Naše téma: Čipové karty a jejich nástupci ve veřejné dopravě

Na počátku všeho byl papír. Dal se snadno koupit, ale i zničit, ztratit, nebo dokonce padělat, a tak vznikly elektronické karty. Pro jejich získání je zapotřebí vyplnit formulář, přiložit fotografii, počkat přibližně měsíc, než vám ji vyrobí, a teprve poté si na ni můžete nechat nahrát požadovanou předplatní jízdenku, jejíž papírová forma už obvykle zanikla. Když kousek plastu ztratíte, mnoho škody nenastane – jednoduše si kartu zablokujete a obstaráte si nový nosič, na nějž vám bude jízdenka převedena. Případně lze kartu používat jako elektronickou peněženku, jež zjednoduší a zrychlí řádově desetikorunové transakce v pokladně nebo u řidiče linkového autobusu nebo nahradí trhací arch jednotlivých jízdenek v peněžence. Bezpečnost vůči podvodníkům raději komentovat nebudu – nikdo nikdy neví, kolik elektronických peněženek je nabito falešně…

Dalším hnacím motorem pro zavádění elektronického odbavování cestujících je snaha o tarifní integraci. Zatímco v Německu nebo Švýcarsku si dopravci vystačí s ne zcela přesnou výší kompenzace, určenou na základě dopravních průzkumů, u nás, ale i jinde v Evropě, tomu je často jinak. Dopravci vyžadují naprosto přesné dorovnání ztrát, což vede k tzv. systému check in – check out, kde se cestující identifikuje při každém nástupu i výstupu z vozidla. Špičku v této oblasti tvoří katovická konurbace s kartou ŚKUP (Śląska karta usług publicznych). Organizátor dopravy KZK GOP zde vydává v papírové podobě pouze nepřestupní jednorázové jízdenky, zbytek (včetně celodenní) je výhradně ve formě aplikace na kartě ŚKUP, přičemž přikládat kartu ke čtečkám musí i majitelé měsíčních a dalších dlouhodobých jízdenek, místo aby ji ukazovali jen revizorům. Podobným směrem se vydává i IDS IREDO, v němž byly spolu se zavedením čipových karet zrušeny papírové přestupní jízdenky (s výjimkou celodenních). Protože lidé o karty za 150 Kč neměli příliš velký zájem, firma OREDO přistoupila k zavedení slevy 5 % při použití karty. Ještě větší diferenciaci jízdného najdeme v Hradci Králové, kde papír stojí 20 Kč, zatímco „pípnutí“ pouze 14 Kč.

Ač jsou karty představovány, až vnucovány cestujícím jako moderní odbavovací systém, ne vždy jsou s ním jeho uživatelé spokojeni. Ve zmíněných Katovicích se obyvatelstvu nelíbí, že KZK GOP ví, kdo, kdy, čím a kudy jel. V Berlíně nedávno nahradili předplatní jízdenky kartami a zde si veřejnost stěžuje na to, že nově si musí dlouhodobé jízdenky kupovat pouze v zákaznických centrech s omezenou otevírací dobou, přičemž papírová jízdenka šla koupit nonstop v kterémkoli automatu. Hlavnímu městu Německa se nevyhýbají ani technické problémy jako mizení jízdenek z nosiče, kvůli čemuž je jeho majitel považován za černého pasažéra. Pravdu pak musí prokazovat na úkor svého volného času v kontaktním centru…

V neposlední řadě nemohu nezmínit financování takových projektů. Asi každému z nás se vybaví pražská Opencard, která měla stát 89,2 mil. Kč, dnes už ale podle primátorky Krnáčové spolykala astronomických 1,74 miliard Kč. Podle odborníků by přitom takový projekt měl vyjít maximálně na 50 mil. Kč. Nabízí se srovnání se zmíněnou ŚKUP, která si i s tisíci čteček ve vozidlech vyžádala „jen“ 149,3 mil. PLN (908 mil. Kč, resp. 34 mil. Euro). GOP je zároveň i příklad toho, že ani provoz elektronického systému není nejlevnější – organizátor se netají s částkou 40 mil. PLN (243 mil. Kč, 9 mil. €) za 65 měsíců údržby.

Přestože elektronické nosiče mohou znít jako dobrá alternativa k papírovým jízdenkám ve městě, kde bydlíte, představte si, že byste pravidelně cestovali mezi více sídly, potažmo IDS, a potřebovali tak více karet. Protože nějaký plastový obdélníček vydává už skoro každý podnikatel a naše peněženky připomínají spíše kartotéku než přehledné pouzdro na bankovky a mince, začalo Brno nahrávat dlouhodobé jízdenky na bankovní platební karty. Zato Liberec se vydal cestou moderních technologií a testuje systém check in – check out s využitím zapnuté Wi-Fi nebo bluetooth na mobilním telefonu. Obě operace se provedou jednoduše nástupem nebo výstupem z vozidla. Děčín před několika dny představil nový nosič elektronických jízdenek - vodotěsný náramek.

Převyšují přínosy systému vysoké pořizovací a provozní náklady?

Pro které jízdenky jsou karty vhodné a pro které nikoli? Měla by ke každému jízdnímu dokladu existovat papírová varianta?

Uvítali byste možnost nahrát si jízdenku na jiný nosič (např. elektronický módní doplněk, čip aplikovaný pod kůži apod.)?

Nebylo by možné nahradit všechny karty pouhou identifikací cestujícího pomocí občanského průkazu nebo otisku prstu?

Snímky: Kreditová jízdenka RegioJet, Městská karta Hradce Králové, Śląska karta usług publicznych a InKarta ČD © Dominik Havel