo i len polovica z ciest a železníc presunula na rieky...a tá cena, to by bol tiež zabiják, rýchlosť, to ani nehovorím, keby som sa vybral do Berlína v sobotu, kedy by som tam prišiel. Samozrejme, určite má taká plavba svoje čaro, no obávam sa, že ak by sa poriadne zintenzívnila, o chvilu by aj ten špinavý Dunaj bol čierny od oleja

Každopádne súhlasím s tým, že našim cestám a železniciam (viac však cestám) padne za obet ročne nesmierne veľa životov. Nie zvieratá nám zasiahli do životneho priestoru, ale my im. Vo vyspelejších krajínach, ale čo ma teší, pomaly aj u nás, rastú oplotenia a podchody na diaľniciach pre zvieratá. V neďalekej dedinke Budiš môžete každým rokom pozorovať barikády a podchody pre migrujúce žaby, na Liptove pre vydru. Tak by to malo byť.

Čo sa mňa týka, ja budúcnosť stále vidím v železnici. Jedna motorová jednotka na mnoho nemotorových, to je jedinečné. Che to len inú politiku, cenu za DC a celkový prístup k železnici. Kedysi bola železnica boom, obce sa doslova bili, aby nimi prechádzala, teraz? niektorí sa tvária, akoby nám tu vadila a úspešne ju ničíme (viď pán bicyklista, koľko tratí si nám porušil.....a vraj, hrdý železničiar)

V souvislosti s projektem vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe se objevují různá srovnání silniční a železniční dopravy s dopravou po vodě. Porovnává se ekonomika, přepravní kapacita a jiná kritéria, ale velice často se zapomíná na jeden zásadní rozdíl, který je pro mne, ekologicky smýšlejícího člověka, podstatný.
Zkuste si, prosím, představit mezinárodní dálniční tah či železniční koridor. Na těchto dopravních tepnách vládne kromě hluku a prachu z intenzivní dopravy jen smrt. Není podstatné, zda jste si představili období jarní, letní či zimní -všechny živé organismy, které se pokusí sdílet tento prostor, jsou přejety, rozdrceny, zničeny. Dálniční či železniční těleso, vytvořené z mrtvých materiálů, nedává životu mnoho šancí. Silniční a železniční koridory vytvářejí v krajině jizvu, která trvale negativně ovlivňuje životní prostředí ve svém okolí.
Přál by si někdo z vás vlastnit rodinný domek se zahradou těsně přiléhající k rušné dálnici či železničnímu koridoru? U vodních cest je situace zásadně odlišná. Voda je totiž životodárná tekutina a vodní dopravní tepna a její okolí zůstává i při vysokém zatížení stále živým prostorem, vhodným pro rekreaci, rybaření a život mnoha živočichů a rostlin. Vodní těleso dopravní tepny je samoopravující se živý organismus, s mnoha dalšími funkcemi, než je jen doprava. Nemovitosti v těsné blízkosti vodní cesty získávají na hodnotě. Na rozdíl od silničních či železničních lze vodní koridory budovat tak, aby ekologicky přínosné funkce vodní cesty byly maximálně zdůrazněny, zatímco nepříznivé vlivy stavby a jejího provozu lze potlačit na minimum. Zkušenosti z budování moderních vodních cest v západní Evropě ukazují, že pozitivní vlivy na životní prostředí mohou významně převážit nad negativními.
Mělké příbřežní zóny, koupací jezírka, oživená slepá ramena a obnovené lužní lesy, stejně jako příbřežní porosty vhodných keřů a stromů vytvářejí nové životní prostory pro ptáky, vodní živočichy i člověka. Stávají se místem pro aktivní odpočinek, cykloturistiku a rekreaci.
Vodní cesty, jsou-li citlivě zasazené do krajiny, jsou živým organismem podobným stromům. O důležitosti stromů pro životní prostředí a pro člověka snad nemusíme polemizovat. Stejně jako ony poskytují vláhu, místo pro odpočinek, stavební materiály, energii, přístřeší živočichům a jiným rostlinám, regulují teplotu ve svém okolí. Pomáhají tlumit extrémní klimatické výkyvy. Myslíte si stále, že lze vodní dopravu označit za neekologickou a pro životní prostředí horší variantu než třeba dopravu železniční? Z výše uvedených důvodů podporuji projekt vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe, tak jak je představován v knize „Křižovatka tří moří„, a budu se snažit dohlédnout na to, aby i v budoucnu zůstal maximálně šetrný k životnímu prostředí a využíval svých možností ku prospěchu člověka i přírody.

O autorovi| Ing. Martin Kolařík, zastupitel města Přerova

(Nové Přerovsko)

Už nevíte, na čem by se dalo ušetřit? Což takhle na dopravě! Spočítejte si s Bleskem, zda se vám víc vyplatí za rodinou či přáteli cestovat vlakem nebo autobusem. Popřípadě za jakých okolností se vyplatí cestovat autem.

Srovnání: http://www.blesk.cz/clanek/113627/blesk-cz-radi-jak-usetrit-na-cestovani

Firmy šetří a jejich manažeři méně létají. Na středních vzdálenostech místo letadel jezdí vlakem, při větších vzdálenostech videokonference.
„Pokles prodejů letenek se v Česku projevuje ve všech segmentech klientů, tedy i obchodním. Zaznamenali jsme pokles poptávky například na ruských destinacích vyjma Petrohradu. Nejvíce se ekonomická recese projevila na linkách do Spojených států,„ sdělila mluvčí Českých aerolinií Daniela Hupáková.
„Stále častější jsou obchodní cesty na jeden den vlakem. Ve zvýšené míře používají firmy také videokonference. Kromě toho požadují levnější hotely a levnější letecké společnosti, tzv. low-costy,„ řekl deníku E15 David Radcliff,
výkonný šéf mezinárodní turistické kanceláře Hogg Robinson Group, která se zabývá firemním cestováním. Podle Radcliffa klesl v Evropě zájem o obchodní cesty letadlem o 15 až 20 procent. Stejnou měrou naopak podle něj roste poptávka manažerů po cestování vlakem. Situace v Česku tento trend kopíruje, řekl. „Evidujeme dramatický nárůst zájmu o jízdenky. Dokonce až o sto procent,„ upřesnil. Z Prahy jde zejména o cestování do Bratislavy, Brna, Ostravy, Vídně a do polských měst u české hranice.
Úspory potvrzují i firmy. „V důsledku krize jsme omezili nejen letecké, ale i ostatní služební cesty. Realizují se jen ty nezbytně nutné. Místo osobních jednání se nyní často využívají telefonické konference,„ uvedla mluvčí společnosti ArcelorMittal Ostrava Věra Breiová.

(E15)

České dráhy mají nabídku pro řidiče, které postihlo zúžení magistrály v Legerově ulici v Praze. Vlaky příměstských linek Esko jedoucí směrem od Strančic je dovezou přímo do centra Prahy rychle a bez čekání. V ranní špičce jezdí vlaky S9 a S29 směrem od Strančic v průměru každých 15 min. Například z Říčan se cestující do Prahy na Hlavní nádraží dostane za 28 minut, kde má možnosti přestupu nejen na metro a tramvaje, ale také na další linky Esko.
Vlaky Esko, stejně tak jako jinými dopravními prostředky MHD v Praze je možné cestovat na jednu jízdenku. Cesta ze Strančic tak vyjde pouze na 32 Kč. Jízdenka platí 2 hodiny od označení v pásmech Pražské integrované dopravy P, 0, B a 1 a v rámci časové a pásmové platnosti je možné je použít v regionálních vlacích ČD, v metru, tramvajích a autobusech pražské MHD.
Vlaky linek S9 a S29 ze Stránčic přes Říčany a Uhříněves na hlavní nádraží v centru Prahy obsluhují také centrální městské části Strašnice, Vršovice a linka S29 jezdí přímo také na nádraží ve Vysočanech. Doba jízdy z Říčan do Vysočan je u nejrychlejších přímých spojů jen 38 minut.
Řidiči, kteří nebydlí v blízkosti stanice, mohou svůj vůz odstavit u nádraží a dále pokračovat pohodlně Eskem. „Tento model je u našich cestujících stále oblíbenější,“ potvrzuje manažer produktu Esko Petr Vondrlík.

Tolik vtipná čerstvá tisková zpráva ČD.

Tak třeba takto: Mám zákaznickou kartu ČD a slevu pro důchodce. Autobus běžného dopravce je pro mne drahý.

No a najviac ma pobavila táto veta:

Autobusy či minibusy s tarifem a všemi slevami ČD by mohly být pro místní obyvatele příjemným doplněním nabídky spojení.“

.... porovnávajúc tarif ČD a tarif autobusových dopravcov v ČR fakt neviem ako to bolo myslené

Poněkud překvapivě hodlají České dráhy vyřešit tento problém zavedením (ve vztahu k historii ČSD spíš znovuzavedením) vlastní autobusové dopravy.
Viz zpráva České dráhy, a.s. vyráží na silnice!
na http://www.vlaky.net/online/diskusia/tema.asp?lang=1&id=308149

Moderní autobusy s automobily téměř drží krok. Pohodlí v nich je dál, než bývalo ve starých "zájezdových" karosách. Vlaky jsou o celé hodiny rychlejší, než byly ještě v nedávné minulosti. Přišlo Pendolino i rychlíkové vozy německých i rakouských drah. A nízkonákladové letecké společnosti ukázaly, že letenky nemusí být drahé. Pro srovnání si HN vybraly cestu z centra Prahy do centra metropolí hlavních českých obchodních partnerů. Na jednání jede jen jeden člověk a v cílovém městě mu stačí jen pár hodin času. U řízení auta se tedy nemá s kým střídat.

Celý článek: http://HN.IHNED.CZ/?m=d&article[id]=34192580

Osobní automobil byl u nás ještě před padesáti lety vzácností. Na větší vzdálenosti jezdili lidé spíše autobusem nebo vlakem.
Možná i proto, že vzácností byla i pořádná silnice. Jenže auta potom přibývala a přibývala a pro mnohé z nás se stalo vzácností jezdit vlakem. Ale nadešel ten čas.
Znovu jsem objevil vlak.
A často ho využívám, i když mnohdy na úkor soukromí. Ve vlaku jsem vystaven na milost a nemilost těch, co rádi navazují kontakty a seznamují se. Především muži se ženami, samozřejmě.
Jsou mezi nimi vyslovení experti. Nejde o začátečníky z tramvaje nebo metra, co ani pořádně nestačí naznačit dámě, odkudpak se to asi znají - a jsou na konečné. Ostatně, těch pár korun vražených do městské hromadné dopravy se ještě dá oželet. Jenže takový vlakový seznamovač, který investuje do svého podnikání příplatek za místenku, ten už má v zásobě jiné věty, jako: „Vy nejste jako jiné ženy,„ nebo „Moje žena mi nerozumí…„.
Ten už jde v tunelu najisto.
Opíraje se o vlastní zkušenost, mohu však doložit i fakt, že v přítmí vlakového kupé nemusí vždy jít o souboj pohlaví. Hodně energie je třeba na to, když musím odolávat nájezdům spolucestujících, kteří si o mně kdoví proč myslí, že rozumím politice. Samozřejmě, mohu se tvářit, že spím, popřípadě vylovit telefon a oddávat se fiktivnímu rozhovoru, odejít přitom na chodbu, postát u okna, ale to se nedá dělat dvě tři hodiny. Lepší je ten spánek. Může trvat podstatně déle a navíc, nemusím ho ani předstírat, jsem obdarován talentem usnout kdykoliv a kdekoliv. Problémy jsou však i s tím. I když se mi podaří opřít se tak, že se mi neklimbá hlava a neotluču si ji o všechny stěny přilehlé i protilehlé, určitě se mi po chvíli otevřou ústa, což mi - jak jsem si ověřil - nepřidává na přitažlivosti a chodí se na mě dívat až z lokomotivy.
Navzdory tomu skládám ódu na vlak. Mezi plusy a minusy nakonec převažuje fakt, že v autě jsem sice pánem svého času, ale i odpovědný za bezpečnost svou a těch, které případně vezu. S celým nákladem se sice dovezu až do hotelu, ale riskuji poruchu, nehodu, živelnou pohromu, platím za parkování a trnu, jestli mi auto neukradnou nebo nevykradou. Ave vlaku už ani není třeba vybírat saze z očí.
Jednak zmizely parní lokomotivy, jednak už ani neotevřete okno. Aje to i bezpečnější. Mezi strojvedoucími je podstatně méně pirátů než na pozemních komunikacích. Vždyť jsem ani nikdy nezpozoroval, že by nás někdy s posměšným troubením a jen tak bez směrovky předjel jiný vlak.

(Moravskoslezský deník)

Od konce března roku 2012 spojí letiště Paříž-Roissy, Londýn, Lutych, Kolín nad Rýnem, Amsterdam a Lyon intermodální noční expresní vlaky. Na projektu partnerství veřejného a soukromého sektoru Eurocarex se vedle správ jednotlivých letišť účastní expresní služby FedEx a TNT, jedná se i o zapojení integrátorů UPS a DHL.
Evropská intermodální asociace EIA projekt iniciovaný managementem letiště Roissy podpoří v otázkách interoperability a bezpečnostních standardů. Memorandum o zahájení projektu Eurocarex podepsali představitelé zúčastněných stran v létě v Bruselu. „Drastický nárůst cen pohonných hmot vedl v uplynulých měsících ke zvýšenému zájmu ze strany politiky i hospodářství,„ poznamenal k tomu předseda představenstva společnosti Carex Cargo RailExpress Yanick Paternotte.
Koncept Eurocarex spočívá v nasazení celkem osmi vysokorychlostních nákladních vlaků pro letecké zboží. Každý vlak by měl dopravovat až 100 tun nákladu, překlad zboží má trvat maximálně 45 minut. Investiční náklady Yanick Paternotte odhaduje na 300 milionů € u terminálů a 600 milionů € na pořízení speciálních vagonů. Náklady ve výši 25 až 30 milionů € na vlak by měly být financovány ze soukromých zdrojů, u terminálů počítá Yanick Paternotte s 50procentní účastí veřejných prostředků.
Dalším důležitým argumentem pro zavedení intermodálního expresu je snížení emisí CO2. Podle studií EIA tvoří produkce emisí skleníkových plynů u vysokorychlostních nákladních vlaků pouhá dvě procenta hodnot emisí nákladních letadel. Carex kalkuluje s průměrnou cenou za přepravu palety ve výši 400 €. Zpočátku hodlá zavést osm vlaků, později by počet nočních nákladních expresů mohl dosáhnout 20 až 23. Po roce 2015 by měla být síť rozšířena o Bordeaux, Marseille, Štrasburk a Frankfurt nad Mohanem.

(Dopravní noviny)

Patřím k nemalému počtu „dojíždějících pracujících„. Na rozdíl od většiny ostatních si vystačím s dojížděním „ob den„ a, též nejspíš na rozdíl od většiny ostatních, jezdím vlakem rád. Mám k tomu několik víceméně rozumných důvodů. Předně: dědeček byl výpravčí.

Celá úvaha: http://neviditelnypes.lidovky.cz/zeleznice-proc-jezdim-vlakem-diu-/p_spolecnost.asp?c=A081022_174906_p_spolecnost_wag

Během krátké doby jsem absolvoval několik cest mezi Prahou a Vídní. Při nich jsem využil tři druhy dopravních prostředků. Myslím, že je zajímavé porovnat si jejich přednosti i nevýhody.
Vždycky jsem rád jezdil vlakem a k mým největším zážitkům ze světa patří jízdy japonskými superexpresy šinkanzen. Těžkou ránu této mé zálibě zasadily před třemi lety České dráhy. Pro jednání v Mnichově jsem jim dal přednost před jízdou autem a trpce jsem litoval. Odstrašující zážitky z Wilsonova nádraží i ze samotné cesty, kde jsem místo v nechutně špinavém rychlíku s partou zlodějů trávil bez předchozího varování spoustu času ve stoje v náhradních autobusech a přecpaném motoráku, mne vedly k rozhodnutí, že do českého vlaku již nikdy. Možnost vyzkoušet si cestou do Vídně jízdu v Pendolinu mne ale od tohoto rozhodnutí odvedla.

LETADLO

Letecká doprava je s délkou letu kolem 50 minut teoreticky nejrychlejší. Jenže při takto relativně krátké vzdálenosti to tak docela neplatí. Na letišti musíte být hodinu před odletem a pár desítek minut zpoždění je zde zcela běžných. Odbavovacími formalitami, kontrolami a čekáním trávíte více času, než letem samotným. Čekáte ovšem v kulturním prostředí a vídeňský Schwechat vám dokonce nabídne možnost připojení počítače do elektrické sítě i bezprostředně před odletem.
Také doprava na a z letiště trvá nezanedbatelnou dobu. I v tomto ohledu je na tom Vídeň mnohem lépe s vlakovým spojením, které vás během 25 minut pohodlně a za pouhých 3,5 eura dopraví až do centra.
V současné době se nabízí pět letů za den v cenách za zpáteční letenku od 8200 Kč vč. všech poplatků. Letadlem tedy lze zvládnout i jednání nebo návštěvu nějaké akce ve Vídni během jediného dne.

VLAK

Takřka každý, kdo vyzkoušel cestování vlakem SuperCity Pendolino, na něj nedá dopustit. Cestu z Prahy do Vídně zvládne za rovné čtyři hodiny v maximálním pohodlí a na neporovnatelně vyšší úrovni než je tomu v jiných vlacích Českých drah. Také prostředí na nádraží Praha-Holešovice je na české poměry civilizovanější než pražská ostuda zvaná Wilsonovo nádraží. Jenže už při výstupu ve Vídni zjistíte, že nádraží 21. století mohou vypadat ještě mnohem lépe.
Nádraží v Holešovicích i Südbahnhof ve Vídni (Pendolino zde navíc staví i v Simmeringu) jsou prakticky v centru města s dokonalým spojením městskou dopravou. Zajímavá je i cena - za cestu 2. třídou zaplatíte 593 Kč plus 200 Kč za povinnou místenku. Jízdenka na 1. třídu, poskytující služby srovnatelné s cestou letadlem, ale i zásuvku na 230 V u sedadla, stojí bez místenky 712 Kč. Cesta je opravdu pohodlná a lze ji celou využít k odpočinku nebo práci s laptopem. V Holešovicích je pro cestující 1. třídou salonek opět s přípojkami na 230 V. S ohledem na pohodlí je nelogický prodej místenek nejprve od přední části vagónu. Při uspořádání sedadel směřujících ke středu vagónu tak většina cestujících sedí zády proti směru jízdy.
Pokud směřujete ze středu Prahy do centra Vídně, pak cestu Pendolinem zvládnete stejně rychle, ale pravděpodobně rychleji, než letadlem nebo autem. Problémem je jízdní řád. Dva vlaky odjíždějí dopoledne z Prahy a po krátké přestávce se vracejí zpět. Pokud vám tedy na jednání ve Vídni nestačí dvě hodiny, pak cestu do Vídně Pendolinem nelze zvládnout během jediného dne.

AUTO

Cestu do Vídně jsme absolvovali vozem Kia Carens. Prahu s Vídní zatím přímo nespojuje dálnice, takže je nutné volit ze tří možných tras - po dálnicích přes Bratislavu, což je nejdelší, ale i nejpohodlnější, po dálnici do Brna a poté po kvalitních, nicméně silným provozem zatížených silnicích směrem na rakouskou dálnici nebo po vedlejších silnicích přes Vysočinu, což je nejkratší. Každá z těchto tras má své příznivce i odpůrce. Jejich výhodnost se mění podle toho, zda jedete přes noc, o víkendu nebo v době dopravní špičky, ale i podle aktuálních uzavírek na dálnici.
Cestu dlouhou 310 až 350 km lze bez přehnaného spěchu zvládnout za méně než čtyři