Přípojné vozy na našich kolejích: řada Clm z let 1948 - 1950

Přes poměrně rozšířené přesvědčení o opaku (jemuž jsem kdysi také podlehl) nebyly zmíněné vozy, konstrukčně a vzhledově odpovídající motorákům řady M 131.1, dodávány souběžně s ní, ale byly zkonstruovány později a do výroby se dostaly až v roce 1953, tedy celých pět let poté, co začaly vyjíždět na koleje ČSD „Hurvínky“. Do té doby (ale pochopitelně i později) byly tyto motorové vozy spřahovány do souprav s celou řadou typů vhodných přípojných vozů dodávaných ČSD od 30. let minulého století. Výroba jednoho z nich však pokračovala ještě i po válce a tomu se právě hodlám věnovat v tomto článečku.

Vývoj a výroba

Na konci roku 1934 na základě vyhodnocení motorového provozu dospěly ČSD k návrhu koncepce dvou typových řad přípojných vozů. Menší, s obdélníkovým půdorysem, měly rozvor 5,3 m, větší, s půdorysem osmiúhelníkovým měly mít rozvor o metr delší, avšak posléze byl záměr přehodnocen a dospělo se k rozvoru 6,5 m. Vozy měly být dodány v provedení Clm (osobní), CDlm (se služebním oddílem) a CDFlm (se služebním a poštovním oddílem) a všechny měly svou variantu s toaletou i bez ní. Popis vozů všech těchto variant by byl jistě zajímavý, ale pro náš účel přece jen trochu příliš obšírný. Pro nás je důležité, že jeden z těchto typů byl dodán ČSD ještě vlastně souběžně s dodávkami motorových vozů řady M 131.1.

V roce 1948 vyrobila vagónka Tatra Studénka 46 dvounápravových velkoprostorových přípojných vozů třetí třídy pro řazení do osobních vlaků na místních tratích, které byly označeny čísly Clm 4-6380 - 4-6425. Téhož roku vyrobila 4 další shodné vozy pro místní dráhu Studénka - Štramberk - Veřovice, které byly pro tohoto dopravce označeny čísly Clm 2556 - 2559 a po znárodnění dráhy pak u ČSD obdržely čísla Clm 4-6286 - 4-6289. Výroba těchto vozů pokračovala ještě v roce 1950 v Tatře Smíchov dalšími 104 vozy, které dostaly označení Clm 4-6426 - 4-6529.

Šlo sice o vozy vycházející z konstrukce předválečné a zachovávající její hlavní parametry, avšak přece jen inovované do té míry, že lze o nich hovořit jako o samostatné řadě, jak někteří autoři také činí. Poválečné vozy se na první pohled lišily absencí horních návěstních svítilen na čelech a ostrými horními rohy oken. Jejich druhá série z roku 1950 dostala dokonce teplovodní vytápění z kotlíku na představku, to se však pro konstrukční nedostatky neosvědčilo a bylo velice brzo zrušeno a nahrazeno kamny.

Popis

Dřevěná, zvenčí oplechovaná skříň těchto vozů je půdorysně rozdělena na dva nástupní prostory s průchozími čely na obou koncích vozu a jeden velkoprostorový oddíl pro cestující. V jednom nástupním prostoru je situován záchod bez slachování. Přechody tvoří přechodové můstky s dvířky a shrnovacím zábradlím. Vytápění vozu zajišťují kamna na uhlí umístěná uprostřed bočnice oddílu pro cestující; zásobník uhlí je pod sedadlem vedle kamen. Větrání vozu umožňují nadokenní větráky a samotná okna, která jsou spouštěcí s kovovým rámem a vyvažovačem. Vůz je vybaven elektrickým osvětlením o napětí 24 V, jehož zdrojem je dynamo poháněné plochým řemenem od jedné nápravy. Brzdovou výbavu vozu tvoří tlaková brzda Knorr s jedním brzdovým válcem a brzda ruční, ovládaná z plošiny na straně záchodu.

Celkový vzhled, vnitřní uspořádání a vybavení interiéru vozu je patrné z nákresu a typového výkresu i z několika fotografií v připojené galerii. Zájemce o podrobnější popis vozu odkazuji na zdroje, které jsou uvedeny na konci článku. Základní technické údaje ukazuje tabulka:

Provoz

Jak už to tak bývá, o železničních vozech se dá najít v dostupných pramenech jen velice málo podrobností o jejich provozu – tedy alespoň ve srovnání se situací v oblasti většiny hnacích vozidel. Vozů tohoto typu bylo dodáno celkem (i s předválečnými a válečnými sériemi) 234 kusů a byly rozptýleny po všech depech ČSD, které zajišťovaly motorovou osobní vozbu na místních tratích. Vzhledem k tomu, že je později vyráběné vozy designu „Hurvínek“ zcela nenahradily, udržely se v pravidelném provozu až do dodávek moderních vozů dnešní řady 010 (na Slovensku 011), které byly vyráběny v letech 1976 – 1983.

Mezi tím ovšem, stejně jako jiné přípojné vozy, podlehly řadě proměn, které se týkaly jak podoby jejich nátěru či detailů konstrukce, tak také jejich označení. Po zrušení třetí vozové třídy v roce 1956 byly vozy přeznačeny na řadu Blm a poté v roce 1957 byly přečíslovány na přeskáčku s jinými typy dvounápravových přípojných vozů do číselné řady začínající 5-2000. Na sklonku roku 1967 byla zbývajícím vozům této řady přidělena nová dvanáctimístná čísla ve skupině 25-09. V roce 1994 byly poslední vozy v majetku ČD evidenčně označeny řadou 001.0 a od roku 2001 jim náleží písmenné označení Bax.

Po vyřazení z vozového parku ČSD byly některé vozy této řady odprodány jiným organizacím a některé z nich se udržely v provozu na jejich vlečkách, ojediněle dokonce i v osobní dopravě. Známým případem takového jejich nasazení je vlečka n.p. LET Kunovice, která vozila zaměstnance podniku na trase Kunovice zastávka - podnik. Odtud pocházejí i vozy KPKV Brno, které najdete v galerii.

Zachovaná vozidla

Několik vozů, o nichž je tady řeč, se zachovalo do současné doby, některé dokonce v provozním stavu a jsou využívány při nostalgických jízdách. I když mnohdy řazeny do nepříliš historicky věrných souprav. Dva z vozů původní řady Clm z let 1948 – 1950 jsou podle LOKOstatistiky doposud vedeny ve stavu Českých drah (s evidenčním označením 001.001-7 v PJ Ostrava a 001.004-1 v PJ Plzeň), další jsou pak v držení různých sdružení, klubů a soukromých osob.

Já jsem se s některými z nich setkal a snažil se pátral i po jejich osudech, ale vzhledem ke způsobu jejich pozdějšího přeznačení je to věc nesnadná. Ani jejich majitelé mnohdy přesně nevědí, o který vůz se vlastně jedná. Jako příklad mohu uvést dva vozy jaroměřské, které byly ještě před časem prezentovány na stránkách Železničního muzea Výtopna Jaroměř, ale dnes už se tam najít nedají.

O voze Clm 4-6392 se na příslušné stránce psalo, že byl vyroben ve vagónce Tatra Studénka v roce 1936. V tom případě by ovšem jeho současné označení nebylo ani přibližně autentické a navíc podle dostupných přehledů uvedená vagónka žádné vozy tohoto typu v daném roce ČSD nedodala. Je pravděpodobnější, že se patrně jedná sice o výrobek ze Studénky, avšak z roku 1948, a jde o jeden z vozů série označené Clm 4-6380 - 529. Tomu ostatně napovídá i tvar oken - vozy předválečné měly jejich rohy zakulacené.

V případě „bufetového“ vozu se zcela fiktivním označením WRlm 4-6998 mělo podle textu na jeho stránce jít o přestavbu původního vozu Clm 5-2267, který byl vyroben v roce 1950 v Tatře Smíchov. Údaj o označení vozu je ovšem zjevně už formálně chybný, protože uvedenému inventárnímu číslu (používanému od roku 1957) neodpovídá písmenné označení řady Clm nýbrž Blm.

Těmito svými poznámkami se nikterak nechci strefovat do jaroměřských muzejníků, jejichž usilovné práce si velice vážím. Chtěl jsem tím jen dokumentovat nesnadnost pátrání po původu do dnešní doby existujícího vozu. A pokud jde o to chybné značení, resp. rozpor mezi označením písmenným a číselným, s tím se můžeme setkat i jinde a u větších profesionálů na poli železniční historie – viz třeba slovenský „Calm 5-0038“ (který by měl být správně označen buď Calm 4-7100, Calm 4-7400 nebo Balm 5-0038).

Několik slov závěrem

Omlouvám se, že jsem se v tomto svém článečku věnoval jen oněm dvěma posledním sériím vozů tohoto typu, ale učinil jsem tak ryze z praktických důvodů. Nechtěl jsem vyfabrikovat text příliš rozsáhlý, k němuž by nepochybně vedlo rozebírání peripetií jejich výroby předválečné a protektorátní. Jako vždy uvítám jakékoliv doplnění, upřesnění a upozornění na případnou nepravdu, kterou tady možní nechtěně hlásám. 

Prameny a odkazy:

1. "Osobní vozy ČSD", S.Jindra - M.Frolík, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1967
2. Katalog osobních vozů, přípojné
3. "Přípojné vozy řady Clm z let 1935 - 1950", I.Mahel, in „Dráha“ 6/2006, NADATUR, Praha 2006
4. „LOKOstatistika“, produkt autorů webu LOKOstránky.net
5. Železniční muzeum Výtopna Jaroměř – kdysi existující odkaz na přehled místních vozů je nefunkční

Titulní snímek: Přípojný vůz Blm 5-2243 KPKV v areálu SAZ Sázava dne 8.10.2005 © PhDr. Zbyněk Zlinský