Byl to opravdu podivný den. Začalo to sychravým a mlhavým polabským ránem a infarktovým stavem navozeným před nosem ujetým přípojem - a skončilo pohodou v metropoli Vysočiny prohřáté posledními paprsky opožděného babího léta ve společnosti "plecháčů", "brejlovců" a "katrů". Zkrátka ukázalo se, že i nešťastný začátek může mít šťastný konec - a že všechno špatné je pro něco dobré...
To špatné začalo hned na královéhradeckém hlavním nádraží, když se krátce po půl sedmé ozvalo ze staničního rozhlasu hlášení, že R 981 Liberec - Pardubice hl.n. je na svém pravidelném příjezdu 15 minut opožděn. Nakonec z toho bylo minut 19 a ani zkrácený (jinak poměrně dlouhý) pobyt vlaku ve stanici z toho moc neukrojil. I když se strojvedoucí „apolla“ snažil zpoždění snížit, osud se proti nám spikl – co dohonil, to jsme ztratili na odjezdovém návěstidle ve Stéblové, které z neznámých důvodů mělo barvu červenou. Zjevně nepomohla ani má prosba vlakvedoucímu, aby zavolal do Rosic nad Labem a přípojný R 1183 „Chrudimka“ do Jihlavy nechal počkat – ačkoliv šlo o pár minut, byl pryč.
Kdybych jel na soukromý výlet, tak bych byl sice naštvaný, ale nikoliv blízek koronární příhodě. Jenže jsem jel na domluvenou oficiální schůzku, takže bych možná pokračoval v cestě zbytečně. V první chvíli jsem si chtěl vymoci vrácení jízdného a vrátit se domů, ale situace nebyla nakonec tak úplně tragická. Zhruba za půl hodiny měl jet nedělní osobák do Havlíčkova Brodu s přípojem do Jihlavy. Zbytek vyřídil mobil, který jsem měl náhodou (jinak jej nenosím) u sebe. No a ani to čekání v Rosicích jsem nevyplnil jen nadáváním – v mlze jsem objevil postávající „ponorku“, jednu z mála, které jsem ještě nepotkal, a navíc už v modro-modrých barvách ČD Cargo.
Takže se věci počínaly zjevně v dobré obracet, což podtrhlo i počasí, které nás postupně vymanilo z mlh a ve Žďárci u Skutče uvítalo modrou oblohou a slunečními paprsky. Jenže člověk si nesmí nic příliš pochvalovat – cestou se krajina ponořila opět do mlhavého pošmourna a cestující se jí tudíž příliš těšit nemohli. Kousek před cílovou stanicí našeho regionovního spoje se sice opět vynořilo slunce, ale také další stresová situace: v Chotěboři jsme přes deset minut čekali při křižování s opožděným R 1180 "Doubrava" Jihlava - Pardubice hl.n. a hrozilo, že mi ujede další přípoj. Nakonec se tak naštěstí nestalo a já jsem neskončil na JIPce, ale konečně na jihlavském nádraží. O hodinu a dvacet minut později, než tomu mělo být.
Neprodleně jsem vyrazil do areálu CZ LOKO, kam vedlo mé kroky pozvání za novými mašinkami, o nichž už byla na našich stránkách
zmínka jinde. Sice jsem spěchal, abych vedoucího tamní provozovny nezdržel od nedělního oběda, ale ne natolik, abych si cestou něco nevyfotil. Jistě nešlo odolat dokumentaci „plecháče“, který mne do Jihlavy dovezl, a už vůbec ne „brejlovci“ 754.066-9, jenž do dálky zářil čerstvou červení své skříně na kolejích místního provozního pracoviště DKV Brno a který byl vlastně prvním uvítáním z a.s. CZ LOKO – naposledy jsem tento stroj viděl v její českotřebovské provozovně ještě v základním nátěru.
Když jsem oficiální náplň své pouti (která kromě představení lokomotiv hotovících se k odjezdu do Srbska zahrnovala také prohlídku provozovny CZ LOKO a zajímavé povídání s jejím vedoucím) absolvoval, usedl jsem na příhodně pohozený kus sluncem zahřátého betonu na kraji zatím ještě neoploceného (což se už začíná měnit) areálu CZ LOKO, abych regeneroval svou tělesnou schránu a popřemýšlel, co dál. Krásné počasí lákalo k delšímu pobytu a železniční ruch (ovšem nikterak závratný) naváděl k jeho vyplnění. Ne tak často se ocitám na „červeném“ konci naší železniční sítě a jihlavské nádraží má v relativně krátkém čase změnit své určení – tím byl dán můj další program: procházet se na sluníčku a na záznamové médium ukládat vše toho hodné.
Co bylo výsledkem mého snažení, to můžete vidět na připojených snímcích, takže to tady popisovat nebudu. Ale pro méně znalé bych měl onu výše nastíněnou zmínku o změně úlohy jihlavského („hlavního“) nádraží. Železniční stanice Jihlava leží na tratích č. 225 Veselí nad Lužnicí – Havlíčkův Brod a č. 240 Brno – Jihlava. Z hlediska dálkové osobní dopravy je ovšem dnes významnější trasa Brno – Jihlava – Veselí nad Lužnicí, po níž jezdí rychlíky mezi Brnem a Českými Budějovicemi resp. Plzní. Pro tyto spoje je žst. Jihlava úvraťovou stanicí, v níž dnes navíc dochází ke změně trakce nezávislé (v úseku směr Brno) za trakci závislou (v úseku směr Veselí nad Lužnicí). Což je sice z pohledu železničního fandy či fotografa zajímavé, ale jinak velice nepraktické.
Už delší dobu se hovoří o tom, že traťový úsek z Brna-Horních Heršpic do Jihlavy bude elektrizován. Ovšem ani to by neodstranilo nutnost přepřahu lokomotiv v Jihlavě. Proto má být v souvislosti s elektrizací vybudována jednokolejová spojka od jižního zhlaví žst. Jihlava do žst. Jihlava-město. Tato druhá jihlavská stanice se má v budoucnu stát hlavním nádražím krajského města Vysočiny a tomu dosavadnímu „hlavnímu“ nádraží bude ponechána jen jeho úloha v regionální železniční dopravě a posílena role v dopravě nákladní. Nebude to sice hned zítra („dráty“ od Brna mají do Jihlavy dorazit nejdříve v roce 2013), ale přece jen není na škodu dokumentačně zachytit provoz, který má zmizet v propadlišti dějin.
Vzdor uvedeným záměrům byla staniční budova stávajícího jihlavského „hlavního“ nádraží před dvěma lety nákladně opravena, její prostory pro cestující jsou velice pěkné a ani následným provozem zatím nijak neutrpěly. Stanice je i nadále uváděna (stejně jako žst. Jihlava-město) jako vybraná k revitalizaci v rámci projektu Českých drah „Živá nádraží“. Trochu mne mrzí, že jsem se oné neděle nevydal ještě i na ono jihlavské hlavní nádraží budoucí, které teprve čeká stavba staniční budovy a další úpravy, ale nakonec něco si musím nechat i na příště. Snad se příležitost Jihlavu navštívit opět najde...
Když se mi nepodařilo přijet rychlíkem do Jihlavy, využil jsem takového spoje aspoň při cestě zpáteční – dokonce párového vlaku onoho ranního ujetého, tedy R 1182 "Chrudimka" Jihlava - Pardubice hl.n. Návrat na rozdíl od rána probíhal celkem bez problémů, i když s blížícími se Rosicemi nad Labem nabíral rychlík postupně, pomalu, ale vytrvale, zpoždění. Důvodem byly zástupy výletníků vracejících se domů a studentů naopak z domova odjíždějících. Naštěstí (tentokrát) stejné „apollo“ 843.010-0 přivezlo do Rosic liberecký rychlík v opačném směru se stejným zpožděním jako ráno, a tak jediný problém spočíval v tom, jak se do soupravy natlačit.
Nakonec se mi to povedlo a mohl jsem (dokonce v sedě) přemýšlet o tom, co to ti študáci proboha na koleje pořád tahají. Já jsem kdysi vystačil s taškou, která by proti těm dnešním studentským megazavazadlům působila jako dámská kabelka. Dlužno dodat, že právě díky těmto stěhovacím výrobkům brašnářského průmyslu byl nátřesk v autobuse hradeckého dopravního podniku tak úžasný, že se mnozí kandidáti vysokého učení do vozu ani nedostali a všichni cestující na dalších zastávkách měli prostě smůlu. Nicméně já jsem se prozíravě ukryl na nijak neohrožovaném sedadle v samé zádi vozidla, jel až na konečnou a mohl tak cestou k domovu v duchu znovu probírat neděli, která byla sice divná, ale vcelku ne tak špatná...
Prameny a odkazy:
-
-
-
Titulní snímek: 242.212-9 čeká 12.10.2008 v Jihlavě na výkon v čele R 922 "Vajgar" Brno hl.n. - České Budějovice
© PhDr. Zbyněk Zlinský
