Poněkud nezdařený výlet na velice zdařilý Den železnice

11.9.2013 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Poněkud nezdařený výlet na velice zdařilý Den železnice

Vždycky se všecko nepovede. Toto útěšlivé rčení by mohlo být mottem našeho cestování na letošní oslavy Dne železnice v depu pod Černou horou, které hlavně pro jednoho z nás špatně začalo a nevalně skončilo, i když nic mezi tím nám vrásky na čele nepůsobilo. Jak by také mohlo, vždyť už tradiční akce v Trutnově byla opět dobře připravena a návštěvníkům nabídla přitažlivý program.

 

 
 
 
 
 
Už koncem léta jsem uvažoval, jak letošní „Měsíc občansko-železničního přátelství“ (jak by se analogicky kdysi slavnému listopadu dalo současné září nazvat) pojednám, kam se hlavně podle tehdy ještě jen předpokládané nabídky vydám. Přiznám se, že do Trutnova mne to moc netáhlo, neboť jsem tam slavil Den železnice nejen loňský, ale dokonce i předloňský. Nicméně když se můj přítel Karel v jisté diskusi vyjádřil, že by se do těch končin rád vydal, změnil jsem názor. A když jsem pak náhodou zahlédl v odbavovací hale královéhradeckého hlavního nádraží plakát oslav letošních, začal jsem se na internetu shánět po jeho elektronické podobě.
 

Program trutnovských oslav na plakátě akce; zdroj: České dráhy, a.s.
 
A neprodleně jsem jej zaslal Karlovi, aby si na ten den doma zařídil propustku. Pak jsme dolaďovali podrobnosti dopravy na místo dění, a to tak, abychom byli účastni alespoň příjezdu parního R 35540 Hradec Králové hl.n. - Trutnov hl.n., když už díky jeho jízdnímu řádu nebylo reálné, abychom jej zachytili také při odjezdu z výchozí stanice, jak se mi podařilo před rokem. (Na zachycení v návratového R 35545 jsme pak nemohli pomýšlet už vůbec, ve srovnání s loňskem jel příliš pozdě). Karel měl vyrazit z Ostravy tak, abychom pak spolu byli v Trutnově před půl devátou ranní, jak téměř zaručovalo vcelku výhodné spojení. Jenže „téměř“ není „úplně“.
 

Zpoždění R 442 „Šírava“ na odjezdu z České Třebové; zdroj: Babitron - Zpoždění vlaků
 
Vědom si té skutečnosti, po opuštění pelechu jsem neprodleně aktivoval svůj počítač a otevřel stránku páně Babilonovu, abych ke své nelibosti zjistil, že Karlův R 442 Šírava má na odjezdu z Hranic na Moravě sekyrku zvíci 13 minut. (Její příčinou byla podle dispečerského hlášení SŽDC „závada vozu“ v Bohumíně.) Ta se zprvu zmenšovala, ale pak bohužel narostla na hodnotu zřejmou z předchozího obrázku, který jsem pořídil, než jsem se musel vydat na nádraží. V neblahé předtuše, že se na něm přítele nedočkám. A tak tomu skutečně bylo, místo Karla samého mne dostihl jen jeho hlas, zrovna když jsem si fotil „mašinku, co mne vezla“.
 

854.005-6 v čele Sp 1782 Hradec Králové hl.n. - Trutnov hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Volal mi z Pardubic, že díky dalšímu zdržení v České Třebové, kde bylo třeba zpacifikovat nějakého opilce, mu přípojný vlak v Pardubicích bohužel ujel a v první fázi našeho výletu se musím obejít bez něho. Poněkud kuriózní ovšem byla skutečnost, že Sp 1949 Pardubice hl. n. - Hradec Králové hl.n. nestihl o pouhé tři minuty, ale návazný Sp 1782 pak opouštěl nádraží posledně jmenované se zpožděním více než pětiminutovým, z důvodů ovšem jiných. Radost z těch nesnází neměl pochopitelně ani jeden z nás, i když přítel z nich jako (dost chabou) náplast vytěžil aspoň možnost pořídit na nádraží mého sídelního města pár nečekaných snímků.
 

Trutnovský „brejlovec“ ve šturcu a hradecký „RegioPanter“ na vlaku z Jaroměře © Karel Furiš
 
V neveselé náladě jsem se usadil ve vlaku pro jistotu poněkud předčasně a své místo jsem neopustil ani ve chvíli, kdy jsem ucítil, že na jeho konec cosi připojili. Nechtěl jsem přivolávat další smůlu a Regionovu, která nás pak opustila ve Starkoči, nemám zaznamenánu (ba ani nevím, zda šlo o jev běžný či mimořádný). Zato se mi podařilo odhadem zaujmout místo na správné straně vlaku, abych mohl v Malých Svatoňovicích zachytit onen parní rychlík, který jsme tam předjížděli, jak jsem dopředu zjistil porovnáním jízdních řádů obou spojů. V hemžení na tamní stanici mne krom jiného zaujal muž oděný v slušivé suknici, jemuž navíc chyběly boty.
 

Šotouš-škůdce vlevo nahoře, šotouš-podivín vpravo dole a obdivovatelé 464.008 mezi nimi
© PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Dlužno dodat, že zvláštní R 35540 nebyl jediným parním vlakem, který byl toho dne k zastižení na kolejích Královéhradeckého kraje. Už v Jaroměři jsem, i když v důsledku okolností jen poněkud nevalně, zachytil přípravy tamních muzejníků k vypravení vlaku Kladské pomezí po trase Jaroměř - Starkoč - Václavice - Náchod a zpět. V tomto případě ovšem nešlo o žádnou ojedinělou akci k oslavám Dne železnice či jiné příležitosti, ale jednu z pravidelných jízd, zahrnutých do nabídky na rok 2013. Pokračující přípravy na hranici jaroměřské výtopny mohl vidět ještě také o hodinu později tudy jedoucí Karel, který je rovněž zaznamenal - a dokonce lépe než já.
 

310.0134 se chystá na jízdu z Jaroměře do Náchoda © Karel Furiš
 
Po příjezdu na trutnovské hlavní nádraží jsem podle svého zvyku zdokumentoval propagaci oslav ve stanici, letos ozvláštněnou velice nápaditými poutači a označníky zastávek pendlu mezi stanicí a depem v podobě orchestrionovitých dveří a pak už pomalu nastal čas čekání na příjezd zvláštního parního rychlíku. Vzhledem k tomu, že směr jeho příjezdu v podstatě odpovídal směru dopadu slunečních paprsků, v nějaký výtvarně hodnotný výsledek jsem nedoufal, ale událost bylo bez ohledu na to třeba zaznamenat. Mnohem lépe pak dopadl snímek rychlíku pravidelného a trakce motorové, který se po uvolnění trati vydal směrem právě opačným.
 

750.701-5 odjíždí v čele R 848 „Úpa“ do Prahy hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Vzhledem k tomu, že jsem se nechtěl sám vydat do depa, tedy provozní jednotky (PJ) Trutnov depa kolejových vozidel (DKV) Česká Třebová, rozhodl jsem se do Karlova opožděného příjezdu zůstat ve stanici. Zabavit se tam bylo snadné, neboť žíznivý hradecký bulík se vydal ke žlabu, aby do svých útrob doplnil životodárnou tekutinu. Její zdroj měl ovšem od té archaické metafory podobu odlišnou, moderního požárního vozidla MAN CAS 16-S-2-R místní jednotky SDH. Když byla voda úspěšně načerpána, bulík se vrátil do čela své soupravy (mezi tím doplněné o dva další vozy), aby ji posléze odvezl na zvláštním Os 35542 do Vrchlabí.
 

464.008 odjíždí v čele Zvl Os 35542 do Vrchlabí © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Když jsem zvláštní osobní vlak vyprovodil očima i objektivem svého přístroje, stačil jsem právě tak přejít kolejiště po jeho délce, abych na opačném zhlaví vyčkal příjezdu pravidelného rychlíku, který měl přivézt mého přítele. R 849 Úpa z Prahy hl.n. dorazil do cíle své cesty opožděn o šest minut a Karel tím pádem o minut pětašedesát. Hlavní ale bylo, že jsme se konečně setkali, sluníčko svítilo, a tak jsme se mohli spolu vcelku spokojeně pustit do toho, proč jsme se na výlet vydali. Aniž jsme se pro tu chvíli zabývali děním ve stanici, vykročili jsme podél Úpy oficiální cestou k hlavnímu vchodu do depa, kam nás krom poutačů směrovaly libé tóny.
 

O hudební osvěžení se stará trutnovská kapela „Pěna“ © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Skupina Pěna podle svých webových stránek produkuje hudbu pro všechny generace a takové složení četní návštěvníci Dne železnice v prostorách trutnovského depa vskutku měli. My jsme se ponořili do jejich davu a nejprve si prohlédli a zaznamenali to, co nabízela hala oprav a její „předsálí“ - od mašinek docela malinkých až po ty velké, včetně jejich agregátů a menších dílů i prostředků k údržbě a opravám. Nemá smysl, abych zde vyjmenovával jednotlivé exponáty, ty daleko lépe představí připojená galerie fotografií. K výstavě drážních vozidel jen podotknu, že ač na ní chyběla nějaká novinka z parku ČD, jedna taková plnila roli praktickou.
 

Vůz 841.016-9 dopravuje návštěvníky mezi stanicí a depem © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
A také to, že k vidění byly také lokomotivy a.s. ČD Cargo (letos poněkud zastrčené) a drážní mechanismy s.o. Správa železniční dopravní cesty (tentokrát naopak lépe přístupné). Pokud jde o modely, největším lákadlem byly kolejiště trutnovských modelářů a stánek firmy Merkur v hale i ukázka parních strojů Pavla Jakoubka vedle ní. Zájem byl také o stánek firmy ESK v herně pro děti, která dostala nové, výhodnější umístění. Některé exponáty naprosto neželezniční povahy byly poněkud příliš překvapivé - třeba větroň klubové třídy Schempp-Hirth Standard Cirrus vyrobený v Německu roku 1975, vystavovaný i s přívěsem na svou přepravu.
 

Každý exponát našel svého obdivovatele © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Po prohlídce depa nastal pomalu čas jít fotograficky přivítat bulíka, vracejícího se z Vrchlabí v čele zvláštního Os 35541 Vrchlabí - Malé Svatoňovice. Vzhledem k tomu, že jsme tak chtěli učinit na „širé trati“ (ve skutečnosti jen kousek za depem), vyrazili jsme na mně už z let minulých známé místo raději o něco dříve, abychom snad příjezd parního vlaku nepromeškali. Jenže jeho osádka (či který dobroděj) se postarala o to, abychom si čekání na už dost únavném slunci opravdu vychutnali - parní lokomotiva se v našem zorném poli objevila o bezmála půl hodiny později, než tomu mělo být podle jízdního řádu. Hlavně, že jsme nečekali marně.
 

464.008 přiváží opožděný Zvl Os 35541 Vrchlabí - Malé Svatoňovice © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Ten pozdní příjezd pochopitelně znamenal také kratší pobyt vlaku ve stanici, takže jsme museli tím rozpáleným kolejištěm uhánět na jeho opačný konec, abychom zachytili jeho odjezd. Což se nakonec sice podařilo, ale nepříliš valně. Po tom úprku nám přišla velice vhod jediná momentálně volná lavička v podloubí výpravní budovy, z níž jsme se zvedali jen občas, abychom zaznamenali nějakou zajímavost. Třeba paní strojvedoucí motoráčku společnosti GWTR Train Regio nebo dámu s vojákem v historických kostýmech. Za občasného zájmu o běžný provoz ve stanici jsme trpně očekávali další příjezd páry, tentokrát na zvláštním Os 35544.
 

Nepříliš šťastně vypadající Zbyněk obnovuje síly © Karel Furiš
 
Jestliže my jsme si mezi tím trochu odpočinuli, pojedli a popili, bulíka to teprve čekalo. Po návratu z Malých Svatoňovic se za tím účelem odebral do depa, kam jsme jej pochopitelně následovali. Vzhledem k tomu, že letošní pořadatelská služba nebyla nadměrně komisní, mohli jsme se vcelku pohodlně účastnit zbrojení mašinky uhlím i vodou. To první mělo sice v zásadě obdobný průběh, jako tomu bylo loni, avšak zajímavější tím, že jeřáb EDK 10/2 221 se tentokrát dal do pohybu po kolejích a pojížděl mezi hromadou uhlí a lokomotivou. Trvalo to sice o něco déle, ekonomika provozu možná zaplakala, ale rozhodně to bylo divácky velice přitažlivé.
 

Zbrojení 464.008 uhlím pomocí jeřábu EDK 10/2 221 © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Pak následovalo dobíraní vody, opět v režii trutnovských hasičů, kteří tentokrát zajeli až k lokomotivě. Ta se po dozbrojení k údivu mnohých nevydala na nedalekou točnu (údajně na ni po nějakém incidentu nesmí), aby pak mohla absolvovat zpáteční cestu do Hradce Králové tou líbivější částí dopředu. To ovšem znamenalo pro nás výhodnou skutečnost, že nepojede na poslední jízdu, kterou jsme mohli zaznamenat, „prdelí napřed“. Než nastala doba odjezdu zvláštního Os 35546 do Vrchlabí, přesunuli jsme se opět do stanice, abychom zachytili ještě něco běžného provozu. A pak jsme se vydali udělat tečku za tím provozem zvláštním.
 

464.008 odváží Zvl Os 35546 do Vrchlabí © Karel Furiš
 
To interpunkční znaménko prakticky uzavřelo také naše první letošní oslavy Dne železnice. Byli jsme tak uondáni, že jsme s povděkem přijali skutečnost sestavení dvouvozové soupravy spěšného vlaku, který mne měl dopravit k domovu a Karla k němu alespoň přiblížit. Vlak vyjel kupodivu na čas a i během jízdy se choval vcelku v souladu s jízdním řádem. My jsme se chovali spíš pasivně, a tak jsme fotograficky prošvihli v kterési stanici trojici soukromých kocourů (zato Karel stihl pokecat z okna do okna s jedním ze strojvedoucích) i pár jiných zajímavostí. V Hradci Králové jsme se rozloučili v naději, že příští výlet bude o cosi povedenější.
 

Sp 1793 do Pardubic hl.n. odveze Karla blíže k domovu © PhDr. Zbyněk Zlinský

A to jsme ještě netušili, že Karel se dostane domů o dvě hodiny později, než původně počítal, a mně ujede poměrně řídce v sobotu jezdící spoj MHD před nosem. Ale vzdor těm několika stínům na počátku i konci našeho cestování jsme se na způsob, jakým jsme tu první zářijovou sobotu prožili, neohlíželi s nevolí či zatrpklostí. Byl to zajímavě strávený den, za jehož pestrou náplň patří vděk a chvála všem organizátorům, pořadatelům i sponzorům Dne železnice Královéhradeckého kraje. Na závěr se omlouvám těm přátelům a známým, s nimiž jsme se při něm potkali, že se zmínka o nich do už tak dlouhého textu nevešla. Tudíž už jen video:

Den železnice Trutnov © Karel Furiš
 
Prameny a odkazy:
  1. Den železnice v Královéhradeckém kraji připomenou jízdy zvláštních vlaků a Den otevřených dveří v trutnovském depu - tisková zpráva ČD
  2. České dráhy, a.s. – skupina
  3. ČD v Královéhradeckém kraji – stránka KCOD Hradec Králové
  4. Trutnov - Wikipedie
  5. Trutnov hlavní nádraží – detail stanice na stránce ČD
  6. Depo kolejových vozidel Česká Třebová - Wikipedie
  7. Lokomotivní depo Trutnov – neoficiální stránky
  8. Výtopna Hradec Králové – neoficiální stránky hradeckého „bulíka“
  9. Správa železniční dopravní cesty, s.o.
  10. Železniční trať Jaroměř - Trutnov – Wikipedie
  11. Železniční trať Chlumec nad Cidlinou - Trutnov – Wikipedie
  12. Železniční trať Trutnov - Svoboda nad Úpou - Wikipedie
  13. Železniční trať Trutnov - Teplice nad Metují – Wikipedie
  14. GW Train Regio a.s. – oficiální stránky
  15. GW Train Regio - Wikipedie
  16. zdroje uvedené pod odkazy v textu

Úvodní snímek: Muzejní stroj DKV Česká Třebová T 679.1529 byl velkým lákadlem trutnovských oslav © Karel Furiš

Galéria

Súvisiace odkazy