Železniční sběratelství
Zdravím, chci se zeptat jestli někdo neruší doma sbírku jízdních řádu, nebo neodprodá staré JŘ (CP) beru vše, ČD, PKP, MÁV, bývalá Jugoslávie , DB, DR , ČSD, ŽSR a předchozí správy .....
___________________________________________
Sbírají se i mnohé jiné artefakty, související s železnicí a provozem na ní.
a potom, že kto kradne tabuľky z ľudoopov
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/501325/
Pekná zbierka .
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/501323/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/496205/
V minulosti som si často vystrihoval z časopisov rôzne články týkajúce sa železnice a tak vám jeden prinášam. Pochádza z nejakého týždenníka (už neviem akého) asi spred pätnástich rokov.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/495111/
Jízdní řády nám neumožňují pouze vyhledávat pro nás nejpohodlnější spojení po železné dráze do kýženého místa. Nenabízejí totiž jenom kusé informace s daty, čísly, grafy a fakty, jak se na první pohled může zdát. Ve skutečnosti jde o víc. Informace sebrané do úhledné knížky se totiž mohou stát také dobrým artiklem sběratelů jízdních řádů.
V dnešní přetechnizované době však již klasické jízdní řády v knižní podobě pomalu mizí. Nahrazují je totiž nejrůznější elektronické verze a vyhledávače. Pro vyhledání spojení je to možná pohodlnější, leč kouzlo romantiky tím mizí. Ruku na srdce – nebylo přece jen zábavnější listovat ve stránkách potištěných nejrůznějšími čísly vlaků, symboly, ba se občas ztrácet ve vysvětlivkách odjezdů a příjezdů? To vše nám nynější elektronické verze nenabízejí.
Měl jsem tu výhodu, že jsem jízdní řády začal sbírat v 80. letech. V té době bývaly klasické jízdní řády ještě pestřejší, než tomu bývalo dnes. Mohli jsme se například dozvědět informace, jež už dnes nenalezneme. Tak třeba v hlavičce vlaku nás informovali, že jde o motorový osobní vlak, to když se objevil symbol motoráku. Jindy nám průvodci jízdního řádu na stránce s určitou tratí dokonce uvedli, že ona trať je provozována trakcí elektrickou. A když se za názvem stanice objevil symbol vidličky a nože, cestující se mohl těšit na nádražní restauraci!
Pro sběratele bylo bezesporu lákavé, že jízdní řády každoročně nabízely jinou barvu či motiv na svém obalu. Jednou se na nás usmívala elektrická lokomotiva, podruhé to byla půvabná železničářka, a ondy zase moderní rychlíkový vůz. Vybavuji si rovněž obal s potiskem vybraným ze spojení na určité trati. Ten, kdo nepotřeboval celostátní jízdní řád (v té době doplněný ještě o Slovenskou republiku), si mohl zvolit z několika stejně líbivých oblastních jízdních řádů.
Možná se teď někteří z vás podívají na půdu či do sklepa, zda se tam ještě nějaký ten »kousek« (použitý jízdní řád) nepovaluje. Vždyť jako předmět sběratelské činnosti by se do začátku jistě hodil. Na různých burzách železničních nadšenců však můžete sehnat nejrůznější jízdní řády i v dnešní době. A ještě něco na závěr. Podívejte se do historického jízdního řádu, kolik jen vlaků kdysi na našich tratích jezdívalo. Uvidíte, že ještě před pětadvaceti lety nebyl problém se vlakem dostat nejen ráno i večer do práce, ale i do škol. Doprava totiž lidem vycházela maximálně vstříc. Nemluvě o tratích, kde byla železniční doprava zcela zastavena! Ale to jen na okraj, neboť koníček jménem sběratelství jízdních řádů vás přivede i k takovýmto úvahám.
(Haló noviny)
V dnešní přetechnizované době však již klasické jízdní řády v knižní podobě pomalu mizí. Nahrazují je totiž nejrůznější elektronické verze a vyhledávače. Pro vyhledání spojení je to možná pohodlnější, leč kouzlo romantiky tím mizí. Ruku na srdce – nebylo přece jen zábavnější listovat ve stránkách potištěných nejrůznějšími čísly vlaků, symboly, ba se občas ztrácet ve vysvětlivkách odjezdů a příjezdů? To vše nám nynější elektronické verze nenabízejí.
Měl jsem tu výhodu, že jsem jízdní řády začal sbírat v 80. letech. V té době bývaly klasické jízdní řády ještě pestřejší, než tomu bývalo dnes. Mohli jsme se například dozvědět informace, jež už dnes nenalezneme. Tak třeba v hlavičce vlaku nás informovali, že jde o motorový osobní vlak, to když se objevil symbol motoráku. Jindy nám průvodci jízdního řádu na stránce s určitou tratí dokonce uvedli, že ona trať je provozována trakcí elektrickou. A když se za názvem stanice objevil symbol vidličky a nože, cestující se mohl těšit na nádražní restauraci!
Pro sběratele bylo bezesporu lákavé, že jízdní řády každoročně nabízely jinou barvu či motiv na svém obalu. Jednou se na nás usmívala elektrická lokomotiva, podruhé to byla půvabná železničářka, a ondy zase moderní rychlíkový vůz. Vybavuji si rovněž obal s potiskem vybraným ze spojení na určité trati. Ten, kdo nepotřeboval celostátní jízdní řád (v té době doplněný ještě o Slovenskou republiku), si mohl zvolit z několika stejně líbivých oblastních jízdních řádů.
Možná se teď někteří z vás podívají na půdu či do sklepa, zda se tam ještě nějaký ten »kousek« (použitý jízdní řád) nepovaluje. Vždyť jako předmět sběratelské činnosti by se do začátku jistě hodil. Na různých burzách železničních nadšenců však můžete sehnat nejrůznější jízdní řády i v dnešní době. A ještě něco na závěr. Podívejte se do historického jízdního řádu, kolik jen vlaků kdysi na našich tratích jezdívalo. Uvidíte, že ještě před pětadvaceti lety nebyl problém se vlakem dostat nejen ráno i večer do práce, ale i do škol. Doprava totiž lidem vycházela maximálně vstříc. Nemluvě o tratích, kde byla železniční doprava zcela zastavena! Ale to jen na okraj, neboť koníček jménem sběratelství jízdních řádů vás přivede i k takovýmto úvahám.
(Haló noviny)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/448839/
Za socialismu kvůli sběratelství vedl čilou korespondenci s výrobci žvýkaček a sběrateli z celého světa. Po roce 1989 však ochotných zasilatelů v zahraničí ubylo. „ Já za totality dostal zpátky více dopisů než teď – je to asi tím, že nás v cizině už poznali. Nejprve nás považovali za utiskované, tak jsme byli sympatičtí, ale po otevření hranic poznali, jací jsme ve skutečnosti,„ lituje Brancuzský.
Rokenrol a žvýkačka A jeho další velká láska taky souvisí s minulými časy: starý dobrý rokenrol. „Žvýkačka stejně jako rokenrol se dostala z Ameriky do celého světa. A přežije,„ věří Brancuzský.
Zálibu ke sbírání zdědil po otci: ten jako vedoucí mimoškolského vzdělávání v jihlavském Domě odborů (z práce jej propustili po roce 1968 za protisovětské relace rozhlasu) shromáždil sbírku fotografií a podpisů osobností.
Jako unikát získal i fotografii barmského generálního tajemníka OSN tajemníka Maha Tray Situ U Tanta v Domě odborů. U Tant se v Jihlavě tehdy zastavil cestou do Prahy.
Brancuzský sbírá i vysloužilé kusy z vybavení milované železnice. „Když filmaři točili v Polné, potřebovali vybavit historickou čekárnu. Chtěli tam taky obraz Stalina. Čekárnu jsem vybavil, ale Stalina jsem neměl. Leninů se dochovalo dost, ale Stalinů málo, ti se ničili,„ usmívá se.
(Sedmička)
Rokenrol a žvýkačka A jeho další velká láska taky souvisí s minulými časy: starý dobrý rokenrol. „Žvýkačka stejně jako rokenrol se dostala z Ameriky do celého světa. A přežije,„ věří Brancuzský.
Zálibu ke sbírání zdědil po otci: ten jako vedoucí mimoškolského vzdělávání v jihlavském Domě odborů (z práce jej propustili po roce 1968 za protisovětské relace rozhlasu) shromáždil sbírku fotografií a podpisů osobností.
Jako unikát získal i fotografii barmského generálního tajemníka OSN tajemníka Maha Tray Situ U Tanta v Domě odborů. U Tant se v Jihlavě tehdy zastavil cestou do Prahy.
Brancuzský sbírá i vysloužilé kusy z vybavení milované železnice. „Když filmaři točili v Polné, potřebovali vybavit historickou čekárnu. Chtěli tam taky obraz Stalina. Čekárnu jsem vybavil, ale Stalina jsem neměl. Leninů se dochovalo dost, ale Stalinů málo, ti se ničili,„ usmívá se.
(Sedmička)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/423235/
Jako bývalý „nádražák„ bydlí Zdeněk Brancuzský z Luk nad Jihlavou stylově přímo na nádraží. Jeho byt je malé muzeum.
Prý jsou dva druhy mužů: sběrači, nebo lovci. Pokud je teorie pravdivá, nepochybně by se devětapadesátiletý Zdeněk Brancuzský z Luk nad Jihlavou řadil mezi sběrače.
Má rád věci s puncem starých časů. A tak je chodba k jeho bytu v louckém nádraží zdobená smaltovanými cedulemi, skříň v mezipatře je pobitá štítky ze šicích strojů, které končily v kovošrotu. V kuchyni má lampové rádio.
Brancuzského láká zachovat kdysi běžné předměty, které jinak mizí z očí. „Obyčejné lepenkové jízdenky na vlak – kdo z dnešních dětí je kdy viděl? Přitom to byla donedávna běžná věc,„ vykládá. Cestující vlakem znají, aniž vědí, část jeho sbírky smaltovaných cedulí. Jsou natlučené poblíž louckého nádraží na kůlně, která sloužívala jako útulek traťové služby.
Nejcennější cedule Brancuzský musel už před časem z venkovní „výstavy„ na větru a dešti uschovat, protože o ně jevili zájem zloději.
V jeho sbírce najdeme například desky z pražské někdejší Schillerovy třídy, švabachem psané německé tabule z Jihlavy za válečné okupace, tabule z továren, či zdobné reklamy z časů monarchie. Důležitý je materiál: plech a smalt. „Takové cedule vydrží i 150 let, jsou prakticky nezničitelné. V době vzniku to bývala malá umělecká díla. Dnes cedule z umělé hmoty nejsou hezké, ani nic nevydrží – vyblednou, polámou se,„ přemítá Brancuzský.
Hlavním předmět jeho zájmu je méně prostorný: třicet let sbírá obaly od žvýkaček, patnáct let shromažďuje kalendáříky a pohlednice s tématikou Luk nad Jihlavou. Obalů od žvýkaček má asi dvacet tisíc, v Česku patří k největším sběratelům v oboru. Ve sbírce má rarity jako originální tiskopisy firmy Jan Bělohubý z Týna nad Vltavou, která v Čechách s výrobou žvýkaček začínala.
(Sedmička)
Prý jsou dva druhy mužů: sběrači, nebo lovci. Pokud je teorie pravdivá, nepochybně by se devětapadesátiletý Zdeněk Brancuzský z Luk nad Jihlavou řadil mezi sběrače.
Má rád věci s puncem starých časů. A tak je chodba k jeho bytu v louckém nádraží zdobená smaltovanými cedulemi, skříň v mezipatře je pobitá štítky ze šicích strojů, které končily v kovošrotu. V kuchyni má lampové rádio.
Brancuzského láká zachovat kdysi běžné předměty, které jinak mizí z očí. „Obyčejné lepenkové jízdenky na vlak – kdo z dnešních dětí je kdy viděl? Přitom to byla donedávna běžná věc,„ vykládá. Cestující vlakem znají, aniž vědí, část jeho sbírky smaltovaných cedulí. Jsou natlučené poblíž louckého nádraží na kůlně, která sloužívala jako útulek traťové služby.
Nejcennější cedule Brancuzský musel už před časem z venkovní „výstavy„ na větru a dešti uschovat, protože o ně jevili zájem zloději.
V jeho sbírce najdeme například desky z pražské někdejší Schillerovy třídy, švabachem psané německé tabule z Jihlavy za válečné okupace, tabule z továren, či zdobné reklamy z časů monarchie. Důležitý je materiál: plech a smalt. „Takové cedule vydrží i 150 let, jsou prakticky nezničitelné. V době vzniku to bývala malá umělecká díla. Dnes cedule z umělé hmoty nejsou hezké, ani nic nevydrží – vyblednou, polámou se,„ přemítá Brancuzský.
Hlavním předmět jeho zájmu je méně prostorný: třicet let sbírá obaly od žvýkaček, patnáct let shromažďuje kalendáříky a pohlednice s tématikou Luk nad Jihlavou. Obalů od žvýkaček má asi dvacet tisíc, v Česku patří k největším sběratelům v oboru. Ve sbírce má rarity jako originální tiskopisy firmy Jan Bělohubý z Týna nad Vltavou, která v Čechách s výrobou žvýkaček začínala.
(Sedmička)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/423233/
Čo sa týka označenia vlakvedúceho, mal bežnú uniformu ako ostatní. Jeho označením bola modrá široká páska okolo čiapky. Poznávacím znamením veľká kožená taška pre predpisy, zcp a ostatné predpísané pomôcky. Väčšinou postupovali na túto funkciu skúsenejší sprievodcovia os. dopravy a pri nákl. vlakoch sprievodcovia nákl. vlakov. Vtedy ešte nielen pri Mn vlakoch, ale aj pri Rn a Pn vlakov, kým sa všeobecne nezaviedla vozba bez vlakovej čaty.
Čo sa týka hodností tak boli v hodnosti technik a starší technik, prípadne vrchný technik.
Čo sa týka toho článku, chýbajú mi tam ešte označenia aspirant, mladší dozorčí .
Čo sa týka hodností tak boli v hodnosti technik a starší technik, prípadne vrchný technik.
Čo sa týka toho článku, chýbajú mi tam ešte označenia aspirant, mladší dozorčí .
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/409114/
GIEx: ten článek na mě působí jako vývar z knihy, kde se opravdu dozvíte víc:
Krejčiřík, Mojmír: Železniční móda. Vývoj železničních stejnokrojů od 19. století po současnost.
Přímo vlakvedoucího tam sice nenajdete, ale podrobný vývoj hodností ano. I odkaz na předpis (Ok3).
Krejčiřík, Mojmír: Železniční móda. Vývoj železničních stejnokrojů od 19. století po současnost.
Přímo vlakvedoucího tam sice nenajdete, ale podrobný vývoj hodností ano. I odkaz na předpis (Ok3).
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/409068/
V době od 24. do 27. září si dali dostaveníčko ve švýcarském Romanshornu sběratelé jízdenek z různých států Evropy. Některé akce, které doprovázelo toto setkání, byly přístupné i široké veřejnosti a soustředěné do budovy historické celnice. Přesný název klubu je Club of Ticket Collectors (CTC e. V.); jedná se o německy mluvící spolek, který byl založen v roce 1980. Členové sbírají a mění jízdní doklady všech druhů, jízdní řády, tarifní předpisy a odbornou literaturu, zkráceně řečeno všechno, co se týká přepravy osob.
Spolek CTC e. V. má necelou stovku členů z devíti států Evropy včetně České republiky. Výroční setkání se konají zpravidla každé dva roky v Německu a mezi tím se akce koná v Rakousku, Švýcarsku či Nizozemí.
Zhruba polovina členů má, nebo měla ve svém profesním životě něco společného s dopravou. Čtyřdenní setkání sběratelů začalo ve čtvrtek večer přednáškou Prosím, předložte jízdenky, která se zaměřila na historii jízdních dokladů a byla doplněná vážnými i veselými příhodami o jízdenkách a jejich sběratelích. Další zajímavou doprovodnou akcí byla v pátek odpoledne přednáška místního kronikáře na téma Dopravní uzel Romanshorn.
V závěru konference se uskutečnila veřejná výměnná burza spojená s výstavou jízdenek. Stejně jako v minulých letech, tak i letos neměl spolek problém zajistit si sponzory pro své výroční zasedání. Mezi ty hlavní patřily úřad města Romanshorn, lodní společnost SBS a železniční společnost.
(Železničář)
Spolek CTC e. V. má necelou stovku členů z devíti států Evropy včetně České republiky. Výroční setkání se konají zpravidla každé dva roky v Německu a mezi tím se akce koná v Rakousku, Švýcarsku či Nizozemí.
Zhruba polovina členů má, nebo měla ve svém profesním životě něco společného s dopravou. Čtyřdenní setkání sběratelů začalo ve čtvrtek večer přednáškou Prosím, předložte jízdenky, která se zaměřila na historii jízdních dokladů a byla doplněná vážnými i veselými příhodami o jízdenkách a jejich sběratelích. Další zajímavou doprovodnou akcí byla v pátek odpoledne přednáška místního kronikáře na téma Dopravní uzel Romanshorn.
V závěru konference se uskutečnila veřejná výměnná burza spojená s výstavou jízdenek. Stejně jako v minulých letech, tak i letos neměl spolek problém zajistit si sponzory pro své výroční zasedání. Mezi ty hlavní patřily úřad města Romanshorn, lodní společnost SBS a železniční společnost.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/407381/
To je věc názoru. Přinejmenším je tam uveden příslušný předpis, který se dá najít v archivech, a sám autor, který se dá kontaktovat.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/405869/
Zbyněk: Skutečně jste přesvědčen, že napíšu na vlaky dotaz dříve než důkladně vyluxuju internet?
Tento článek samozřejmě dávno znám, ale to je článek "o ničem". Nejen že se skutečně nikde nezmiňuje o vlakvedoucím, o jeho služebním postupu, ale dokonce ani o tom jak vlastně jednotlivé hodnosti vypadali a jaký byl služební postup k jejich získání. Že je tam vyjmenováno několik profesí je sice hezké, ale ...
A k těm odkazům. Zkoušel jste je otevřít?
Tento článek samozřejmě dávno znám, ale to je článek "o ničem". Nejen že se skutečně nikde nezmiňuje o vlakvedoucím, o jeho služebním postupu, ale dokonce ani o tom jak vlastně jednotlivé hodnosti vypadali a jaký byl služební postup k jejich získání. Že je tam vyjmenováno několik profesí je sice hezké, ale ...
A k těm odkazům. Zkoušel jste je otevřít?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/405845/
Stačí trochu zagooglit a něco se najde (i když se tam zrovna vlakvedoucí tuším konkrétně nezmiňuje): http://www.cd.cz/static/old/Zeleznicar/TCD/Tcd2002/50SOC.htm
Jinak při tom googlení se zadáním "uniforma ČSD" jsem našel i řadu odkazů na jejich prodej.
Jinak při tom googlení se zadáním "uniforma ČSD" jsem našel i řadu odkazů na jejich prodej.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/405777/
Zdravím, chci se zeptat na distinkce a hodnosti bývalých zaměstnanců ČSD. Jaké hodnosti mohl dosáhnout například vlakvedoucí a jaký byl služební postup než se vlakvedoucím mohl stát?
Dávám dohromady uniformy vlakvedoucích ČSD a tyto informace by mi velmi pomohli.
Také bych chtěl poprosit, pokud byjste věděli kde by se dalo sehnat sako uniformy vz. 1954 ve větší velikosti, různé doplňky jako odznaky, trubka vlakvedoucího, čepice apod. Prosím ozvěte se. Děkuji :)
Dávám dohromady uniformy vlakvedoucích ČSD a tyto informace by mi velmi pomohli.
Také bych chtěl poprosit, pokud byjste věděli kde by se dalo sehnat sako uniformy vz. 1954 ve větší velikosti, různé doplňky jako odznaky, trubka vlakvedoucího, čepice apod. Prosím ozvěte se. Děkuji :)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/405772/
Jan Vyskočil z Krnova vyrůstal v železničářské rodině přímo u dráhy. Sám je zaměstnancem Českých drah a i jeho koníčky jsou spjaté s železnicí.
Jan Vyskočil jako malý kluk vyrůstal v železničářské rodině a s rodiči bydlel v nádražní budově železniční stanice Brantice.
Celé dětství ovlivňovala železnice a i většina her měla nádech železniční tematiky. Nyní má jednu z největších sbírek lepenkových jízdenek u nás.
„V kůlně jsme měli pověšený ternion, což je zásobník lepenkových jízdenek, ze kterého se jízdenky vydávaly, a kdo mohl, plnil jej jízdenkami v té době všude povalujícími se. Měl jsem také mezi průvodčími hodně „zásobovačů„, a tak se množil základ mé budoucí sbírky,„ popisuje začátky vzniku unikátní sbírky Jan Vyskočil. Sběratelství, které mělo nenápadný start v polovině osmdesátých let, muselo ustoupit škole. Sbírku však ještě mladý muž pečlivě zakonzervoval a uložil na půdu, aniž by tušil, že se k ní jednou vrátí. Po studiích na Střední odborné škole dopravy a cestovního ruchu v Krnově nastoupl jako signalista v rodné stanici. Po čase změnil působiště a po vybudování krnovského ČD centra začal pracovat v Krnově jako informátor. Sbírka čekala dlouhá léta.
„Před dvěma roky mne navštívil kamarád a mimo jiné jsme vzpomněli i na skoro zapomenuté lepenkové jízdenky. Byl jsem zvědavý, jestli dávno uložené jízdenky budou ještě existovat, a tak jsem je na půdě vyhrabal. Poté jsem zjistil, že jsou ve vynikajícím stavu a rozhodl jsem se ve sbírání pokračovat,„ uvádí vášnivý sběratel.
Dlouho hledal systém, podle kterého jízdenky třídit, a nakonec se rozhodl pro řazení jízdenek podle jednotlivých tratí tak, aby z každé stanice na dané trati měl jednu jízdenku. Kontaktoval i několik jiných sběratelů a po mnoha výměnách se v počtu jízdenek dostal na číslo převyšující dva a půl tisíce kusů. Jízdenky jsou tříděny podle jízdního řádu z 80. let, kdy se na síti ČSD (mimo tehdejší slovenské části) nacházelo okolo 1 800 stanic, ve kterých byly vydávány jízdenky. Krnovákovi se do dnešního dne podařilo nasbírat těchto výdejních stanic 1 650. Dalších asi 900 jízdenek má ve sbírce tříděny podle druhů na místenky, příplatky, zahraniční, psané, jízdenky zvláštních jízd a mnoho dalších. „Ve sbírce mám jízdenky datované do 40. - 90. let a mnohé stanice jsou již zrušeny nebo vůbec neexistují. Úplný konec prodeje těchto jízdenek na síti ČD byl v roce 1999, kdy se od počátku 90. let nahrazovaly elektronicky vydávanými jízdenkami. Proto je těžké další rozšiřování mé sbírky, a tak pokud se někomu doma zbytečně povalují takové jízdenky, prosím, zda by mi je nevěnoval do mé sbírky,„ dodává Jan Vyskočil. Jízdenky sběrateli můžete ponechat na jeho pracovišti v krnovském ČD centru. O sbírce jsou také vytvořeny internetové stránky. Každý zájemce si může prohlédnout jedinečnou sbírku na http://www.jizdenky.er.cz/
(Týdeník Krnovské noviny)
Jan Vyskočil jako malý kluk vyrůstal v železničářské rodině a s rodiči bydlel v nádražní budově železniční stanice Brantice.
Celé dětství ovlivňovala železnice a i většina her měla nádech železniční tematiky. Nyní má jednu z největších sbírek lepenkových jízdenek u nás.
„V kůlně jsme měli pověšený ternion, což je zásobník lepenkových jízdenek, ze kterého se jízdenky vydávaly, a kdo mohl, plnil jej jízdenkami v té době všude povalujícími se. Měl jsem také mezi průvodčími hodně „zásobovačů„, a tak se množil základ mé budoucí sbírky,„ popisuje začátky vzniku unikátní sbírky Jan Vyskočil. Sběratelství, které mělo nenápadný start v polovině osmdesátých let, muselo ustoupit škole. Sbírku však ještě mladý muž pečlivě zakonzervoval a uložil na půdu, aniž by tušil, že se k ní jednou vrátí. Po studiích na Střední odborné škole dopravy a cestovního ruchu v Krnově nastoupl jako signalista v rodné stanici. Po čase změnil působiště a po vybudování krnovského ČD centra začal pracovat v Krnově jako informátor. Sbírka čekala dlouhá léta.
„Před dvěma roky mne navštívil kamarád a mimo jiné jsme vzpomněli i na skoro zapomenuté lepenkové jízdenky. Byl jsem zvědavý, jestli dávno uložené jízdenky budou ještě existovat, a tak jsem je na půdě vyhrabal. Poté jsem zjistil, že jsou ve vynikajícím stavu a rozhodl jsem se ve sbírání pokračovat,„ uvádí vášnivý sběratel.
Dlouho hledal systém, podle kterého jízdenky třídit, a nakonec se rozhodl pro řazení jízdenek podle jednotlivých tratí tak, aby z každé stanice na dané trati měl jednu jízdenku. Kontaktoval i několik jiných sběratelů a po mnoha výměnách se v počtu jízdenek dostal na číslo převyšující dva a půl tisíce kusů. Jízdenky jsou tříděny podle jízdního řádu z 80. let, kdy se na síti ČSD (mimo tehdejší slovenské části) nacházelo okolo 1 800 stanic, ve kterých byly vydávány jízdenky. Krnovákovi se do dnešního dne podařilo nasbírat těchto výdejních stanic 1 650. Dalších asi 900 jízdenek má ve sbírce tříděny podle druhů na místenky, příplatky, zahraniční, psané, jízdenky zvláštních jízd a mnoho dalších. „Ve sbírce mám jízdenky datované do 40. - 90. let a mnohé stanice jsou již zrušeny nebo vůbec neexistují. Úplný konec prodeje těchto jízdenek na síti ČD byl v roce 1999, kdy se od počátku 90. let nahrazovaly elektronicky vydávanými jízdenkami. Proto je těžké další rozšiřování mé sbírky, a tak pokud se někomu doma zbytečně povalují takové jízdenky, prosím, zda by mi je nevěnoval do mé sbírky,„ dodává Jan Vyskočil. Jízdenky sběrateli můžete ponechat na jeho pracovišti v krnovském ČD centru. O sbírce jsou také vytvořeny internetové stránky. Každý zájemce si může prohlédnout jedinečnou sbírku na http://www.jizdenky.er.cz/
(Týdeník Krnovské noviny)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/330025/
Alzon: To víš že jo. A dát ti vidělat za to DVD ne? Takovýhodle. Navíc kvalita těch scanů není zrovna dvakrát kvalitní 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/305602/
Miroagis: řekne se to Menetrend. Když mne zajímají právě ty slovenské tratě :(.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/245125/
Ad zmar: Ahoj, v Československu nemáš šanci. Jediná úplnější sbírka je v Technickém muzeu ve Vídni - viz http://www.tmw.at/webopac/. Ale MÁV a KsOV tam asi nebude. Jak se řekne jízdní řád maďarsky?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/245117/
Díky za info. Technickou knihovnu znám. Tam mají JŘ až od roku 1918. Ještě zkusím ty ostatní.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/242908/
Něco by se snad dalo najít v technické knihovně v Praze na Hybrenské, ale nevím jak tam mají otevřeno, dokumentačně - muzejní centrum v Blavě, ale to nevím, jestli je veřejně přístupné, jinak skus DVD Žp z JŘ jsou tam i JŘ před rokem 1912 .
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/242330/
