„Parowozowe Show 2009” aneb V mezinárodním páru za mezinárodní párou do Wolsztyna (1)

 

 

 

 

 

 

 

Setkání se účastní jak parní lokomotivy tamní, tak také stroje přizvané ze skanzenu v Chabówce a z polských i zahraničních klubů a společností. Parní depo Wolsztyn, poslední v pravidelném provozu fungující normálněrozchodná výtopna v Evropě, se honosí více než stoletou historií. O jejích dějinách se můžete dočíst na internetových stránkách Towarzystwa Przyjaciół Wolsztyńskiej Parowozowni či na historické stránce Wojciecha Lise, věnované právě jí.

 

 

Týden před akcí ve Wolsztyně jsem byl s lokomotivou Ol12-7 na košickém „Prebúdzaní Katky“, kde jsem se domluvil s klubovým kolegou novinarem čili Ľubem Lehotským na společnou cestu do Wolsztyna. Ľubo o Wolsztyně hodně slyšel, ale z Košic je tam dost daleko (takřka 700 kilometrů), což cestu znesnadňuje.

 

 

 

Já jsem tentokrát měl stejně jet autem, tak jsme se dohodli, že ve čtvrtek večer Ľubo přijede do Krakowa a ráno budeme pokračovat dál. Letos na Parowozowe Show jedou z Chabówky tři lokomotivy: Ol12-7, Ty2-953 a TKt48-191. Konvoj vyjíždí už v noci ze středy na čtvrtek, stroje jedou omezenou rychlostí, cestou jsou nezbytné technické zastávky, proto jejich pouť zabere nějaký ten čas.

 

 

Já musím být do čtvrtka v práci, proto odjezd plánuji na páteční ráno. Ľubo přijíždí kolem čtvrteční půlnoci, takže po přivítání a krátkém rozhovoru jdeme spát. Ráno vyrážíme na cestu. Z Krakowa do Wrocławi jedeme po dálnici. Ľubo zkouší mluvit polsky, já slovensky, čímž si spíš překážíme než se učíme, ale cesta nám ubíhá rychle a příjemně. Dál musíme projet Wrocławí, která nemá obchvat. Za městem zastavujeme na krátkou snídani a přes Rawicz a Leszno míříme do Wolsztyna. Nasnídaný Ľubo dospává krátkou noc po včerejším putování z Košic.

 

 

Několik kilometrů za Lesznem míjíme směrovku, ukazující vzdálenost dvou kilometrů do obce Śmigiel. Tou prochází zajímavá pravidelně provozovaná úzkorozchodná dráha a já váhám, zda mám vzbudit spícího přítele, velkého příznivce úzkorozchodek. V tom se projevuje novinářská bdělost a Ľubo otvírá oči. Času je dost, proto se rozhodujeme pro mírnou změnu trasy. V současnosti je drážka v provozu jen v pracovní dny, takže s žádným vlakem počítat nemůžeme, ale prohlížíme si stanici, v níž stojí krásně natřený motorák MBxd2-226 a mnoho jiných vozidel, a také zázemí k jejich údržbě.

 

 

Pořizujeme snímky, kupujeme pár pohlednic a chystáme se k odjezdu, před nímž Ľubo ještě poslouží coby fotograf dvěma harcerkám v krojích, které potkáváme u stanice. Podél trati pak jedeme do Wielichowa, kde úzkorozchodka končí. Tam opět ulovíme pár záběrů. Trať, ač není v nejlepším stavu, se novinarovi velice líbí; její koleje jsou po celou dobu ze silnice dobře vidět a často vedou bezprostředně kolem domů místních obyvatel.

 

 

Po poledni se dostáváme do Wolsztyna. zabydlujeme se v pokoji a navštěvujeme skupinu z Chabówky. Ptám se na podrobnosti o jejich cestě – všechno je v pořádku, stroje fungují a lidé jsou dobře naladěni. V depu ještě panuje klid, nic nenasvědčuje přítomnosti davů, které tu budou už večer a zvláště pak v sobotu. Po krátkém odpočinku zkoumáme areál výtopny a okolní koleje. Na jedné z nich dýmá Zelený Anton z Vrútek, na němž slouží Dušan Feno. Navštěvujeme také historickou expozici, instalovanou v budově opodál rotundy.

 

 

Večer se koná volba Miss Świata Parowozów, po níž následuje představení pod názvem „Světlo, zvuk a pára“. Slavnost začíná za zvuků Ódy na radost průvodem vlajkonošů s vlajkami Evropské unie a států, jejichž lokomotivy se festivalu účastní. Pak při hudbě a ve světlech barevných reflektorů stroje postupně vjíždějí na točnu, aby se přítomným prezentovaly.

 

 

Poté pro změnu pózují fotografům ve vratech rotundy. Celý program vrcholí záplavou rozmetaných konfet. Po představení mohou zájemci v areálu výtopny pořizovat noční snímky. Den končíme krátce po půlnoci půllitrem piva. 

 

 

(Přeložil PhDr. Zbyněk Zlinský)