Ázia - Japonsko

Stručný "výcuc" z reportáže o Japonsku, pre nás zaujímavé pasáže o železničnej doprave sú vybraté a tu zverejnené, odkaz na celý článok je na konci.

Pod zemí a nad zemí
To se zejména týká Tokia. Japonské hlavní město připomíná spíš mamutí vesnici než velkoměsto - jak na předměstí, kde jsou malé baráčky přilepeny jeden na druhém, tak v centru. Nenajdeme zde totiž tolik mrakodrapů jako v jiných obřích metropolích (žije tu patnáct milionů lidí, další dva miliony sem dojíždějí za prací), důvodem je obava z častých zemětřesení. S ohledem na ně mají všechny stavby zesílené základy a vůbec jsou projektovány tak, aby vydržely i extrémně silné otřesy půdy. Patrné to je i u metra a nadzemní dráhy, dvou nejčastěji používaných prostředků městské hromadné dopravy.

Přesto, že jezdí ve velmi rychlých intervalech, bývají často přeplněné - samozřejmě nejvíc ve špičce. Ve vozech se i přes výkonnou klimatizaci téměř nedá kvůli davu pasažérů dýchat.
Jejich výraz je přitom stále neutrální, nedávají najevo žádnou rozmrzelost, ani když do nich někdo strčí nebo je ve snaze vystoupit odhodí stranou. Stejně odevzdaně berou, když je na stanici zřízenci (v čistých bílých rukavičkách) s velkou vervou natlačí dovnitř, aby se daly zavřít dveře, nebo naopak dají pokyn k odjezdu a vlak jim ujede před nosem. Bez emocí pak čekají na další spoj.
Malé upozornění: to, že v kabině vozu nesedí strojvedoucí, neznamená, že nemůže odjet bez něj, některé spoje jsou řízeny na dálku z dispečinku.

Vyspělá technika, podřadné ženy
V zemi, která se chlubí nejvyspělejšími technologiemi na světě, v zemi, kde dopravu řídí počítače, může cizince dost vykolejit ještě jedna "drobnost." Nikdy nepouštějte ženu sednout - ani kdyby jí bylo sto, opírala se o hůl, měla plné ruce tašek a na zádech batoh! Já to udělal. Celé osazenstvo vagonu sledovalo mé počínání absolutně nechápavě, někteří dokonce s výrazem, jako kdybych byl snad nebezpečný šílenec. Srdce té babičky navíc šok z neznámého málem nevydrželo, celou stanici se mi s díky klaněla a snad až za pět minut se odvážila usednout na uvolněné místo.
Jestli totiž lze něco Japoncům zazlívat, tak negentlemanský vztah k ženám, což je dáno jak smýšlením, tak tradicemi, protože muži byli odjakživa považováni za bojovníky a pány tvorstva, kdežto ony za podřadné bytosti.

Tlačenice v nadzemce
Mimochodem, před několika lety musely být v tokijské městské dráze zavedeny speciální vagony pro ženy. Cílem bylo jediné - snaha uchránit ženy od nepříjemného sexuálního obtěžování. Zavedení zvláštních vagonů, které jezdí hlavně v dopravní špičce, předcházel výzkum, při němž vyšlo najevo, že dvě třetiny tokijských žen ve věku mezi 20 a 40 lety se často setkávají ve veřejné dopravě se sexuálním obtěžováním.

Rychlé couráky
Že je v Japonsku nejrychlejší a zároveň nejpohodlnější cestovat vlakovou dopravou, se všeobecně ví, legendární je jejich přesnost - ani ne tak minutová jako spíš vteřinová. Našinec, vycvičený samozvanstvím Českých drah, se zde cítí jako v Jiříkově vidění. Navíc i poslední lokálka jezdí pomalu stejně rychle jako Pendolino, průměrná rychlost podobných "couráků" se pohybuje kolem 130 km/hod.
Kromě nezbytné klimatizace patří k běžnému standardu sterilně čisté záchody s teplou vodou či vymezený prostor na přebalovaní kojenců.

Uvnitř shinkanzenu
Velkým zážitkem je pochopitelně jízda rychlovlakem shinkanzen. Dosahuje rychlosti kolem 350 km/hod a využívá se hlavně na velké vzdálenosti - je totiž téměř stejně drahý jako letadlo.
Show začíná už na nástupišti. "Stoupněte si, kam máte," upozorní mě slušně, leč nekompromisně "nádražák" kontrolující jízdenky, a když vidí, že se ve snaze spatřit zblízka monstrózní lokomotivu cpu co nejvíc dopředu, ukáže na zem, kde jsou velkým písmem zřetelně vyznačena čísla vagonů (i v latince, takže se nelze vymluvit, že nerozumím sypanému čaj

V minulém díle našeho cestopisného putování po Japonsku (viz Železničář 49-50/2006) jsme navštívili třetí největší město Japonska Ósaku a její nejbližší okolí. Mimo jiné jsme se seznámili smístními historickými památkami, muzei, parky a dopravními zajímavostmi. Kromě Ósaky jsme poznali také prefekturu Hyogo se správním centrem Kóbe a s mohutným okouzlujícím hradem Himeji. V dnešním pokračování se od Ósaky vzdálíme podstatně více a navštívíme nejzápadnější cíp hlavního japonského ostrova Honšú.

Článek také o železniční a jiné drážní dopravě najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2007/7_50japo.htm

Japonská železniční společnost JR East, která spravuje obrovskou síť drah v regionu velkého Tokia, hodlá ve svých vagonech instalovat speciální informační rámy, jakési "čtečky", které budou mimo jiné umět přes soukromý mobil vzbudit cestujícího v té správné stanici.
Běžný obrázek v japonských vlacích a v metru skýtají denně tisíce cestujících, kteří si cestu krátí tím, že surfují po internetu, odesílají maily, hrají hry uložené v mobilu anebo jednoduše tvrdě spí. Tento klasický "scénář" přivedl experty na nápad vyvinout zařízení, které by přímo do mobilů dodávalo informace šité cestujícím na míru, jež by byly v reálném čase aktualizovány a jež by se vztahovaly ke konkrétnímu spoji a ke konkrétní železniční soupravě.
Cestující ve vlaku by se museli jen lehce svým mobilem dotknout speciálního kontaktního rámu a na displeji by si mohli hned přečíst například seznam příštích stanic, časy příjezdů, případně aktuální nehody či zpoždění na lince. "Cestující by kromě jiného třeba viděli i to, jak jsou jednotlivé vagony zaplněny, takže by mohli hned zamířit do nejméně obsazeného, " říká technik JR East Takajuki Matsumoto. Zařízení by bylo vybaveno také budíkem pro spící cestující. Při nástupu do vagonu by zájemci jen klikli na ikonu budíku na seznamu stanic na speciálním rámu.
Počáteční investice by ale nebyly malé. V každé soupravě by musel být instalován informační server s terminály v každém vagonu. To je obtížné provést v už jezdících vlacích, ale instalace zařízení v nových jednotkách by podle japonských zdrojů v příštích letech neměla být problém.

(Autor: ČTK)

Dne 1. října 1964 byl v Japonsku zahájen provoz vysokorychlostních vlaků šinkansen. Koleje spojovaly dvě největší japonská města „země vycházejícího slunce“ -Tokio a Ósaku. Trať zaznamenala okamžitý úspěch, již tři roky po zahájení provozu bylo přepraveno 100 milionů cestujících. Dalšími významnými městy na trase byly Nagoja a Kjóto.
V současné době se šinkansen skládá z osmi tratí a obsluhuje většinu významných japonských velkoměst na ostrovech Honšú a Kjúšú.
Nejvyšší dosahovaná provozní rychlost je 300 kilometrů za hodinu. Lístek z Tokia do Osaky by měl nyní podle údajů na internetu vycházet zhruba na 14 tisíc yenů, což je asi 2350 korun.

(Jihlavský deník)